V České republice je nespočet pořadatelů, kteří nabízejí letní tábory nejrůznějšího druhu: od stanových táborů s polní kuchyní, přes takzvané puťáky, až po chatičkové tábory. Existují tábory týdenní, třítýdenní, jazykové, taneční, záchranářské a tak dále. Že vám z toho jde hlava kolem a nevíte podle čeho vybrat? Nezoufejte, poradíme vám.

Čím vás vlastně tábor na první pohled zaujme? Bezpochyby je to celotáborový program, což je jeho nejzjevnější charakteristika, podle které si tábor zařadíte do kategorie „zajímavé“ nebo do kategorie „nezajímavé“. Vždyť kdo z rodičů by poslal svou sedmiletou dcerku, která miluje koně, například na tábor bojových umění, že? A dá se očekávat, že šestnáctiletý puberťák se zase nebude cítit ani trochu dobře na táboře s tématem Z pohádky do pohádky. Ano, prvotní výběr probíhá vždy intuitivně na základě zálib a věku vašeho dítěte. Nezapoměňte však vzít v úvahu i jeho fyzické a psychické schopnosti. Třítýdenní puťák rozhodně nelze doporučit pro malé dítě, které nikdy nebylo samo bez rodičů a není zvyklé na pohyb, natož na dlouhé túry. Na začátek by bylo vhodné zkusit kratší táborový pobyt s nenáročným programem a teprve podle toho, jak dítě tábor zvládne, vybírat v dalších letech.

Abyste si mohli být opravdu jistí, že posíláte své dítě na dobrý tábor ke spolehlivému pořadateli a nemusíte se bát o jeho bezpečí a zdraví, je nejlepší poradit se se svými známými, rodiči spolužáků a jinými lidmi z vašeho okolí, kteří už mají s letním táborem nějaké zkušenosti. Pokud vám jiní rodiče doporučí tábor, o kterém jejich spokojené dítě nadšeně mluvilo ještě několik měsíců, pak je to nejlepší vizitka pořadatele a pro vás jednoznačná indície, že jdete správným směrem.

Pokud však nemáte ve svém okolí nikoho, kdo by vám předal kladné reference, zkuste si alespoň sami zjistit o pořadateli tábora co nejvíce informací na internetu. Dobrým znamením bezpochyby je, když má pořadatel za sebou již několikaletou historii. Nebojte se také zavolat hlavnímu vedoucímu, pokud je vámi vybraný organizátor solidní, bude schopen neprodleně a ochotně odpovědět na vaše otázky týkající se následujících témat.

Základním bodem, o který byste se měli zajímat, je kvalifikovanost vedoucích, kterým svěříte děti na celou dobu tábora do péče. „Všichni naši vedoucí bez výjimky absolvují každoročně jeden až dva měsíce před tím, než začne první tábor, povinné školení. Školíme je v tématech dětské psychologie, první pomoci a bezpečnosti na táboře obecně.“, říká Mgr. Josef Valter, předseda občanského sdružení DĚTI BEZ HRANIC. „Protože organizujeme tábory více než 10 let, už nám dorůstají děti do věku praktikantů a vedoucích. To velmi oceňujeme a snažíme se aktivně podporovat, protože tito mladí lidé mají o tábory a práci s dětmi zájem a nejsou to jen „hlídači“. V neposlední řadě pak mají s tábory velké zkušenosti a přinášejí nám i pohled z druhé strany, z pohledu účastníka tábora.“, dodává Valter.

Jedním z důležitých aspektů, se kterým mají některé tábory potíže, jsou hygienické podmínky, které podléhají přísným pravidlům vyhlášky MŠMT. „Všechny tábory sdružení DĚTI BEZ HRANIC jsou předem nahlášeny na příslušné hygienické stanici a projdou každý rok kontrolou z MŠMT a zatím vždy zcela bez výhrad.“, říká na toto téma Josef Valter.

I když nebudete mít několik týdnů dítě pod svým dohledem, budete mít jistě klidnější spaní, budete-li vědět, že na táboře je zabezpečena non-stop kvalitní zdravotní péče. „Na každém našem táboře je školený zdravotník, jak vyžaduje Ministerstvo školství. Většinou se jedná o povoláním zdravotní sestřičky nebo záchranáře a na některé turnusy s námi jezdí dokonce i lékaři. Vždyť kde jinde by mělo být k dispozici perfektní zdravotní zázemí, když ne na našem záchranářském táboře?“, směje se Mgr. Valter ze sdružení DĚTI BEZ HRANIC.

