2011 09.05

Mateřská školka v lese

Předškoláci – omalovánky, pracovní listy | Magazín pro učitelky i rodiče, předškolní a mimoškolní vzdělávání. Aktivity, náměty pro dospěláky a děti v mateřské školce, škole.

Místo židliček kmeny a pařezy, místo hraček klacky, listy a někdy i bláto. Může v takovém prostředí pracovat mateřská školka? Jistě že ano. Důležité schopnosti a dovednosti lze podle pedagogů z první české lesní školky rozvíjet i v terénu.

Práce lesní školky pochopitelně nespočívá v tom, že se děti „vypustí“ do lesa nebo na louku. I „lesní učitelé“ musejí o své práci přemýšlet a plánovat ji. Navíc mají možnost inspirovat se v lesních školkách v zahraničí. Mgr. Magdalena Kapuciánová, ředitelka mateřské školy Semínko, která se nachází v prostorách pražského Toulcova dvora a k níž patří také lesní školka Lesníček, říká, že snaha o založení lesní školky od začátku provází její pedagogické působení. „Když byly moje děti malé, pracovala jsem v mateřském centru Mateřídouška. Už tam jsme se snažili chodit s dětmi hodně ven. Pak se založila mateřská školka Semínko, kde byl program od začátku postavený na tom, aby děti byly co nejvíce venku. Snažili jsme se ukázat, že děti mohou prožít většinu času venku a že i tak budou dobře připravené pro život. I venku mohou získat kompetence, které budou potřebovat k dalšímu životu. Není potřeba vázat se při získávání potřebných kompetencí na nějaké místnosti. Ke snaze o založení lesní školky nás vedl mimo jiné velký převis dětí – každoročně odmítáme kolem tří set zájemců o umístění. Nemůžeme otevřít další třídu ‚pod střechou‘, protože pro ni nemáme prostory, takže jsme nejprve chtěli založit dětský dopolední klub. S plány otevření lesní mateřské školy jsme obeznamovali úředníky z ministerstev. Vysvětlovali jsme, jak bude probíhat provoz. Při několika setkáních mezirezortní skupiny nazvané ‚Pro kontakt dětí s přírodou‘ se ukázalo, že lesní mateřské školy mohou být v dnešním nárustu počtu nepřijatých dětí do mateřských škol a plíživému odcizování se dětí přírodě pomocí. MŠMT ČR nám povolilo pokusné ověřování provozu integrované lesní mateřské školy, takže Lesníček může nést označení ‚mateřská škola‘. Zatím nemáme akreditaci, pokusné ověřování potrvá dva roky a pak uvidíme,“ vysvětlila mi Magdalena Kapuciánová, jak vznikla lesní školka. Dodala, že činnost lesní školky Lesníček průběžně sleduje MŠMT ČR i VÚP. Na základě výsledků ověřování (resp. pokud se tato forma osvědčí) by měl být zahájen legislativní proces novelizace právních předpisů, kterou by bylo umožněno integrování LMŠ do provozu běžné mateřské školy. Do Lesníčka zatím děti docházejí jen na dva dny v týdnu a rodiče za docházku platí 2 000 Kč měsíčně. Relativně vysoká částka je dána tím, že ve skupině je méně dětí a celou dobu jsou tam dva dospělí. Navíc se školka snaží vařit z biopotravin, což také ovlivňuje výši platby za stravné. Školka bohužel nemůže využívat produkty z chovu na Toulcově dvoře, protože hygienické předpisy nedovolují, aby děti například pily přímo nadojené mléko nebo aby konzumovaly vejce od slepic ze statku.

