Předškoláci – omalovánky, pracovní listy http://www.predskolaci.cz Magazín pro učitelky i rodiče, předškolní a mimoškolní vzdělávání. Aktivity, náměty pro dospěláky a děti v mateřské školce, škole. Fri, 05 Feb 2016 00:50:54 +0000 cs-CZ hourly 1 O škole http://www.predskolaci.cz/o-skole/25063 http://www.predskolaci.cz/o-skole/25063#respond Fri, 05 Feb 2016 00:50:54 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=25063 o-skolePrvním školním dnem se život bývalých předškoláků změní. V krátkém čase zažijí mnoho nového a neznámého. Tato kniha by dětem ráda přiblížila, jak to ve škole chodí, koho tam potkají, jaké vyučovací předměty budou mít a co se v nich dělá. Krátká povídání poodhalí dítěti nový svět velkého dobrodružství a hravé úkoly napomohou rozvíjet schopnosti tolik důležité v první třídě: pozornost, paměť, samostatné myšlení, vyjadřovací schopnosti, jemnou motoriku a početní představy. Děti, mnoho úspěchů!

K zakoupení zde: www.albatrosmedia.cz

]]>
http://www.predskolaci.cz/o-skole/25063/feed 0
Hornické pohádky http://www.predskolaci.cz/hornicke-pohadky/25060 http://www.predskolaci.cz/hornicke-pohadky/25060#respond Wed, 03 Feb 2016 21:21:40 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=25060 hornicke-pohadkyHornické pohádky vypráví o malých permonících Světýlkovi a Fousovi z dolu Řimbaba. A ptáte-li se jak permoníci vypadají, jsou to mužíci, jeden s dlouhými vousy na bradě, druhý bez vousů, velcí, že by je ve vysoké trávě nebylo vidět. Ale jinak jsou oblečeni jako havíři. Jako oni mají vzadu kolem beder kůži, flek, na hlavě kápi a v ruce nosí kahanec. Zažívají spoustu dobrodružství a rádi vám o nich povědí. Milé povídání a krásné barevné ilustrace poodhalí svět, který je jinak velmi dobře utajen.

K zakoupení zde: www.albatrosmedia.cz

]]>
http://www.predskolaci.cz/hornicke-pohadky/25060/feed 0
O stračím pokladu http://www.predskolaci.cz/o-stracim-pokladu/25058 http://www.predskolaci.cz/o-stracim-pokladu/25058#respond Mon, 01 Feb 2016 21:03:35 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=25058 Jednoho dne Janek zastříhal nosem a ucítil cosi ve vzduchu. Kdepak by jenom ucítil! Vyskočil na sněhový kopeček a rozhlédl se po lese. Musel si až tlapkami oči zaclonit před takovou spoustou jasu. Na starých smrcích visely copánky rampouchů, které sluníčko od samého rána pletlo ze sněhových vloček usazených na větvích. Ale nebylo tam jen jedno sluníčko. V každé špičce rampouchu zářilo po jednom. A odtud to světlo, které Jankovi do očí bilo.
„Co tady okouníš? Sbírej! Tolik zlata a stříbra. To je ale hloupý zajíc. Já, už od samého rána nosím poklady do hnízda.“

To na Janka zakřičela straka Klára a shodila z větví celý ledopád nad zajícovou hlavou.
„Budeš mi dělat soudce. Teď si to rozdám v pokladech se strakapúdem Klíčkem, který přede mnou všechno lesklé pořád schovává.“

Kdepak na zajíce s ledovým pokladem! Ten jen kouká, kdy už se tráva zazelená. To bude teprve to pravé zaječí bohatství.

„Tak se pojď přece podívat, kolik toho zlata mám,“ křičí nad Jankovýma ušima Klára a načechrává si své mokré černé a bílé peří. „Už se mi to ani do hnízda nemůže vejít. A všechno se blýská a třpytí.“
„Proč to sbíráš, když je všude kolem rampouchů dost a dost?“ Diví se Janek a ukazuje tlapičkou po stromech dokola kolem, kde se ve větvích zapalují malé ohýnky v ledu.

