Chodí vaše dítě do školky a přineslo vám domů vši? Říkáte si, zda je to v dnešní době možné? Bohužel ano. Máte doma ještě batolátko, dokonce miminko nebo jste těhotná? Můj starší syn má nastoupit na jaře do školky. Teď v týdnu mě přišel email ze školky se zněním: „Ve školce mají děti vši, prohlédněte dětem hlavičky.“ Jak pozitivní zpráva. Přečtěte si následující řádky, které vám pomohou tento problém vyřešit.

Zavšivení – pedikulóza

Ve všech zemích světa se radikálně zvyšuje výskyt vši dětské v důsledku vznikající rezistence (odolnosti) k odvšivovacím přípravkům. Pedikulóza patří dlouhodobě mezi nepříjemnou parazitární infekci nejčastěji u dětí předškolního a školního věku. Pedikulóza se snadno přenáší mezi osobami bez toho, aby si napadená osoba vůbec uvědomila, že byla této infekci vystavena. Výskyt vši je poměrně běžný a není obrazem hygienické úrovně osoby ani její domácnosti. Napadené děti i jejich rodiče trpí především psychicky, cítí se být stresováni a vyloučeni ze společnosti. Zbavit děti vší je ze zákona povinností rodičů, výjimečně může tento úkol převzít ošetřující lékař, nikoliv však škola a její pedagogičtí pracovníci. Při zjištění výskytu živých lezoucích vší ve vlasech by měl být neprodleně aplikován účinný přípravek.

Příčina problému

Na člověku parazitují tři nejznámější druhy vší. Veš dětská – vlasová, Pediculus humanus capitis, veš šatní, Pediculus humanus vestimentorum (P. h. corporis) a tzv. veš ohanbí (neboli muňka), Pediculus humanus pubis nebo také Pediculus phtirius (pubis).

Veš dětská – žije v lidských vlasech, nejčastěji však bývá nalézána u dětí. Zejména v poslední době se daleko častěji než dříve vyskytuje také ve vlasech dospělých lidí. Mimo tělo přežívají vši 24 – 48 hodin (zcela výjimečně až 4 dny). Veš nelétá ani neskáče! Ona si prostě přeleze. Jejich vývoj přes larvální stádium v dospělé imágo trvá asi 2 až 5 týdnů.

Projevy

Larvy i dospělé vši se živí krví, kterou sají přizpůsobeným bodavě sacím ústrojím několikrát denně. Aby se krev nesrážela, vstříkne do ranky před sáním sliny s vasodilatačními látkami. Píše se také o alergizujících účincích těchto látek, a proto bodnutí silně svědí, při škrábání může být do kůže zanesena bakteriální infekce a vzniká obraz ekzému a hnisání kůže (impetigo a furunkulóza).
Bodnutí muněk zanechává modravé skvrnky.

Diagnostika: Nález hnid či vší ve vlasech a ochlupení

Souvislosti a negativní dopady problému

Děti jsou unavené, neklidné a nevyspalé. Rodiče se cítí stresováni, stydí se. Výskyt vší ve vlasech nemá souvislost s hygienickými návyky rodiny. Pokud má tento problém nějakou vypovídací hodnotu, tak pouze o tom, že je dítě komunikativní v kolektivu.
Komplikace: výskyt vši ve školách, hromadných dětských akcích….

Předcházení problému – prevence

V podstatě neexistuje, s infekcí se může dítě potkat kdekoliv. Napadení vší nemá žádnou souvislost s hygienickými návyky v rodině. V případě, že víte o výskytu vší v kolektivu častého výskytu dítěte, doporučuje se pravidelná kontrola v intervalu ne delším jak dva dny. Teoreticky vyhýbání se kolektivu, což zcela jistě není optimální cesta. Prevencí rozumíme pravidelné prohlížení vlasového porostu především dětí navštěvujících kolektivy. I u dítěte, které momentálně nevykazuje známky zavšivení, je třeba po dobu výskytu vší v dětském kolektivu opakovat prohlídky každé dva dny. V případě dítěte, u něhož byl výskyt vší dětské zjištěn, je potřeba prohlednout také ostatní členy rodiny, případně provést jejích odvšivení v případě zjištění vší nebo čerstvých hnid.

Řešení problému

Zbavit děti vší je ze zákona povinností rodičů, výjimečně může tento úkol převzít ošetřující lékař, nikoliv však škola a její pedagogičtí pracovníci. Při zjištění výskytu živých lezoucích vší ve vlasech by měl být neprodleně aplikován účinný přípravek.

PROBLÉMEM JE SKUTEČNOST, ŽE V SOUČASÉ DOBĚ TÉMĚŘ ŽÁDNÝ PREPARÁT NA VŠI NEFUNGUJE!!!
Dříve se používal Orthosan, Diffusil H.

Alternativní přípravky – rostlinné silice – vši většinou nezabijí jen odpuzují a to nestačí. Některé silice jako např. tea tree oil, eukalypt, rozmarýn a máta pravděpodobně dokáží veš hubit. Problém je však v tom, že silice musí působit minimálně 120 minut a musí být ve 100% koncentraci. Dlouhý aplikační čas je problémem zejména u malých dětí. A vysoké koncentrace mohou vyvolat předráždění pokožky hlavy.

Přípravky našich babiček: Petrolej – v žádném případě ne!!! Vyvolává značné zdravotní potíže ve formě lokálních dermatitid až spálenin. Proto je nutné před nimi intenzivně varovat.

Mechanické vyčesávání – je velmi účinnou, avšak podceňovanou možností léčby. Její problém je zejména v časové náročnosti. Problém je také u dětí, které mají černé vlasy, protože vši jsou v nich špatně vidět. Navíc tmavé vlasy mají pro vši příjemnější morfologii. Vyčesávání je nutné provádět nad vanou, nebo umyvadlem. Vyčesávání je nutné provádět z mokrých vlasů. V suchých vlasech dokáží vši velmi obratně „uhýbat“.

Ostříhání vlasů: podle dostupných informací, se veš neudrží ve vlasech kratších než 8 mm. Jedná se však o nepotvrzenou informaci, která je navíc omezeně využitelná zejména u holčiček.

Přípravky: jsou ve formě balzámů, šampónů, ampulí, sprejů či roztoků. V lékárně vám určitě poradí dle věku vašeho dítěte nebo pokud jste těhotná, tak na to upozorněte. Jsou to např. Paranit, Barny s Effective, Všiven, Pedicap, Hedrin, Capissan forte.
Oděv a ložní prádlo je třeba současně řádně vyprat event. vysterilizovat.

Zdroj:
www.jaknavsi.cz
www.lekarna-doma.cz
Z. Černý a kol. autorů, Infekční nemoci, NCONZO, Brno, 2008
Lenka Štveráčková

The post Vši u dětí appeared first on Předškoláci.

Tato kniha vám zjednodušeně vysvětlí některé pojmy, přiblíží práci učitelky, vysvětlí režim v mateřské škole a poslouží jako návod k tvoření příprav.

