Pohádky



2016 24.04

Jezevec Martin měl klid na své ubručené spaní. Malá kukačka Klotilda se odstěhovala až za tři kopce. A Jankovi bylo bez toho jejího věčného kukání také dobře.

On i takový zajíc potřebuje poslouchat, co kolem pařezu tiše na ostré drápky našlapuje a kdo mu nad hlavou křídly šustí. Však také má něco přítelíčků, kteří by si rádi pochutnali na zaječím stehýnku. Stačí jen chvilka nepozornosti a už by se s Jankovým kožíškem navždy kamarádil jestřáb Bedřich.
Celý článek »

publikoval(a) redakce

Sponzorované odkazy

2016 14.03

Kdepak by se zajíc Janek staral o malou kukačku. Jenom tu a tam zvedl levé ucho, když uslyšel z hloubi lesa krásné zakukání. Však jaká starost? Měsíc květen si už drbal záda o teplou kůru června a v horách bylo pravé dopuštění.
Dávno už přilétli všichni ptáci z teplých krajin, žáby počítaly zelené penízky na hladinách tůněk, a všude to praskalo a syčelo a cvrlikalo a hučelo.
Celý článek »

publikoval(a) redakce

2016 14.02

Stalo se to takhle koncem měsíce dubna. To měl Janek docela po starostech o jídlo a zapomněl na ty dlouhé a mrazivé zimní večery, na chytrou veverku Johanku i hloupou straku Kláru. Poskakoval po jarním sluníčku, které bývá na horách vypečené do zlatova, zrovna jako nejkřupavější koláček, který v chalupě peciválka Vaňka máma z pícky vytahuje.
Celý článek »

publikoval(a) Luboš Zelený

2016 01.02

Jednoho dne Janek zastříhal nosem a ucítil cosi ve vzduchu. Kdepak by jenom ucítil! Vyskočil na sněhový kopeček a rozhlédl se po lese. Musel si až tlapkami oči zaclonit před takovou spoustou jasu. Na starých smrcích visely copánky rampouchů, které sluníčko od samého rána pletlo ze sněhových vloček usazených na větvích. Ale nebylo tam jen jedno sluníčko. V každé špičce rampouchu zářilo po jednom. A odtud to světlo, které Jankovi do očí bilo.
„Co tady okouníš? Sbírej! Tolik zlata a stříbra. To je ale hloupý zajíc. Já, už od samého rána nosím poklady do hnízda.“
Celý článek »

publikoval(a) Luboš Zelený

Sponzorované odkazy

2016 23.01

Ale jenom se za okýnkem zajíc Janek ohřál, v tom zaječím domečku, jak se teď už říkalo, dostal pořádný hlad. Jak hopká po lese, zvířátka se mu zdaleka vyhýbají, protože se zase o něm pod zasněženými stromy po doupatech vyprávělo. A sněhu od večera připadlo, že by ho mohl v putýnkách nosit do kraje dětem na prodej.
Hup, skok, hup skok.
Celý článek »

publikoval(a) Luboš Zelený

2016 10.01

Krkonošský rok zajíce Janka
O peciválkovi a lišce Rezce

To vám kdysi po lese běhal zajíc Janek a nevěděl, kam se ukrýt před sněhem. Všude ho bylo nasypáno, že by na několik zim vystačilo. I pelíšek pod smrčkem mu ta studená teta Vánice zasypala. Tak kam se schovat?
„Kdybych měl takový domeček, jako má liška,“ povzdechl si a se závistí pokukoval po komíně, ze kterého se kouřilo. „Tam musí být teploučko.“
Celý článek »

publikoval(a) Luboš Zelený

2015 16.12

Jednou potkalo se štěstí s Rozumem na nějaké lávce. „Vyhni se mi!“ řeklo Štěstí. Rozum byl tehdáž ještě nezkušený, nevěděl, kdo komu se má vyhýbat; i řekl: „Proč bych já se ti vyhýbal? Nejsi ty lepší než já.“
„Lepší je ten,“ odpovědělo Štěstí, „kdo více dokáže. Vidíš-li tam toho selského synka, co v poli oře? Vejdi do něho; a pochodí-li s tebou lépe nežli se mnou, budu se ti pokaždé Celý článek »

publikoval(a) redakce

2015 16.12

Čert a jeho babička. Před dávnými časy byla veliká válka a král potřeboval hodně vojáků. Ale dával jim malý žold, a tak měli vojáci nouzi a hlad. Tehdy se tři vojáci uradili, že utečou. První povídá: „Jestli nás chytí, jistě se bude šibenička radovat. Jakpak bychom to nejlépe provedli?“ Druhý voják hned věděl radu: „Podívejte, támhle je velké žitné pole, když se Celý článek »

publikoval(a) redakce

2014 15.12

Žila jednou jedna krásná dívka jménem Sněhurka. Byla skutečně nádherná. Maminka by z ní měla určitě radost, ale maminku neměla. Bydlela se svou macechou, která sice byla také moc krásná, ale také zlá.

Macecha, a zároveň královna hradu, ve kterém Sněhurka žila, každý den stála před svým kouzelným zrcadlem a ptala se ho: „Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?“ A zrcadlo vždy odpovědělo: Celý článek »

publikoval(a) redakce

2014 12.12

V jedné vesnici bydlela Káča. Byla svobodná, a to už ji bylo k čtyřicítce, ale nikdo ji stále nechtěl. Ve vesnici byla každou neděli muzika. Káča tam pokaždé chodila a doufala, že ji někdo vyzve k tanci, ale nikdo to neudělal. Proč? Káča byla protivná a každý se raději od ní držel dál.

Přišla další neděle a Káča šla znovu na zábavu. Jako vždy si sedla ke kamnům a sledovala, kdo s kým tancuje. Doufala, že pro ní také už konečně někdo přijde.
Najednou se v sále objevil myslivec, kterého nikdo neznal. Objednal si pití a zamířil si to přímo ke Káče. „Napij se, krásná dívko,‘ oslovil ji a podal jí džbán. Celý článek »

publikoval(a) redakce

Sponzorované odkazy


Sponzorované odkazy

im
2007-2016 Předškoláci - Pedagogický magazín - rozvoj a výchova dětí, ISSN 1804-3615 (index)
Tento portál mediálně zastupuje Impression Media, s.r.o. | Info pro uživatele: sběr a využití dat