Karlovarský kraj – Předškoláci

Loket nad Ohří

Michael Novotný — Fri, 17 Dec 2010 23:54:33 +0000

Tam, kde řeka Ohře omývá děsivé skalní stěny a protéká prstencem kopců Slavkovského lesa, ční dlouhé věky hrad Loket, který je stejně jako ostatní hrady opředen tajemstvími. Říká se, že na hradě žije skřítek ve splývavých šatech, který má rozcuchané vlasy propletené jehličím. V jedné ruce drží kartáč a ve druhé knihu. Pidimužík se prý vynořuje ze svých úkrytů a snaží se učesat rozcuchané děti.

Mnohem zajímavější je však pověst o podivném kameni, velkém jako koňská hlava, který ležíval dlouhá léta na nádvoří. Vypráví se, že záhadný kámen je zkamenělý purkrabí. Nikdo přesně neví, který z mnoha, jenž se na hradě vystřídali, to byl.

Kdysi žil na Lokti zlotřilý purkrabí, který těla popravených poddaných nechával uvázat za nohy a ponořit do vřídelní vody. Těla mrtvých, pokrytá vřídelním kamenem, potom nechával pověsit pro výstrahu na hradní bránu.

V oněch dávných dobách žil pod hradem mladý hrnčíř se ženou a pěti dětmi. Hrnčířova žena nebyla krásná a říkalo se o ní, že je čarodějnice. Žili spolu spokojeně. Jednoho pozdního odpoledne navštívil jejich chaloupku purkrabí.

Chtěl si koupit nový džbán na víno. Prohlížel si hrnčířovu práci, když spatřil na truhlici malovaný džbánek a rozhodl se, že ho musí mít za každou cenu. Hrnčíř jej však odmítl prodat, a proto ho purkrabí nechal odvést na hrad a vsadit do hladomorny. Nazítří se chystala poprava.

Druhý den brzy ráno přišla hrnčířova žena prosit o milost pro svého muže. Purkrabí vystoupil na věž, rozhlédl se po kraji, zazvonil zvonečkem na stráž a nechal ženu vyhnat.

Ta v té chvíli purkrabího proklela. “Za to, že máš srdce z kamene, staň se z tebe kámen,” zvolala. Nebe náhle zčernalo a do věže udeřil blesk. Poté se obloha opět rozjasnila, ale purkrabího na věži již nikdo neviděl. Zato dole pod věží byla v zemi hluboká díra, ze které stoupal rudý dým.

Když rozžhavený kámen vychladl, poddaní ho vytáhli z díry a nechali ležet na věčnou památku na nádvoří. Kámen byl nesmírně těžký a cinkal pokaždé, když se ho někdo dotkl. Stalo se tak proto, že v kámen se společně s purkrabím proměnil i zvoneček, který přivolal stráž na hrnčířovu ženu.

The post Loket nad Ohří appeared first on Předškoláci.

Legenda o založení Karlových Varů

Michael Novotný — Sat, 27 Nov 2010 09:29:48 +0000

O založení Karlových Varů už psalo mnoho slavných i méně slavných autorů. Pojďme se seznámit s legendou, kterou zachytil renesanční lékař Dr. Fabian Sommer, rodák z Karlových Varů ve své knize o užívání karlovarských vod z roku 1571:

