Bylo to před koncem školního roku, kdy nás navštívila maminka Hynka. V ruce držela letáček, který nabízel letní tábor naší pionýrské skupiny. Stála ve dveřích a nevěděla, jak začít. Pozvali jsme ji dál a nabídli židli. Hynkova maminka se malinko zklidnila a začala se vyptávat na tábor – co budeme dělat, jak to u nás chodí, kdo bude mít děti na starost a nakonec se zeptala, zda máme zkušenosti s dětmi s ADHD. Když se dověděla, že s dětmi s touto diagnózou jsme se již setkali a máme jisté zkušenosti, začala povídat o devítiletém synovi: „Víte, on není zlý, chvíli neposedí, pořád skáče jiným do řeči, je stále v pohybu a někdy zareaguje naprosto neadekvátně, začne být agresivní. Ze školy nosil poznámky, že se neumí chovat, vyrušuje… Z několika kroužků jsem ho musela odhlásit, protože ho tam nechtěli. Vezmete mi ho na váš tábor? Hynek se moc těší a já bych to chtěla zkusit.“ Vzhledem ke svým zkušenostem s těmito dětmi jsme se rozhodli, že Hynka na tábor vezmeme.

Přišel na stanoviště mezi prvními. Viděli jsme se poprvé a já měla pocit, že ho znám, ten kluk totiž jako by vystoupil z některé publikace o projevech dětí s ADHD. Chvíli stál u mámy, ale jeho ruce byly stále v pohybu, ťukal si prsty o nohu. Oči mu těkaly od jednoho ke druhému a stále se na něco dotazoval maminky. Čekání se pro něho stalo dlouhým, a tak začal zpočátku poskakovat a pak pobíhal po celém prostranství. Při nastupování do autobusu Hynek nečekal, až ho zavolají, tlačil se hlava nehlava do autobusu. Zastavil ho Petr, který ho chytil za rameno a po celou dobu jej tak držel při sobě, dokud nezaznělo Hynkovo jméno. Možná v této chvíli začalo partnerství, kamarádství mezi Hynkem a Petrem. V autobuse seděli vedle sebe a pořád si o něčem
povídali, Hynek se usmíval a měl dobrou náladu. Petr byl vedoucí oddílu, do něhož byl zařazen i Hynek. Od prvního okamžiku byla v oddíle dána jasná pravidla. To byl první a základní krok, který nejen pro Hynka musel být učiněn. Během pobytu na táboře jsme měli možnost vidět řadu Hynkových reakcí – při startu závodu vystřelil jak torpédo a za chvíli se vztekle nebo se slzami v očích vracel zpět, protože nevěděl, co dělat. Při vysvětlování úkolu či pravidel hry neustále skákal do řeči. Nebo při kolektivních hrách porušoval pravidla, a když na to ostatní děti poukazovaly, tak je začal pošťuchovat nebo jim nadávat. Petr řadu věcí dokázal předvídat a zadával Hynkovi takové úkoly, aby měl šanci je splnit. Při řadě aktivit byl Hynek poblíž Petra, neboť jen tak mohl oddíl v pohodě pracovat. Závěrečné dny byly pro každého táborníka náročné, únava byla znát a v dohledu byla vidina loučení. Poslední táborové večery byl Hynek podrážděný, přetažený, a tím pádem celé okolí dostával do „vývrtky“. Všechny tyhle věci řešil Petr klidným a pozitivním přístupem. I my ostatní jsme trvali na daných pravidlech, ale i sankcích, které následovaly při jejich porušení. Vystupovali jsme jako jeden tým a u nikoho z nás neměl Hynek žádná privilegia po celou dobu tábora.

