2016 24.04

O černé zmiji Jiřině

Předškoláci – omalovánky, pracovní listy | Magazín pro učitelky i rodiče, předškolní a mimoškolní vzdělávání. Aktivity, náměty pro dospěláky a děti v mateřské školce, škole.

Jezevec Martin měl klid na své ubručené spaní. Malá kukačka Klotilda se odstěhovala až za tři kopce. A Jankovi bylo bez toho jejího věčného kukání také dobře.

On i takový zajíc potřebuje poslouchat, co kolem pařezu tiše na ostré drápky našlapuje a kdo mu nad hlavou křídly šustí. Však také má něco přítelíčků, kteří by si rádi pochutnali na zaječím stehýnku. Stačí jen chvilka nepozornosti a už by se s Jankovým kožíškem navždy kamarádil jestřáb Bedřich.

Panečku, sluníčko si po modré louce oblohy vyšlapuje v červnových pantoflíčcích, Janek poskakuje po pěšině a kouká po chutném soustíčku. Kousíček trávy, šťavnatý lupínek. To je správná zaječí čítanka!
Ale najednou zasyčení. Krátké, jako když se při píšťalce správný kluk řízne nožíkem do palce. Anebo, jako když u peciválka Vaňka na plotýnce poklička nad hrncem s vařenými bramborami nadskočí.

Kdopak to tady je?
Janek jen očkem za pařez nakoukne. Zrovínka za ten, na který si chtěl před chvilenkou vyskočit, aby se pořádně kolem rozhlédl.

„Á, to je potkáníčko! Zmije Jiřinka. Copak? Copak? Na svatého Jiří zakopli dva štíři?“
„Ale, mám trápení. Nikdo si se mnou nechce popovídat, každý má nějak moc naspěch,“ kroutí se na teplém kameni černá sousedka a švihá jazýčkem jako hospodář bičem.

„Nojo, moc práce, Jiřinko,“ souhlasí Janek a honem odskočí za šípek, aby se mu hovořilo líp. Kdopak ví, kdy taková zmije začne pošilhávat po něčem větším k jídlu.
„Dala jsem si tady schůzku s myškou Štěpánkou, ale ta pořád nejde a nejde,“ žaluje Jiřinka a zavíjí se do klubíčka.

„Jó, tyhle myši, těch aby se někdo dočkal,“ povídá zamyšleně Janek, „ty jsou od dob, co dostaly povolení, že můžou chytat kočky a zmije, pořád v jednom kolotoči.“

„Jaké povolení,“ diví se Jiřinka a jenom tak pro radost se zase z klubíčka rozplétá. „Přece odjakživa chytáme myši my a ne naopak!“

„No nic, letos se to změnilo. Támhle dole, pod strání, tam už mají myši všechny zmije vychytané. Dole ve Vrchlabí jim v Kablíkovic lékárně platí po hrníčku žita od kusu, tak to víš,“ vypráví Janek své báchorky, až se mu žaludek klepe od tajeného smíchu. A tváří se přitom jako největší dobrák.

Jiřinka si raději rozplétá poslední uzlík na zadečku. Co kdyby ty myši přišly? To se potom hadu s takovým sukem na konci špatně utíká. „To je ale vděk,“ zasyčí. „Jeden by si chtěl jen po sousedsku popovídat a čeká a čeká, a dočkal by se pěkného hovoru. Do lékárny za hrníček žita by mě prodala!“

To už zajíc ale Janek neslyší, protože Jiřinka šustí klikatou cestičkou v trávě. Jakpak by čekala na myší lovy. Přece jen se ještě ohlédne po teplém kameni. Ono by se líp plazilo trávou s plným bříškem!

A Janek poskakuje po pařízku a chechtá se na celé kolo, jak pěkně tu hloupou Jiřinku vylekal. To bude syčení a nadávání, až se potkají se spodními sousedy. Dole u polí, v těch kamenných hrázích, tam je had pod každým kamenem.

Na zaječí veselici se přece jen někdo jedním očkem kouká. Kdopak asi? Myška Štěpánka v šedivém kožíšku. Kdyby jenom koukala! Ohání se dlouhým klacíkem, co má na konci vidličku a kolíček na šňůrce uvázaný, chytá dlouhá stébla trávy do té vidličky.

„Jéjej, Štěpánko, teď tady na tebe čekala zmije Jiřinka,“ zubí se Janek, když konečně myšku zpozoruje.
„A tys mi ji, Janku, vyplašil,“ vzdychla a utřela si tlapkou šedivé čelo Štěpánka. „Já se za ní celý den pachtím a ne a ne ji chytit.“

Janek se posadí na pařez a sklopí překvapením dlouhé uši až na záda: „Ale ne! Ty chytáš zmije?“
„No a k čemu by mi ta hůlčička s rozporkou asi byla? Co? A potom, dole ve městě dva hrníčky žita za jednu zmiji platí,“ ukáže Štěpánka tlapkou dolů do údolí.

Janek se kouká a kouká, slovíčka z pusy nevydrolí.
Štěpánka nafoukne tvářičky jako balónky a šup. Už je v černé díře pod kamenem. Ono s rozkaceným zajícem není pro myšku zrovna moc snadné špásovat.

Ale Janek, ten jenom pokyvuje hlavou: „Jó, tyhle myši.“

Autor: Luboš Zelený, Trutnov

Líbí se vám tento příspěvek?
Podpořte jej kliknutím na odkaz "To se mi líbí" »

Přečtěte si také:

  • Přátelské služby se neúčtujíPřátelské služby se neúčtují Byl krásný barevný podzim. Všechna zvířátka už byla docela unavená, a tak není divu, že se i těšila na zimní spánek. Ale ještě před tím, než se uloží ke spánku, si musí nasbírat co nejvíce […]
  • O malé kukačce KlotilděO malé kukačce Klotildě Stalo se to takhle koncem měsíce dubna. To měl Janek docela po starostech o jídlo a zapomněl na ty dlouhé a mrazivé zimní večery, na chytrou veverku Johanku i hloupou straku Kláru. […]
  • O peciválkovi a lišce RezceO peciválkovi a lišce Rezce Krkonošský rok zajíce Janka O peciválkovi a lišce Rezce To vám kdysi po lese běhal zajíc Janek a nevěděl, kam se ukrýt před sněhem. Všude ho bylo nasypáno, že by na několik zim […]
  • O sluníčkuO sluníčku Byl horký letní den. Sluníčko na obloze svítilo a hřálo. Své horké paprsky vysílalo dolů na zem, na stromy, květiny, zahrady, louky, pole, lesy, rybníky, řeky, moře a jezera. Dívalo se […]
  • Zajíček ve své jamceZajíček ve své jamce „Zajíček ve své jamce, sedí sám, sedí sám. Ubožáčku, co je ti, že nemůžeš skákati, hbitě skoč a vyskoč.“ Popěvek o zajíčkovi zná každý, ale nikdo už neví, proč zajíček seděl ve své […]

Publikoval(a) (81) 

Nápady a inspirace

Vítáme nově příchozí:
Inspirujte se a sdílejte!


FB stránky

FB skupina

Přidej se



Napsat komentář

diskuzní fórum   Vytvořte si vlastní diskusní fórum, poradnu nebo skupinu.


im
2007-2017 Předškoláci - Pedagogický magazín - rozvoj a výchova dětí, ISSN 1804-3615 (single)
Tento portál mediálně zastupuje Impression Media, s.r.o. | Info pro uživatele: sběr a využití dat