Školní den v lese

Zajímalo mě, jak vypadá činnost Lesníčka a jak probíhá celý den ve školce. „Děti se ráno sejdou na dvoře, uprostřed areálu Toulcova dvora. Přivítají se s paní učitelkou a pak společně vyrazí do lesa, cestou se pozdraví se zvířátky a dají si svačinu. Děti si nosí svačinu z domova – snažíme se rodiče vést k tomu, aby děti měly zdravé svačinky,“ říká Magdalena Kapuciánová. Měla jsem možnost vidět, co si dětí nosí k svačině, a ve většině případů jsou to obložené chleby; je to určitě praktičtější než nějaké lupínky a křupínky, navíc dětem venku opravdu vyhládne a chleba je dobře zasytí. Děti si také většinou nosí nějaké ovoce nebo zeleninu, třeba mrkev. „Po svačině děti vyrážejí do přírody, buď lezou po svahu, hrají si s lanem, věnují se výtvarným činnostem, nebo vyrážejí někam dál – za bažanty nebo k rybníku. Po dopoledni stráveném venku se děti vracejí na oběd k nám do školky a pak jdou domů,“ popisuje „v kostce“ denní program Magdalena Kapuciánová. Neodpustila jsem si jeden zvědavý dotaz – kam děti v lesní školce chodí na záchod. „Děti z Lesníčka nechodí moc daleko, zatím jsou docela malé, s prostory i se sebou se seznamují a moc toho neujdou. I pro tento případ jsou s nimi pokaždé dva pedagogové, takže je v případě potřeby možné vrátit se s dítětem do areálu školky Semínko. Když se vyjde někam dál na výlet, tak si dojdou v přírodě, jako při výletě. Učitelka má s sebou v kárce lopatku, takže pokud je potřeba, může vše v přírodě začistit a zahrabat. Mají s sebou vlhčené ubrousky, takže se mohou bez problémů utřít. Ruce si umývají vodou, kterou mají na kárce v lahvích, a pokud mají ruce hodně špinavé, mohou se očistit zase pomocí vlhčených ubrousků,“ vysvětlila mi ředitelka školek Semínko a Lesníček. A jak snáší celodenní pobyt venku učitelky? Určitě to není vždycky jednoduché a rozhodně to není práce pro každého. „I paní učitelky ze Semínka mají zkušenost s tím, že tráví více času venku; v programu Semínka je jednou týdně celodopolední pobyt venku. Učitelky, které jsou v Lesníčku, jsou tam rády; navíc jsou tam dvě a mají skupinu patnácti dětí, takže si podmínky pro práci s dětmi jen chválí,“ říká Magdalena Kapuciánová. Ostatně pedagožky ze Semínka hovoří o své práci s velkou spokojeností. Asistentka pedagoga Lucie Kulhavá mluví o přírodě jako o své zásadní hodnotě. „Mám ji moc ráda – a mé dvě malé děti také, pobyt v přírodě jim poskytuje velké potěšení a radost! Naši ‚lesníčci‘ jsou venku také nadšení, plni plánů a nápadů, aktivní, tvořiví. Stále chtějí něco prozkoumávat, pozorovat. To, že si ‚osahají‘ koloběh přírody, je úžasné! V Toulcově dvoře jsou políčka, mokřad, potok, přírodní louky, les a hlavně spousta zvířat, které často ráno doprovázíme na pastvu. Teď v zimě pozorujeme jejich stopy ve sněhu. Děti se učí, co které zvíře jí, co je pro něj dobré, jak se o něj starat. Mohou si ho pohladit, někdy pomoci s krmením. Teď se moc těšíme na kůzlata, králíčky a telátko,“ říká. A dodává, že smyslem lesní školky je podle ní v přiblížení dětí zpátky k přírodě. „Je úžasné ji s dětmi objevovat, prozkoumávat přírodní děje a zákonitosti. Je dobré se snažit taková místa nacházet i ve městě. Smíšený kolektiv dětí se učí od sebe navzájem, velké pomáhají malým. Rozvíjení pohybových dovedností, kdy děti poznávají své hranice a stávají se odolnějšími. Vědí, co dělat, když jim začne být zima, co je potřeba připravit k rozdělání ohně, jaká pravidla u ohně, v okolí vody i v lese dodržovat. Aktivnější děti jsou v prostoru spokojenější, mají více možností se vyřádit. V lesní mateřské škole je vlastně vždy o učitelku navíc – o přírodu,“ vysvětluje Lucie Kulhavá.

