Ačkoliv kronikář píše o Turnovu, badatelé zjistili, že v turnovských kronikách není nic o tomto bohatém měšťanovi známo. Jeden z pramenů, ze kterých Beckovský čerpal, byla kronika trutnovského kronikáře Šimona Huttela, kde se píše, že “6. července 1567 uhořel v Trutnově Stephan Scholz – jinak zvaný Hubner, za 20 týdnů po jeho smrti bylo tělo opět vykopáno etc., etc. Jeho celá historie, všechny okolnosti jak se to s ním stalo a sběhlo, je možno číst a najít v exemplární knize, která vyšla tiskem, má-li kdo ještě chuť o tom číst, etc., etc.”

O Hubnerovi se říkalo, že byl spolčen s ďáblem – překvapivě rychle zbohatl, ve sklepích mu vína více přibývalo, než ho prodal, znal prý kouzelné byliny, léčil lidi i zvířata. Na místě, kde stál jeho dům, byla postavena po roce 1583 novorenezanční radnice, která stojí dodnes. Hubner však nepřestal strašit ani po své posmrtné popravě.
Beckovský si tedy spletl Trutnov s Turnovem a tento případ se ve skutečnosti udál v Trutnově.

Podle : Landr, L.: K pověsti o „turnovském“ upíru Hubnerovi. Kapesník, červenec, 2000

The post Vampýrismus na Trutnovsku appeared first on Předškoláci.

Na dně rokle totiž uviděli obrovského draka. Ten se rozvaloval po trávě, protože pravě sežral nějaké velké ulovené zvíře. Drak těžce oddychoval a při každém hlasitém výdechu vycházel z jeho tlamy oheň a z nozder černý kouř. Celé tělo měl pokryté šupinami a na bocích mu visela blanitá křídla. Za drakem ve skále uviděli černý otvor do dračí jeskyně – sluje. Oba kamarádi se polekali a rozběhli se ke svým lidem. Po cestě zpátky dělali na kmenech stromů sekerou značky, aby draka zase našli. Když svoje dobrodružství vyprávěli panu Albrechtovi, ten se jim nejdříve vysmál. Žádní draci přece nežijou, ale když Pavel a Mikuláš přísahali, že mluví čistou pravdu, nařídil pan Albrecht naložit řetězy a lana a vydal se s početnou družinou po značkách zpět k dračí sluji. A tak draka spatřili i ostatní lidé.

Drak zatím usnul, a tak poručil Albrecht všem lidem, aby zhotovili dřevěnou mříž a tu zavěsili nad tělo draka. Poté spustili malé jehně jako návnadu. Drak se probudil a když uviděl lákavou kořist, začal se sunout nenápadně k jehněti. Ale to už na něj hodili lidé mříž s ostrými hroty a na ni ještě naházeli spoustu kamení. Nejvíc na místo hlavy a ocasu. Mříž byla tak těžká, že drak nemohl z pod ní uniknout. A začal strašlivě řvát. Oheň z tlamy plival do velké dálky, ale past ho pevně držela. Pan Albrecht nařídil spustit ke drakovi mnoho klád i drobného roští a potom vše zapálili. Po celém okolí se valil temný hustý dým, v kterém se za šíleného řevu drak udusil. Když bylo po všem, tak za velikého jásotu všech lidí stáhli draka z očouzené kůže a vycpanou ji zavěsili v první kamenné věži, kterou postavili. Když bylo později postaveno celé město a pojmenováno po příjmení pana Albrechta na Trutnov, věnovali vycpaného draka knížeti jako památku na udatný čin prvních zakladatelů našeho města.

The post O zabití trutnovského draka appeared first on Předškoláci.

The post Obr Valdemar appeared first on Předškoláci.

Ve starších spisech se připomíná, že na vrcholu kopce bývala jezírka. Ještě nyní jsou tam prohlubně, dvě menší a jedna větší, v nichž se donedávna udržovala stálá voda. Na Rychnovském kopci se prý donedávna včelařilo. Poddaní osadníci si tam stavěli z jara s povolením vrchnosti své kláty se včelami a ponechávali je tam po celé léto. O včelaření na kopci je zmínka již v roce 1548.

Píše se také o zvláštním jevu na kopci. Podle zápisů ve staré školní kronice tvrdili staří lidé, že na kopci bylo někdy slyšet z velké hloubky jakési dunění či detonace. Geologové vysvětlovali tento jev tím, že v zemském nitru není ještě ukončeno tvoření pohoří, nebo že dunění je způsobováno tlakem podzemních plynů.

Mimoto staří lidé vykládali o další zajímavosti. Když prý za svého mládí pozorovali od Mariánské studánky na Rychnovském kopci krajinu, bylo prý vidět sotva vrchol věže z tatenického kostela,kdežto nyní je prý vidět věž až po okno. Zakládá li se toto tvrzení na pravdě, pak lze míti za to, že vrstvy zemských hornin mezi oběma místy změnily svou polohu co do výšky posouváním zemských vrstev ve větších hloubkách. S tím může souviset i dunění.