Hynkovo jméno zaznělo několikrát při večerním nástupu nikoli z výchovných důvodů, ale protože něco dokázal, že vydržel, že se zapojil, že byl pozornější…

Zpáteční cesta autobusem probíhala v klidu a pohodě. Zase stejný obrázek – sedadlo
a na něm Hynek s Petrem. Probírali zážitky z tábora a byl to živý rozhovor plný smíchu
a štěstí. Hynkova maminka už netrpělivě čekala, s čím přijdeme, co budeme povídat, na co si budeme stěžovat.

Ano, bylo to někdy těžké, bylo to obtížné, ale zvládli jsme to všichni – Hynek i my ostatní. Nevím, zda tohle chtěla maminka slyšet, ale každopádně se jí rozjasnil obličej a do očí se jí draly slzy. Loučení Hynka s Petrem bylo hodně emotivní – opět se tu projevily reakce, které se objevují
u dítěte s ADHD, to ale nás znalé nezaskočilo.

kolektiv autorů

ilustrační foto: LT PS Tuláci Klatovy

The post Hyperaktivní Hynek appeared first on Předškoláci.

Naše začátky s Alešem byly velmi těžké. Aleš je autista. Do oddílu ho přivedla jeho sestra Martina. Často o něm mluvila. Její vyprávění o něm bylo někdy docela zvláštní, někdy humorné a jindy nám zase

  naskakovala husí kůže. Pro nás bylo jeho chování nesrozumitelné. Pak stačila chvilka s Alešem a řada věcí z vyprávění se stala skutečností a opravdovým prožitkem. Kdo to nezažije a nezkusí, naprosto nepochopí a může sedět na mnoha seminářích a přečíst spoustu knih o autismu. Žádný z nás si nic z toho nedokázal představit, nikdo z nás na „práci“ s Alešem nebyl připraven. Bylo to, jako když neplavec skočí do rozbouřeného moře a má plavat.

Na oddílových schůzkách nás zpočátku Aleš naprosto ignoroval, nepodíval se nás, spíše se díval přes nás. Jeho pozornost upoutaly věci, které jsme měli v klubovně. Nehrál si s námi, prostě nechápal pravidla her a navíc měl omezenou slovní zásobu. Někdy opakoval stejná slova pořád dokola, někdy vykřikoval hesla a někdy začal echolálicky (echolálie = opakování slov bez porozumění významu, pozn. red.) opakovat větu, která se mu asi zalíbila. Po určité době se však začal zapojovat do zahajovacího rituálu naší oddílové schůzky. Ten byl stále stejný, s danými pravidly, neměnný. Aleš se naprosto přirozeně díky svému pozorování zapojil. Měli jsme z toho velkou radost. Další začleňování do aktivit se nám však nedařilo. Pobýval v klubovně s námi, ale vlastně byl sám. Zaujaly ho různé stavebnice a někdy nechtěl jít domů, protože neměl dostavěnou stavbu. Lpěl na dokončení, a když mu nebylo vyhověno, začal se projevovat agresivně. Při jedné hře na pozornost jsme však opět žasli, protože Aleš zcela přirozeně začal jmenovat věci, které byly ukryté. Vyjmenoval je všechny. Dokonce popsal i barvy věcí a jiné detaily, na něž jsme se my ostatní vůbec nezaměřili. Náš život s Alešem plynul bez velkých problémů. Stal se členem našeho oddílu a my ho brali takového, jaký byl. Nic jsme ve zvycích a dané struktuře oddílového života neměnili a Aleš byl spokojený. Pokud jsme šli na výlet nebo mimo klubovnu, vždycky následoval jasný popis trasy a programu. Aleš pak získal jistotu a neprojevoval se svými obvyklými způsoby. Někdy však vysvětlení nepomohlo a Aleš dostal záchvat vzteku a začal ječet, mlátit kolem sebe rukama, nebo si lehl a kopal kolem sebe. Tohle všechno jsme znali z vyprávění Martiny, ale když se to stalo poprvé, tak to jsme byli všichni hodně zaskočení.