Aby si dítě táborový program jak se patří užilo, mělo by mít také spokojené a plné bříško. Zjistěte si proto, jaký je stravovací režim tábora, kam se chystáte dítě poslat. Zcela běžným standardem u pobytových táborů je pestrá a vyvážená strava 5 x denně a neomezený pitný režim. Zkuste se pozeptat i na případný doplňkový prodej pochutin v bufetu. Na některých táborech je bohužel běžné, že krámek je otevřen nepřetržitě a děti si pak nahrazují oběd chipsy a kolou, protože „fuj, čočku já nejím.“ Josef Valter k této problematice řekl: „ Je to samozřejmě velký problém, ale chápeme, že děti mijují sladkosti a asi bychom jim je měli občas dopřát, hlavně když jim v druhé polovině tábora dojdou dobroty z domova. Snažíme se však obchůdek omezit, a to na jednu hodinu denně. Malým dětem navíc jejich oddílový vedoucí vydává kapesné postupně, aby hned v prvních dnech neutratily všechno za sladkosti.“

DĚTI BEZ HRANIC přišly navíc s jednou pověstnou třešničkou na dortu, a to v oblasti komunikace dětí s rodiči během tábora. „Rodičům, kterým se zasteskne po dětech, jež jsou u nás na táboře, nabízíme jedinečnou možnost být s dítětem takřka online v kontaktu. Nejen, že denně aktualizujeme online reportáž s aktuálními fotkami, ale na našich webových stránkách www.detibezhranic.cz najdou rodiče vzkazovník, což je obousměrný prostor pro vzkazy. Děti mají každý den na nástěnce vytištěné čerstvé vzkazy od rodičů a vždy o poledním klidu mohou svůj vzkaz rodičům na web vložit. Neradi vidíme na táboře mobily, protože nám narušují program. Internet, i když je to pro nás pracnější, nám dává perfektní možnost nepřímé komunikace s rodiči a ti tak mohou být klidní, když vidí své rozesmáté dítě na fotkách.“ říká Mgr. Josef Valter, který je duchovním otcem vzkazovníku a online repotáže na www.detibezhranic.cz.

Pokud jste na všechny výše uvedené otázky dostali od pořadatele tábora vyčerpávající a uspokojivou odpověď, můžete svému dítěti s klidným srdcem zamávat u autobusu a užívat si zasloužené dny rodičovského volna. Věřte, že jste vybrali dobrý tábor a za 14 dní budete vybalovat kufr při nadšeném vyprávění neopakovatelných táborových zážitků vašeho potomka.

Další otázky a odpovědi týkající se letní dětské rekreace a tipy na léty prověřené dětské tábory najdete například na webové stránce www.letnidetsketabory.cz.

The post Vybíráte pro své dítě letní tábor? A víte vlastně jak na to? appeared first on Předškoláci.

Přestože podle serveru Metopress jsou prognózy pro tento týden příznivé spíše pro ty, kteří už nedočkavě čekají, až shodí zimní kabáty, ani vášniví lyžaři a děti, které jarní prázdniny teprve čekají, se nemusejí ničeho bát. Denní teploty v nižších polohách sice budou tento týden stoupat až k deseti stupňům Celsia, ale na horách se mají teploty pohybovat kolem nuly nebo lehce nad nulou. Noční a ranní teploty pod podem mrazu umožňují provozovatelům lyžařských středisek zasněžovat umělým sněhem. Jak nám řekl pracovník krkonošského lyžařského střediska Velká Úpa Portášky, co přes den na sluníčku odtaje, dá se přes noc, kdy stále ještě hodně mrzne, dosněžit. Díky tomu dnes Portášky hlásí 70 cm upraveného sněhu a v provozu jsou všechny 3 sjezdovky.

Právě na Portášky ve Velké Úpě se v příštím týdnu chystá lyžařský tábor Občanského sdružení DĚTI BEZ HRANIC (www.detibezhranic.cz). Vedoucí tábora však o program pro svých 40 svěřenců starost nemají, a to ani v případě velké nepřízně počasí. Jak nám řekl hlavní vedoucí tábora Martin Kohlíček, je pro děti kromě lyžování připraven bohatý program v podobě celotáborové hry na vděčné téma boje dobra a zla, kdy budou děti pomocí ničení 7 hříchů bojovat proti Luciferovi a snad se jim nakonec podaří i zmrazit peklo. „Kromě celotáborovky a bohatého oddílového programu ale navštívíme třeba i aquapark nebo půjdeme na výlet na Sněžku. Takže jsme dobře připraveni a žádné počasí nás nezaskočí.“, dodal Kohlíček.

Jak se dětem na horách líbí, jaké mají počasí a jak jim jde lyžování se můžete dozvědět na www.detibezhranic.cz, v on-line reportážích ze zimních táborů.

The post Jarní prázdniny v bílém kabátě nebo na blátě? appeared first on Předškoláci.

