Pomůcky: sklenička – kořenka (cca 10 korun) dostupná ve všech prodejnách domácích potřeb, kuchyňská sůl, Inkoust, čajová svíčka, mašlička, dvě misky, vařečka, čajová lžíce

Připravíme si kořenku, ze které odejmeme skleněný vršek, ten používat nebudeme. Dále si nasypeme do misky polovinu soli ze sáčku a tu obarvíme nepatrným zakápnutím modrého inkoustu. Záleží na nás, jakou intenzitu modré zvolíme. Důkladně promícháme vařečkou, aby se barva pěkně chytla. Tuto nabarvenou sůl necháme, za občasného promíchání, nejlépe do příštího dne v pokojové teplotě vyschnout. Ač se to nezdá, sůl se krásně obarví, ale pro výrobu svícínku by měla být suchá. Až nám sůl vyschne, tvoříme střídáním bílé a obarvené soli vrstvy. Každé patro čajovou lžičkou poctivě utlačíme, aby se nám vrstvy nesmíchaly při případném přemístění svícínku. Až kořenku zaplníme, zbývá už jen přivázat mašličku kolem hrdla kořenky a do hrdla umístit čajovou svíčku. Aby čajová svíčka nestála na soli, umístíme pod ní plastový uzávěr, který neprodyšně spojoval horní a spodní část kořenky. Tím si zajistíme, že se nám sůl nevysype při možném přenášení svícínku. Podle popisu by se mohlo zrát, že výrobek je náročný, ale opak je pravdou. Nejen dětem, ale i dospělým udělá radost.

Vyrobily děti z MŠ Nedvězí, odloučené pracoviště ZŠ a MŠ Nemilany
Paní učitelka Mgr. Marie Černochová

The post Vánoční svícen appeared first on Předškoláci.

Popis hry: Určíme velikost hřiště a omezíme ho čarou. Hřiště představuje les. Až na dvě děti, které jsou mimo tento prostor, jsou všechny děti uvnitř lesa a představují honěnou zvěř. Dvě určené děti stojí mimo les a představují myslivce. Každé má v ruce míč a na povel začne střílet-házet míč na nohy pobíhajících dětí. Podaří-li se jim to, zasažené dítě odchází na určenou lavičku a je úlovkem. Je dobře, stojí-li myslivci na protilehlé straně hřiště. Myslivci mezi sebou závodí, který zasáhne více zvěře. Po každém vystřelení si každý myslivec dojde pro svůj míč a vrací se na své stanoviště.. Po trojím vystřelení určíme vítěze a vybíráme další dvojici.

Pravidla :
1. Střílet se smí jen na povel a jen horním obloukem.
2. Smí se mířit jen na nohy.
3. Zasažené děti vystupují z hřiště na určená místa.

Metodické pokyny: Děti představující zvěř můžeme rozdělit a označit. (nepřekážejícím symbolickým převlekem) Házíme větším lehkým míčem, k dispozici může mít každý myslivec míče tři, aby se hra zrychlila nebo pomocníky na přinášení míčů. Poučíme děti,proč mají střílet jen na nohy.

The post Na myslivce appeared first on Předškoláci.

Našlapou a nadrobí to už je věc jistá,
na úklid si kočička kbelík s vodou chystá.
Nalila tam trochu jaru, aby měla pěnu,
pejsek přidal kousek mýdla, prý chce jednou změnu.

A tak drhli podlahu, úklid se jim vleče,
bílá pěna z domečku, oknama už teče.

Vytírali celý den, teď už mají čisto,
ale nikde v domečku není suché místo.
Venku byla teplá noc, na trávníku spali,
když se ráno probudili všemu se jen smáli.

Autor: J. Štýchová

The post Kočička a pejsek appeared first on Předškoláci.

The post Špity, špity, bábo appeared first on Předškoláci.

Další postup má více variant. Kapra můžeme porcovat na půlky nebo podkovy. Pro další zpracování v prostředí domácí kuchyně je ideální a také nejjednodušší porcování na podkovy.

Podrobné video s ukázkou porcování kapra

Porcování na podkovy

Při porcování podkov veďte řez tak, abyste nezápolili se silnými kostmi u ploutví a na začátku hřbetní ploutve. Vůbec není třeba ploutve před porcováním usekávat, štípat či s nimi jiným způsobem zápolit. Z odříznuté podkovy totiž docela snadno odstraníte ploutev i s přilehlou­ kostí.