Aleš velmi rád doma s maminkou vařil. Měl svoji kuchařku, tvořila ji s ním maminka a byla celá obrázková. Byl tam přesný postup oblíbených Alešových jídel. Jeho zájmu jsme využili na jedné naší víkendovce, kde Aleš patřil do týmu, který se staral o stravu. Musím říct, že vedoucí, kteří se s ním podíleli na přípravě stravy, získali nad hlavou zlatou auru, protože to byly dva dny života v přesně dané struktuře a pevně daných zafixovaných rituálech. V kuchyni se vše řídilo Alešovými pravidly, a pokud někdo něco udělal jinak, pak bylo z kuchyně slyšet ječení a práskání pokličkami. Po výpravě dostal Aleš „Řád zlaté vařečky“ a vedoucí slib, že příště nebudou v týmu kuchařů, dají možnost jiným. Všichni byli vlastně odměněni. Aleš pak nosil řád i na schůzky oddílu, někdy se pro něj musel vracet, protože ho zapomněl doma. Byl na něho pyšný a všem ho pořád dokola ukazoval.

Aleš s námi do oddílu chodí stále a my se snažíme, abychom mu pomohli porozumět, alespoň částečně, věcem a dějům kolem nás. Někdy se nám to daří více, jindy méně. Někdy je to pokus / omyl, někdy je to peklo, jindy zase malý zázrak. Každopádně ho máme rádi!

kolektiv autorů

„Děti s autismem se jen těžko přizpůsobí spontánní a proměnlivé hře, ale mohou mnoho získat, je-li prostředí přizpůsobené jejich požadavkům.“Z knihy Autismus a hra,
Jannik Beyer a Lone Gammeltoft

Zdroj: http://skolaci.com/autista-autik-ales/31040

The post Autista Autík Aleš appeared first on Předškoláci.

Každý, kdo pracuje s dětmi – ať už ve volném čase nebo profesně – se čas od času setkává s dětmi, se kterými je složitější pořízení. Některé věci nezvládají, i když jinak jsou šikovné, těžko se soustředí, obtížně komunikují… Podobné situace řeší i čím dál více rodičů. 

O dětech trochu jiných
Dnes je pro ně používán odborný termín „děti se zvláštními vzdělávacími potřebami“. Za těmito slovy se „skrývá“ mnohovrstevná skupina. Může jít o děti s takzvanými specifickými poruchami učení (označované dříve různými dys… poruchami), o děti označované jako hyperaktivní, s jazykovou bariérou, s poruchami autistického spektra, ale také např. o děti bez rodiny či s problematickým rodinným zázemím. Patří sem ale i děti mimořádně nadané, jejichž začlenění do kolektivu je často pořádná výzva.

Pionýr se zapojování těchto dětí do běžné činnosti ve svých kolektivech věnuje dlouhodobě. Již v devadesátých letech odstartoval projekt Oáza, jehož cílem bylo vytvořit v klubovnách prostor pro všechny děti bez rozdílů. V posledních letech byl významným impulsem projekt Klíčení, z něhož vzešly výchovné programy nabízející inspiraci pro úspěšnou práci se všemi dětmi při oddílové činnosti.

Taky si občas nevíte rady?
Získané zkušenosti si Pionýr neschovává, ale v rámci své otevřenosti podává pomocnou ruku ostatním. Proto na stránkách www.pionyr.cz najdete sekci nazvanou „Inspiruj se“, odkud lze čerpat náměty na konkrétní aktivity, příklady dobré praxe, zkušenosti, zkrátka tvůrčí jiskry. Najdete zde také „Poradnu“ pro rodiče i pro vedoucí dětských kolektivů, kteří chtějí své postupy zkonzultovat, ujistit se, že se ubírají správným směrem. Rodiče se také často ptají, zda má vůbec smysl jejich dítě do oddílové činnosti zapojovat (což v naprosté většině případů má!).

