Ach – Předškoláci

Dešťové kapičky, dostaly nožičky

redakce — Wed, 14 May 2014 10:26:49 +0000

Dešťové kapičky,
dostaly nožičky.
Ťapity, ťapity, ťap.
Kocour spal v okapu,
spadly mu na tlapu.

Ťapity, ťapity, ťap.
Ach jéj ten naříkal,
plakal a utíkal.
Ťapity, ťapity, ťap.

The post Dešťové kapičky, dostaly nožičky appeared first on Předškoláci.

Ach, ach, ach, spálila jsem hrách

redakce — Thu, 09 Jun 2011 19:55:47 +0000

Ach, ach, ach,
spálila jsem hrách;
polívka mně vykypěla,
co jsem, smutná, vytrpěla,
ach, ach, ach,
spálila jsem hrách.

The post Ach, ach, ach, spálila jsem hrách appeared first on Předškoláci.

Zlatý kůň v pardubickém erbu

Michael Novotný — Mon, 29 Nov 2010 21:41:09 +0000

Byl jednou jeden zámožný rychtář, který se staral o město Pardubice. Měl všechno vzácné, a tak chtěl i vzácného koně, proto se rozhodl, že ho pojede hledat do ciziny.
Jel do daleké země, kde se pasou stáda divokých koní. Když dorazil na místo, uviděl stádo krásných koní, ale ani jeden pro něho nebyl dost vzácný. Popošel kousek dál, na mýtině uviděl koně se zlatou hřívou. Rychtář údivem nemohl ani dýchat a zvolal: „Tohoto koně chci“. Ani to nedořekl a kůň byl u něho. Když kůň k němu přiklusal, hned ho osedlal a vydali se domů do Pardubic. Všichni lidé v Pardubicích mu koně záviděli a chtěli ho získat za každou cenu. Přemýšleli, jak koně získat, a proto na něj přichystali past. Když jednou rychtář jel na pravidelnou obchůzku okolních vesnic, najednou na koně spadla brána. Brána koni přepůlila tělo. V ten okamžik rychtář viděl svého koně naposled. Zvolal: „Ach, můj kůň.“ Ale kůň byl na místě mrtev.
Aby svého koně poctil, dal ho do pardubického erbu, červené pole je jeho prolitá krev.
Vendula Knápková, Eva Neprašová, Sinika Víšková, Ondřej Ulrich

The post Zlatý kůň v pardubickém erbu appeared first on Předškoláci.

Vánoční a noční sny

redakce — Sat, 07 Nov 2009 10:43:05 +0000

Seznam skladeb

01. Vánoce, ach, Vánoce
02. Tajná místa
03. Strašidýlko Emílek
04. Poníci
05. Spím, to se mám
06. Jaromil
07. Sníh, bílé potěšení
08. Jedličky
09. Světové vánoce
10. Černý deštník
11. Bumbrlíček
12. Tatínku, lehce
13. Když na les padá sníh
14. Těšení
15. Radujte se, zvířata
16. Láska hory přenáší

The post Vánoční a noční sny appeared first on Předškoláci.

Já husárek malý

redakce — Fri, 03 Oct 2008 07:42:19 +0000

01. Já husárek malý
02. Cib, cib, cibulenka
03. Já jsem z Kutné Hory
04. Žežuličko kde jsi byla
05. Ach synku, synku
06. Sedlák, sedlak, sedlák
07. Pásla ovečky
08. Teče voda teče
09. Jedna, dvě tři, čtyři, pět
10. Okolo Hradce
11. Červená růžičko
12. Tovačov, Tovačov
13. Hajej můj andílku
14. Na tý louce zelený
15. Ovčáci, čtveráci
16. Tráva neroste
17. Kalamajka mi, mik, mik
18. Nestarej se ženo má
19. Co to tam šupoce
20. Když já jsem sloužil
21. Adámku náš
22. Měla jsem holoubka
23. Kdyby byl Bavorov
24. Ráda, rada muj zlatej Honzíčku
25. Červený šátečku
26. Pletla v kytku
27. Už ty pilky dořezaly
28. Tluče bubeníček
29. Když jsem husy pásala
30. Pod našima okny
31. Travička zelená
32. Černé oči

The post Já husárek malý appeared first on Předškoláci.