V současné chvíli se do projektu zapojilo již několik desítek subjektů od nemocnic, mateřských center, pečovatelských domů, školek a škol . Zvláště dárečky od dětí jsou velmi silné, dojemné a vychovatelé ve školkách a školách vítají vyrábění dárečků jako další možnost přiblížit dětem vztahy v rodině, zmínit narození, předčasný porod, příležitost učit naše nejmenší myslet na druhé.

Od svého začátku, ledna 2010, se setkala tato forma pomoci s velkou vlnou přijetí a pochopení. Předali jsme společně v nemocnicích, již stovky malých dárečků a věříme, že i další noví rodiče pocítí podporu prostřednictvím malých poselství…

S rostoucím počtem zapojených nemocnic se zvyšuje i potřeba dárků, proto si troufáme Vás touto formou oslovit. Jsme rádi za každý dárek, který bude některé mamince v nemocnici předán. Na stránkách projektu Mámy pro mámy můžete najít inspiraci pro tvorbu dárků, fotky již vyrobených a předaných dárečků, kontakty na oblastní koordinátorky, příběhy miminek Pokud byste se chtěli zapojit i Vy, ať jako jednotlivec či se “svou” organizací, kontaktujte prosím hlavní koordinátorku Kláru Csirkovou : csirkova@nedoklubko.cz či některou z koordinátorek ve svém okolí, jejíž kontakt najdete na stránkách projektu. Rádi poskytneme propagační materiály sdružení a certifikát o zapojení do projektu. Každá organizace je uvedena na stránkách Nedoklubka a projektu.

Celý projekt je založený na dobrovolnictví, předem Vám děkujeme!

Vzkaz ze stránek Nedoklubka, jako inspirace, povzbuzení a poděkování pro Vás všechny od jedné z “obdarovaných” maminek:

msg: Milí přátelé malinkých žabiček a žabáčků, chtěla bych Vám moc poděkovat za krásný dárek, který jsem dostala v porodnici, když se nám 10.9.2010 v 16:35 narodila Andrejka. Rodili jsme akutně cís. řezem kvůli patol. KTG ve 32+1, por. váha 1890. Doktoři kolem chodili a nic mi neřekli, snad jen, že máme holčičku. Až večer přišel primář. Druhý den mi ani neřekli, že můžu jít za miminkem na JIRP. Byla jsem moc smutná, představovala jsem si příchod miminka na svět úplně jinak. Radost a štěstí vystřídal smutek a strach… Přítel byl nemocný a nemohl za mnou a já si tam připadala strašně sama. Místo tvorečka v košíčku jsem měla jen bolavou jizvu na břiše a bolest v srdci. Pak mi sestřička přinesla mimojiné nějaké brožurky o kojení atp. a k němu mi přidala i malinké nádherné srdíčko na špejličce. Bylo z projektu Mámy pro mámy a já si konečně připadala, že mi někdo tam u Vás rozumí. Že nejsem sama kdo má strach. Strašně jsem Vás obdivovala a byli jste mí hrdinové. Srdíčko mě po dobu, co jsme byli v nemocnici drželo nad vodou, a díky němu jsem chodila za naším šušínkem šťastná a veselá. Věděla jsem totiž, že budu stejně silná jako Vy, a tím Andrejce pomůžu nejvíc. Teď máme korig. necelých 6 týdnů a vážíme přes 5kg! Moc si vážím, toho co pro maminky nedonošeňátek děláte, bez Vás bych se utrápila, jste jako strážní andělé :o)

name: Lucie M.

Klára Csirková
NEDOKLUBKO os

The post I malé děti pomáhají dospělákům … appeared first on Předškoláci.

Lyžařská sezona je v plném proudu a už začaly první turnusy jarních prázdnin, což pro mnohé příznivce zimních sportů znamená tradá na týden nebo alespoň na víkend na hory. Kroužit obloučky v prašanu, srkat svařené víno v baru na sjezdovce a opalovat si nos na slunečních terasách – to je ideální představa lyžařských radovánek. Tahle idylka má ovšem i svou odvrácenou tvář – úrazy na sjezdovce, zásahy horské služby, hospitalizace v nemocnici a mnohdy, bohužel, i úmrtí. Statistika hovoří jasně: každý rok dojde na českých sjezdovkách minimálně k jednomu smrtelnému úrazu. Letos byla tato smutná statistika naplněna velmi brzy, téměř na začátku lyžařské sezony, když koncem ledna zemřela teprve třináctiletá lyžařka po nárazu do stromu, a to i přes to, že měla ochrannou přilbu. Další teenagerka o den později unikla podobnému osudu o vlásek, když se srazila u vleku s jiným lyžařem a oba museli být s vážnými zraněními hospitalizováni v nemocnici.