Také silnou, ostnatou kost na začátku hřbetu snadno odstraníte zaříznutím od shora z obou stran a poté vytržením.

Porce kapra – odstranění páteře

Jednotlivé podkovy pak snadno zbavíte silných kostí, tedy páteře a jejího spojení se hřbetem.

Podkovu položte na podložku na plocho a to tak aby páteř při stlačení byla pevná. Jestliže podkova při zatlačení na páteř pruží nebo se kýve, podkovu otočte. Seříznutím páteře z jedné i druhé strany získáte dvě porce kapra z každé podkovy. Ty už pochopitelně můžete použít k tepelné úpravě.

Z takto připravených porcí kapra už není daleko k úplnému vykoštění, tedy k přípravě kapra bez kostí.

Článek Porcování kapra vytvořen na základě zkušeností se zpracováváním ryb ve zpracovnách společnosti FISH MARKET a.s. a znalostí a doporučení kuchařského kouzelníka Petra Stupky.

Zdroj: trebonskykapr.cz

The post Porcování kapra (podrobné video) appeared first on Předškoláci.

Pomůcky:

• dvě lehké laťky ze dřeva, pro malého draka postačí i třeba dlouhé špejle
• arch tenkého bílého, nebo hedvábného papíru,
  případně lze použit i igelit ( ne však mikroten)
• pastelky, vodovky
• barevný či krepový papír na ocas
• tenký režný špagát na kostru
• lepidlo – herkules, nebo lepící pásku
• motouz na pouštění draka

Návod:

1. Laťky, které nám budou tvořit kostru draka uřízneme v poměru délky 3:2
   (např. 75 cm :60 cm)
2. Kratší laťku přeložíme přes tu delší ve 2/3 její délky
   a svážeme provázkem, či lepenkou do kříže.
3. Přes obvod kostry napneme špagátek tak, aby se laťky neprohýbaly a špagátek byl napnutý. Můžeme si pomoci, když na koncích latěk uděláme zářezy.
4. Takto udělanou kostru položíme na arch papíru, obkreslíme zhruba 3 cm přesahem.
5. Vystřihneme a pomalujeme, či jinak vyzdobíme dle své fantazie.
6. Přesah ohneme, potřeme lepidlem a přelepíme přes provázkovou kostru draka, můžeme použít i lepenku. Dáváme pozor, aby papír byl řádně vypnutý a necháme zaschnout, zajistíme třeba kolíčky na prádlo.
7. Mezitím si můžeme vytvořit ocas draka. Na špagátek navážeme bábrlata z kousky krepového či barevného papíru, který skládáme do harmoniky, v půlce přehneme a uvážeme. Ocas neslouží jenom na ozdobu, ale pomáhá drakovi se stabilitou. Měl by být dlouhý asi 2 metry a jednotlivá bábrlata by měli být od sebe asi 25 cm. Z krepového papíru můžete udělat drakovi i uši, ale dávejte si pozor, aby byly na obou stranách stejně dlouhé, jinak se drak bude převažovat na jednu stranu.
8. Nyní si připevníme provázek, nebo silonové lanko, na kterém budeme draka pouštět.
   Vyměřte si od bočních a horních rohů 10 cm, od spodního rohu 10 cm. V těchto místech si nalepte z obou stran čtvereček izolepy cca 3 x 3 cm, pro zpevnění papíru, aby se nám drak protažením provázku nepotrhal. Provázek uvažte v označeném místě na rubové straně, propíchněte izolepový čtvereček a protáhněte jej na lícovou stranu. Na druhé straně prostrčte provázek přes druhý čtvereček opět směrem k nosníku a uvažte. V místě křížení uvažte očko, ve kterém se bude druhý provázek pohybovat. Provázek musí mít určitou vůli. Konce provázku nechte být o něco delší, abyste mohli provázek nastavit. Při pouštění draka se vítr opírá do lícové plochy draka, tam kde jste nakreslili jeho tvář. Nosníky rozumíme dřevěnou konstrukci.
9. Aby vám drak dobře létal je poslední krok nejdůležitější. Opřete dolní špičku draka o zem, chyťte provázky v místě jejich překřížení (očko). Provázek by měl směrovat k zemi pod úhlem 90 stupňů, drak však pod úhlem 60 stupňů. Jestliže vám úhly nesedí upravte délku provázků, které jste přivázali k nosníkům (buď je prodlužte, nebo zkraťte dle potřeby). Místo, kde se kříží provázky, tak pevně svažte a připevněte lanko, na kterém budete draka pouštět.
10. Na pouštění draka můžete použít, slabý provázek, režnou nit, silonové lanko. Délka takového provázku záleží na vás, počítejte však cca s 20 metry. Provázek namotejte na kus rovného klacíku, či na ruličku z kartónu, měl by se vám dobře držet v ruce.

