„Teď se poohlédnu po místě, kde je veseleji,“ řeklo si a vtom buch! Zrnko prachu dosedlo na zem.

Ale nebyl to konec.Do země uhodil míček, zrnka prachu se na něj nalepila, zvířátko vyletělo s míčkem do vzduchu, a chňap! Míč uchopila holčička. Hned sice míč hodila dál, ale prach se zvířátkem zůstal pěkně v její dlani.

„Tady se mi líbí!“ řeklo si zvířátko, „je tu teplo, prachu a špíny dost.“ A prohlédlo si dobře holčičku, na jejíž dlani sedělo. Byla veselá, hravá a usměvavá.

Vtom maminka volala: „Jano, pojď už k večeři!“ a holčička šla. Ostatní už seděli u stolu. Jana chytla do ruky chleba, máslo a začala jíst. Ale to právě neměla dělat! Zvířátko, které měla v prachu a ve špíně v dlani, marně volalo: „Nejez, ještě sis neumyla ruce!!“ Ale jeho hlas nebylo slyšet.

A tak opravdu došlo k tomu, že zvířátko bylo i s chlebem snědeno. A začalo naříkat. Ne proto, že bylo snědeno, to mu nevadilo-naopak, vlhko a teplo mu dělalo nesmírně dobře. Ale naříkalo: „Chudák holčička, měla takové červené tvářičky, tak se radovala, a to všechno teď přestane! Já jsem zárodek nakažlivé nemoci, musím se teď usídlit v jejím tělíčku, a u koho se usídlím, ten začne stonat.“ Tak zárodek naříkal. A už se rozdělil na dva zárodky, ty se rozdělily na další dva a takhle to šlo velikou rychlostí, že za několik dní bylo zárodků v těle několik a nemoc vypukla.

Holčička už nebyla veselá. Nemluvila a neposkakovala s dětmi. Ležela v postýlce, měla horečku a bylo jí moc špatně.

Byly jste už taky nemocné, děti? Je to velmi nepříjemné. Ale nemoc nemusí být. Kdyby si byla Jana před jídlem umyla ruce, mohla teď být zdravá.

„A uzdravila se Jana?“ zeptal se Jiřík paní učitelky.

„Uzdravila, ale stálo to mnoho péče maminku i pana doktora. A nemuselo to ani tak dobře dopadnout.“

Ostatní děti seděly tiše a přemýšlely o zárodku nemoci. Lítá snad na zrnku prachu také kolem nich? Paní učitelka uhodla jejich myšlenky.

„Nebojte se, u nás máme na podlaze lino, tam se prach nedrží, a často jej umýváme. U nás jsou všichni zdraví. Zárodky šíří jenom nemocní lidé, a ti sem nesmějí.“

Děti se potom rozeběhly po zahradě, a už je zvou k obědu.

„Děti, kam půjdeme nejdříve?“ Ptá se paní učitelka.

„Umýt si ruce, umýt si ruce!“ volají děti s Jirkou vesele.

„Povíte nám odpoledne zase nějakou pohádku?“ zeptal se Jirka.

„Dobrá, povím vám pohádku o Kašlalovi a Kýchalovi,“ řekla paní učitelka.

(Zdravotně-osvětové povídky a pohádky pro děti předškolního věku, odměněné v soutěži vypsané ministerstvem zdravotnictví v roce 1945.)

The post Malilinkaté zvířátko – zdravotnická pohádka appeared first on Předškoláci.

Jirka se moc těšil. Tolik známých dětí, a kolik ještě neznámých! Děti z ulice mu o školce vyprávěly už dříve, když si s nimi hrál na hřišti, a teď tam konečně bude s nimi!

A už je ráno, už jde s maminkou do školky, už si hraje s dětmi, a co krásných a velikých hraček je tu! Hrají si, zpívají, cvičí-až dostanou veliký hlad, ale žádný strach, jídlo je připraveno! Paní učitelka to hlásí a vede děti do umývárny.

To je krásná umývárna! Malá umyvadélka, všichni, i ti nejmenší do nich dosáhnou. Sami smějí pustit teplou vodu, každé dítě si vezme své mýdlo a šplouchá se ve vodě. Jirka otáčí všemi kohoutky a běhá od jednoho umyvadla k druhému. Ale umývat se? Na co, vždyť nemám ruce špinavé! Když si děti hrají na dvoře, to jsou jinak černé, od sazí.

„Jirko, pěkně se umyj!“ říká paní učitelka.

„Vždyť nejsem špinavý,“ udiveně odporuje Jirka.

„Ovšem že nejsi tak špinavý jako kominík, ale přeci jen sis hrál s míčkem, který se dotýkal podlahy, rukama jsi sahal po zábradlí, po zemi, po různých věcech, a ty nejsou tak čisté jako nádobí a jídlo.“ Odpověděla paní učitelka.

„Ale já si doma před jídlem nemusím mýt ruce,“ pokoušel se Jiřík o poslední odpor.