Proč je tomu tak? Proč se sport, který má přinášet radost, během několika málo vteřin změní v zabijáka, který bere lidské životy? „Kvalita lyžařského vybavení se zlepšuje, přímo úměrně k ní roste i sebevědomí lyžařů a rychlost jejich jízdy.“, říká k problematice Mgr. Antonín Bolina,  certifikovaný lyžařský učitel – SLČR. Dnes mluvíme již o zcela jiném sportu, než jakým bylo „lyžaření“ ve svých začátcích. Lyžařům a snowboardistům vybaveným nejnovějšími modely lyží a prken roste sebevědomí a nezřídka díky tomu přecení své síly. Není proto na škodu připomenout si základní pravidla, jak se chovat na sjezdovce nejen k ostatním, ale i k sobě samému.

Jedním z faktorů, které zásadně ovlivňují bezpečnost na sjezdovkách, je kvalita tratí, ať už ovlivněná přelidněností tratí nebo počasím. Avšak s vysokou návštěvností svahů a s rozbředlým těžkým a rozježděným sněhem, ve kterém se špatně manévruje, ubohý lyžař mnoho nenadělá. Co ale ovlivnit můžeme, je naše chování na svahu. Pokud není terén ideální, je potřeba věnovat jízdě a situaci na sjezdovce zvýšenou opatrnost. Mnozí návštěvníci hor možná nevědí, že stejně jako na silnici, platí i na svahu jakási pravidla provozu, kterými by se lyžaři i snowboardisté měli řídit. Je to takzvané desatero Mezinárodní lyžařské federace, ale častěji ho nejdete pod pojmem desatero nebo pravidla FIS (Fédération Internationale de Ski). Tato pravidla sice zatím nejsou součástí českého právního řádu, jako je tomu v jiných zemích, nicméně precedentním rozhodnutím Nejvyššího soudu v roce 2005 jsou i pro české lyžaře tato pravidla závazná. A protože neznalost neomlouvá, bylo by dobré, aby se každý s desaterem seznámil, ještě než mu zacvakne vázání.  Způsobíte-li totiž na svahu závažnou nehodu, bude případ posuzován, jako byste zmíněná pravidla znali. Zjednodušeně můžeme říci, že desatero nabádá účastníky „sjezdového provozu“ zejména k tomu, aby neustále sledovali situaci  na sjezdovce a brali ohled na ostatní a neohrožovali je při předjíždění, zastavení, rozjíždění nebo vjíždění na sjezdovku. Lyžař a snowboardista musí dávat pozor na značky a znamení na svahu a samozřejmostí je poskytnutí první pomoci při nehodě, které jsme se stali svědkem. Lyžařský učitel Antonín Bolina nám řekl, že: „Pravidla FIS v podstatě shrnují jen slušné chování, které dáme dohromady selským rozumem. Co ale ví málokdo, je fakt, že podle pravidel FIS musí být každý účastník provozu na sjezdovce schopen prokázat svou totožnost v případě nehody nebo při vzniklém zranění. A ruku na srdce, kdo z nás si nosí na svah občanku?“ Chcete-li si pravidla FIS prostudovat blíž, najdete je například na www.zimnitabory.cz. Dalším velkým problémem nejen českých sjezdovek, a ten paradoxně mezinárodní pravidla nezmiňují, je alkohol. Jak bylo zmíněno v úvodu článku, svařáček, pivo, bombardino a další alkoholické pochoutky jsou pro většinu z nás neodmyslitelnou součástí perfektní lyžovačky.  A přitom na sjezdovce potřebujeme být bdělí a mnohdy velmi rychle zareagovat. A tuto  schopnost, jak známo, alkohol rapidně snižuje. Striktní zákaz alkoholu za volantem je pro většinu z nás pochopitelnou samozřejmostí, proč ale ne na sjezdovce? Pokud se někdo zraní na sjezdovce pod vlivem alkoholu, nečeká ho žádný postih. Mohl by však mít problémy s pojišťovnou při proplácení léčení. V případě, že v podnapilosti zaviní nehodu s následnou škodou, respektive újmou na zdraví, bude škodné vymáháno po něm.

Třetím a neméně důležitým faktorem bezpečnosti zimních sportů, je jednoznačně vybavení. Samozřejmostí by dnes už měla být helma, a to nejen pro děti, ale i pro dospělé. Nezřídka však kolem vás prosviští snowboardista v módní čepici nebo prostovlasá lyžařka s pletenou čelenkou a elegantně vlajícími vlasy. Takoví lidé však, i když jim  to nepochybně sluší, velmi hazardují se svým zdravím a v krajních případech i se životem. Ačkoliv stále ještě horká zpráva o smrti lyžařky s helmou může důvěru v tento doplněk nalomit, nevyplatí se bezpečnostní opatření podceňovat. K těmto opatřením patří i seřízení vázání na váhu lyžaře a stále populárnější „páteřák“, který při pádech pomáhá chránit před úrazy páteře.  „Pozitivně vnímám i reflexní vesty, které odpovědní rodiče dávají svým dětem.“, dodává  A. Bolina k vybavení.