V lidové tradici se vrchol kopce nazýval „mořským hřebenem” a někteří geologové považují jezírka na něm za zbytky pravěkých moří,která kopec obklopovala. Bylo to miocénní moře v dobách třetihorních? Zálivy tohoto moře sahaly od jihu až do roviny k Lanškrounu a k Ústí nad Orlicí. Přibližnou hladinu tohoto moře představuje přibližně vrstevnice 400 metrů. Rychnovský vrch vyčníval z moře do výšky něco přes 100 metrů, měl-li ovšem tehdy nynější podobu.

V roce 1880 zaznamenal nadučitel Johann Wittmann pověst o mořském hřebenu:
Na Rychnovském kopci kdysi v temné minulosti stával zámek. Bydlela v něm žena, která prováděla hrůzostrašné čarodějnictví. Svými čáry způsobovala lidem v celém okolí mnoho škod, zejména dobytku. Za své počínání se jednoho dne za trest s celým zámkem propadla do země.

Johann Wittmann píše o Rychnovském kopci ve školní kronice:
Na vrcholu kopce ve výšce 529 metrů nad mořem,uprostřed vzrostlého lesa, je velká louka, která se sklání k severu. O něco dále k jihu se nacházejí tři menší prohlubně ve tvaru mísy s napolo vyschlým bahniskem, které tvoří mokřinu, zarostlou ostřinou a mechem. Kolem dokola vládne úplné ticho a mlčení přírody. To u vnímavého člověka vyvolává melancholickou náladu. Místo kolem mokřin je považováno za středisko hukotu, který bývá někdy ze zemské hloubky slyšet, nejčastěji v létě za suchého a teplého počasí. Praví se, že hukot, vycházející ze země, bylo slyšet i v okolí kopce.

The post Pověsti o rychnovském kopci a jeho tajuplných místech appeared first on Předškoláci.

The post Jaroměř, studánka s mrazivou vodou appeared first on Předškoláci.

The post Havlovický vodník appeared first on Předškoláci.

The post O zkamenělé princezně na Boru appeared first on Předškoláci.

Jak se jmenovala vdova, která zde se sličnou dcerou bydlela, pověst neví. O ni se ucházel mladý rytíř Trčka. Aby mohl častěji dlíti u krásné panny, přicházíval do hradu tajnou chodbou.

V té době nastala válka, do níž i mladý Trčka spěchal. Kdesi u Prahy se strhla velmi krvavá bitva. V nastalém zmatku se zmocnil rytíř královského pokladu a v v doprovodu silné ozbrojené družiny s ním ujel. Poklad ukryl na hradě Veliši. Když se o tom dověděl král, žádal poklad na rytíři zpět, ale vyjednávači se vrátili do Prahy s prázdnou. I prohlásil král mladého rytíře za psance a poslal proti němu na hrad Veliš vojsko, aby se stůj co stůj pokladu zmocnilo. Ale voje našly Veliš pevně uzavřený a připravený na rozhodný odpor.Sám rytíř řídil obranu hradu, pobízel posádku ke statečnosti a byl všude, kde bylo potřeba odrážet líté útoky nepřátel.Ale stálým prudkým útokům hrad přece neodolal, vojsko královské zteklo po velkých ztrátách hradby, dobývalo hrad část po části. Ale ani pak se rytíř se zbytkem obhájců nepoddal. Utekl s ostatními do silné věže a řídil odtud obranu. Konečně se i do věže vedralo královské vojsko , zbytky obránců byly pobity.Tehdy viděl rytíř, že zajetí neujde , a že ho jako psance nemine krutý trest. Rozloučil se rychle se svou nevěstou, vběhl do klenuté místnosti, kde uprostřed stál těžký dubový stůl. Třikráte dupl do podlahy blízko stolu, objevil se velký otvor, rytíř do něho vstoupil a podlaha se opět za ním zavřela. V té chvíli vstoupili vojáci do komnaty, ale nic zde již nespatřili.

Vydali se zpět s úplnou nepořízenou, bez psance a bez pokladu ku Praze. Mladý rytíř sestupoval po točitých schodech do hlubokého sklepení a odtud prchal tajnou chodbou do Jičína. Na útěku ještě naposledy pohleděl ke hradu a zvolal:
„Veliši, Veliši! Hrdě se vypínáš, než byl bys pyšnější, kdybys jen věděl, jaké bohatství skrýváš!“

Leč ani tam se dlouho nezdržel, protože věděl, že vojsko rozhněvaného krále bude po všem slídit. Vsedl na koně a prchal k hustým lesům k severu. Dlouho nebylo po rytíři ani slechu, jakoby se do země propadl. Ale za nějakou dobu zastavil se před branou velišskou kůň. Nevěsta poznala, že je to kůň jejího milého, s nímž tu často býval na návštěvě. Kůň bez jezdce.Zlá předtucha ji pojala. Brzy potom došla do Jičína i na hrad Veliš zvěst o tom,že dřevorubci nalezli v lesích mezi Turnovem a Libercem oběšeného rytíře.

Smutný je šerý Veliš, jen pověst o kompaktátech zde za Trčků uložených se v lidu traduje, též o velmi hluboké studni a o pokladech bývalých bohatých pánů. Poklad se prý dosud nalézá ve Veliši. Je prý tu také dle pověsti jedenáct stříbrných apoštolů a zlatý Kristus. Skvosty ony hlídá však ohnivý pes, který nikomu nedovolí něčím se z těchto pokladů obohatit.

The post Jičínsko appeared first on Předškoláci.