„To nevíš?! Přiletí strakapúd Klíček a všechny poklady sebere. A já pak létám a hledám tu třpytivou krásu. To je tak jednoduché. Teď si poklad schovám a budu ho chránit stejně jako strakapúdi. Jen se podívej, jestli tohle všechno nestojí za námahu…“

Janek pomalu hopká za Klárou, která vykřikuje po celém lese o svém bohatství. Ani by se nedivil, kdyby ta treperenda našla hnízdo úplně prázdné. Však se také marně neříká, že každá straka od svého jazyka hyne. Ale když přiskáče ke Klářině hnízdu blíž, opravdu, vysoko ve větvích se velký stračí poklad třpytí jako Krakonošova peněženka.

„Tak co, koukáš, viď!“ Naparovala se straka a přehrabovala se opatrně v tom bohatství jako v ohništi. „Jenom o tom nikomu neříkej. Hlavně před strakapúdem a datlem drž zobák, jo?!“
Straka tak Janka prosila i kárala zároveň, ale dokonce i urážela. Copak má zajíc zobák? Zajíci mají hubičku, tlamičku, mordičku nebo i čumáček, ale zobák! Ten mají jen ptáci.

Ale i tak. Co by Janek komu vyprávěl, jemu zrovínka stačilo, že uviděl vykukovat ze závěje zelený trs trávy, do které se také hnedle s chutí zakousl. A byla to snídaně. Ani už nezaslechl Klářino volání: „Ještě kousek stříbra, ještě trošku zlata!“ S tím straka poletovala po lese a nosila si do hnízda pořád další a další stříbrné rampouchy. A za několik dní, když už té šťavnaté a zelené travičky bylo všude kolem plno, to už po stračím bohatství zajíc ani nevzdechl. Pod každou závějí, která utekla před jarním sluncem do potůčků a potom do řeky, se mu odkrýval zaječí poklad.

„Jankůůů, Janku,“ uslyšel najednou z lesa Klářino volání. „Ty jeden, tys to všechno prozradil!“
„A co? Co jsem prozradil?“ Diví se zajíc Janek, když se rozzlobená straka posadila na rozhoupanou větev.
„No, přece o mém úkrytu. O pokladu,“ čepýří se Klárka a natahuje krk dolů.
„Poklad? Jó, poklad. Už vím,“ plácne se vesele předními tlapkami do stehen. „Ale já strakapúda Klíčka ještě ani neviděl. Tak jak bych mu mohl něco vyzradit?“

„Pojď se podívat. Všechno mám pryč. Stříbro i zlato,“ hořekuje Klárka a ukazuje letkou k hnízdu.
Co Jankovi zbývalo? Už jenom pro svědomí se šel s Klárkou podívat na její úkryt. A ba! Hnízdo celé promáčené a jenom ty kapičky, které padaly dolů do trávy, se na malou chvilenku v slunci zaleskly, jako by chtěly ukázat cestičku ke stračímu pokladu.

„Však já ho najdu!“ křičí straka Klára ve větvích. „A strakapúdovi ho vyberu!“
Zajíc Janek se jenom díval za jejím dlouhým ocasem a věděl, že bude celý rok létat a hledat ztracené bohatství. Odraz zlata má totiž každá straka v očích už od narození.

Autor: Luboš Zelený, Trutnov

]]>
http://www.predskolaci.cz/o-stracim-pokladu/25058/feed 0
Hra Emušáci s knihou Ferda už v tom zase lítá http://www.predskolaci.cz/hra-emusaci-s-knihou-ferda-uz-v-tom-zase-lita/25047 http://www.predskolaci.cz/hra-emusaci-s-knihou-ferda-uz-v-tom-zase-lita/25047#respond Wed, 27 Jan 2016 22:19:51 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=25047 S dětmi jsme se seznámili s příběhem odhozeného Ferdy, který se naštěstí dostane do Emušákova (světa odložených plyšáků), kteří prožívají různé pocity. Dětem jsou tyto pocity nádherně znázorněny každou jinak barevnou muškou a díky nim jsme je dokázaly lépe pojmenovat a pochopit. V knize je také několik poutavých příběhů, v kterých právě vystupují nejen mušky, ale i plyšáci. Musím říct, že někdy děti nedokáží déle udržet pozornost, ale při vyprávění těchto příběhů bylo v naší třídě naprosté ticho :) Také se schováváním a hledáním mušek, používáním náladoměru jsme skoro nemohli přestat a nakonec si každý svou mušku namaloval a pojmenoval. Těšíme se určitě na další zajímavé příběhy a na to, že se se všemi pocity seznámíme mnohem podrobněji. Děkujeme tvůrcům a budeme rádi za více takovýchto nápadů :)