Ukázka z knihy
Více o knize

Autor: Marcela Kotová
váz., 136s., 199 Kč, zakoupíte na www.portal.cz

Marcela Kotová pracuje jako učitelka mateřské školy. Napsala několik knih pro děti.

The post Knížka pro začínající učitelky mateřských škol appeared first on Předškoláci.

Cílem knihy je ukázat rodičům, jak taková autentická školka vypadá, a také odpovědět rodičům na otázky, které je při návštěvě montessori školky napadají. Zároveň kniha zdůvodňuje, proč se zde s ohledem na vývoj dítěte a teorii montessori pedagogiky určité věci dějí, např. proč nejsou na nástěnkách sněhuláci, proč je ve školce pracovní ticho, proč se ráno všichni nescházejí na společném kruhu, proč se zde nečtou pohádky, zda není v montessori málo pohybu, jak je to s kreativitou, proč nejsou ve třídách hračky apod.?

Rodiče se tak stanou vědomými a poučenými partnery pedagogů, budou vědět, na co se učitelů ve vybrané školce ptát a budou se moci poučeně rozhodnout, která školka je pro jejich dítě nejvhodnější.

Autor: Hana Slabá
brož., 216 s., 299 Kč, , zakoupíte na www.portal.cz

Mgr. Hana Slabá je lingvistka, lektorka a pedagožka se zkušeností s prací s dětmi od 1,5 roku po dospělé. Učila na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvovala mezinárodní diplomový kurz pro učitele dětí ve věku 3-6 let u Association Montessori International (AMI). Jako hlavní pedagog vedla montessori mateřskou školu, kde později pracovala jako zástupkyně ředitelky. Má zkušenosti ze zahraničních škol v Německu, Nizozemí, Británii, Francii a z mnoha v Čechách. Pracuje jako montessori metodička a odborná asistentka mezinárodních výcviků v Montessori Institutu Praha. Má tři děti, které vede v duchu montessori principů.

Ukázka z knihy

The post Montessori školka: Jak to v ní chodí? appeared first on Předškoláci.

Zajisté budete souhlasit s konstatováním, že vaše děťátko je pro vás přirozeně tím nejcenějším, co máte a jistě mu chcete dopřát to nejlepší. S příchodem nového člena rodiny ale také přichází spousta nových otázek, na které ne vždy dokážete najít uspokojující odpověď ať už u sebe či svých blízkých či přátel.

Proto jsme si pro vás připravili sérii edukativních videí, kde vám dětská lékařka MUDr. Radka Trávníčková bude nápomocna. Zabývali jsme se šesti nejpalčivějšími tématy, kterými jsou kojení, kojenecká výživa, stravovací návyky a s nimi související obezita, dále výchova dítěte a jeho růst.

Spousta maminek má problémy s kojením, které lze ale často snadno vyřešit. Proč je kojení prospěšné pro vás i vaše miminko? A jak správně zvolit polohu, aby byla co nejoptimálnější? Nemůžete kojit tak dlouho, jak byste chtěla? Vše se dozvíte v tomto videu, nazvaném Kojení.

Jak správně na kojeneckou výživu? Kdy zařadit začít s příkrmy a jak je zařadit, aby u dětí nevznikaly alergie? To vše a ještě více se dozvíte v části Kojenecká výživa.

Také sestavení správného jídelníčku, ať už pro nejmenší či předškoláky, bývá často oříškem. Děti tíhnou k nezdravým věcem způsobujícím nadváhu či obezitu, zatímco vy upřednostňujete pestřejší jídelníček. Jak sestavit jídelníček a jaké jídelní návyky pěstovat už u nejmenších dětí, aby se jim obezita vyhnula obloukem? Vše se dozvíte od MUDr. Radky Trávníčkové, pokud se podíváte na toto povídání nazvané Obezita.

Často se říká, že děti rostou jako z vody. Které potraviny zařadit do jídelníčku, aby vaše dítě správně rostlo a nechyběly mu žádné důležité látky potřebné ke správnému vývoji malého organismu? A čím je růst kromě toho ještě ovlivněn? Video s názvem Růst vám bude dobrým rádcem.

Jednou z nejdůležitějších věcí, které se děti v předškolním věku učí, jsou také zásady správné výživy, stravování a stolování. Co by už děti měly v různém věku umět, a s čím je jim potřeba pomoci? Jaký je správný pitný režim? Prozradí vám paní doktorka Trávníčková  v části Stravovací návyky.

Vychovat své dítě nejlépe, jak umíme a poskytnout mu nejen dostatečnou materiální, ale především psychickou podporu – to je cíl každého rodiče. Často vycházíme z příkladu, který jsme sami měli ve svém dětství. Malé děti jsou jako houby. Nasávají do sebe návyky, které vidí ve svém okolí. Ať už dobré či méně dobré. Na co se zaměřit a na co si dát pozor? Dozvíte se v díle MUDr.ování, Výchova dítěte.

The post Co je prospěšné pro vaše miminko? appeared first on Předškoláci.

 Bylo to před koncem školního roku, kdy nás navštívila maminka Hynka. V ruce držela letáček, který nabízel letní tábor naší pionýrské skupiny. Stála ve dveřích a nevěděla, jak začít. Pozvali jsme ji dál a nabídli židli. Hynkova maminka se malinko zklidnila a začala se vyptávat na tábor – co budeme dělat, jak to u nás chodí, kdo bude mít děti na starost a nakonec se zeptala, zda máme zkušenosti s dětmi s ADHD. Když se dověděla, že s dětmi s touto diagnózou jsme se již setkali a máme jisté zkušenosti, začala povídat o devítiletém synovi: „Víte, on není zlý, chvíli neposedí, pořád skáče jiným do řeči, je stále v pohybu a někdy zareaguje naprosto neadekvátně, začne být agresivní. Ze školy nosil poznámky, že se neumí chovat, vyrušuje… Z několika kroužků jsem ho musela odhlásit, protože ho tam nechtěli. Vezmete mi ho na váš tábor? Hynek se moc těší a já bych to chtěla zkusit.“ Vzhledem ke svým zkušenostem s těmito dětmi jsme se rozhodli, že Hynka na tábor vezmeme.

