Bylo to před koncem školního roku, kdy nás navštívila maminka Hynka. V ruce držela letáček, který nabízel letní tábor naší pionýrské skupiny. Stála ve dveřích a nevěděla, jak začít. Pozvali jsme ji dál a nabídli židli. Hynkova maminka se malinko zklidnila a začala se vyptávat na tábor – co budeme dělat, jak to u nás chodí, kdo bude mít děti na starost a nakonec se zeptala, zda máme zkušenosti s dětmi s ADHD. Když se dověděla, že s dětmi s touto diagnózou jsme se již setkali a máme jisté zkušenosti, začala povídat o devítiletém synovi: „Víte, on není zlý, chvíli neposedí, pořád skáče jiným do řeči, je stále v pohybu a někdy zareaguje naprosto neadekvátně, začne být agresivní. Ze školy nosil poznámky, že se neumí chovat, vyrušuje… Z několika kroužků jsem ho musela odhlásit, protože ho tam nechtěli. Vezmete mi ho na váš tábor? Hynek se moc těší a já bych to chtěla zkusit.“ Vzhledem ke svým zkušenostem s těmito dětmi jsme se rozhodli, že Hynka na tábor vezmeme.

Přišel na stanoviště mezi prvními. Viděli jsme se poprvé a já měla pocit, že ho znám, ten kluk totiž jako by vystoupil z některé publikace o projevech dětí s ADHD. Chvíli stál u mámy, ale jeho ruce byly stále v pohybu, ťukal si prsty o nohu. Oči mu těkaly od jednoho ke druhému a stále se na něco dotazoval maminky. Čekání se pro něho stalo dlouhým, a tak začal zpočátku poskakovat a pak pobíhal po celém prostranství. Při nastupování do autobusu Hynek nečekal, až ho zavolají, tlačil se hlava nehlava do autobusu. Zastavil ho Petr, který ho chytil za rameno a po celou dobu jej tak držel při sobě, dokud nezaznělo Hynkovo jméno. Možná v této chvíli začalo partnerství, kamarádství mezi Hynkem a Petrem. V autobuse seděli vedle sebe a pořád si o něčem
povídali, Hynek se usmíval a měl dobrou náladu. Petr byl vedoucí oddílu, do něhož byl zařazen i Hynek. Od prvního okamžiku byla v oddíle dána jasná pravidla. To byl první a základní krok, který nejen pro Hynka musel být učiněn. Během pobytu na táboře jsme měli možnost vidět řadu Hynkových reakcí – při startu závodu vystřelil jak torpédo a za chvíli se vztekle nebo se slzami v očích vracel zpět, protože nevěděl, co dělat. Při vysvětlování úkolu či pravidel hry neustále skákal do řeči. Nebo při kolektivních hrách porušoval pravidla, a když na to ostatní děti poukazovaly, tak je začal pošťuchovat nebo jim nadávat. Petr řadu věcí dokázal předvídat a zadával Hynkovi takové úkoly, aby měl šanci je splnit. Při řadě aktivit byl Hynek poblíž Petra, neboť jen tak mohl oddíl v pohodě pracovat. Závěrečné dny byly pro každého táborníka náročné, únava byla znát a v dohledu byla vidina loučení. Poslední táborové večery byl Hynek podrážděný, přetažený, a tím pádem celé okolí dostával do „vývrtky“. Všechny tyhle věci řešil Petr klidným a pozitivním přístupem. I my ostatní jsme trvali na daných pravidlech, ale i sankcích, které následovaly při jejich porušení. Vystupovali jsme jako jeden tým a u nikoho z nás neměl Hynek žádná privilegia po celou dobu tábora.

Hynkovo jméno zaznělo několikrát při večerním nástupu nikoli z výchovných důvodů, ale protože něco dokázal, že vydržel, že se zapojil, že byl pozornější…

Zpáteční cesta autobusem probíhala v klidu a pohodě. Zase stejný obrázek – sedadlo
a na něm Hynek s Petrem. Probírali zážitky z tábora a byl to živý rozhovor plný smíchu
a štěstí. Hynkova maminka už netrpělivě čekala, s čím přijdeme, co budeme povídat, na co si budeme stěžovat.

Ano, bylo to někdy těžké, bylo to obtížné, ale zvládli jsme to všichni – Hynek i my ostatní. Nevím, zda tohle chtěla maminka slyšet, ale každopádně se jí rozjasnil obličej a do očí se jí draly slzy. Loučení Hynka s Petrem bylo hodně emotivní – opět se tu projevily reakce, které se objevují
u dítěte s ADHD, to ale nás znalé nezaskočilo.

kolektiv autorů

ilustrační foto: LT PS Tuláci Klatovy

The post Hyperaktivní Hynek appeared first on Předškoláci.

Děti se rozmístí po prostoru a budou představovat stromy v lese. Budou se po dobu celé hry pohybovat v mírném vánku. Na opačných koncích lesa pak budou dvě děti, kterým zavážeme oči. Jejich úkolem bude sejít se uprostřed lesa. Stromy jim v pohybu překážejí, takže ony se snaží těmto stromům vyhýbat.

Mgr. Michael Novotný

The post Pohybová hra „Hledání v lese“ appeared first on Předškoláci.