I učitelka Marta Šušorová, která působí ve školce Lesníček, vnímá, že lesní školka má velký význam. „Myslím si, že pobyt venku podporuje lépe rozvoj dovedností a osobnosti. Děti, které tráví více času v přírodě, jsou fyzicky zdatnější, klidnější a lépe rozvíjí fantazii a představivost. Tuto práci považuji za smysluplnou obzvlášť v městském prostředí. Areál i okolí Toulcova dvora poskytuje dostatek podnětů pro výuku,“ říká učitelka.

Řekla bych, že pobyt venku s sebou nese ještě jednu nespornou výhodu – hluk, který dětská skupina celkem přirozeně „produkuje“, se může rozptýlit. Navíc děti jsou někdy ve vnitřních prostorách neklidnější, venku mají více prostoru na vybití. „Venku mohou děti vnímat nejen ticho, ale i zvuky přírody, šumění listů, hukot vody a třeba i vzdálené cinkání tramvají,“ usmívá se Magdalena Kapuciánová.

V zimě i v dešti

Musím přiznat, že i když nejsem zrovna teplomil, velká zima mi taky nedělá moc dobře. A když jsou silné mrazy, nevím, jestli by se mi chtělo trávit celé dopoledne venku. Děti z Lesníčka ale chodí do své školky i v zimě. „Plánujeme, že pro děti z Lesníčka opatříme maringotku, do které se budou moci schovat. Část financí jsme na ni získali od Hlavního města Prahy a část od německé Nadace pro životní prostředí – Deutsche Bundesstiftung Umwelt. Ale zatím ji nemáme; není zrovna jednoduché najít někoho, kdo by nám ji postavil podle našich představ. Zatím tedy máme pro děti z Lesníčka ochranný prostor v jedné místnosti v areálu Toulcova dvora, kde mají uloženo náhradní oblečení, různé materiály i kárku, se kterou jezdí ven. A tam se mohou schovat, kdyby byly hodně unavené nebo kdyby bylo venku tak, že už by tam nechtěly být. Ale od září tam nebyly ani jednou. Jenom když tuhle zimu napadl velký sníh a děti, kterým byly nedávno tři roky, byly z chůze v hlubokém sněhu unavené, se tam šly ohřát a vyměnit si rukavice. A pak už chtěly ven za ostatními,“ usmívá se Magdalena Kapuciánová, když popisuje, jak malí otužilci zvládají pobyt venku. A dodává, že je samozřejmě důležité, aby děti byly dobře oblečené. „Dobré je vlněné nebo funkční prádlo, které dobře odvádí pot, protože během pobytu venku děti chvíli běhají, pak zase stojí, tak aby nebyly v mokru. Stejně vybavené by měly být i učitelky. Nikomu pak není zima. Děti si nosí batůžek se svačinou, náhradními rukavicemi a pitím,“ popisuje Magdalena Kapuciánová. Dlužno podotknout, že při své návštěvě v Lesníčku jsem viděla děti oblečené jak „cibulky“ a žádné se neklepalo zimou, ačkoli mrzlo. A batůžky, které měly na zádech, byly při odchodu z lesíka plné klacků a dalších úžasných pokladů.