Přišel na stanoviště mezi prvními. Viděli jsme se poprvé a já měla pocit, že ho znám, ten kluk totiž jako by vystoupil z některé publikace o projevech dětí s ADHD. Chvíli stál u mámy, ale jeho ruce byly stále v pohybu, ťukal si prsty o nohu. Oči mu těkaly od jednoho ke druhému a stále se na něco dotazoval maminky. Čekání se pro něho stalo dlouhým, a tak začal zpočátku poskakovat a pak pobíhal po celém prostranství. Při nastupování do autobusu Hynek nečekal, až ho zavolají, tlačil se hlava nehlava do autobusu. Zastavil ho Petr, který ho chytil za rameno a po celou dobu jej tak držel při sobě, dokud nezaznělo Hynkovo jméno. Možná v této chvíli začalo partnerství, kamarádství mezi Hynkem a Petrem. V autobuse seděli vedle sebe a pořád si o něčem
povídali, Hynek se usmíval a měl dobrou náladu. Petr byl vedoucí oddílu, do něhož byl zařazen i Hynek. Od prvního okamžiku byla v oddíle dána jasná pravidla. To byl první a základní krok, který nejen pro Hynka musel být učiněn. Během pobytu na táboře jsme měli možnost vidět řadu Hynkových reakcí – při startu závodu vystřelil jak torpédo a za chvíli se vztekle nebo se slzami v očích vracel zpět, protože nevěděl, co dělat. Při vysvětlování úkolu či pravidel hry neustále skákal do řeči. Nebo při kolektivních hrách porušoval pravidla, a když na to ostatní děti poukazovaly, tak je začal pošťuchovat nebo jim nadávat. Petr řadu věcí dokázal předvídat a zadával Hynkovi takové úkoly, aby měl šanci je splnit. Při řadě aktivit byl Hynek poblíž Petra, neboť jen tak mohl oddíl v pohodě pracovat. Závěrečné dny byly pro každého táborníka náročné, únava byla znát a v dohledu byla vidina loučení. Poslední táborové večery byl Hynek podrážděný, přetažený, a tím pádem celé okolí dostával do „vývrtky“. Všechny tyhle věci řešil Petr klidným a pozitivním přístupem. I my ostatní jsme trvali na daných pravidlech, ale i sankcích, které následovaly při jejich porušení. Vystupovali jsme jako jeden tým a u nikoho z nás neměl Hynek žádná privilegia po celou dobu tábora.

Hynkovo jméno zaznělo několikrát při večerním nástupu nikoli z výchovných důvodů, ale protože něco dokázal, že vydržel, že se zapojil, že byl pozornější…

Zpáteční cesta autobusem probíhala v klidu a pohodě. Zase stejný obrázek – sedadlo
a na něm Hynek s Petrem. Probírali zážitky z tábora a byl to živý rozhovor plný smíchu
a štěstí. Hynkova maminka už netrpělivě čekala, s čím přijdeme, co budeme povídat, na co si budeme stěžovat.

Ano, bylo to někdy těžké, bylo to obtížné, ale zvládli jsme to všichni – Hynek i my ostatní. Nevím, zda tohle chtěla maminka slyšet, ale každopádně se jí rozjasnil obličej a do očí se jí draly slzy. Loučení Hynka s Petrem bylo hodně emotivní – opět se tu projevily reakce, které se objevují
u dítěte s ADHD, to ale nás znalé nezaskočilo.

kolektiv autorů

ilustrační foto: LT PS Tuláci Klatovy

The post Hyperaktivní Hynek appeared first on Předškoláci.

Aby cesta do školky mohla proběhnout v rámci možností v co největší pohodě, mělo by jí předcházet pohodové probuzení. Tří až šestileté děti potřebují v noci spát 10 – 12 hod. Má-li tedy dítě vstát v sedm ráno, mělo by být večer v posteli nejpozději mezi osmou až devátou hodinou. Nedostatek spánku může být příčinou nevrlosti a podrážděnosti dítěte, které ke klidnému průběhu ranních rituálů rozhodně nijak nepřispívají.

Pokud to jde, vyplatí se ráno předcházet konfliktním situacím. Oblečení do školky nachystat v klidu už večer, ranní pohádku načasovat tak, aby nezpůsobila časový pres (nebo televizi raději vůbec nezapínat) a pracovní telefonáty vyřizovat až poté, co dítěti zamáváte od branky ve školce. Pravidelné opakování všedních činností vytváří u dětí pocit bezpečné jistoty. Čím méně budou ranní rituály narušovány, tím klidnější start do nového dne dítěti i sobě připravíme.

Zvláště u menších dětí pomáhá, zaměstnáme-li cestou do školky jejich pozornost něčím, co se školkou přímo nesouvisí. Můžeme zpívat oblíbenou písničku, dávat si hádanky, počítat červená auta nebo přeskakovat rozlomené dlažební kostky. S odváděním pozornosti ale obvykle neuspějeme u dětí starších nebo u dětí, které se o „utrpení“ ve školce chtějí bavit právě teď. Pak je na místě vyjádřit pochopení pro dětské slzičky a dítě citlivě podpořit, aniž bychom při tom sklouzli k litování, které by dítě mohlo později využít k manipulaci a hře na rodičovské city: „Maminko, když pro mě nepřijdeš po obědě, zase budu takhle hodně plakat….“. Oporou pro zvládnutí ranní cesty do školky může být i plyšáček nebo jiný talismánek, který dítě žmoulá v kapsičce, čímž přirozeně uvolňuje napětí.

Informace, které od nás dítě dostane, by se měly vždy držet v mantinelech reality. Střízlivější popis toho, co dítě ve školce čeká, prospěje více než hromada superlativů o úžasné instituci, nejhodnějších učitelkách, výborných kamarádech a nejlepších hračkách. Rodičovskou nejistotu maskovanou za chvalozpěvem na školku děti snadno prokouknou a efekt pak bývá zcela opačný. „Když se školky bojí máma, měl bych se bát i já“.

Autorka článku Mgr. Eva Kneblová je psycholožka, působí ve společnosti Mansio v.o.s., www.mansio.cz. Diskusi k článku a možnost dotazů k tématu naleznete na www.facebook.com/spoluajinak

Foto: www.freepik.com

The post Cesta do školky appeared first on Předškoláci.

Linka bezpečí 116 111 – Sexuální zneužívání

Když jsi malý nebo malá, potřebuješ lásku a pozornost svých rodičů. Čím jsi menší, tím víc se potřebuješ tulit a mazlit s maminkou a tátou. Může se ti ale stát, že se k tobě dospělý začne chovat způsobem, který ti nebude příjemný. Bude tě nutit mluvit o věcech, kterým nerozumíš, dělat věci, které nechceš, dívat se na věci, které v tobě vzbuzují rozpaky. Týkat se to bude tvého a jeho těla a takovou situaci, která vznikne, pojmenovali dospělí sexuálním zneužitím.

Dospělý, kterého většinou dobře znáš – může to být někdo z rodiny nebo známý, tě bude chtít objímat a líbat způsobem, který tě uvádí do rozpaků. Cítíš, že je to jiné než pusa od mámy na dobrou noc. Také mazlení a vzájemné dotýkání je jiné. Nerozumíš chování dospělého, stydíš se, že ti sahá na místa, o kterých víš, že by tam sahat neměl. Dospělý ví, že by se tě neměl tímto způsobem dotýkat. Proto se snaží, aby vás nikdo v této situaci neviděl. Říká, že tě má rád, že je to normální, že o tom nikomu nesmíš říct, že je to vaše tajemství. Kupuje si tě pozorností a dárky, nebo tě naopak straší a nutí násilím. Pokud s tebou dospělý dělá věci, které v tobě vyvolávají strach nebo stud, neboj se to říct mamince nebo dospělým, kterým důvěřuješ!