Výše uvedenými opatřeními by se měli řídit nejen jednotlivci, ale samozřejmě i organizované skupiny dětí jako lyžařské školičky, kurzy a nebo třeba dětské zimní tábory. „Podmínkou účasti na našich zimních táborech je potvrzení o seřízení lyží v profesionálnám servisu. Když nedostaneme potvrzení od rodičů do odjezdu, dítě na lyžařský tábor nevezmeme. Striktně vyžadujeme i helmu, pokud ji dítě nemá, nelyžuje.“ říká Mgr. Josef Valter z Občanského sdružení DĚTI BEZ HRANIC (www.detibezhranic.cz ), které již několik let pořádá dětské zimní tábory v ČR a v rakouských Alpách. „DĚTI BEZ HRANIC poznáte právě v těchto prázninových dnech na svahu podle oranžových reflexních vestiček se smajlíkem, které dáváme hlavně těm menším lyžařům. Ctíme tak pravidlo vidět a být viděn.“, dodává Valter.

Pokud se tedy v letošní sezóně chystáte hory navštívit a provětrat svou lyžařskou výbavu, měli byste si uvědomit všechna rizika a důsledně se řídit všemi bezpečnostními pravidly. Pak už nezbývá než vám popřát pěknou lyžovačku a bohatou sněhovou nadílku.

The post Bezpečnost lyžaře aneb jak přežít divočinu na sjezdovce appeared first on Předškoláci.

• Logico Piccolo je učební systém pro předškolní stupeň,
  1. stupeň základní školy a speciální školy.
• Skládá se z rámečku a různých souborů,
  v každém souboru je 16 karet.
• Rámečky jsou odolné, kompaktní, hygienické,
  bez volných dílů a jejich součástí je deset barevných, pohyblivých knoflíků.
• Jednotlivé karty jsou ze silného kartonu, lakované,
  každá karta obsahuje deset úkolů označených barevnými puntíky;
  barevnost těchto puntíků je shodná s barevností knoflíků v rámečku.
• Karta se zasune do rámečku a barevné knoflíky se přisouvají ke správné odpovědi;
  po vyřešení všech deseti úkolů se karta otočí
  a porovnají se barvy a správné vyřešení úkolů.

Charakteristika

• Série cvičení pro všechny důležité oblasti učiva vyvinuté zkušenými pedagogy.
• Vlastní tempo výuky v souladu s individuálními schopnostmi a zájmy dítěte.
• Různé stupně obtížnosti v rámci každého souboru.
• Jednoznačné a věku odpovídající formulace úkolů.
• Vlastní zodpovědnost díky vlastní kontrole.
• Mimořádně vhodné pro dyslektiky,
  dyskalkuliky a děti se specifickými poruchami učení.
• Motivující forma práce.
• Systém je úspěšně zaveden ve třiceti zemích světa a přeložen do devatenácti jazyků.
• Jednoduchá manipulace.
• Ideální kombinace učení a hry, kognitivních a manuálních procesů.
• Podporuje koncentraci, pozornost a trpělivost.
• Možnost individuální práce pro děti různých úrovní talentu a nadání.
• Ideální pro skupinové vyučování a podporu spolupráce dětí.
• Osvědčené v malotřídních školách.
• Adaptaci k českému prostředí provedli zkušení autoři, pedagogové a recenzenti.

Předvánoční AKCE

Připravili jsme pro vás předvánoční akci na soubory LOGICO.
Akce končí v neděli 19.12.2010 o půlnoci. Nabídka obsahuje 3 zvýhodněné startovací balíčky, vybrané podle oblíbenosti našich zákazníků.

• Ochutnávka z našeho systému Logico Piccolo,
  která je zaměřena pro děti od 5 – 7 let.
• 1103 Logické myšlení * Pozorování, odhalování, vyprávění
• 1201 Začínáme počítat * Čísla do 10 – část 1
• 1402 Základní cvičení 2 * Rozvíjení jazykového citu
• 1601 Geometrie 1 * Prostorové vnímání
• 1701 Oko a ruka * Stopy a obrysy

• Balíček je zvolen pro děti školního věku od 1. do 3.třídy.
• 1202 Začínáme počítat * Čísla do 100, část 1
• 1304 Early Bird – That´s me
• 1450 Čtení s porozuměním * Slova a věty
• 1501 Prvouka * Rostliny v lese, na poli a v zahradě
• 1602 Geometrie 2

Startovací balíček Primo začínáme 1

• Pokud nevíte co vybrat a necháte to na nás,
  nabízíme vám tento balíček.
• 2010 Den s Luckou a s Vojtou
• 2011 Barvy a tvary
• 2015 Ve školce
• 2017 Vnímej a povídej
• 2020 Počítání a porovnávání

The post Učební systém Logico appeared first on Předškoláci.