Některé dotazy a odpovědi, u kterých tazatelé souhlasili, jsou v poradně zveřejněny. Určitě ale budou přibývat další. Takže i když nemáte vlastní palčivý problém, ale jen se o tuto oblast zajímáte, určitě tu čas od času najdete něco nového. Stačí si otevřít adresu: www.pionyr.cz/inspirace/poradna.

Pionýr

The post Nebojte se zeptat, naše Poradna je tu pro vás! appeared first on Předškoláci.

Kdo jsou “vyslanci ze sousední země”? Speciálně vyškolení pedagogové, kteří podle potřeb a přání zařízení realizují s dětmi a pedagogy až 4 půldenní moduly zaměřené na jazyk a tématiku sousední země.

                 

    

The post Pozvěte si “vyslance ze sousední země” appeared first on Předškoláci.

Pokud se chcete v dnešní době domluvit, už dávno neplatí, že vám k tomu postačí jen rodná čeština. Nároky neustále rostou, a pokud chcete získat kvalitní zaměstnání, je potřeba dobře ovládat minimálně jeden ze světových jazyků. Na tyto požadavky moderní doby je potřeba připravit zejména naše dětí. S výukou cizího jazyka je potřeba začít co možná nejdříve. Poradíme vám, jaké možnosti můžete svým dětem nabídnout…

Platí, že čím dříve, tím lépe

V první řadě je nutné si uvědomit, že každé dítě je individualita. Některé děti začínají mluvit již po prvním roce života, jiné až mnohem později – výjimkou nejsou ani děti, které správně vyslovují slova až ve třech letech. Právě od tohoto faktu se odvíjí i čas, ve kterém je nejvhodnější s výukou druhého jazyka začít. Odborníci doporučují s výukou začít ve chvíli, kdy dítě samo zvládá mluvit a dobře tvoří i věty. Dítě by také mělo dobře zvládat výslovnost hlásek jako je s, z, š a později také r. Objevují se i názory, že je na dítě dobré mluvit cizím jazykem již od chvíle, kdy vyslovuje první slova. Na tuto metodu jsou často i protichůdné názory. Někteří odborníci na jazyk a výslovnost spolu s psychology tvrdí, že tato forma výuky může mít negativní vliv, protože dítě bude mít ve slovech velký zmatek. Nemusí to ale tak být. Obecně tedy platí, že čím dříve začnete, tím lépe se dítě jazyk naučí. Dobře ale dítě pozorujte, a pokud se mu nebude dařit hned o začátku, výuku raději odložte o několik měsíců. Ulehčíte tak sobě a hlavně vašemu dítku. Více o tom, kdy začít a jaké metody používat se můžete dočíst zde.

Výuka doma je spíše pro otrlé

Při výuce druhého jazyka je velmi důležitá forma, jakou učení probíhá. Pokud cizí jazyk zvládáte, můžete vaše dítko učit i doma. Jako nejlepší angličtina pro nejmenší se jeví různé hry. Vyzkoušet můžete například pexeso. Dítě se bude učit pojmenovávat konkrétní obrázky a tak si může rychle získat bohatou slovní zásobu. Učit se můžete například i při procházce, kdy budete ukazovat na různé věci a říkat si jejich pojmenování v cizím jazyce. Malé děti není nutné trápit s gramatikou. Naučte je pouze jednoduché věty. Pokud učíte dítko doma, je potřeba se obrnit trpělivostí. Rozhodně se neuchylujte k tomu, že dítko budete do učení nutit anebo ho za chyby trestat. Tímto jednáním v něm pouze vzbudíte odpor.