Kdo na tebe smí sahat:

Rodiče, prarodiče a například i pan doktor jsou lidé, kteří se starají o čistotu a zdraví tvého těla. Pokud by ses však cítil/a i s nimi nejistý/á, řekni to jiným lidem, kterým důvěřuješ.

Aby se ti nic podobného nestalo, pamatuj si:

• Nesedej k cizím lidem do auta!
• Nechoď nikam s cizími lidmi, ani kdyby tě to sebevíc lákalo!
• Neber si od cizích lidí sladkosti, dárky, ani peníze!
• Svěř se se svým zážitkem dospělému, kterému důvěřuješ!
• Pokud ti někdo z tvých blízkých dělá něco, co je ti nepříjemné, vždy se ozvi!

Příběhy z Linky bezpečí

Na Linku bezpečí kolem 22 hodiny se dovolá dívka. Její první věty zní takto: „Chci mluvit s paní, která mi může poradit“. Dívka mluví velice rozumně, odhodlaně. Přespává již třetí den na nádraží. Nechce se vrátit domů, doma jí všichni ubližují, nejvíce nevlastní otec. Otec ji pohlavně zneužívá. Tento problém již trvá několik let, ze začátku to bylo „nevinné“ – doteky, které přešly v agresivní chování. Nedávno volající dívka sebrala všechnu svoji odvahu a svěřila se se svým trápením matce. Matka jí však nevěřila. Dívku obvinila, že si vše vymyslela, protože svého nevlastního otce nemá ráda a snaží se mu uškodit. Jestli se dívce do tohoto momentu zdálo, že doma má peklo, tak se mýlila. Matka dívku začala ještě více trápit. Dívka prosí konzultantku o radu, kam se obrátit, co dělat. Nechce se stále jen skrývat. Má strach, že jí nikdo neuvěří.

Konzultantka ji slovně podporuje, nabízí ji několik možností, jak danou situaci řešit. Dívka se rozhodne, že hned zítra navštíví sociální pracovnici na orgánu sociálně právní ochrany dětí. Dále s konzultantkou řeší problematiku bydlení. Volající dívka nechce jít do dětského domova. Společně hledají jiná řešení. Dívka říká, že má babičku, ale s tou se již rok neviděla. Nevlastní otec jí styk s babičkou zakázal. Neví, co teď babička dělá, zda je zdráva. Dívka navštíví babičku a zjistí, zda by u ní mohla bydlet. Po půl roce dívka opět volá na Linku bezpečí a zanechává zde vzkaz s poděkováním. Tentokrát je její hlas veselý. Nevlastní otec je obviněn z pohlavního zneužívání a je v současné době ve vazbě. Matka je stíhána za to, že tento trestný čin nepřekazila. Dívka nyní bydlí u své babičky. Několikrát v měsíci dochází na psychoterapii. (Uvedený příběh není přepisem reálně uskutečněných hovorů s klienty Linky bezpečí. Jedná se o smyšlený text, který vyjadřuje některé z typických aspektů hovorů na uvedené téma. Linka bezpečí zachovává naprostou anonymitu svých klientů.)

Nezapomeň, že číslo 116 111 na Linku bezpečí je zdarma z mobilních telefonů i pevných linek. Volat můžeš kdykoliv, nemusíš nám říkat, jak se jmenuješ ani odkud jsi.

Linka bezpečí – důležité kontakty:

• www.linkabezpeci.cz
• telefon: 116 111
• chat: http://chat.linkabezpeci.cz
• e-mail: pomoc@linkabezpeci.cz
• www.facebook.com/Linkabezpeci

Zdroj: www.linkabezpeci.cz

The post Sexuální zneužívání appeared first on Předškoláci.

V posledním desetiletí jsou alergická onemocnění celosvětově trvale na vzestupu a narůstají zejména v dětské populaci. Alergeny vnějšího prostředí si všichni uvědomujeme, ale většina z nás zapomíná na nástrahy uvnitř domova, které ovlivňují především zdraví malých dětí. V současné době je však na trhu mnoho inovativních řešení, z nichž jsou nejkomplexnější tzv. zdravé byty s řízenou výměnou vzduchu, které nabízí ideální prostředí se sníženým výskytem potenciálních alergenů pro vývoj našich dětí.

Nárůst alergických onemocnění u dětí

V posledních letech jsou alergická onemocnění celosvětově trvale na vzestupu a narůstají zejména v dětské populaci. Na tomto trendu se nepochybně z velké části podílí moderní způsob života. Až kolem 90 % svého života trávíme uvnitř budov, obklopeni moderní technikou a 40 % z nás také zvířecími mazlíčky.

Největší vzestup alergických onemocnění byl především v 70. – 90. letech 20. století. V průběhu 90. let 20. století se stalo jednou z nejčastějších chronických nemocí astma. Výskyt v dětském věku je u něj zřetelně vyšší než u dospělých, v některých zemích dokonce v dětské populaci přesahuje 20 %. Podle odhadu trpí alergiemi přibližně 20 % světové populace. Další růst alergických onemocnění se nadále očekává, protože přibývá lidí, kteří jsou citliví na nejrůznější alergeny. Studie naznačují, že výskyt alergických onemocnění má v Evropě stále rostoucí trend a již není omezen na specifickou sezónu nebo prostředí.

V České republice se udává přes 2 miliony osob, které trpí nějakou formou alergie. Podle asociace Global Allergy and Asthma European Network získá problém alergií již v roce 2015 epidemických rozměrů a alergiemi bude trpět až polovina celé evropské populace.

Vlivy na vznik dětských alergií

Největší podíl na vzniku alergií má zcela jistě dědičnost, nelze však opominout ani další rizikové faktory. „Značný vliv může mít výživa v prvních 6 měsících života, především na vznik ekzémů. Obecně lze říci, že z hlediska vzniku alergie je podstatné, s čím se setká dítě v období po narození,“ říká MUDr. Ivana Holcátová, CSc. z Ústavu hygieny a epidemiologie 1. LF a VFN a dodává: „Není příliš vhodné vystavit novorozence agresivnímu vlivu prostředí. To se netýká jen toho, že v prostředí, kde se malé dítě pohybuje, nikdy nedovolíme nikomu kouřit. V jeho okolí by se mělo snížit na minimum používání chemických látek, a to především ve formě aerosolu (spray) a v žádném případě není vhodné přivézt dítě do zcela nového interiéru po vymalování a opatřeného novým nábytkem, koberci a záclonami.“ Chemické látky v nich obsažené mohou dráždit, ale především ovlivňovat imunitní systém nevhodným způsobem, a tím podporovat vrozenou dispozici k alergické, tedy přehnané reakci organismu na běžné součásti prostředí.