Veronika Flígrová, učitelka MŠ

emusaci_20160122_100725 emusaci_20160122_100854 emusaci_20160122_101259 emusaci_20160125_100206 emusaci_20160125_101314 emusaci_20160125_101352

K zakoupení zde: www.scio.cz

]]>
http://www.predskolaci.cz/hra-emusaci-s-knihou-ferda-uz-v-tom-zase-lita/25047/feed 0
Výzva pro všechny starostlivé rodiče: nepodceňte bezpečnost na kole! http://www.predskolaci.cz/vyzva-pro-vsechny-starostlive-rodice-nepodcente-bezpecnost-na-kole/25041 http://www.predskolaci.cz/vyzva-pro-vsechny-starostlive-rodice-nepodcente-bezpecnost-na-kole/25041#respond Wed, 27 Jan 2016 10:04:25 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=25041 detska-helma-na-koloNepodceňte kvalitu výbavy pro Vašeho malého cyklistu! Velmi pečlivě byste se měli zaměřit především na ochranu hlavy. Dětské helmy na kolo mohou působit jako prodloužená ruka tam, kde jste na své dítě již moc krátcí a ušetří Vám plno vrásek na čele!

Vyberte tu správnou helmu!

Správným výběrem dětské helmy na kolo se dá předejít mnoha vážným úrazům. A to i z pádů, které na první pohled vůbec nevypadají dramaticky! To Vám potvrdí každý profesionální cyklista.Prvním krokem proto musí být důkladné změření hlavy. Nejčastější pomůcka je krejčovský metr, který použijeme přibližně centimetr nad obočím. Až budete mít hlavičku přesně změřenou, můžete přejít k samotnému výběru.

Dětská helma pro nejmenší má obvod 44 cm, a to při úplném zapnutí. Rozměry jdou od této hranice dále, většinou jsou klasicky označovány jako „S“, „M“ a „L“. Na dnešním rozsáhlém trhu v klidu vyberete dětskou helmu na kolo i pro tu největší makovici! Při zkoušení přilby se nenechte ovlivnit otrávenými obličeji svých ratolestía zkontrolujte následující. Dětská helma na kolo zásadně nesmí přepadávat (ani při rozepnutí!), její přední část by měla zasahovat doprostřed čela, a pod zapnutý řemínek by se měly vejít maximálně dva prsty.

Užijte si s Vaším dítětem pořádné cyklovýlety!

Cyklovýlety s nejmenšími jsou oblíbeným způsobem jak strávit společný čas. Děti jízdu na kole zkrátka milují, a i výběr přilby může ovlivnit jejich celkový zážitek. Obvykle tyto výlety probíhají v letních měsících, proto by kvalitní dětská helma na kolo měla mít dobrý odvětrávací systém, nejlépe 11-ti otvorový. Váha také udělá svoje. Jízda může trvat i několik hodin, a ani Vy byste přece nechtěli mít na hlavě zbytečné závaží! Proto se ujistěte, žepřilba nebude vážit přes 220g.

Zjistili jste, že stávající helma není to pravé? Chcete udělat správné rozhodnutí při výběru první helmy? Navštivte nás na e-shopu Cool kola!

]]>
http://www.predskolaci.cz/vyzva-pro-vsechny-starostlive-rodice-nepodcente-bezpecnost-na-kole/25041/feed 0
Zimička http://www.predskolaci.cz/zimicka/8717 http://www.predskolaci.cz/zimicka/8717#respond Tue, 26 Jan 2016 17:11:07 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=8717 Zima zima zimička,
hází bílá peříčka.
Děti si je chytají,
koule si z nich dělají.