V kurzech to jde dětem lépe

Úspěšnější variantou je, přihlásit děti do kurzu. Pokud jsou v kolektivu, učí se totiž děti rychleji. Nejlepší je, pokud je angličtina pro děti spojena s konverzačními hodinami a to nejlépe s rodilými mluvčími, od kterých děti rychle získají i přízvuk. Kurzy mohou navštěvovat i děti od tří let. Při jeho výběru se zaměřte hlavně na počet dětí ve skupině. Ideální je počet pod 10 dětí, protože tak se může instruktor věnovat dětem i jednotlivě. Pro starší děti je potom vhodný letní tábor s angličtinou. Na pořádání kurzů pro děti i dospělé se zaměřuje například jazyková škola JS FAN, která nabízí výuku angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny a italštiny.

The post Výuka anglického jazyka je důležitá i pro ty nejmenší děti! Jak na ni? appeared first on Předškoláci.

Kdy začít?

Děti si mohou více jazyků osvojit již od narození, vždyť právě mezi 2. a 8. rokem života se jazykové schopnosti dítěte rozvíjejí nejvíce. V mozku se totiž právě touto dobou vytvářejí jazyková centra a čím více jazyků se dítě v té době učí, tím více jazykových center se mu vytvoří. Později se už naučíme jen tzv. systémovému jazyku, tedy ne řeči jako takové, jelikož jazyková centra jsou již obsazena. Pokud jste tedy rodič a chcete využít jazykového potenciálu, které vaše dítě jako předškolák má, určitě se vám taková investice vyplatí. Dbejte ale na to, aby se díte jazyk učilo správným způsobem.

Jaký způsob výuky zvolit?

Nejdůležitějším faktorem je, aby byl váš jazykový vyučující výborný pedagog, jelikož děti jsou velmi vnímavé a přesně napodobují, co slyší. Lektor by ale také měl umět dobře přistupovat k dětem, které je často těžké motivovat. Jelikož je pro děti důležitá neverbální komunikace, tedy význam sdělení spíš než význam slov,  je důležité, aby lektor nepřeskakoval z jednoho jazyka do druhého, protože děti si pak zvolí raději vyjadřování v mateřštine. Pokud možno si tedy najděte co možná nejkvalitnější jazykovou školu s odborným lektorem. Spoustu tipů a referencí najdete na internetu, například skvěle ověřené jazykové školy v zahraničí má společnost ESL Jazykové Pobyty. Navštivte tuto stránku pro více informací.

Dnes již existuje široká škála možností, jak díte naučit cizí jazyk. Pokud vaši ratolest přihlásíte do jazykové školy, zkuste docílit návštěvy alespoň několikrát týdně. U malých dětí je totiž důležité, aby se v prostředí cizího jazyka pohybovaly co možná nejčastěji. Právě proto jsou třeba čím dál tím oblíbenější cizojazyčné školky, kde i děti mezi sebou komunikují v cizím jazyce. Další možností jsou jazykové pobyty v zahraničí, kdy dítě jede na zahraniční tábor s programem a různými aktivitami, v rámci něhož má i kurzy cizího jazyka v jazykové škole.. Většina takových pobytů je určena až pro starší děti nebo mládež, nicméně najdete i pobyty pro mladší. Nejoblíbenější jsou jazykové kurzy angličtiny. Výhoda jazykových kurzů v zahraničí je především to, že se dítě jazyk neučí samo a zároveň nemluví s dalšími dětmi v mateřštině. Jazykové pobyty v zahraničí ale zase nejsou pro každého. Nejdříve si ověřte, že je dítě dostatečně samostatné a dokáže vydržet několik týdnů bez rodičů.

The post Děti a výuka jazyků: Kdy začít? appeared first on Předškoláci.

Co se v MUZIKODROMU dělá?
Skrze hry objevujeme svůj hlas i svět pohybu. Nedocenitelný zdroj inspirace nacházíme v lidových písničkách a říkadlech. Oživujeme jejich příběhy “celým tělem”. Učíme se cítit rytmus, melodii, společně zpívat a naslouchat svému tělu, hlasu i sobě navzájem.