Pro lepší představu jsme pro vás připravili kreslený návod

Při pouštění draka by jste měli dbát následujících rad

• pozor na dráty vysokého napětí
• jejich okolí v žádné případě draka nepouštějte
• vyberete si místo, kde neporostou žádné šípky, vyšší křoviny, či stromy, kde by se mohl drak při pádu zamotat či potrhat
• myslete, že při pouštění draka koukáte neustále směrem vzhůru, proto se vyhněte místu s nerovnostmi, jinak se může stát, že upadnete a domů se vrátíte s podvrknutým kotníkem

Teď nezbývá čekat než na hezké počasí, správný vítr a můžete vyrazit.
Budeme rády, když nám zašlete fotografii vašeho draka i to jak jste jej pouštěli.

Martina Tichá
www.maminkymaminkam.cz

The post Jak si vyrobit papírového draka appeared first on Předškoláci.

Je naprosto normální, že hry a hraní představují v období dětství hlavní náplň všech aktivit. Navíc hry jsou pro děti v předškolním věku nejdůležitější činností. Učí se soustředit na specifickou činnost a také ji dokončit. Dítě hrou zapracovává své zážitky, otiskuje do ní svět kolem sebe a nově nabyté zkušenosti. Hrou si pomáhá k pochopení skutečného světa a zmenšený, přesto reálný svět LEGO® DUPLO®, je k tomu ideální pomůckou. Jednotliví životní obrazy s dětmi můžete zkusit na nečisto a vysvětlit jim, jak pracují policisté, co se děje na farmě nebo jak to chodí u lékaře.

Vycházíme ze zkušeností rodičů

Jak dětem vysvětlit, kde se bere bolest a jak to chodí u paní doktorky? Rodiče, kterých jsme se zeptali, se shodují, že důležité je vše dětem popsat. Co je čeká, jak bude návštěva probíhat, kdy bolest pomine a jak k tomu dojde. Důležité je také, aby děti pochopily, že k lékaři chodíme pro úlevu, nikoliv pro bolest. Na pomoc si tak rodiče berou oblíbené hračky, drobné odměny nebo pamlsky. Vynikajícím průvodcem v cestě za zdravím jim nyní může být i Velká městská nemocnice od LEGO DUPLO. Děti se tak formou hry naučí, jak vypadá rentgen, jak se postarat o miminko, na co má pan doktor stetoskop nebo proč zlomenina patří do sádry.

Přečtěte si další zajímavé rady a tipy, jak pomáhat dětem v jejich vlastním rozvoji, jak lépe chápat jejich svět a jak jim být co nejlepšími průvodci v cestě do velkého světa. Navštivte stránky www.duplosvet.cz

The post Hry jsou pro děti specifickou formou učení appeared first on Předškoláci.

Macecha, a zároveň královna hradu, ve kterém Sněhurka žila, každý den stála před svým kouzelným zrcadlem a ptala se ho: „Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?“ A zrcadlo vždy odpovědělo: „Vy paní má, vy jste ze všech nejkrásnější.“ A královna byla spokojená.
Jenže Sněhurka rostla a den ode dne byla krásnější. Až jednou, když se opět ptala královna zrcadla, odpovědělo, že nejkrásnější na světě je Sněhurka.
To královnu velmi rozzuřilo a zavolala si k sobě myslivce. „Odvedeš Sněhurku do lesa, tam ji zabiješ a na důkaz, žes tak provedl, mi v téhle truhle přineseš její srdce“, poručila mu.
A tak myslivec vzal Sněhurku a šli do lesa. Myslivec však byl hodný člověk a zabít Sněhurku nedokázal. Nakonec ji řekl, ať uteče a sám zabil srnku, vyňal z ní srdce, a to pak přinesl královně. Ta nic nepoznala a byla spokojená.