Nejčastějším onemocněním obecně u dětí je alergická rýma pylová a atopický ekzém. Obě tyto alergie představují více než polovinu všech diagnostikovaných alergických onemocnění. Jedním z nejčastějších chronických onemocnění vůbec je astma. S výskytem astmatu a alergií jsou spojeny špatná kvalita venkovního ovzduší, vystavení alergenům ve vnitřním prostředí a stresující životní styl. Rostoucí trend ve výskytu astmatu je zřejmý zejména v městském prostředí. Podle výzkumů Státního zdravotního ústavu existuje také souvislost mezi změnami klimatu a rostoucím výskytem astmatu a alergií u dětí. V důsledku vyšších teplot a dřívějšího nástupu jara se zvyšuje množství vzdušných alergenů. Během posledních let se citlivost na pylové alergeny v mnoha částech Evropy téměř zdvojnásobila, a to zejména u mladých lidí.

Naše děti vyrůstají často v umělých podmínkách měst, kde je rodiče ukrývají před špatným ovzduším v uzavřených budovách, kde tráví většinu svého času. „Stále platí, že nejvýznamnějšími alergeny jsou pyly, především trav a plevelných rostlin, ale i v bytech máme vydatné zdroje rizikových látek, které buď jsou alergeny, nebo podporují vznik alergických reakcí. Lidé bohužel přesto stále věří, že „můj dům, můj hrad“, tam žádné nebezpečí nehrozí, a podle toho se také chovají,“ říká MUDr. Ivana Holcátová, CSc.

Alergeny působící na děti v domácím prostředí

Určit alergii dítěte bývá obtížné. Příznaky jsou totiž podobné běžnému nachlazení. Patří mezi ně kýchání, plný nos, únava, bolesti hlavy a slzení očí. Vodítkem pro zjištění příčin potíží může být celková délka trvání příznaků. Příznaky alergie totiž ustupují brzy po odeznění vlivu alergenu. To obvykle nastává během několika hodin. Alergie může způsobovat poruchy spánku a špatný výkon ve škole.

Je prokázáno, že značný vliv na alergie má i domácí prostředí. „Prašnost v bytě či domě závisí na klimatických a zeměpisných podmínkách, ročním období, způsobu vytápění a větrání, na zařízení bytu i počtu osob, které byt obývají. Množství i kvalita prachu se samozřejmě liší podle toho, jestli se nachází například v ložnici, kuchyni či koupelně,“ říká doc. MUDr. Ondřej Rybníček, Ph. D.

V domácím prostředí také alergie zhoršují roztoči, malí členovci, které jsou pro oko neviditelní. Nejvíce je jich v matracích, polštářích a dekách, kde mají správnou teplotu, vlhkost a potravu. Živí se kožním odpadem. Nejvíce alergikům způsobují potíže hned ráno po probuzení, a to rýmou, atopickým ekzémem nebo astmatem. Tato alergie se objevuje v průběhu celého roku, nejvíce v podzimních a zimních měsících, kdy je vyšší vlhkost. Nejvíce alergizující složkou domácího prachu jsou právě alergeny roztočů. Jeden gram prachu z matrace může obsahovat 2 000 – 15 000 roztočů. Ostatní části bytu jsou na ně moc suché. Roztoči totiž potřebují k životu vlhkost nad 50 %. Ideální vlhkost v domácnosti by se proto měla pohybovat mezi 30 a 50 %.

Vysoká vlhkost také zvyšuje riziko alergických a revmatických onemocnění a dochází při ní ke vzniku plísní. „Plísním se dobře daří i ve starých a nově zteplených budovách, chatách a chalupách. Často je zde najdeme pod koberci, ve starých textiliích, čalouněních a spižírnách. Poznáme je i podle charakteristického zápachu,“ konstatovala MUDr. Marie Špičáková, lékařka privátního centra Alergologie a klinické imunologie pro děti, mládež a dospělé v Praze – Podolí.

Plísním se daří i na vlhkých zdech a vzduchem létají jejich zárodky – tzv. spory. Ve vnitřním prostředí některých budov plísně dokonce předčí výskyt roztočů. Ideální podmínky pro množení plísní v bytě nastávají v době, kdy se snižují venkovní teploty. V bytech se začíná topit a méně se větrá. „Plísně domácí se na rozdíl od těch venkovních vyskytují v prostředí člověka celoročně a způsobují tak zdravotní potíže trvale. Ke svému růstu potřebují rovněž vhodné podmínky s relativní vyšší vlhkostí vzduchu přes 50 % a vhodnou teplotu. Vdechování spor plísní může způsobit i u nealergického jedince trvalý dráždivý kašel a rýmu, u alergika závažnější projevy průduškového astmatu a alergické rýmy s celoročním průběhem,“ varuje MUDr. Marie Špičáková.

„Z alergenů, které se v bytech vyskytují a mohou na děti působit, je nutno zmínit i alergeny domácích zvířat, která s námi sdílejí naše obydlí. Městský člověk si do betonové džungle přináší divokou přírodu v upravené formě a do městského bytu si pořizuje domácí mazlíčky, kteří s ním sdílejí nejen byt, ale často i lože. Alergeny psů a především koček obsažené v jejich slinách, jsou pro děti velmi agresivní,“ říká MUDr. Ivana Holcátová, CSc.

Avšak ani rodiče, kteří nedovolili svému alergickému dítěti domácího mazlíčka, nemají nad zvířecími alergeny vyhráno. Alergeny především koček jsou extrémně lepivé, takže je lidé nevědomky roznášejí na oblečení.

Dalšími významnými alergeny jsou pyly, které létají vzduchem, takže se dostanou i do domácího prostředí. Pylová sezóna překvapivě často začíná už v zimě, někdy první lísky a olše rozkvetou už koncem ledna. „V České republice má pylová sezóna tři hlavní období – jarní, kdy kvetou hlavně stromy, letní, kterému vévodí květní období více než 200 druhů trav, a podzimní, nebo spíše období konce léta, kdy nás mohou zlobit plevele,“ říká doc. MUDr. Ondřej Rybníček, Ph.D.

S podzimem klesá venkovní teplota a lidé se ohřívají doma. Během topné sezóny se zvyšuje nemocnost a lidi obtěžují většinou banální infekce horních cest dýchacích zintenzivněním alergických problémů vyvolávaných alergeny domácího prachu, který se při vytápění místností daleko více víří. Domácí prach obsahuje částice organického i anorganického původu. Z organických se jedná mimo jiné o alergeny roztočů, spory plísní, alergeny uvolňované domácími zvířaty a rozpadlými částečkami z pokojových rostlin. Anorganické prachové částečky jen mechanicky dráždí naše sliznice, ale organické vyvolávají alergické problémy.

„Z látek, které mohou podpořit vznik alergické reakce, je třeba zmínit i oxidy dusíku, které v bytech vznikají při použití plynových spotřebičů. Kuchyň s plynovým sporákem by měla být velmi dobře větraná, stejně jako koupelna, ve které je umístěn plynový spotřebič. Oxidy dusíku vznikají zcela přirozeně při hoření reakcí vzdušného kyslíku a dusíku. Plynové spotřebiče, především pokud jsou umístěny v koupelně, mohou představovat i další riziko: otravu oxidem uhelnatým. Oxid uhelnatý vzniká při nedokonalém spalování, tedy pokud není k dispozici dostatek kyslíku. Proto koupelna bez větracích systémů představuje značné riziko, neboť se oxid uhelnatý může hromadit a může tak dojít k akutní otravě,“ říká MUDr. Ivana Holcátová, CSc.

