není to však sestřička,
ta, co umí jak pan doktor
pofoukat nám bebíčka.
Injekcí se nebojíme,
je to jenom včelička,
hlavně, že se na nás při tom
směje milá sestřička.
Jel sedlák orati,
zapomněl oprati.
Jdi má milá pro ni,
však dobře víš o ní:
v maštali je v koutě,
visí na chomoutě.
Takhle jedou staří páni,
takhle jedou mladí páni,
takhle jedou sedláci,
co už mají po práci,
takhle jedou tataři
na rozbitém trakaři.
Švec šije šídlem boty, ušije je do roboty,
ševcová mu pomáhá, šijí šídlem oba dva.
Šijí boty, šijí perka, ponesou je do Šumperka.
Švec si je dá do nůše, na trh s nimi pokluše.
Nesu pro vás psaníčko,
potěším vám srdíčko.
Od dědečka, od babičky,
od kluka i od holčičky.
Na ulici byly cihly,
u těch cihel zedníci.
Pokládali cihlu k cihle,
na ně maltu po lžíci.
Tam na hrázi u rybníka
potkal mlynář kominíka.
Obejmuli se – umazali se!
Šiju, šiju košilku, ušiju ji za chvilku.
Pak ušiju kabátek naší Dáši na svátek.
A co ještě? Plášť do deště.
Strážník stojí na stráži, Azor na něj doráží;
Petr hrozí na Azora, že je Azor nepozora.
Ráno děti přivítá,
pohádku jim předčítá.
Cvičí, kreslí, maluje,
o své děti pečuje.