Pec nám spadla – písničky pro děti

redakce — Tue, 30 Sep 2008 05:17:06 +0000

01. Pec nám spadla
02. Prší, prší
03. Ovčáci, čtveráci
04. Kočka leze dírou
05. Běží liška k táboru
06. Travička zelená
07. Kdyby byl Bavorov
08. Hop, hej cibuláři
09. Já do lesa nepojedu
10. Pásla ovečky
11. Jedna dvě, Honza jde
12. Měla babka
13. Tráva neroste
14. Jede, jede poštovský panáček
15. A já pořád kdo to je
16. Ráda, ráda
17. Plavala husička po Dunaji
18. Ej, padá rosička
19. Kalamajka mik, mik, mik
20. Utíkej Káčo utíkej
21. Šla Nanynka do zelí
22. Už ty pilky dořezaly
23. Žadnej neví, co jsou Domažlice
24. Tluče bubeníček
25. Komáři se ženili
26. Ach synku, synku
27. Když jsem já sloužil
28. Andulko Šafářová
29. Vyletěla holubička ze skály
30. Já jsem muzikant
31. Beskyde, Beskyde
32. Šly panenky silnicí
33. Když jsem byl maličký pacholíček
34. Tovačov, Tovačov
35. Čerešničky, čerešničky
36. Černé oči
37. Rožnovské hodiny
38. Když jsem já šel tou Putimskou branou
39. Pod naším oknem
40. Okolo Třeboně
41. Ten Chlumecký zámek
42. Na tý louce zelený
43. Chovejte mě má matičko
44. Teče voda proti vodě
45. Okolo Frýdku cestička
46. Voděnka studená
47. O, řebíčku zahradnický
48. Marjánko, Marjánko
49. Horo, horo vysoká jsi
50. Červená. modrá, fiala
51. Boleslav, Boleslav
52. A ja su synek z polanky
53. Na našem dvore
54. Čtyři koně ve dvoře
55. Lásko, bože lásko
56. Červený šatečku
57. Tancuj, tancuj, vykrucaj

The post Pec nám spadla – písničky pro děti appeared first on Předškoláci.

Písničky z pohádek

redakce — Sun, 28 Sep 2008 05:35:35 +0000

01. Ach, ty Váňo, Ivane
… Před naší, za naší,
… cesta má ať nepráší
02. Jdu cestou necestou
03. Píseň houslařů
04. Skřítek Racochejl
05. Když je chlap bačkora
06. Sáhneme chlapci na zoubek
07. Ve znamení krysy
08. Teče voda, teče
… Žádnej neví jako já
09. Život je hledání
10. Od lesa
11. Vyrostla štíhlá jedlička
12. Rozvíjej se poupátko
… Prstýnek
13. Já s písničkou jdu jako ptáček
14. Není snadné držet basu
15. Sandokan
16. Proč kukáš žežuličko
17. Deset malých zajíčků
18. Pohádka o Serafínkovi
19. Hop, nebo trop
20. Marnost nad marnost
21. Kolínka
22. Ten kdo má peníze
23. Obyčejné zázraky
24. Lesní víly
25. Tyranosaurus Rex

The post Písničky z pohádek appeared first on Předškoláci.

Hrnečku, vař !