A jak se v „lesních“ podmínkách daří plnit Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, který je závazný pro všechny školky v republice? „Všechny cíle RVP PV lze bez problémů naplňovat i venku. A nám se zdá, že i lépe. Děti se věnují i výtvarným, rukodělným činnostem. Vybíráním zrníček ze slunečnic si děti cvičí jemnou motoriku, sbírají přírodniny a dělají z nich koláže, temperami nebo vodovkami malují třeba stromy… Překračováním, běháním, prolézáním děti procvičují hrubou motoriku. A protože děti nemají venku hračky, hrají s tím, co je venku. Často si s sebou ven berou různé encyklopedie a klíče k určování rostlin a živočichů, jsou hodně zvídavé. Musejí spolu mnohem více komunikovat, vysvětlovat si, mohou si častěji popovídat i s učitelkou. Děti v Lesníčku se dobře znají, v ranním kroužku si povídají, říkají si, kolik jich je, co je za den, kdo zrovna chybí, vědí, kdo je nemocný, na horách nebo u babičky. To ve skupině osmadvaceti dětí úplně nejde,“ říká Magdalena Kapuciánová. A je v lesní školce prostor i na to, aby se dětem četlo? „Ano, je. Dětem se čte před obědem, po obědě, nebo se venku na louce natáhnou, koukají na obláčky a poslouchají nějaké příběhy. A děti pořád zpívají, často při různých činnostech jako oblékání, převlékání, chůze.“

V Lesníčku jsem strávila necelé dopoledne a program, který děti měly, by se dal určitě uskutečnit i ve třídě. Jen by děti nemohly pozorovat živé ptáky, ale prohlížely by si obrázky, místo běhání po svahu a prolézání pod kmeny by cvičily na nářadí. Mimochodem, i když děti mohly k Botiči, kam se během mé návštěvy vydaly, dojít pěknou pěšinkou, většina se s radostí pustila po svahu, kde byly různé keře a stromky, a než aby šly rovnou cestou, tak s velkou chutí podlézaly a přelézaly, co se dalo. Jejich učitelka mi vysvětlovala, že s sebou často nosí lano, které uvážou mezi stromy a děti na něm ručkují, případně po něm ručkují do svahu. Nebo z něj na trávě sestaví třeba labyrint, kterým mohou děti probíhat. I to by se dalo uskutečnit i ve třídě, ale volný prostor na louce je určitě vhodnější.

Vztah k přírodě se rodí už doma

Zajímalo mě, jestli děti z Lesníčka vyrůstají v rodinách, které mají vztah k přírodě, či zda sem naopak nedocházejí děti, kterým chtějí rodiče vykompenzovat nízkou míru kontaktu s přírodou. „Spíše ty, jejichž rodiny mají k přírodě vztah,“ říká Magdalena Kapuciánová. „Jsou to rodiny, které tráví hodně času v přírodě, chodí s dětmi ven. Lesní školka není pro všechny děti ani pro všechny rodiče. ‚Naši‘ rodiče vědí, že dětem u nás bude dobře, nebude jim zima a nebudou tu ani strádat.“ A nejsou děti, které jsou venku i v zimě a v dešti, nemocnější? „Srovnání zatím nemáme, ale usilujeme o něj. Zatím můžeme porovnat děti ze Semínka s dětmi z Lesníčka a je to podobné. Ale mohu říci, že děti z Lesníčka jsou opravdu málokdy nemocné, protože nejsou mezi čtyřmi zdmi, kde se viry a bacily nemají kam rozptýlit. A navíc se mohou hodně pohybovat, čímž se jim zvětšuje kapacita plic, sílí jejich imunitní systém.“

A v čem je lesní školka pro děti přínosná? „Určitě v tom, že děti získají bližší vztah k přírodě, poznají ji a díky tomu ji budou chtít chránit. Budou považovat za přirozené, že příroda je kolem nás a měla by zde zůstat. A určitě je to přínosné i pro jejich zdraví a pohybové schopnosti,“ hájí myšlenku lesních školek Magdalena Kapuciánová.

Lesní školka je jednoznačně zajímavá a přínosná alternativa, která má své místo v předškolním vzdělávání. A Lesníček má jednu nespornou výhodu – velkoměstské děti si mohou každý den pohladit ovci nebo koně, podívat se, jak se mají husy a slepice, a pozorovat včely. Kontakt s přírodou, ale i s životem na statku přináší dětem spousty podnětů, které jsou přínosné pro jejich rozumový i citový vývoj. Kolik jejich vrstevníků může pozorovat, jak roste hříbátko nebo jak se nafukuje bříško březí kozy?