]]>
http://www.predskolaci.cz/zimicka/8717/feed 0
Grónská písnička http://www.predskolaci.cz/gronska-pisnicka/8655 http://www.predskolaci.cz/gronska-pisnicka/8655#comments Tue, 26 Jan 2016 07:49:05 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=8655 Daleko na severu je Grónská zem, žije tam Eskymačka s Eskymákem.
[: My bychom umrzli jim neni zima snídají nanuky a eskyma. :]

Mají se bezvadně, vyspí se moc, půl roku trvá tam polární noc.
[: Na jaře vzbudí se a vyběhnou ven, půl roku trvá tam polární den. :]

Když sněhu napadne nad kotníky, hrávají s medvědy na četníky.
[: Medvědi těžko jsou k poražení, medvědy na sněhu vidět není. :]

Pokaždé ve středu přesně ve dvě, zaklepe na íglů hlavní medvěd.
[: Dobrý den, mohu dál na vteřinu, nesu vám trochu ryb na svačinu. :]

V kotlíku bublá čaj, kamna hřejí, psi venku hlídají před zloději.
[: Smíchem se otřásá celé íglů, medvěd jim předvádí spoustu fíglů. :]

Tak žijou vesele na severu, srandu si dělají z teploměrů.
[: My bychom umrzli, jim není zima, neboť jsou doma a mezi svýma. :]

]]>
http://www.predskolaci.cz/gronska-pisnicka/8655/feed 3
O veverce Johance http://www.predskolaci.cz/o-veverce-johance/25035 http://www.predskolaci.cz/o-veverce-johance/25035#respond Sat, 23 Jan 2016 16:33:22 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=25035 Ale jenom se za okýnkem zajíc Janek ohřál, v tom zaječím domečku, jak se teď už říkalo, dostal pořádný hlad. Jak hopká po lese, zvířátka se mu zdaleka vyhýbají, protože se zase o něm pod zasněženými stromy po doupatech vyprávělo. A sněhu od večera připadlo, že by ho mohl v putýnkách nosit do kraje dětem na prodej.
Hup, skok, hup skok.

Tak Janek poskakuje v závějích, tlapičky ho zebou, ale pro mlsný jazýček a hlodavé zoubky dosud nenašel ani větvičku. A jak tak poskakuje po přemrzlých modravých jazycích, vidí na jedné kupičce ledu veverku Johanku. Sedí pěkně zpříma, ocásek za zadečkem rozložený a pyšně vystrkuje nos do mrazu. Jako by měla zámeckého páva za strýčka!
A šup.

Hned si něco do hubičky nacpe, až tvářičky mohou prasknout, jak se nadouvají. Zoubky mele pořád kolem a dokola jako mlýn v Pasekách. A zase obráceně, dokola a kolem, jak to dokážou jenom zrzečky.

„Nojo, já hlupák!“ Vykřikne Janek a plácne se do čela, až mu ta dlouhá ušiska kdesi v půlce zad zatleskají. „Že já to mám ale hlavu,“ huláká, až se nad ním z toho křiku zatřese velký smrk ve větvích.

„Johankóó,“ poskakuje stále Janek pod stromem a setřásá bílou nadílku, kterou mu smrková větev nadělila na hlavu. ,,Johanko, já docela zapomněl na naše společné zásoby z podzimu.“

„A vidíš, já ne!“ Řekne veverka a zastříhá nosíkem.