Co může MUZIKODROM přinést?
Na prvním místě radost ze zpívání a pohybu, opravdové zážitky a potěšení ze společného tvoření. Rozvíjíme přirozenou muzikalitu, kreativitu a komunikační schopnosti. Naše aktivity zlepšují dýchání, senzomotorické schopnosti, paměť a soustředění.

V čem se MUZIKODROM liší od jiných aktivit hudebního zaměření?
Nejde nám o profesionální výkon. Rozvíjíme elementární hudebnost, smysl pro pohyb a představivost. Je pro nás důležité vytvářet prostředí, ve kterém se nikdo nebojí projevit. Dílny vedeme hravě

Proč zdůrazňujete propojení zpívání a pohybu?
Hlas a pohyb k sobě patří od pradávna. Doklady jejich nerozlučitelného spojení poskytují kultury tzv. “přírodních národů” i naše tradice. Snažíme se ukázat, že hlas může organicky vyrůstat z celého těla a že zpívat může každý.

Komu je MUZIKODROM určen?
MUZIKODROM je určen všem dětem od 2 do 11 let. MUZIKODROM je i pro ty, co “neumí zpívat” a “nemají sluch”. Jsme přesvědčeni, že nikdo není zcela amuzikální. V tzv. MALÉM MUZIKODROMU (pro děti od 2 do 6 let) rádi zapojíme i doprovod dětí. Snažíme se ukázat, jak je možné vnášet hudbu a pohyb do každodenního života.

Kdy a kde se MUZIKODROM koná?
Působíme v tanečním studiu Contemporary v Národním domě na Vinohradech na Náměstí Míru. Malý MUZIKODROM (děti od 3 do 6 let s doprovodem) se koná každé pondělí 13:15 – 14:15. Velký MUZIKODROM (děti od 6 let do 11 let) probíhá v pondělí 14:15 – 15:15.

Kontakt
www.facebook.com/muzikodrom
info.muzikodrom@gmail.com

Na otázky odpovídala Tereza Skovajsová, lektorka MUZIKODROMU. Lektoři MUZIKODROMU se potkali při studiu na DAMU na Katedře autorské tvorby a pedagogiky.

The post Muzikodrom appeared first on Předškoláci.

Jsme malá rodinná firma, která se specializuje na dovoz Montessori pomůcek do České republiky a prodej kvalitních dřevěných hraček od českých i zahraničních výrobců.

Celkově máme v naší nabídce několik set produktů. V první řadě prezentujeme naše Montessori pomůcky těchto kategorií: smyslová výchova, matematika, jazyk, zeměpis, biologie, praktický život, pro nejmenší, a ostatní. Všechny pomůcky jsou z kvalitního materiálu, většinou z lipového, či bukového dřeva.

Na druhém místě máme v katalogu dřevěné hračky od různých dodavatelů. Při jejich výběru jsme se soustředili vždy na to, aby hračka byla jak estetická, dítě přitahující, tak smysluplná. Aby díky ní naše děti mohly poznávat tento svět. Aby podporovala jejich fantazii a kreativitu a rozvíjela jejich dovednosti.

Dále máme magnetické stavebnice, hudební nástroje, hračky na ven a velmi zajímavou sekci „Já, příroda a vesmír“, která děti učí o jejich těle, našem vesmíru a přírodě kolem nás, také díky živým sadám.

V neposlední řadě prodáváme knihy, které ovlivnily naši rodičovskou dráhu…  Knihy nejen od Marie Montessori, ale také od lidí, kteří mají podobné smýšlení, cítění a pohled na svět.

Protože nám nejde jen o prodej pomůcek, ale hlavně o rozšíření povědomí o montessori způsobu výchovy a vzdělávání, kromě prodeje se snažíme také pomáhat školkám a školám v chudších částech naší planety. První školkou, kterou jsme podpořili, byla Kibera Utu Montessori Academy z keňského hlavního města Nairobi.