Při tomto cvičení musí být celé tělo v pohybu a vyjadřovat housenku, jak se mění v motýla. Lze pojmout nejprve v tzv. veřejné samotě (jednám, jako by tu nikdo jiný nebyl), aby se děti zaměřily na charakter samotného pohybu, aby do něj pronikly, posléze je možný výstup z veřejné samoty, a navazování vztahů s druhými – například: já jako první motýl, se setkám s motýly z okolí. Střih – návrat do běžné chůze a z ní opět nové proměňování.

Mgr. Michael Novotný

The post Dramaticko-pohybová hra „Proměna housenky v motýla“ appeared first on Předškoláci.

K této hře budeme potřebovat 20-30 malých koberečků. Nejvhodnější bude tuto hru realizovat v tělocvičně. Všechny děti odejdou za dveře tělocvičny, kde jim vyučující zaváže oči. Mezitím druhý vyučující v tělocvičně vytvoří z koberečků libovolně dlouhou a klikatou trasu (koberečky jsou od sebe vzdáleny max. 20 cm). Pak vyučující přivádí děti po jednom do tělocvičny a děti se snaží po všech čtyřech projít trasu (pomáhají si hmatem). Další dítě vyráží na trať v době, kdy je předchozí dítě před ním asi na čtvrtém koberečku. Cílem hry je, aby všechny děti prolezly vytyčenou trasu. Touto hrou rozvíjíme smyslové vnímání a prostorovou orientaci.

Mgr. Michael Novotný

The post Pohybová hra „Cestička“ appeared first on Předškoláci.

Tuto hru můžeme motivovat hraním na indiány. Děti se postaví po obvodu kruhu. První dítě jde doprostřed kruhu a začne tancovat nějaký svůj indiánský tanec (dva až tři stále se opakující pohyby). Komu se tanec zalíbí (jedno dítě), jde k němu do kruhu a opakuje po něm stejný tanec. Po chvíli však tanec změní a první dítě odchází z kruhu k ostatním dětem. Přidá se opět další dítě a hra se dále opakuje. Jako doprovod můžeme použít i indiánskou hudbu.

Mgr. Michael Novotný

The post Dramaticko-pohybová hra „Indiánská rozcvička“ appeared first on Předškoláci.

Tuto hru můžeme motivovat například pohádkou „O Smolíčkovi“. Počet dětí v této hře je neomezen. Jedno dítě odejde za dveře. Děti, které stojí po obvodu kruhu, si mezi sebou zvolí jedno, které bude představovat vedoucí Jezinku. Jedno dítě odejde za dveře. Vedoucí Jezinka pak bude předvádět různé pohyby a ostatní děti je budou po ní opakovat. Úkolem dítěte, které bylo za dveřmi je určit, které dítě je vedoucí Jezinka.

Mgr. Michael Novotný

The post Dramaticko-pohybová hra „Vedoucí Jezinka“ appeared first on Předškoláci.

Tuto hru můžeme motivovat například pohádkou „Ošklivé káčátko“ od Hanse Christiana Andersena. Vhodné pro malou i velkou skupinu dětí. Doprostřed hrací plochy rozprostřeme třeba složené prostěradlo jako lávku přes řeku. Všechny děti pak v roli ošklivého káčátka postupně přecházejí přes lávku a svými slovy a pohybem vyjadřují, jak se cítí např. „Já vím, že jsem ošklivé, ale přesto mě mohou mít ostatní rádi” apod.

Mgr. Michael Novotný

The post Dramaticko-pohybová hra „Lávka přes řeku” appeared first on Předškoláci.

Tuto hru je možné hrát s malou i velkou skupinou dětí. Všechny děti se spustí do hlubokého dřepu. Sedí na patách, trup mají pěkně vzpřímený a ruce v bok. Pak může paní učitelka pustit velice pomalou hudbu a děti se snaží pomaloučku, plynule, téměř neznatelně zdvihat až do stoje na špičkách se vzpažením. Cílem této hry je opravdu co nejpomaleji předvést, jak roste tráva.

Mgr. Michael Novotný

The post Pohybová hra „Jak roste tráva“ appeared first on Předškoláci.

Děti utvoří dvojice, jeden stojí za zády druhého a snaží se pomalu rozhýbat toho před sebou (strom), a to tak, že ho rozhýbe opatrně pomocí rukou a zároveň mu dělá záchranu. Dítě (strom) má zavřené oči a nechá s sebou manipulovat. Pro dokreslení atmosféry můžeme pustit relaxační hudbu. Na závěr si děti povědí své pocity. Touto hrou rozvíjíme smyslové vnímání a kooperaci.

Mgr. Michael Novotný

The post Dramaticko-pohybová hra „Stromy” appeared first on Předškoláci.

Každou hru, je nutné uzpůsobit zdravotnímu handicapu daného dítěte například u plegiků se stoj nahradí sezením apod. Pohybové hry pro somaticky postižené a handicapované děti by měli mít klidový až relaxační ráz (žádné prudké, švihové pohyby). Svalstvo by se mělo pozvolna protahovat a zátěž by měla být přiměřená charakteru postižení. Doporučuji před aplikací her jejich vhodnost pro konkrétní postižení konzultovat s pediatrem.

Mgr. Michael Novotný

The post Pohybové hry appeared first on Předškoláci.