Domeček pro šneka Palmáce (Zuzana Pospíšilová)

Pohádkový příběh, v němž vystupují různá zvířátka, která pomáhají šneku Palmácovi najít náhradu za rozbitou ulitu, rozvíjí ústřední téma vzájemné pomoci. Palmácovo hledání vhodného domečku je živým vyprávěním s dialogy, proloženým krátkými verši. Mohou ho využít k předčítání nejen rodiče, ale také učitelky v MŠ. Pomocí otázek připojených za každou kapitolou si mohou ověřit, jak děti textu porozuměly. Otázky jsou zaměřeny na emoce a city a jejich cílem je pomoci rozvíjet emoční inteligenci dětí, učit je orientovat se v pocitech druhých a rozvíjet schopnost empatie.

Jak byl slyšet široko daleko
Slunce se schovalo za tmavou záclonu a měsíc začal rozsvěcovat hvězdičky, aby nebyla na zemi úplná tma.
Palmácovi bylo smutno, plakal a stále se litoval.
Najednou se přímo před ním zakymácel kámen.
„Jeminkote, to jsou nářky!“ zanadával někdo za kamenem.
Palmác dobře neviděl, a tak se nesměle zeptal: „Je tam někdo?
Nikoho nevidím!“
Ten někdo se začal hlasitě smát. „Jsem střevlík zlatohnědý a říkají mi Pavlík. Pro přátele jsem střevlík Pavlík nebo jenom Pavlík,“ řekl brouk vesele a vylezl na kámen.
Ve světle hvězd a měsíce vypadal tak krásně třpytivě a leskle, jako kdyby byl opravdu ze zlata.
„Máš moc hezké jméno a ještě hezčí domeček,“ pochválil ho Palmác.
„O čem to mluvíš? Vždyť jsi u mě ještě nebyl, tak jak víš, že mám hezký domeček?“ znejistěl střevlík.
„Máš ho přeci na zádech! Nebo ne?“
Pavlík se znovu hlasitě rozesmál. „To jsou moje krovky!
Je to sice moje pýcha, ale domeček mám tadyhle pod kamenem,“ a přední nožkou ukázal směrem ke kameni, odkud se objevil.
„Aha,“ špitl Palmác. „Zato já jsem si vždycky nosíval domeček s sebou, ale teď je na tisíc kousků, a proto musím hledat nový. Beruška Věruška mi chtěla pomoci a vymyslela pro mě jahodový domeček, jenže jsem se nějak zapomněl a snědl ho. Housenka Boženka mi pomohla udělat domeček z hrachového lusku, ale málem mě ukloval nějaký špaček. Motýl Emil mi udělal domeček z modrého lučního zvonku, ale ten do večera uvadl. A teď jsem zase bez domečku!“ řekl a z oka mu ukápla slza.
Když Pavlík spatřil třpytivou slzu, nevydržel to a navrhl:
„Nebreč! Já ti taky pomůžu!“
Palmác na chvíli pookřál. „Kdybych tak měl domeček stejné barvy jako ty,“ povzdechl si.
Střevlík Pavlík se na okamžik zamyslel.
„Už to mám,“ vykřikl radostně. „Počkej tady, ať se ve tmě neztratíš, já budu hned zpátky!“ A odběhl.
Palmác zůstal sice sám, ale s velkou nadějí na nový domov.
Prohlížel si hvězdnou oblohu. „Má každá hvězda svůj domov, nebo bydlí společně?“ zapřemýšlel Palmác. Nestačil ani najít odpověď, protože Pavlík už byl zpátky a cosi velkého s sebou vlekl.
„Co to je?“ zeptal se zvědavě Palmác. Potmě špatně viděl, tak se rychle vydal střevlíkovi naproti.
„Chtěl jsi mít domeček ve stejné barvě jako já, tak ho budeš mít!“ řekl spokojeně Pavlík a přitom na Palmáce mrkl.
„Je to velká zlatá makovice, ta se ti jistě bude líbit.“
Palmácovi se opravdu líbila. Když na ni dopadly měsíční paprsky, zlatavě se zaleskla, úplně stejně jako prve střevlíkovy krovky.

Ukázka z knihy Domeček pro šneka Palmáce (Portál)
http://obchod.portal.cz/produkt/domecek-pro-sneka-palmace/

Publikoval(a) redakce (523) 
Štítky: Jak, Jsou, Pod Kamenem, Proto, Tma, Zlata