“Vypráví se, že Karel IV. kdysi podnikl loveckou výpravu do lesů v hornatých končinách a údolích, kde nyní vyvěrají horké prameny. Zdejší lesy oplývaly zvěří. Při lovu jeden ze psů počal štvát kus divoké zvěře. Při jeho pronásledování spadl do tůně, odkud nyní prudce tryská horká voda. Pes začal bolestí výt. Lovci, kteří uslyšeli psí nářek, přispěchali v domnění, že jej poranila pronásledovaná zvěř. Podívaná, jež se jim naskytla, je velice udivila. Přistoupili blíže, vytáhli psa z tůně a pak sami ochutnali horkou vodu, jež tolik vyděsila psa. O celé události byl zpraven císař Karel IV., který se pak s četnou družinou vydal k onomu místu, aby tam sám obdivoval nevšední dílo přírody. Za přítomnosti svých lékařů moudrý panovník poznamenal, že takováto horká voda může zažehnat mnohé těžké nemoci a jest velmi užitečná a posilující. Poté vodu sám užil, (říká se, že měl nemocnou nohu) a seznal úlevu a zlepšení. Nad tím se panovník radoval a brzy nařídil, aby celé místo bylo osídleno a kol pramene zřízeny domy. Místo, na kterém císař užíval vodu, bylo podle údajů tam, kde před časem stávaly obecní lázně a nyní tam vystavěna jest radnice. Při té vyvěrá pramen, jehož voda neprýští příliš prudce a je pouze vlažná. Vypráví se, že před dávnými lety tam býval do skály vytesán stolec, na kterém sedával panovník a byl proto nazýván stolcem císaře Karla.

To místo však již zaniklo a je na něm zbudována radnice. Poté, co jej voda zhojila, dal císař Karel na onom místě postavit nové městečko. Chtěl je také opevnit zdí, leč jeho plány byly zkříženy jinými naléhavými událostmi. Že tomu tak bylo, o tom až dodnes svědčí četné zbytky opevňovacího zdiva, které lze spatřit pod Jelením kamenem. Na Jelením kamenu lze rovněž najít mnohé propadlé sklepní klenby. Staří obyvatelé říkají, že císař Karel měl v úmyslu postavit na zmíněné hoře hrad k opevnění Karlových Varů. I pojmenování městečka upomíná na svého objevitele – je nazýváno lázně císaře Karla, Karlovy Vary.”

Přesné datum založení města není známo. Vznik stálého osídlení u Vřídla je kolem roku 1350. V roce 1370 udělil Karel IV. městu privilegia svobodného královského města. Nejslavnější české lázně Karlovy Vary jsou dnes, stejně jako v minulosti, oblíbeným dostaveníčkem lidí z celého světa, čímž pokračují v tradici započaté již před staletími za panování moudrého krále Karla IV.

The post Legenda o založení Karlových Varů appeared first on Předškoláci.

Pověst o Janu Svatošovi

Michael Novotný — Sat, 20 Nov 2010 08:42:42 +0000

Za časů vlády Vohburgů našel chudý sedlák při cestě za robotou na loketský hrad, v místech dnešního Horního Slavkova, novorozeného chlapce. Vzal jej s sebou a předal miminko markraběnce Janě. Ta se hošíka ujala a pokřtila ho jménem Jan. Po svém nálezci nosil příjmení Svatoš. Dospěl ve statného jinocha, který nalezl své zaslíbení ve vědách. Jednou zadumaně seděl u břehu Ohře a hleděl do jejích vln. Najednou se z nich vynořila krásná víla a pravila: „Znám tvé tužby a naučím tě všemu, po čem prahneš. Ale musíš mi slíbit, že se nikdy nezaslíbíš jiné ženě.“

Svatoš byl její krásou i slibem očarovaný a tak nabídku přijal. Po čase jej však slib začal mrzet. Potkal dívku, do níž se zamiloval, a toužil si ji vzít za ženu. Spoléhal na to, že pomocí kouzel zlomí předchozí slib. Počala se chystat svatba. Svatební průvod stál před oltářem a zbývalo jen říci svá „ano“. Náhle se však zjevila ona víla a pomocí kletby proměnila celý svatební průvod ve skály. Uvidíme tu nejen oba milence, ale i kněze, svatební hosty, hudebníky i svatební povoz.

The post Pověst o Janu Svatošovi appeared first on Předškoláci.

Skřítek Gottstein a zlý purkrabí

Michael Novotný — Sun, 14 Nov 2010 15:59:20 +0000

Stejně jako většina hradů má i Loket své pověsti. Podle jedné z nich je do obřího meteoritu, který se na nádvoří hradu objevil v roce 1422, zakletý zlý loketský purkrabí. Ta další se váže k bronzové sošce Gottsteina, která dominuje loketskému nádvoří. „Jde o vládce skal a lesů v okolí Lokte a Slavkovského lesa,“ vysvětluje Šárka Žižková. „Kdo si sáhne na jeho kyj, bude mít podle pověsti smůlu. Když si ale sáhnete na jeho vousy a dáte pak do hradní pokladničky nějakou drobnou minci, splní se vám přání,“ dodává.