Sněhurka mezitím bloudila lesem, až nakonec došla k malé chaloupce, zaťukala, ale nikdo neotevíral. Osmělila se a vešla dovnitř. Tam našla sedm mističek s lžičkami, sedm židliček i sedm postýlek. Všechno tu bylo malinké.
Sněhurka se dlouhou cestou lesem vyčerpala, a tak se nejdříve trochu najedla a poté se natáhla přes všech sedm postýlek a usnula. Odpoledne se z práce vrátilo sedm trpaslíků: Šmudla, Prófa, Štístko, Kejchal, Stydlín, Dřímal a věčně nabručený Rejpal. Nejdříve se lekli, kdože se jim dostal do chaloupky, ale když zjistili, jak se věci mají, nechali Sněhurku v chaloupce, aby se tu skryla před zlou královnou.
Sněhurce se v chaloupce žilo hezky. Trpaslíci si Sněhurku velmi oblíbili. Vařila jim, uklízela a vždy pro ně měla přívětivé slovo.
Trpaslíci každý den ráno chodili do práce a Sněhurku vždy varovali: „Nikomu neotevírej a dávej na sebe pozor.“

Takhle by si mohli všichni žít v chaloupce šťastně po dlouhý čas, ale jedno dne opět kouzelné zrcadlo prozradilo královně, že na světě je nejkrásnější Sněhurka. Královna se velmi hněvala. Nejdřív tomu ani nechtěla uvěřit. Pak si nechala zavolat myslivce a donutila ho, aby jí řekl celou pravdu.
Královna nebyla jen obyčejnou královnou, ale zároveň i čarodějnicí, takže se hned odebrala do sklepení pod zámkem, aby vymyslela na Sněhurku strašlivou pomstu.
Připravila pomocí svých lektvarů prudce jedovaté jablko a také si obstarala podobu stařeny. To aby ji Sněhurka nepoznala.
V převleku stařenky se vypravila za Sněhurkou do chaloupky. Zaťukala na dveře. „Dobrý den, prodávám jablíčka, nechcete nějaká koupit?“ Sněhurka sice jablíčka nechtěla, ale bylo jí líto stařenky, a tak ji vpustila dál. „Dám ti jedno jablíčko, když si tak hodná dívenka“, pravila stařena a podala ji to nejčervenější. Sněhurka netušila, že je otrávené, kousla do něho, ale v tu chvíli se jí zatočila hlava a padla v bezvědomí na zem.

Takhle ji později našli trpaslíci. Byli velmi smutní. Oplakávali Sněhurku a aby se mohli chodit dívat na její krásnou tvář, uložili ji do křišťálové rakve na louce za chaloupkou. Jednoho dne jel kolem rakve princ, kterému se Sněhurka velmi zalíbila. Přistoupil k rakvi a sklonil se k ní. Poté ji políbil. V tu chvíli se Sněhurka nadechla a znovu ožila. Princ ji zachránil! Trpaslíci, Sněhurka i princ se radovali, že všechno dobře dopadlo. Nedlouho na to byla svatba a od té doby je Sněhurka se svým princem a čas od času spolu navštěvují všech sedm trpaslíků v malé chaloupce.
A jak to dopadlo ze zlou královnou? Byla potrestána pro ni nejhorším trestem – zůstala jí navždy podoba čarodějnice.

The post O Sněhurce a sedmi trpaslících appeared first on Předškoláci.

Teď vás vítá vzácná koza,
paní profesorka Róza.
Všichni její vzorní žáci
jsou od rána v pilné práci.

Nelenoší ani chvilku,
mají mnoho učení:
do přestávky násobilku,
po přestávce mečení.

The post Škola zvířátek appeared first on Předškoláci.

Drvoštěpova rodina byla chudá a brzy neměla téměř co jíst. To se nelíbilo hlavně maceše, a tak jednoho dne spustila: „Čtyři se tu neuživíme, půjdeme zítra do lesa a děti tam necháme.“ Drvoštěp nechtěl, ale macecha do něj tak dlouho hučela, až ho udolala. Jenže nevěděli, že to všechno slyšel Jeníček s Mařenkou. Mařenka se zoufale rozplakala, ale Jeníček dostal nápad. „Neboj Mařenko, my v lese nezůstaneme“, řekl odhodlaně a šel před chaloupku, aby nasbíral kamínky.

Druhý den se vypravili na cestu a Jeníček si celou cestu značil kamínky cestu, aby se mohli s Mařenkou večer snadno vrátit zpátky domů. Když přišli do lesa, macecha s tatínkem rozdělali oheň, nechali u něj děti a odešli. „Jdeme kácet dříví. Až skončíme, přijdeme pro vás“, řekla macecha a odešli.