Byla jednou jeden les kousek od Police nad Metují na Ostaši. A tam, nedaleko od sebe, stály dvě maličké chaloupky. Nebyly jen tak obyčejné. Jedna byla celá pruhovaná, jenom stříšku měla žlutou,a ta druhá měla bílé zdi a červenou střechu s bílými puntíky jako muchomůrka.

Hádejte, kdo v těch chaloupkách bydlí. No přece trpaslíčci. Kdo by taky mohl bydlet v takovém malém domečku? Ten, který bydlí v pruhovaném domečku, se jmenuje Proužek. Vykračuje si vesele v pruhovaných kalhotách a proužkované čepičce. A ten druhý? To je zase Kroužek. Ten má kalhotky samé kolečko a čepičku má puntíkovanou, zrovna jako je střecha jeho domečku.

Kroužek s Proužkem jsou velcí kamarádi. Často si spolu házejí pruhovaným míčem, chodí spolu pozorovat puntíkaté pstruhy do potoka a starají se o zahrádku plnou barevných pruhovaných a puntíkatých kytiček.

Trpaslíčci a jejich domečky jsou maličké, člověk by si jich ani nevšiml, když jde kolem. Trpaslíčkům se v jejich chaloupkách žije většinou spokojně, jenom občas, když okolo jejich domku projdou nepořádníci, to jim pak je ouvej. Někdy na domeček přilétl papírek od bonbonu nebo sušenky, jindy zase kapesník. To se trpaslíci nadřeli, než tu hrůzu dostali pryč. Jednou zase někdo vylil zbytek něčeho divného z láhve rovnou na Kroužkovu chaloupku. A co se to stalo! Krásné puntíky na střeše chaloupky, na které byl Kroužek tak pyšný, se smyly. Kroužek byl nešťastný. Jeho původně puntíkatá střecha, měla na sobě jen takové divné vybledlé skvrny. A co na to Proužek? Vždycky to byl kamarád. Ale co to? Najednou se začal posmívat.

„Hehe, to jsou ty tvoje krásné puntíky na střeše. Podívej se na moji chaloupku. Proužky jsou jako nové. A střecha pořád tak vesele svítí.“

Kroužek se mračil: „Jen se nevytahuj, kdyby tě potkalo takové neštěstí, tvoje chaloupka by taky nebyla tak hezká.“

„Jen se neboj, moje chaloupka je nejkrásnější na světě, protože proužky jsou lepší než puntíky. A basta. Trpaslíci přestali být kamarádi. Proč? Prostě proto.

A tak to šlo den za dnem. Když byl Proužek venku a Kroužek vyšel ze své chaloupky, Proužek se hned otočil zády a schoval se do domečku. Když se náhodou potkali, neřekli si AHOJ, každý se jen zamračil a honem koukal na druhou stranu.

Jednou takhle v zimě, když byla Proužkova chaloupka celá omrzlá, že pruhy ani nebyly vidět, a na červenou střechu Kroužkovy chaloupky napadaly sem tam velké sněhové vločky, vypadala zase Kroužkova střecha jako muchomůrka.

Trpaslíci zrovna vyšli před domeček, oba stáli s pusou otevřenou a koukali na tu nádheru. Potom se na sebe podívali a maličko se na sebe usmáli.

„No, vždyť ty puntíky jsou docela pěkné,“ řekl Proužek.
„Mně se zase docela líbí proužky,“ usmál se Kroužek.

Za chvíli si trpaslíci povídali u čajíčku jako staří kamarádi. Na to, že spolu vlastně nemluví, úplně zapomněli.

„Víš co? Vždyť ty tvoje puntíky na střeše byly moc hezké. Zkusíme je namalovat znova,“ navrhl Proužek. A dali se do práce. Namíchali barvy, namočili do nich štětce a za chvíli vypadala Kroužkova chaloupka zase jako muchomůrka. To ale ještě nebylo všechno.

„Vždyť my to můžeme dát docela klidně dohromady. Ta moje chaloupka by možná byla ještě hezčí, kdyby nebyla jenom pruhovaná. Zkusím kolem oken namalovat puntíky,“ navrhoval Proužek.

„Ta moje chaloupka má puntíkovanou střechu, ale kdybych kolem oken a dveří namaloval proužky, bylo by to ještě hezčí,“ radoval se Kroužek. Zase přišly na řadu barvy a štětce a za chvíli byly obě chaloupky ještě krásnější a pestřejší než dřív.Trpaslíci zapomněli na to, že se někdy hádali. Proužek daroval svému kamarádovi krásný pruhovaný obrázek a ten si ho pověsil v kuchyni na stěnu a radoval se, že je ta kuchyň teď mnohem hezčí.