„Víš co, Jirko? Teď si honem běž umýt ruce jako ostatní děti a po obědě vám povím, proč si musíme před jídlem mýt ruce.“ Ukončila paní učitelka. A opravdu, po jídle jim začala vyprávět různé povídky.

(Zdravotně-osvětové povídky a pohádky pro děti předškolního věku, odměněné v soutěži vypsané ministerstvem zdravotnictví v roce 1945.)

The post Zdravotnická pohádka – ZDRAVÍ V MATEŘSKÉ ŠKOLE appeared first on Předškoláci.

Na malém jevišti se ukázal stařičký vodníček a dětem se uklonil: „Dobrý den děti, posílá mě k vám sama vodička. Chce abych vám vyřídil, že se na vás už moc těší! Brzy bude léto, budete se ve vodě šplouchat, jezdit na bazény a na rybníky.. Že už se taky těšíte?“

A děti se těšily. Vodník ale povídal dál: „Dřív se vypravovaly povídky, že vodníci stahují pod vodu lidi. Ale vy už určitě víte, že to není pravda. Dnes se utopí jen ten, kdo neumí plavat. Vy umíte plavat?“ Zeptal se nakonec.

„Neumíme,“ řekla většina dětí. Ale vodníkovi to nevadilo.

„No ovšem, jste ještě malé. Ale ať se to brzy naučíte a nemusíte se vody bát. Dokud vám plavání nejde, používejte kruh nebo rukávky. A nekoupejte se nikdy samy. Pokud s vámi je maminka nebo tatínek, dohlédnou na vás, ale už moc dětí se utopilo, protože plavaly do hluboké vody kde nestačily a voda se jim nahrnula do pusy a do nosu.“ Vodník byl moc smutný, ale paní učitelka ho povzbudila: „Nebuď smutný, vodníčku, děti nám určitě slíbí, že budou plavat opatrně.“ Děti to slíbily a prosily, aby vodník vypravoval dál.

„Víte ale, co má voda nerada? Nesnáší, když si ji někdo z vás vezme do pusy. Je v ní totiž plno zárodků a nemocí, i když vypadá čisťounká jako sklo!“

Paní učitelka se zamyslela a potom se dětí zeptala: „je možné, aby se ty zárodky z vody dostaly do pusy ještě jinak, než polykáním?“

Děti přemýšlely, ale nakonec se nechaly podat.

„Stačí, když si třeba olíznete mokrý prst,“ řekl vodník, „nebo když budete mokrýma rukama brát jídlo do ruky, třeba jablíčko-a bacily mají vyhráno. A co myslíte, že je největší ochranou proti takové nákaze?“

„Nejíst ve vodě!“ volaly děti.

Vodník se začal loučit, ale potom si vzpomněl, že na něco přeci jenom zapomněl!

„Děti, je tu ještě jedna důležitá věc! Vodička mě moc prosila, abych vám to řekl. Víte, jsou děti, které nejdou před koupáním na záchod, a pak se vyčůrají do vody. To vodička nemá vůbec ráda, její to nepříjemné, protože se moc znečistí a potom smrdí. Děti slibte mi, že si před koupáním dojdete na záchod. Přece se něčím tak škaredým nebudete vodičce odvděčovat za krásné koupání!“

Děti přemýšlely a vzpomínaly, jestlipak někdy něco takového udělaly. Potom vodníčkovi slíbily, že to nebudou dělat a pěně se s ním rozloučily. „A přijď zase!“ Volaly ještě za ním.

Jirka své zážitky z dneška vyprávěl zase doma rodičům. Oba byli moc rádi, že se Jirka učí samé zajímavé a správné věci, a tak tatínek slíbil, že po večeři zase bude vyprávět.

A slib také dodržel.

(Zdravotně-osvětové povídky a pohádky pro děti předškolního věku, odměněné v soutěži vypsané ministerstvem zdravotnictví v roce 1945.)

The post O vodičce – zdravotnická pohádka appeared first on Předškoláci.

dlouhé čáry děláme
(stoj + ruka ze strany na stranu)

a za jednu chvilku pouhou,
(stoj + ukazujeme „jedna“)

střídá krátká čára dlouhou,
(stoj + ukazujeme krátkou a dlouhou)

pak obrázek nakreslíme,
(stoj + kreslíme kolečko rukou ve vzduchu)

pastelkami vybarvíme.
(stoj + kreslíme kolečko druhou rukou)

Říkanka z elektronické knihy Předškoláci

The post Pastelka appeared first on Předškoláci.

a iglú si postavíme,
(stoj + oblouky před tělem)

uplácat ho musíme,
(stoj + tleskáme)

raz, dva a už bydlíme.
(dřep + ruce jako střecha)

Nedalo to velkou práci,
(dřep + ruce i hlava „NE“)

teď jsme jako Eskymáci.
(dřep + podepřít hlavu rukama)

Říkanka z elektronické knihy Předškoláci

The post Iglú appeared first on Předškoláci.

kudy domů, nevíme,
(chůze za ruku ve dvojicích po třídě)

autobusem pojedeme,
(chůze za sebou ve dvojicích)

tak se domů dostaneme.
(chůze za sebou ve dvojicích)

Teď už víme pro příště,
(stojíme proti sobě + hlava „ANO“)

že je město bludiště.
(proti sobě + tleskáme se do rukou)

Říkanka z elektronické knihy Předškoláci

The post Bludiště appeared first on Předškoláci.