Dětem bylo u ohýnku dobře a za chvilku usnuly. Když se probudily, byla už noc a nikdo nikde. Mařenka začala plakat, ale Jeníček ji uklidňoval: „Neboj Mařenko, já cestu domů najdu.“ A skutečně! Pod nočním měsícem se kamínky jen blyštěly, a tak se děti vydaly na cestu zpátky. Kamínky je dovedly až k jejich chaloupce! K ránu už byly obě děti zase doma ve svých postýlkách. Macecha z toho příliš radost neměla, ale co mohla dělat.

Jenže čas šel dál a bída byla čím dál větší. A tak jednoho dne macecha povídá: „Nic naplat, nemáme co do pusy, zítra odvedeme děti do lesa a necháme je tam. Jen musíme jít ještě hlouběji, aby už nenašly cestu domů“ Tatínek nechtěl, ale macecha ho opět přemluvila.

Jeníček s Mařenkou zase všechno slyšeli, a tak se Jeníček opět rozhodl, že nasbírá kamínky, ale ouha! Macecha je zamkla v pokoji. Jeníček si ale dokázal poradit. Rozhodl se, že krajíček chleba, co s sebou dostanou k obědu, bude cestou drobit, a tak najde opět cestu k jejich chaloupce.

Jak si řekl, tak také druhý den udělal. Opět přišli do lesa, kde je tatínek s macechou nechali. „Jdeme štípat dříví, do večera se vrátíme“, řekla macecha a odešli. Děti opět u ohýnku usnuly a probudily se až v noci.

Jeníček vyskočil na nohy a hned se chtěl vydat domů po stopách drobečků, kterými si značil cestu do lesa, ale nešlo to. Všechny drobečky sezobala lesní zvěř! Jeníček s Mařenkou byli ztraceni! Nezbylo jim nic jiného, než se spolehnout sami na sebe.

Dlouho bloudili lesem a snažili se najít cestu domů, až nakonec zabloudili k chaloupce. A nebyla to ledajaká chaloupka! Byla celá z perníku a dalších dobrůtek. A protože měli Jeníček s Mařenkou velký hlad, hned se pustili do sladkostí. „Kdopak mi to venku loupe perníček?“ Ozvalo se zevnitř. Děti se lekly, ale hned pohotově odpověděly. “To nic, to jenom větříček.“ A s chutí jedly dál.

Jenže nevěděly, že je to chaloupka zlé babi jagy, která si postavila chaloupku z perníku jen proto, aby do ní mohla lákat děti a potom je jíst! Babici to nedalo a nakonec vyšla ven, kde našla Jeníčka s Mařenkou, jak se cpou perníčkem z její chaloupky.

Chytla je a zavedla dovnitř. Jeníčka dala do chlívku, aby si ho vykrmila a snědla a Mařenka jí musela pomáhat. A tak Jeníček dostával samé dobrůtky – to proto, aby rychle přibíral na váze a aby si ho mohla zlá čarodějnice brzy uvařit a sníst. Vždy jednou za čas, přišla babice ke chlívku a chtěla, aby Jeníček vystrčil prstíček a ona mohla zjistit, jestli už tloustne. Jenže Jeníček nebyl hloupý a vždy ježibabě strčil kůstku. Ježibaba se velmi divila, že vůbec netloustne, až jednoho dne se dopálila a rozhodla se, že tak jako tak Jeníčka upeče a sní.

Mařenka velmi plakala, ale ježibaba se nedala obměkčit. „Nejdříve roztopíme pec a upečeme chleba“, oznámila babice. „Mařenko, vlez do pece a zjisti, jestli už je dost rozehřátá.“ „Ale já nevím, jak se do pece leze“, dělala ze sebe hloupou Mařenka. „Můžete mi ukázat, jak se leze do pece?“ Ježibaba vůbec netušila, že jde o lest a bez sebemenšího podezření si do pece vlezla. Mařenka ani chvilku neváhala a strčila babici do pece a zavřela ji tam. Potom běžela osvobodit Jeníčka a spolu utíkali domů, jen co jim nohy stačily.

Když doběhli do chaloupky, zjistili, že jejich macecha mezitím zemřela a jejich tatínek ode dne, co je nechal v lese, se velmi trápil a každý den své děti hledal. Jakou měl teď radost z jejich návratu! A tak se společně radovali a slíbili si, že už navždy budou spolu ve své chaloupce na kraji lesa.

The post O perníkové chaloupce appeared first on Předškoláci.