redakce — Wed, 30 Jul 2008 11:22:37 +0000

V jedné vsi byla chudá vdova a měla dceru. Zůstávaly v staré chalupě s doškovou roztrhanou střechou a měly na půdě několik slepic. Stará chodila v zimě do lesa na dříví, v létě na jahody a na podzim na pole sbírat a mladá nosila do města vejce na prodej, co jim slepice snesly. Tak se spolu živily. Jednou v létě stará se trochu roznemohla a mladá musela sama do lesa na jahody, aby měly co jíst; vařily si z nich kaši. Vzala hrnec a kus černého chleba a šla. Když měla hrnec plný jahod, přišla v lese k jedné studánce; tu si k té studánce sedla, vyndala si ze zástěry chléb a začala obědvat. Bylo právě poledne. Najednou se tu odkud odtud vzala nějaká stará žena, vypadala jako žebračka, a v ruce držela hrneček. “Ach má zlatá panenko,” povídá ta žebračka, “to bych jedla! Od včerejška od rána neměla jsem ani kouska chleba v ústech. Nedala bys mi kousek toho chleba?” “I pročpak ne,” řekla ta holka, “chcete-li, třeba celý; však já domů dojdu. Jen nebude-li vám tuze tvrdý?” A dala jí celý svůj oběd. “Zaplať pánbůh, má zlatá panenko, zaplať pánbůh! – Ale když jsi, panenko, tak hodná, musím ti taky něco dát. Tuhle ti dám ten hrneček. Když ho doma postavíš na stůl a řekneš: Hrnečku, vař! navaří ti tolik kaše, co budeš chtít. A když budeš mylsit, že už máš kaše dost, řekni: Hrnečku, dost! a hned přestane vařit. Jen nezapomeň, co máš říct.” – Tu jí ten hrneček podala a najednou ztratila se zas, holka ani nevěděla kam. Když přišla domů, povídá matce, co se jí v lese přihodilo, a hned postavila hrneček na stůl a řekla: “Hrnečku, vař!” Chtěla zvědět, jestli ji ta žebračka neobelhala. Ale hned se začala v hrnečku ode dna kaše vařit, a pořád jí bylo víc a víc, a co by deset napočítal, byl už hrneček plný. “Hrnečku, dost!” a hrneček přestal vařit. Hned si obě sedly a s chutí se jedly; kaše jako mandle. Když se najedly, vzala mladá do košíčka několik vajec a nesla je do města. Ale musela tam s nimi dlouho na trhu sedět, dávali jí za ně málo, až teprv v samý večer je prodala. Stará doma nemohla se jí dočkat, už se jí taky chtělo jíst, a měla zas na kaši chuť. Vzala tedy hrneček, postavila ho na stůl a sama řekla: “Hrnečku , vař!” Tu se v hrnečku začala hned kaše vařit, a sotva se stará otočila, byl už plný. “Musím si taky pro misku a pro lžíci dojít,” povídá si stará a jde pro to do komory. Ale když se vrátila, zůstala leknutím jako omráčená: kaše valila se plným hrdlem z hrnečku na stůl, ze stolu na lavici a za lavice na zem. Stará zapomněla, co má říct, aby hrneček přestal vařit. Přiskočila a přikryla hrneček miskou; myslila, že tím kaši zastaví. Ale miska spadla na zem a roztloukla se, a kaše hrnula se neustále dolů jako povodeň. Už jí bylo v sednici tolik, že stará odtud musela do síně utéct; tu lomila rukama a bědovala: “Ach ta nešťastná holka, co to přinesla; já jsem si hned pomyslila, že to nebude nic dobrého!” Za chvilku tekla už kaše ze sedničky přes práh do síně; čím jí bylo víc, tím jí víc přibývalo. Stará už nevěděla kudy kam, i vylezla v té úzkosti na půdu a pořád bědovala, co to ta nešťastná holka domů přinesla. Zatím bylo kaše pořád víc a víc, a netrvalo dlouho, valila se už jako mračna dveřmi i oknem na náves, na silnici, a kdo ví, jaký by to bylo vzalo konec, kdyby se byla právě naštěstí maldá nevrátila a nekřikla: “Hrnečku, dost!” Ale na návsi byl už takový kopec kaše, že sedláci, když tudy večer jeli z roboty domů, nikterak nemohli projet a museli se skrze kaši na druhou stranu prokousat.

The post Hrnečku, vař ! appeared first on Předškoláci.

Medvíďátko

redakce — Sun, 20 Jul 2008 16:44:46 +0000

Pročpak malé medvíďátko
spí tak sladko, ach tak sladko?
Ono se mu v noci zdá,
jak to bývá u medvědů
o velikém hrnci medu.
Proto malé medvíďátko
spí tak sladko, ach tak sladko.

The post Medvíďátko appeared first on Předškoláci.