Naši činnost chápeme také jako poslání a potěšení pro nás všechny. Baví nás to, co děláme. Máme radost z toho, když můžeme pomáhat vytvářet o něco hezčí domov pro naše děti, ve kterém se budou cítit dobře a ve kterém mohou naplno rozvíjet své schopnosti.

Velmi oceníme jakoukoliv zpětnou vazbu týkající se kvality našich služeb, kvality zboží a dopravy. Můžete nám také napsat, které další zboží byste v našem obchodě uvítali, či jaké změny byste uvítali v našich službách.

Navštivte náš internetový obchod: www.montessorihracky.cz

The post Montessori hračky – eshop appeared first on Předškoláci.

Aby cesta do školky mohla proběhnout v rámci možností v co největší pohodě, mělo by jí předcházet pohodové probuzení. Tří až šestileté děti potřebují v noci spát 10 – 12 hod. Má-li tedy dítě vstát v sedm ráno, mělo by být večer v posteli nejpozději mezi osmou až devátou hodinou. Nedostatek spánku může být příčinou nevrlosti a podrážděnosti dítěte, které ke klidnému průběhu ranních rituálů rozhodně nijak nepřispívají.

Pokud to jde, vyplatí se ráno předcházet konfliktním situacím. Oblečení do školky nachystat v klidu už večer, ranní pohádku načasovat tak, aby nezpůsobila časový pres (nebo televizi raději vůbec nezapínat) a pracovní telefonáty vyřizovat až poté, co dítěti zamáváte od branky ve školce. Pravidelné opakování všedních činností vytváří u dětí pocit bezpečné jistoty. Čím méně budou ranní rituály narušovány, tím klidnější start do nového dne dítěti i sobě připravíme.

Zvláště u menších dětí pomáhá, zaměstnáme-li cestou do školky jejich pozornost něčím, co se školkou přímo nesouvisí. Můžeme zpívat oblíbenou písničku, dávat si hádanky, počítat červená auta nebo přeskakovat rozlomené dlažební kostky. S odváděním pozornosti ale obvykle neuspějeme u dětí starších nebo u dětí, které se o „utrpení“ ve školce chtějí bavit právě teď. Pak je na místě vyjádřit pochopení pro dětské slzičky a dítě citlivě podpořit, aniž bychom při tom sklouzli k litování, které by dítě mohlo později využít k manipulaci a hře na rodičovské city: „Maminko, když pro mě nepřijdeš po obědě, zase budu takhle hodně plakat….“. Oporou pro zvládnutí ranní cesty do školky může být i plyšáček nebo jiný talismánek, který dítě žmoulá v kapsičce, čímž přirozeně uvolňuje napětí.

Informace, které od nás dítě dostane, by se měly vždy držet v mantinelech reality. Střízlivější popis toho, co dítě ve školce čeká, prospěje více než hromada superlativů o úžasné instituci, nejhodnějších učitelkách, výborných kamarádech a nejlepších hračkách. Rodičovskou nejistotu maskovanou za chvalozpěvem na školku děti snadno prokouknou a efekt pak bývá zcela opačný. „Když se školky bojí máma, měl bych se bát i já“.

Autorka článku Mgr. Eva Kneblová je psycholožka, působí ve společnosti Mansio v.o.s., www.mansio.cz. Diskusi k článku a možnost dotazů k tématu naleznete na www.facebook.com/spoluajinak

Foto: www.freepik.com

The post Cesta do školky appeared first on Předškoláci.

Jógové hračky je možné zakoupit exkluzivně na e-shopu jogasdetmi.cz za 399 Kč.

Více informací o projektu Lali jóga najdete na www.jogasdetmi.cz.
Tyto krásné hračky můžete zakoupit zde:

• http://www.lalijoga.cz/86-kocicka-salamba.html
• http://www.lalijoga.cz/87-kocicka-salamba.html

The post Jógové hračky pro všechny děti appeared first on Předškoláci.