Hlavní příčiny výskytu alergenů v domácím prostředí

„V naprosté většině případů je rizikovost zmíněných faktorů podmíněna nedostatečnou výměnou vzduchu. Při nedostatečném větrání se v místnosti mohou hromadit oxidy dusíku, nedostatečný přívod kyslíku vede ke vzniku oxidu uhelnatého při spalování plynu (nebo čehokoliv jiného), a pokud neodvádíme vzdušnou vlhkost (kterou samy produkujeme), pak se někde koncentruje a vytváří ideální podmínky pro růst plísní a množení roztočů,“ říká MUDr. Holcátová a dodává: „Je tedy zřejmé, že dostatečný přívod čerstvého a čistého vzduchu může snížit množství alergenů v bytech, a tím minimálně oddálit vznik alergických obtíží. Pokud se nám podaří zajistit dostatečnou výměnu vzduchu, pravděpodobně se nám podaří i udržet množství škodlivých látek na nízké úrovni.“

Problematika častého větrání okny sebou zase nese pravidelný přísun smogu, prachových a pylových alergenních látek. Jak z toho ven, když chceme vytvořit doma prostředí vhodné pro nás a naše děti?

Řešení a doporučení pro snížení alergenů v bytech

Ne vždy je však k dispozici čerstvý čistý vzduch. Pokud náš dům stojí na místě, kde nemáme možnost přirozeného větrání bez potenciálu alergenních složek, pak musí nastoupit větrání mechanické.  Mechanické větrání umožní nejen cirkulaci čerstvého vzduchu, ale přicházející vzduch se také filtruje a současně zpětně získává teplo z odcházejícího vzduchu. Je tedy možné zachovat přívod nezbytného množství čerstvého vzduchu při velmi nízkých provozních nákladech.

V současné době je na vzestupu trend moderního zdravého bydlení, který tuto možnost nabízí, a to v podobě nízkoenergetických a energeticky pasivní bytů a domů.

V České republice je leaderem ve výstavbě nízkoenergetických a energeticky pasivních bytů developerská společnost JRD s.r.o. V jejich bytech zajišťuje nejmodernější technika stále čerstvý vzduch díky automatickému systému řízeného větrání s rekuperací tepla.

„Nízkoenergetické a energeticky pasivní byty mají nejen nízkou spotřebu energie a jsou environmentálně šetrné, ale také po celý rok udržují velmi příjemné a zdravé prostředí.  V bytech je zajištěna příjemná teplota jak v zimě, tak i v horkých letních dnech. Největší výhodou je ale stálý přísun čerstvého vzduchu bez průvanu. Díky tomu se v takovém bytě stále cítíte příjemně a váš spánek je kvalitnější,“ říká Ing. Martin Svoboda, odborník na zdravé bydlení ze společnosti JRD, s.r.o. Nesetkáte se zde se suchým vzduchem, nevyhovující teplotou ani s vydýchaným vzduchem způsobujícím únavu, bolest hlavy a špatný spánek.

„Systém řízeného větrání přivádí dostatek čerstvého vzduchu a současně odvětrává oxid uhličitý, nepříjemné odéry, různé druhy plynů a aerosolů. Díky filtraci vzduchu zbavuje prostor od prachu a je-li požadavek i pylů,“ dodává Ing. Martin Svoboda.

V běžném bytě se musí udělat mnohá opatření, aby bylo domácí prostředí dítěte bez alergenů. Například pyly jsou ve vzduchu všudypřítomné, protože se přenášejí větrem. Obecně se tedy radí tedy nenechávat otevřená okna, a to i v případě, že se ve vašem okolí nevyskytují žádné rostliny vytvářející pyl. Některé pyly totiž mohou vzduchem procestovat stovky kilometrů. „Výhodou našich zdravých bytů je, že díky možnosti použít pylové filtry do vzduchotechniky nabízejí řešení i pro lidi s pylovou alergií, pro které doma vytváří doslova oázu bez pylů,“ dodává Ing. Martin Svoboda.

Pro zdravé osoby je plně vyhovující použití prachových filtrů, které zachytí velké množství prachových částic z venku. To určitě potěší hospodyňky, které nebudou muset pravidelně používat prachovku pro odstranění usazeného prachu.

Dalším úskalím nástrah dětských alergií jsou plísně, kterým se daří ve špatně větraných prostorech s vysokou teplotou vzduchu a koncentrací vodních par. Vysoká vlhkost a teplota je prostředí optimální i pro rozvoj roztočů. Běžné budovy s velmi těsnými plastovými okny nejsou schopny zajistit dostatečnou výměnu vzduchu, a proto v nich velmi často vzniká velmi vysoká relativní vlhkost s nespornými zdravotními riziky. V této souvislosti WHO uvádí, že až 60 % budov je nezdravých. „Jednou z největších výhod našich bytů je, že díky systému řízeného větrání a instalovaným speciálním čidlům měřícím vlhkost umožňuje udržovat vlhkost ve zdravotně vhodném rozmezí a vytváří tak jednoznačně zdravější prostředí než v běžných budovách.“

 „Pokud se omezíme pouze na opatření uvnitř budov a chceme být důslední, doporučuje se i po návratu domů osprchovat a mimo byt vyklepat oblečení, které jsme venku měli na sobě,“ říká doc. MUDr. Ondřej Rybníček, Ph. D.

„Systémy instalované v bytech JRD umožňují vytvořit nejen komfortní, ale i zdravé prostředí pro život i odpočinek. Čerstvý vzduch s vhodnou teplotou spolu s účinným omezením hluku je základem kvalitního spánku,“ říká Ing. Martin Svoboda.

Přikrývky by měly být z dutého vlákna a povlečení se má prát nejméně jednou za 14 dní při teplotě vyšší než 55°C. Lůžkoviny by se měly alespoň 2x týdně větrat a matrace vysávat.

Obecně je správné nepodceňovat vnitřní prostředí a klima uvnitř našich domovů, a to nejen s ohledem na dospělé, ale především na děti, které jsou daleko více ohrožovány a vystavovány nástrahám alergenního prostředí již od velmi útlého věku.

Pro více informací kontaktujte:

MUDr. Ivana Holcátová, CSc. – ivana.holcatova@lf1.cuni.cz
Martin Svoboda – výkonný ředitel JRD s.r.o., svoboda@jrd.cz

The post Dětské alergie v domácím prostředí appeared first on Předškoláci.