„Tak, to se podělíme, schovávali jsme si to na zimu přece společně.“

„Ano, to máš úplnou pravdu, Janku,“ řekne veveruška a spolkne poslední kousek suchého a voňavého hříbku. ,,Tady je skrýš už vyjedená, tak to musíš k další.“

Zajíc skáče přes zasněžené vývraty k další skrýši, o které sám dobře věděl. S Johankou si je budovali na podzim, ale kdepak by Janek pamatoval tolik měsíců dozadu. Hop, noc se překulila. Hop, a Janek přeskočil z jednoho dne do druhého. Ale teď si vzpomínal a byl rád, že přiložil ruku, tedy spíše zaječí tlapičku k dílu. To bude, pane, pochoutka. Přece jen je dobré nebýt líný a na zimní hlad se trochu připravit. Ale co to? I ta druhá skrýš je vyjedená! Jenom prázdná díra pod pařezem a kolem plno malých veverčích stop. Ale ještě že Janek ví o té další! Stačí o kousek poposkočit doprava, do hustého mlází. Ale bum! I ta třetí je prázdná úplně stejně, jako Jankovo bříško.

„Johanko, tys mi všechno snědla,“ kárá plačtivě Janek veverku, která raději ve výšce spodních větví svého kamaráda doprovází. A je mu z toho opravdu do pláče. „Vždyť jsme si přece říkali, že skrýše budeme vybírat společně. Co já teď budu jíst?“

„Jak bych ti takovou věc mohla udělat,“ brání se Johanka a vystrkuje zoubky. „Já jsem si snědla jen tu moji půlku skrýší. Té tvojí jsem se ani nedotkla.“

„A kde? Kde ji mám. Všude je přece jako po posvícení. Kde nic, tu nic. Jenom nějaká ta šlupička, která ti upadla …“ diví se Janek a kroutí hlavou.

„No, přece, podívej, na dubu máš dutinu plnou oříšků, a támhle na smrku jsou šišky a pod borovicí, pomalu u země, máme schované bukvice. Přece jsem ti skrýše, co jsem já nadělala, všechny do jedné ukázala, stejně jako ty mně.“
Veverka Johanka vesele skáče z větve na větev a mává pacičkou, aby Jankovi dokázala, že na něj pamatovala. Všude je přece ještě plno zásob, až do jara jim vystačí.

Zajíc Janek smutně kouká. Kdepak by vylezl tak vysoko, až do koruny dubu, a i kdyby tam vylezl, jak by se dolů dostal? Veverka ho pěkně pozlobila. To si už jen tlapičkou stačí podrbat napálený zaječí nos, a pak uškubnout věchet suchých stébel trávy koukající z vyjedené skrýše pod pařezem. Jo, jo, kamaráďte se s veverkami! To vám v zimě zbudou oči jen pro pláč. Takové veverčí dělení. Pfe.

Autor: Luboš Zelený, Trutnov

]]>
http://www.predskolaci.cz/o-veverce-johance/25035/feed 0
Hyperaktivní Hynek http://www.predskolaci.cz/hyperaktivni-hynek/25015 http://www.predskolaci.cz/hyperaktivni-hynek/25015#respond Tue, 19 Jan 2016 16:32:02 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=25015 Být dneska dítětem s diagnózou ADHD již není nic neobvyklého. I když se často lamentuje nad tím, že dříve se těmto dětem říkalo prostě jenom „zlobivé“, kdežto dnes je pro to lékařský termín, odborníci vědí své a rodiče těchto dětí také. Ovšem pravdou zůstává, že hyperaktivita není žádný výrazný hendikep, proto např. není důvod bránit takovému dítěti najít si smysluplnou výplň volného času, nebo ho poslat v létě na tábor. Pionýr se zapojování různě odlišných dětí do běžné činnosti ve svých kolektivech věnuje dlouhodobě. A nebrání se ani dětem hyperaktivním. I když musí pak občas nastat v oddíle určité změny, naši vedoucí si umí poradit. Jak to pak vypadá v praxi, líčí příběh o Hynkovi.
Pro naše vedoucí, ale i pro pedagogické pracovníky jiných organizací a škol, i pro rodiče, slouží nepřetržitě naše pionýrská poradna, najdete ji na www.pionyr.cz/inspirace/poradna.