The post Skřítek Gottstein a zlý purkrabí appeared first on Předškoláci.

Chebský hrad

Michael Novotný — Wed, 10 Nov 2010 12:02:31 +0000

I Chebský hrad je opředen pověstí. Mezi lidmi se říkalo, že na hradě straší duchové zavražděných generálů. Jednoho večera v krčmě pod hradem seděli místní a o strašidlech si vyprávěli. Jen mistr kolář se holedbal, že na strašidla nevěří a že se na hrad vypraví, aby dokázal, že jsou to všechno jen báchorky. Nikdo mu jeho úmysl nerozmluvil. Na hrad se vypravil a sotva došel k bráně, když v tom se otevřela a vyjel kočár doprovázen rytíři. Koním šlehaly plameny z nozder. Za kočárem pak uviděl sám sebe jako zajatce. Když se vrátil domů, převyprávěl svůj hrozný zážitek ostatním a umřel. Pak už nikdo nepochyboval, že na hradě skutečně straší.

The post Chebský hrad appeared first on Předškoláci.

Skřítek

Michael Novotný — Tue, 09 Nov 2010 12:56:25 +0000

Staré pověsti Chebska vyprávějí o bohatém městě na hoře Dyleni, které bylo pro svojí pýchu prokleto a propadlo se do podzemí i se svými poklady. Nyní je hlídají skřítkové.

Kdysi se na Dyleni horničino, války však tuto činnost zastavily a horníky rozehnaly do všech světových stran. Po nich začali obývat opuštěné štoly gnomové – skřítci, kteří strážili poklady. Skřítkové žili v podzemní, ale později začali vycházet ven a navštěvovat lidská obydlí. Lidé byli rádi, když pomohli dětem v nebezpečí, ale později začali před nimi hlídat svoje obydlí a pokrmy.Bylo zvykem, že hospodyně přikrývala knedlíky v hrnci, aby je skřítkové neochutnávali, skřítkové měli totiž kapuci, která je činila neviditelnými a někteří byli zlomyslní – kradli jídlo. Gnomů bylo nesmírné množství a podle pověstí měli také svého krále, který byl někdy zobrazován jako drobný skřítek, jindy jako Duch Dyleně.

Na Kynžvartsku býval Cínový skřítek, který pomohl jednomu mládenci k objevení pokladu. K těmto přátelským skřítkům patřil i skřítek Tilly , který zachránil život dcerce jednoho hospodáře ze Staré Vody. Stalo se to takto: Před mnoha lety, kdy ještě nestála budova naší školy, tady stával malý domek. Rodina, která ho obývala, měla mnoho dětí. Matka zůstávala s dětmi doma, otec odcházel pracovat na pole a brával s sebou své dvě nejstarší dcery. Zatímco otec pracoval, děvčata po lese sbírala jahody. Když přicházel čas odebrat se domů, zjistila starší z dcer, že sestra se v lese ztratila. Společně s otcem hledali sestru – marně. Přivolali tedy pomoc z vesnice a již za úplné za tmy s pochodněmi prohledávali les. Teprve když v zoufalství vycházeli z lesa, našli děvčátko v bezpečí a klidu sedět na kraji lesa.

Vyprávěla o hodném skřítkovi, který jí ukázal cestu a zachránil ji před hlubokou strží. Rodina pak z vděčnosti dávala tomuto skřítkovi za okno domku část oběda.

Uběhlo mnoho a mnoho let, domek již dávno na svém místě nestojí,na jeho místě stojí naše škola, ale jak známo podle starých pověstí se skřítkové vracejí na místo, které si oblíbili. A proto i dnes v době, která pověstím moc nepřeje, naší školu navštěvuje skřítek Tilly. Tento skřítek je naším dobrým duchem, ochraňuje školu před neštěstím a zlým slovem.

The post Skřítek appeared first on Předškoláci.