Byl nám doporučen odběr plodové vody z důvodu vyloučení závažného postižení dítěte, jako je např. Edwardsův syndrom, jelikož rozštěp může být jedním ze symptomů tohoto syndromu. Jelikož dítě nevykazovalo žádné jiné známky postižení, toto vyšetření jsme s manželem odmítli. Dodnes jsem ráda, že jsem tak učinila. Byla by to zbytečná zátěž a riziko.
Jak byla moje první reakce klidná, o to černější mě následně napadaly myšlenky. Začala jsem mít obavu, že bude mít celkový rozštěp patra, se kterým jsem neměla žádné zkušenosti ze svého okolí. Začala jsem postupně shánět informace. Avšak nejvíce mi pomohla schůzka s paní primářkou Vokurkovou. Její optimistický a zároveň realistický přístup nám s manželem vlil energii do žil. Přestali jsme si lámat hlavu nad tím, co by se eventuálně mohlo stát a začali žit hlavně přítomností. I když to nebylo snadné a vždy možné, snažila jsem se si těhotenství užívat a to obzvláště, když jsem cítila pohyby miminka. To mě utvrzovalo v tom, že je v pořádku a že i vše ostatní bude v pořádku.

Moc dlouho jsem si ale těhotenství užít nemohla. I přes klid na lůžku, který měl předejít zkracování děložního hrdla, se syn narodil o 5 týdnů dříve. První den nebyl lehký, protože syn se narodil s celkovým jednostranným obličejovým rozštěpem. Byl maličký a představa, co všechno ho čeká, nás děsila. Kdo mi ale kupodivu dodával největší optimismus, byl on sám. Když jsem ho chovala, přestala jsem se bát a najednou věděla, že my to zvládneme.

A zatím jsme to opravdu zvládli.  Syn má 4 měsíce a týden po porodu prošel operací rtu. Je nádherný a pusinka se mu postupně mění a jizvička se krásně hojí. Prošli jsme si nelehkým obdobím, ještě nás i spousta obtíží určitě čeká, ale člověk musí žít přítomností. Obavy z budoucnosti mohou mít i rodiče zdravých dětí.

Příběh byl převzat z webu www.rozstepy.cz se svolením autorky.

The post Mé děťátko bude mít rozštěp appeared first on Předškoláci.

Velice zajímavý rozhovor pro novinky.cz, který poskytla ředitelka Klubu nemocných cystickou fibrózou Lenka Eislerová.
Cystická fibróza je jedním z nejhorších onemocnění vůbec. Sice je léčitelné, leč bohužel zatím nevyléčitelné. Ortel je smutný, jen polovina nemocných se v současnosti dožije maximálně 32 let. O životě s touto nemocí v rozhovoru pro Novinky.cz mluví ředitelka Klubu nemocných cystickou fibrózou Lenka Eislerová.

Co si máme představit, když se řekne cystická fibróza?

Je to genetické onemocnění. To znamená, že se s ním člověk narodí a nedá se v běžném životě získat. Toto onemocnění postihuje především trávicí a dýchací systém, kde se usazuje abnormálně hustý hlen. Nemocní musejí několikrát denně inhalovat a provádět dechovou fyzioterapii, aby hlen z plic vykašlali a plíce tímto způsobem očistili. U nemocných cystickou fibrózou totiž nedochází k samočistícím funkcím jako u zdravého člověka.

Je to onemocnění komplexní, to znamená, že se k němu přidávají ještě další komplikace, jako např. cirhóza jater, diabetes, osteoporóza. Bohužel je to onemocnění nevyléčitelné, leč léčitelné těmi inhalacemi a další podpůrnou léčbou. Polovina nemocných v České republice se dnes dožívá 32 let.

Proč se nemocní cystickou fibrózou dožívají tak mála let, když se léčí a inhalují? Hrají v tom velkou roli další onemocnění, která se přidávají?

V plicích mají neustálý zánět. Do svých 18 let chodí několikrát ročně preventivně na přeléčení antibiotickou léčbou do žíly, tedy intravenózně. Takže zpravidla do těch 18 let si jdou čtyřikrát ročně lehnout do nemocnice na antibiotickou léčbu. A pak víceméně jakékoli onemocnění typu virózy, které by zdravého člověka nijak neskolilo, přeléčují antibiotika. Takže organismus je velmi oslaben. A díky trvalému zánětu plíce postupně degenerují. A když se tedy ještě přidá nějaká infekce, antibiotika už na ni mohou být rezistentní.

Když říkáte, že je genetická vazba, je možné, aby u rodiče, který je nositelem, nemoc nepropukla a naopak se objevila až u potomka?

Je to tak. Nemoc vznikne tak, že se sejdou partneři, kteří oba dva musejí být nosičem genu způsobujícího CF, a je ještě 25procentní šance, že se nenarodí nemocné dítě. To znamená, že i když se potkají dva nositelé genu, tak ještě není stoprocentně jisté, že se narodí nemocné dítě. O tom, kdo je nositelem genu, se předem neví, pokud nepodstoupí genetické testy. Ale na ty chodí jen partneři, u kterých se nemoc objevila někde v příbuzenském vztahu.

Proč se dětem nemocným cystickou fibrózou říká slané děti?

Oni mají až pětkrát slanější pot. Ta jejich dominantní slanost tak bývá i prvním příznakem, kterého si maminky všimnou, pátrají po tom, co by to mohlo být a třeba i podle toho si samy najdou diagnózu. Máme více příkladů, na kterých se to takto diagnostikovalo. Když maminka třeba políbí dítě na čelíčko a na rtech jí utkví nápadně slaný pot. Základní diagnostikou je tzv. potní test.
Jeden z příznaků třeba je, že maminky nejsou schopny vymýt nočník, protože stolice je tak mastná, že to vůbec nejde, je také velmi zapáchající a už to je alarmující, takže matky pátrají po tom, co to je.

Je pravda, že děti, které mají tuto nemoc, by spolu neměly přijít do kontaktu?

Přesně tak.

Proč to je?

Protože mají v plicích takové specifické baktérie, které by je mohly ohrozit navzájem. Mohl by se zhoršit jejich zdravotní stav. Ale zdravého člověka se to nijak nedotýká, nijak ho to neohrožuje. Nemocné děti musí dodržovat velmi přísná hygienická pravidla a mezi nimi je právě i toto, že se nesmějí potkávat mezi sebou.

Ale jak se to řeší, když jsou třeba nemocní sourozenci?

Nastávají takové situace, kdy máme v klubu rodiny, které mají dvě děti nemocné cystickou fibrózou a pak se samozřejmě upřednostní, aby byly děti spolu. Rodina je prioritní a psychika hraje velkou roli. Ale je to tak, že když jeden něco chytne, automaticky to chytne i druhý.

Může se ta nemoc projevit i později, než v útlém dětství? Třeba v pubertě, nebo na prahu dospělosti?

Máme tady i takové případy, kdy diagnostika proběhla později. Už dva roky funguje novorozenecký screening, do kterého je zařazena i cystická fibróza. Takže každý novorozenec je testovaný, zda toto onemocnění nemá. Samozřejmě to síto nikdy není stoprocentní, ale díky tomu se hodně případů zachytilo hned zpočátku. A je skvělé, že se tyto děti začnou léčit hned po narození. Takže čím dříve se léčba zahájí, tím lepší mají vyhlídky na kvalitnější a delší život.