 Bylo to před koncem školního roku, kdy nás navštívila maminka Hynka. V ruce držela letáček, který nabízel letní tábor naší pionýrské skupiny. Stála ve dveřích a nevěděla, jak začít. Pozvali jsme ji dál a nabídli židli. Hynkova maminka se malinko zklidnila a začala se vyptávat na tábor – co budeme dělat, jak to u nás chodí, kdo bude mít děti na starost a nakonec se zeptala, zda máme zkušenosti s dětmi s ADHD. Když se dovědělahynek, že s dětmi s touto diagnózou jsme se již setkali a máme jisté zkušenosti, začala povídat o devítiletém synovi: „Víte, on není zlý, chvíli neposedí, pořád skáče jiným do řeči, je stále v pohybu a někdy zareaguje naprosto neadekvátně, začne být agresivní. Ze školy nosil poznámky, že se neumí chovat, vyrušuje… Z několika kroužků jsem ho musela odhlásit, protože ho tam nechtěli. Vezmete mi ho na váš tábor? Hynek se moc těší a já bych to chtěla zkusit.“ Vzhledem ke svým zkušenostem s těmito dětmi jsme se rozhodli, že Hynka na tábor vezmeme.

Přišel na stanoviště mezi prvními. Viděli jsme se poprvé a já měla pocit, že ho znám, ten kluk totiž jako by vystoupil z některé publikace o projevech dětí s ADHD. Chvíli stál u mámy, ale jeho ruce byly stále v pohybu, ťukal si prsty o nohu. Oči mu těkaly od jednoho ke druhému a stále se na něco dotazoval maminky. Čekání se pro něho stalo dlouhým, a tak začal zpočátku poskakovat a pak pobíhal po celém prostranství. Při nastupování do autobusu Hynek nečekal, ADHDaž ho zavolají, tlačil se hlava nehlava do autobusu. Zastavil ho Petr, který ho chytil za rameno a po celou dobu jej tak držel při sobě, dokud nezaznělo Hynkovo jméno. Možná v této chvíli začalo partnerství, kamarádství mezi Hynkem a Petrem. V autobuse seděli vedle sebe a pořád si o něčem
povídali, Hynek se usmíval a měl dobrou náladu. Petr byl vedoucí oddílu, do něhož byl zařazen i Hynek. Od prvního okamžiku byla v oddíle dána jasná pravidla. To byl první a základní krok, který nejen pro Hynka musel být učiněn. Během pobytu na táboře jsme měli možnost vidět řadu Hynkových reakcí – při startu závodu vystřelil jak torpédo a za chvíli se vztekle nebo se slzami v očích vracel zpět, protože nevěděl, co dělat. Při vysvětlování úkolu či pravidel hry neustále Projevy ADHDskákal do řeči. Nebo při kolektivních hrách porušoval pravidla, a když na to ostatní děti poukazovaly, tak je začal pošťuchovat nebo jim nadávat. Petr řadu věcí dokázal předvídat a zadával Hynkovi takové úkoly, aby měl šanci je splnit. Při řadě aktivit byl Hynek poblíž Petra, neboť jen tak mohl oddíl v pohodě pracovat. Závěrečné dny byly pro každého táborníka náročné, únava byla znát a v dohledu byla vidina loučení. Poslední táborové večery byl Hynek podrážděný, přetažený, a tím pádem celé okolí dostával do „vývrtky“. Všechny tyhle věci řešil Petr klidným a pozitivním přístupem. I my ostatní jsme trvali na daných pravidlech, ale i sankcích, které následovaly při jejich porušení. Vystupovali jsme jako jeden tým a u nikoho z nás neměl Hynek žádná privilegia po celou dobu tábora.

Hynkovo jméno zaznělo několikrát při večerním nástupu nikoli z výchovných důvodů, ale protože něco dokázal, že vydržel, že se zapojil, že byl pozornější…Postup vedoucího

Zpáteční cesta autobusem probíhala v klidu a pohodě. Zase stejný obrázek – sedadlo
a na něm Hynek s Petrem. Probírali zážitky z tábora a byl to živý rozhovor plný smíchu
a štěstí. Hynkova maminka už netrpělivě čekala, s čím přijdeme, co budeme povídat, na co si budeme stěžovat.