Mgr. Marie Těthalová
Fotografie archiv LMŠ Lesníček.

Děti, které tráví více času v přírodě, jsou fyzicky zdatnější,
klidnější a lépe rozvíjí fantazii a představivost.

Vybíráním zrníček ze slunečnic si děti cvičí jemnou motoriku, sbírají přírodniny a dělají z nich koláže, temperami nebo vodovkami malují třeba stromy… Překračováním, běháním, prolézáním děti procvičují hrubou motoriku. A protože děti nemají venku hračky, hrají s tím, co je venku.

Historie lesních školek

V roce 1950 vznikla první lesní školka, kterou v Dánsku založila Ella Flatau. Školka byla určena pro její vlastní děti a také pro děti ze sousedství, které společně trávily čas v blízkém lese. Z této sousedské výpomoci se časem stala „opravdová“ školka, která inspirovala vznik lesních mateřských škol ve všech skandinávských zemích. V Německu existují lesní školky od roku 1968, ale jako oficiální zařízení denní péče fungují od roku 1993. Nyní je v Německu asi 450 lesních mateřských škol. Zkušenosti ze zahraničních lesních školek ukazují, že pobyt venku má dobrý vliv na rozvoj pohybových schopností a zručnosti dětí. Díky tomu, že si děti hrají s věcmi, které najdou v přírodě, se také lépe rozvíjejí jejich řečové schopnosti. Pobyt venku je také významným preventivním faktorem dětské obezity.

Ukázka z časopisu Informatorium 3-8, 2011/3, www.portal.cz/info

Přečtěte si také:

  • KašperkKašperk Do lesů kolem hradu Kašperk chodívali chudí chalupníci na dřevo a proutí k pletení košíků. Jednou si všimli, že na pobořených hradbách brzy zjara vykvétá zvláštní keř. Byla to šípková […]
  • O perníkové chaloupceO perníkové chaloupce Byla jedna chaloupka u lesa a v ní bydlel drvoštěp se svou zlou ženou a macechou jeho dětí – Jeníčkem a Mařenkou. Drvoštěpova rodina byla chudá a brzy neměla téměř co jíst. To se […]
  • AZobchod.cz – šetří čas, peníze a námahuAZobchod.cz – šetří čas, peníze a námahu Internetový AZobchod.cz sice nemůže konkurovat sexy křivkám soutěžících na missnet.cz, zato je přitažlivý v jiných ohledech. Kvalitou služeb, šíří sortimentu, cenami a rychlostí reakce na […]
  • Školka pro starší: Dům a domovŠkolka pro starší: Dům a domov Byl jeden domeček Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček. Na stolečku mistička, v té mističce vodička, ve vodičce rybička. Kde je ta ryba? Kočka ji snědla. Kde je ta kočka? Do lesa […]
  • O třech přadlenáchO třech přadlenách Byla jedna chudá vdova a měla jen jednu dceru, a té říkali Liduška. A že neměly žádných polí, ba ani jedinké kravičky, živily se přádlem. Liduška byla sice velmi hezké a způsobné děvče, […]

Publikoval(a) (908) 
Štítky: , , , , , , , , , , , , , , ,

Nápady a inspirace

Vítáme nově příchozí:
Inspirujte se a sdílejte!

FB stránky
FB stránky
FB skupina
FB skupina
Přidej se
Přidej se



Napsat komentář

diskuzní fórum   Vytvořte si vlastní diskusní fórum, poradnu nebo skupinu.


im
2007-2018 Předškoláci - Pedagogický magazín - rozvoj a výchova dětí, ISSN 1804-3615 (single)
Tento portál mediálně zastupuje Impression Media, s.r.o. | Info pro uživatele: sběr a využití dat