Pohádky



2016 01.08

Pod Bělským lesem, na louce za potůčkem, žil motýl Duháček. Nejmenoval se tak náhodou, jeho křídla hýřila všemi možnými barvami a tak když letěl, nechával za sebou duhovou stopu, která se vznášela nad loučkou. Jakmile se sluníčko svými paprsky dotklo duhových barev, celá louka se na chvilku rozzářila a zatřpytila. Ach, to vám byla krása. Kytky si mohly hlavičky vykroutit, jak se otáčely, aby tu nádheru viděly a zvířátka vykukovala z lesů a údivem nemohla ani dýchat. A Duháček si poletoval sem a tam, a tam a sem, a různě se nakrucoval a byl na sebe moc pyšný.
Celý článek »

publikoval(a) redakce

Sponzorované odkazy

2016 01.08

Kdysi dávno v jednom hlubokém lese, žila, byla malá víla jménem Adélka. Společně se svojí vílí maminkou a tatínkem bydlela v dřevěné chýšce na okraji vílí vesničky. Už od narození byla Adélka velmi bystrá a chytrá, a proto moc ráda chodila s ostatními dětmi do školy, kde se učila o ostatních obyvatelích lesa, o lesních rostlinách a o tom, jak pro ně víly tančí, aby probudily jejich sílu. Adélka se učila výborně, všechno si vždy hned zapamatovala a kdykoli jste se jí na cokoli zeptali, vzpomněla si na správnou odpověď. Ovšem s tím tančením to už tak lehké nebylo. Celý článek »

publikoval(a) redakce

2016 02.07

Kohout se zlatým peřím Byli jednou tři tovaryši, kteří se v cizině náhodou sešli, a stesk po milované vlasti z nich udělal dobré kamarády. Ti starší dva byli kotláři a pocházeli z jedné vesnice, ten nejmladší Bernhard byl truhlář, dítě chudých lidí, kteří už dávno zemřeli. Nyní zůstávali ti tři tovaryši na práci již několik let v obrovském cizím městě. Celý týden skrze vysoké domy nebe ani nezahlédli a málem Celý článek »

publikoval(a) redakce

2016 18.06

VETRÍK (Viera Šmelková)

Kráľovi vetrov a kráľovnej oblohe sa narodil syn. Malý vetrík. Ešte bol len prvý deň na svete a už nadúval líca, snažiac sa predstihnúť svojich starších bratov. Den za dňom rástol a silnel. Bol neposedný, hravý a vždy narobil viac škody ako úžitku. Oblaky, ktoré jeho bratia nahromadili, aby spustili na zem potrebnú vlahu, im on vždy s potešením rozfúkal.
Otec ho to karhal a matka len nemohúcne krútila hlavou. On si však z toho nič nerobil a vystrájal Celý článek »

publikoval(a) redakce

Sponzorované odkazy

2016 11.05

Kdysi dávno, když na Zemi ještě neřádilo tornádo zvané civilizace, rostl na jednom místě les. Od obzoru k obzoru, nesmírně obrovský les. Žila v něm spousta zvířat a stromů, ale přeci jen převládaly jahodovníky. Tento les by se nám, lidem, zdál docela obyčejný, ale vládl magickou silou. Vládce tohoto lesa spravoval svou říši spravedlivě a moudře. Vše zářilo štěstím, ale to nemohlo trvat věčně.
Celý článek »

publikoval(a) redakce

2016 24.04

Jezevec Martin měl klid na své ubručené spaní. Malá kukačka Klotilda se odstěhovala až za tři kopce. A Jankovi bylo bez toho jejího věčného kukání také dobře.

On i takový zajíc potřebuje poslouchat, co kolem pařezu tiše na ostré drápky našlapuje a kdo mu nad hlavou křídly šustí. Však také má něco přítelíčků, kteří by si rádi pochutnali na zaječím stehýnku. Stačí jen chvilka nepozornosti a už by se s Jankovým kožíškem navždy kamarádil jestřáb Bedřich.
Celý článek »

publikoval(a) redakce

2016 14.03

Kdepak by se zajíc Janek staral o malou kukačku. Jenom tu a tam zvedl levé ucho, když uslyšel z hloubi lesa krásné zakukání. Však jaká starost? Měsíc květen si už drbal záda o teplou kůru června a v horách bylo pravé dopuštění.
Dávno už přilétli všichni ptáci z teplých krajin, žáby počítaly zelené penízky na hladinách tůněk, a všude to praskalo a syčelo a cvrlikalo a hučelo.
Celý článek »

publikoval(a) redakce

2016 14.02

Stalo se to takhle koncem měsíce dubna. To měl Janek docela po starostech o jídlo a zapomněl na ty dlouhé a mrazivé zimní večery, na chytrou veverku Johanku i hloupou straku Kláru. Poskakoval po jarním sluníčku, které bývá na horách vypečené do zlatova, zrovna jako nejkřupavější koláček, který v chalupě peciválka Vaňka máma z pícky vytahuje.
Celý článek »

publikoval(a) Luboš Zelený

2016 01.02

Jednoho dne Janek zastříhal nosem a ucítil cosi ve vzduchu. Kdepak by jenom ucítil! Vyskočil na sněhový kopeček a rozhlédl se po lese. Musel si až tlapkami oči zaclonit před takovou spoustou jasu. Na starých smrcích visely copánky rampouchů, které sluníčko od samého rána pletlo ze sněhových vloček usazených na větvích. Ale nebylo tam jen jedno sluníčko. V každé špičce rampouchu zářilo po jednom. A odtud to světlo, které Jankovi do očí bilo.
„Co tady okouníš? Sbírej! Tolik zlata a stříbra. To je ale hloupý zajíc. Já, už od samého rána nosím poklady do hnízda.“
Celý článek »

publikoval(a) Luboš Zelený

2016 23.01

Ale jenom se za okýnkem zajíc Janek ohřál, v tom zaječím domečku, jak se teď už říkalo, dostal pořádný hlad. Jak hopká po lese, zvířátka se mu zdaleka vyhýbají, protože se zase o něm pod zasněženými stromy po doupatech vyprávělo. A sněhu od večera připadlo, že by ho mohl v putýnkách nosit do kraje dětem na prodej.
Hup, skok, hup skok.
Celý článek »

publikoval(a) Luboš Zelený

Sponzorované odkazy


Sponzorované odkazy

im
2007-2016 Předškoláci - Pedagogický magazín - rozvoj a výchova dětí, ISSN 1804-3615 (index)
Tento portál mediálně zastupuje Impression Media, s.r.o. | Info pro uživatele: sběr a využití dat