Ano, bylo to někdy těžké, bylo to obtížné, ale zvládli jsme to všichni – Hynek i my ostatní. Nevím, zda tohle chtěla maminka slyšet, ale každopádně se jí rozjasnil obličej a do očí se jí draly slzy. Loučení Hynka s Petrem bylo hodně emotivní – opět se tu projevily reakce, které se objevují
u dítěte s ADHD, to ale nás znalé nezaskočilo.

kolektiv autorů

ilustrační foto: LT PS Tuláci Klatovy

]]>
http://www.predskolaci.cz/hyperaktivni-hynek/25015/feed 0
O peciválkovi a lišce Rezce http://www.predskolaci.cz/o-pecivalkovi-a-lisce-rezce/25020 http://www.predskolaci.cz/o-pecivalkovi-a-lisce-rezce/25020#respond Sun, 10 Jan 2016 09:45:00 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=25020 Krkonošský rok zajíce Janka
O peciválkovi a lišce Rezce

To vám kdysi po lese běhal zajíc Janek a nevěděl, kam se ukrýt před sněhem. Všude ho bylo nasypáno, že by na několik zim vystačilo. I pelíšek pod smrčkem mu ta studená teta Vánice zasypala. Tak kam se schovat?
„Kdybych měl takový domeček, jako má liška,“ povzdechl si a se závistí pokukoval po komíně, ze kterého se kouřilo. „Tam musí být teploučko.“

Stará Rezka, jako by Jankovo přání slyšela, vykoukla z okénka a povídá: „Jen se pojď ohřát, Janku.“
Ale kdepak s takovouhle na zajíce! Vidí řetízky stop, které vedou k liščímu domečku, ale opačně žádné.
„Jo, jo. Dovnitř hosti a ven kosti,“ odpovídá na pěkné zvaní Janek a rychle peláší
o kus dál, aby starou nenapadlo nějaké lovení.

Jak tak tím hlubokým sněhem utíká, ani se před sebe nedívá. A najednou narazí do něčeho huňatého. Ze strachu skočí na stranu a kouká přímo do očí peciválka Vaňka.
„Ty mi jdeš přímo do rány. Hledám nějakou snídani,“ těší se Vaněk v kožichu chlupem ven obráceným z takového setkání. A už se žene po Jankovi huňatou rukavicí.
„Tak to pozor,“ rozkročí se zajíc před peciválkem a zle se zatváří. „Na tebe teď nemám čas. Jdu na lišku, vyženu ji z pelechu a pak se porovnám s tebou.“

To se peciválek zrovna zarazí a kroutí hlavou nad zajícovou drzostí: „Kdo to kdy viděl, že by zajíc vyháněl lišky!“
Ale to už si Janek hupká k liščímu domečku. Jen k němu došli, hned je Janek u okénka a křičí, co mu síly stačí: „Tak se pakuj, ty stará prašivino. Jestli tě tady ještě jednou uvidím, tak si popovídáme!“

Liška, která už klimbala u kamen, rozespale vyhlédne z okénka. Co se to děje? Zajíc ji vyhání z domečku, ale nevidí ani tak Janka, jako přihlouple se tvářícího peciválka, který se na to válčení musí dívat docela zblízka. Ale že by ho poznala, to ne. Liška vidí jen kožich s chlupy navrch, a to už je pro Rezku medvěd. Strach jí ho v očích vykreslil. Jaképak špásy s rozespalým a nenažraným halamou, který se určitě probudil hladem, když z brlohu vylezl do sněhu? A už je kmotra ze dveří a peláší pasekou pěkně rychle. Ani se neotočí.

„Tak tohle jsem ještě neviděl,“ bručí Vaněk a pomalu couvá k lesu. „Lišku vyhnal a teď je řada na mně!“ Už utíká na docela opačnou stranu a při tom běhu přemýšlí, že v nejhorším vyleze na strom. Ale kdepak by se Janek honil za peciválkem v huňatém kožichu! Uvelebil se v teplém domečku a už ho ani nenapadlo se toho vysokého sněhu nějak obávat.

Autor: Luboš Zelený, Trutnov

]]>
http://www.predskolaci.cz/o-pecivalkovi-a-lisce-rezce/25020/feed 0