Na oplátku namaloval puntíkovaný obrázek a věnoval ho Proužkovi. Ten si ho pověsil nad postýlku a byl rád, že je na světě zase hezky, když má zase svého starého kamaráda.

• Co se přihodilo Kroužkovi?
• Kdo je to nepořádník?
• Jak se měl zachovat Proužek?

Autorka: Kateřina Važanová
Pohádka je zařazená do soutěže: Napište pohádku pro děti

The post Kroužek a Proužek (1/5) appeared first on Předškoláci.

Ovšem dcera měla okamžitě jasno, horko těžko jsme ji ze zapůjčeného kousku sundávali. Toto odrážedlo s trefným názvem First BIKE čili „první kolo“ jí prostě na první pohled zaujalo, hned na něj nasedla a začala se odrážet. Líbilo se jí, jak rychle jí to jede. Když potřebovala, tak si jednoduše přibrzdila nohama. Na kole bez pedálů se cítila tak jistě, že brzy začala zvedat nohy do vzduchu a zkoušela držet rovnováhu. Instinktivně, nic jsme jí nevysvětlovali ani ji nekibicovali. A jak na sebe byla slečna pyšná! Postupně se naučila klopit zatáčky a s ruční brzdou dokonce smykovat (samozřejmě s helmou na hlavě). Na svém odrážedle nám v pohodě stačila na našich cyklistických výletech, a to i v terénu! Kopce, které by na šlapacím kole nevyjela, na něm jednoduše vyběhla.

Často vídám malé děti na šlapacích kolech s postranními kolečky. Přesně takto jsme začínali i my – v dobré víře, že to bude pro naši malou bezpečnější. Opak byl pravdou, Adélka se na kole s bočními kolečky několikrát vysekala. Zpětně víme, že jsme ji zdržovali: vždyť každé dítě, které umí chodit a ze sedátka dosáhne celými chodidly na zem, se na odrážedle samo naučí držet rovnováhu. Časem pak přejde rovnou na klasické šlapací kolo, které ale ve 2 a mnohdy ani ve 3 letech nezvládne ušlapat ani s ním manipulovat. Adélce je dnes 5 let a díky odrážedlu je z ní nadšená malá cyklistka!

A co jsem na odrážedle First BIKE ocenila já? Především to, že je bezpečné – nemá žádné ostré hrany, žádné vystupující šrouby, řídítka se na něm nikdy nepřetočí. Je lehoučké pro dítě i poponášející maminku. Toto první kolo toho v naší rodině zažilo a vydrželo opravdu hodně. Vsadím se, že u vás doma na tom budete stejně.

Mnohem více o typech, barvách a úžasných doplňcích odrážedla First BIKE najdete na www.firstbike.cz – doporučuji sekci VIDEA

Olga Šípková

The post Zapomeňte na postranní kolečka! appeared first on Předškoláci.

Bývalo zvykem pořizovat nejmenším školákům aktovku. I dnes mohou rodiče vybrat dětem kvalitní a praktickou aktovku, na druhou stranu dnešní školní batohy určené prvňákům se aktovkám svými pozitivy vyrovnají, nabídnou však i řadu praktičtějších parametrů:

• školní batohy pro nejmenší školáky jsou dnes také velmi stabilní a praktické a obsahují stejné reflexní prvky (odrazky apod.)
• kvalitní batohy mají nastavitelné popruhy (nahoře i dole), takže sedí i školáčkům menšího vzrůstu
• batohy mohou být i při výborné konstrukci velmi lehké (nejlehčí modely firmy TOPGAL váží jen 0,8 kg).
• jsou vhodnější pro cestování městskou hromadnou dopravou (široká aktovka přesahující záda školáka v tlačenici dětem překáží)
• klasickou aktovku už větší školáci možná nebudou chtít nosit, bude jim připadat „pro malé“, kdežto batoh má v tomto ohledu větší perspektivu

Ochrana před deštěm

Samozřejmostí u každého dobrého školního batohu je vyztužené dno s nožičkami.

Kromě toho školní batohy od českého výrobce TOPGAL mají v ceně speciální pláštěnku na batoh: perfektně jej ochrání před deštěm a navíc poskytne dítěti výborný prvek pasivní ochrany v době snížené viditelnosti: pláštěnka je ve výrazné oranžové barvě s reflexními prvky.

Firma Topgal též nabízí speciální pláštěnku pro školáky do 12 let, tzv. pončo, které plně ochrání školáka i jeho batoh či aktovku.