Dřív, když to nebylo a ta informovanost odborné veřejnosti – lékařů – byla mnohem nižší, stávalo se někdy, že lékař tu nemoc nepoznal a léčil dotyčného na úplně jinou diagnózu, nebo je neléčil vůbec. Zpravidla byli nemocní léčeni na astma, nebo trávicí onemocnění. Takže je třeba do devíti let léčili na něco jiného a pak bylo vysvobození, když se našlo, co to je, a začalo se to léčit správně a dítě začalo prospívat.

Mutací toho genu je asi 1700. Jsou i lehčí formy, což je dobře, ale je to různé. U někoho se to díky lehčí formě může projevit později. Ale zpravidla to bývá dřív.

Co děti mohou všechno dělat? Mohou chodit do školy, na kroužky…

Mohou žít dejme tomu jako zdravý člověk, ale je tam obrovská časová zátěž a disciplína. A samozřejmě hygienické omezení. Třeba se nesmějí koupat ve stojatých vodách, nesmějí ani kolem nich chodit, třeba kolem louží, protože by tam mohly být bakterie, které by je mohly ohrozit.

Nesmějí sedět ve škole vedle květináče, kytky, mazat tabuli, když ráno jdou na záchod, musí tam někdo jít před nimi a vydrhnout ho savem, pořád savujou. Do Zoo mohou jít, ale jen s rouškou a podobně. Když je větší výskyt infekcí, tak do školy nejdou, bývají často nemocní, hospitalizovaní v nemocnici, takže docházka je horší. Před každým jídlem musejí polykat trávicí enzymy, aby vůbec byli schopni tu potravu strávit atd.

Ale řekněme, že mohou žít normální život s mnoha omezeními a náročností. Vypadají zdravě, na první pohled to na nich člověk nepozná a spousta učitelů si třeba myslí, že si vymýšlejí nebo přehánějí, že jim nic závažného není.

Jak vlastně vznikl váš klub?

Letos máme už dvacáté výročí existence. Klub vznikl z potřeby rodičů vyměňovat si informace a získávat a sdílet zkušenosti. A když se nemohou setkávat děti, tak se aspoň setkávají rodiče mezi sebou. Protože dřív tady nebylo nic, byl nedostatek informací, tak se rodiče začali scházet a postupně jsme se začali profesionalizovat. Rostl počet zaměstnanců a s ním i konkrétní projekty pomoci.

Funguje u vás i psychologická pomoc – pro děti, nebo i pro rodiče?

Máme dvě psycholožky na poloviční úvazek a obě dvě docházejí za hospitalizovanými nemocnými do motolské nemocnice, kde je největší centrum pro cystickou fibrózu. Ale i u nás mají konzultace, probíhá zde rodinná terapie. A to asi nejčastěji, protože je to něco, co se týká celé i širší rodiny a spolupráce je velmi důležitá.

Jak jsem poznala váš klub, přijde mi ta komunita soudržná. Stalo se někdy, že by se rodiče zřekli svého nemocného dítěte?

Po zavedení celoplošného screeningu, tím, že se to odhalí hned po narození a zřejmě ještě nevznikne tak úzký vztah s dítětem, a je to velký šok, se to párkrát stalo. Možná to je i díky tomu screeningu. Ale stává se to výjimečně, máme pár dětí, které jsou umístěné v dětském domově.

Jak to tam zvládají?

Snažíme se s nimi spolupracovat. Máme jeden z projektů finančního přispívání na dechové pomůcky a náhradní díly na ně, na vitamíny, přímořské pobyty apod. a zahrnuli jsme do něj např. i dětské domovy, které se starají o takto nemocné děti. Nemocné děti totiž např. musejí dodržovat vysokokalorickou stravu a už jen rozpočet na jídlo je problém.

V dětských domovech mají jasně dané, kolik dítě může spotřebovat za den. A to absolutně nejde. Takhle nemocné dítě potřebuje jíst třeba sedmkrát denně. To se pak do rozpočtu vůbec nemůže vejít. V rámci možností to ale nějak dělají. Někdo to zvládá líp, pro někoho je to náročnější, my se s nimi snažíme být v kontaktu a ve všem jim být nápomocni. Dokonce se i stalo, z čehož máme obrovskou radost, že dvě takhle nemocné děti z dětského domova našly svou rodinu.

Co jako klub nejvíce potřebujete?

Děláme různé projekty pomoci, např. psychologickou péči, která je nesmírně důležitá, provází pacienta i jeho rodinu celým životem. Máme sociální poradenství, ohledně vyřizování různých dávek, připomínkování zákona atd. Pak třeba přispíváme na inhalátory. Pro vaši představu jeden moderní inhalátor stojí cca 25 000 Kč a zdravotní pojišťovny na něj nepřispívají.

Zdravotní pojišťovny přispívají na takový, s kterým se dá také inhalovat, ale je to velká krabice a jeho hlavní nevýhodou je, že je na zásuvku. Dítě musí inhalovat třeba 4 – 5 krát denně a muselo by být pořád v blízkosti zásuvky. Ten moderní je na baterky, takže dítě může jet na výlet, na dovolenou. A další důležitá věc na inhalátoru hrazeném pojišťovnou je, že inhalace trvá déle.
Když si spočtete, že dítě inhaluje pětkrát denně a každá inhalace trvá 20 minut, pak musí ten přístroj ještě vydezinfikovat, je to neskutečně času denně. Potom každé dvě minuty hrají obrovskou roli v tom součtu za rok.

Dále přispíváme každému členu dva tisíce korun (nízkopříjmovým rodinám 4 tis. Kč) např. na dechové pomůcky, náhradní díly k inhalátoru, vitamíny, léky nezbytné u CF, příspěvky na ozdravné přímořské pobyty, apod..

Vydáváme různé edukační a informační materiály, informujeme veřejnost o tom, co je cystická fibróza, pořádáme různé benefiční a informační akce, víkendová setkání pro rodiče a prarodiče, vedeme veřejnou sbírku, zapůjčujeme přístroje a pomůcky, vydáváme zpravodaj, atd.

Jak jste se ke své práci dostala?

Původně jsem z komerčního prostředí. Ale vždycky jsem tíhla k nějaké sociální oblasti, až jsem si řekla, že půjdu dělat něco, co mě bude bavit a naplňovat. Splnit si svůj sen. Poohlížela jsem se po nějakých aktuálních inzerátech a našla jsem tenhle. Přihlásila jsem se, prošla výběrovým řízením a ono to vyšlo. Takže byla to náhoda a ani nemám nikoho v příbuzenském vztahu nebo nějaký bližší vztah k této nemoci. Svou práci dělám velmi ráda a vidím v ní obrovský smysl.

Zdroj: www.novinky.cz
foto: www.cfklub.cz

The post Cystická fibróza – neviditelná nemoc appeared first on Předškoláci.