Publikováno bylo v časopise Sluníčko.

The post To to zebe appeared first on Předškoláci.

na zem dolů dlouho hledí,
(dřep + houpeme se)

kouká dolů na lidi,
(dřep + ruce u očí – dalekohled)

moc toho však nevidí.
(dřep + ruce i hlava „NE“)

A proč? To my všichni víme,
(do stoje)

ve dne bdíme, v noci spíme.
(stoj + zakřičíme)

Říkanka z elektronické knihy Předškoláci

The post Hvězda appeared first on Předškoláci.

Takové letadlo řídí odvážný pilot nebo pilotka. A kdo ví, jestli z vás taky jednou nebudou letci!

Teď jsem vám však nechtěla vyprávět o dospělých, ale zase o drobounkých zárodcích, které jsou však také dobrými sportovci, jako náš Kašlal a Kýchal.

Nejvíce se jim líbí, když se usadí na drobounké kapce hlenu, která se vytvoří v nose nebo v plicích člověka, který má rýmu a kašel. Usadí se v kapičce, zašimrá člověka v nose a „He-pčí, he-pčí!“, člověk musí kýchnout nebo zakašlat a už tryská proud kapiček, vymrštěný velkou silou dopředu. Jak se tohle líbí Kašlalovi a Kýchalovi! Letí prostorem, vítr se jich ujme, nosí je sem a tam, nahoru a dolů.

Ale už toho mají dost. „Kašlale, už přestaneme!“ Kýchal míří se svou kapkou do mohutného vzduchového proudu, který mizí v obrovské dutině. Pro drobounké zárodky to jsou dvě obrovské dutiny, pro nás děti dvě malé obyčejné nosní dírky, kterými vdechujeme vzduch do plic.

„Hop!“ a Kýchal přistál v nose. „Hop!“ a Kašlal přistál o trochu níže, někde v hrdle. „Teď si trochu odpočinu, ale jen chvíli.“ Začnou se množit, až je jich mnoho, plný nos, plný hrtan a průdušky.

Člověka to nic netěší, bolí ho nos, v krku šimrá a pálí, bolí na prsou a bolí hlava. Má rýmu a kašel. Kýchalovi  a Kašlalovi trápí svého hostitele, jak jen mohou. A nejvíc se mu smějí, když se jich chce zbavit kýcháním a kašlem. „Rychle, rychle!“ svolávají se.

„Sedněte si každý na kapku a pevně se držte!“ Vtom člověka popadne kýchání a velké množství Kýchalů a Kašlalů se rozletí do ovzduší. Rozjařeně kmitají vzduchem. Šup do nosu jiného člověka, zase ven a dovnitř, až mají všichni ti lidé rýmu a kašel.

„Co myslíte, děti, jak to udělat, aby se nekašlalo a nekýchalo?“

„Nekýchat!“ Vykřikl někdo.

„Ale to nejde!“ řekl někdo jiný, „to se nedá zadržet.“

„Tak já vám to povím,“ řekne nakonec paní učitelka. „Zabránit Kašlalovi a Kýchalovi dostat se do jiných nosů a cestovat vzduchem se dá, když nebude nikdo kašlat a kýchat na druhé, když si dá kapesník před pusu. Kapesník se pak vypere-a je po zárodcích. Při rýmě a kašli ale nesmí nemocní moc mluvit na ostatní, ani chodit do školky, nebo do školy, a dospělí ani do práce. Měli by zůstat v posteli, tak se také nejrychleji uzdraví a nikoho nenakazí. Nestojíme přeci o to, aby si z nás Kašlalové a Kýchalové dělali dobrý den a šířili nemoci!“

Večer doma

Když Jirka přišel domů, měl hodně co vyprávět! Vyprávěl doma rodičům a hračkách, dětech, paní učitelce. A když maminka měla hotovou večeři, šel si Jirka umýt ruce a vysvětlil rodičů, že tím zabil bacily na své ruce.

„Paní učitelka nám vyprávěla o bacilech a špíně na rukou, a umí vypravovat spoustu zajímavých věcí.“

(Zdravotně-osvětové povídky a pohádky pro děti předškolního věku, odměněné v soutěži vypsané ministerstvem zdravotnictví v roce 1945.)

The post O Kašlalovi a Kýchalovi – zdravotnická pohádka appeared first on Předškoláci.

a pak když už ho umíme,
společně se zatočíme.

Společná hra s dětmi.
Chytneme se za ruce, uděláme kruh a zatočíme se.
Možno využít jen jako básničku k vytvoření kruhu,
nebo jako přípravu k tanci v kruhu.

Básnička z elektronické knihy Předškoláci

The post Kruh appeared first on Předškoláci.