Volba motivu

Vybíráte-li pro svého školáka kvalitní batoh či aktovku, předpokládáte jistě, že jej bude používat několik let. Z toho důvodu doporučujeme nevybírat batoh s motivem aktuálních dětských oblíbenců, neboť zejména u dětí se módy a oblíbenosti rychle mění. Vyberete-li nadčasový motiv (například z letošní kolekce batohů TOPGAL) : pro holky jsou k dispozici motýlci, poníci, srdíčka, kočičky, pro kluky pak motivy staveních strojů, motorů či fotbalových míčů), bude s ním váš školák jistě spokojen i druhý či třetí rok používání batohu.

E-shop Agátin svět Vám nabízí kompletní sortiment zdravých, kvalitních a designově velmi povedených školních batohů českého výrobce TOPGAL. Tyto školní batohy dokonce zasíláme zdarma. Podrobnosti o batozích TOPGAL a další rady k výběru batohu najdete zde .

The post Školní batoh nebo aktovka? appeared first on Předškoláci.

Ani ho skoro nechtěli pustiti před komisi, neboť nevěřili, že by ten ošumělec mohl kupovati zámek a panství. Na otázku, chce-li se účastniti dražby, kývl hlavou, vylovil ze záňadří velkou odřenou tobolku koženou, vysázel z ní na stůl 30 tisíc zlatých vadia a písař zapsal do seznamu pláteníka Hušku z Litomyšle. A ten za dražby statečně přihazoval na každé podání nastrojených pánů tak, že mu panství bylo přiklepnuto za 350 tisíc zlatých.

Aby prý nebyl pánem šlechtického statku pouhý pláteník Huška, byl mu udělen predikát „Ritter von Račicburg“ (šlechtický přídomek „rytíř z…“). Z této slávy a z majetku těšil se Huška až do r. 1830, kdy Račicko se dostalo prodejem svobodnému pánu Mundymu, jehož otec přišel z Belgie do Brna s ranečkem jako chudý tkadlec, ale podnikavostí, pílí a šetrností se domohl vlastního domu a tkalcovny, dodával sukno armádě, jmění mu rostlo, až si mohl zakoupiti panství.

The post Vyškovsko: Pláteník rytířem appeared first on Předškoláci.

Každá kapitola se věnuje jednomu keři. Úvodem kapitoly je „grafický list“, výtvarně velmi pěkně zpracovaná stručná charakteristika keře: fotografie keře a nakreslené jeho charakteristické znaky (ve stylu historických herbářů). K této vizuální prezentaci je připojeno několik klíčových informací, podle kterých se keř dá rozpoznat. Na konec kapitoly jsou připraveny otázky, které prověří, nakolik si čtenář poznatky o jedovatém keři zapamatoval.
Na závěr knihy je připravena malá hra – úkol najít na obrázkovém plánku krajiny s příběhem keře, o kterých byla v knize řeč.

Názor: Krásná a originální kniha. Kromě dobrého nápadu, jak knihu zpracovat (příběh kombinovaný s informacemi o keřích), vyniká zejména grafickým zpracováním. Ilustrace jsou skutečně nádherné a jednoznačně vyčnívající nad průměr běžné knižní produkce, neobvykle využívají přírodní prvky, snový styl starých herbářů apod. Jedinou výtkou této knize by snad mohlo být, že jak ilustracemi, tak i volbou příběhu a jmen hlavních postav (víly Vincencie, Cecílie, Emílie…) zaujme spíše holčičky, ačkoliv téma jako takové je důležité samozřejmě i pro chlapce.

Parametry: Autor: Daniela Krolupperová, Ilustrace: Eva Chupíková, Počet stran: 88, Vydavatel: Portál, Formát: 150 x 222 mm, Rok vydání: 2010

Anotace vydavatele: Cílem knížky je formou jednoduchého pohádkového příběhu seznámit děti s nejběžnějšími jedovatými rostlinami v jejich okolí. Malá víla Vincencie je zakleta zlým čarodějem Rulíkem Zlomocným. Kouzlo může zlomit pouze ten, kdo rozpozná všechny rostliny použité v čarovném věnci, pomocí kterého Rulík Vincencii zaklel. Usušené listy a bobule z věnce se musí vrátit keři, ze kterého pocházejí. Ostatní víly nakonec postupně všechny keře najdou, úkol splní a Vincencie šťastně vyvázne ze spárů zlého čaroděje. Kniha je určena dětem mladšího školního věku, předškolákům a jejich rodičům. Poslouží také učitelkám v mateřských školách.

Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka, spisovatelka, za dětské knížky získala v letech 2003 a 2006 Cenu učitelů. V Portálu vyšla její kniha Putování za nejmocnějším kouzlem (2007).

Odkaz na knihu: Zákeřné keře
Recenze byla připravena ve spolupráci s e-shopem Agátin svět

The post Zákeřné keře appeared first on Předškoláci.