Auta jezdí po silnici,
(běh po třídě)
vlak musí mít kolejnici,
(chůze po třídě + ruce jako vlak – kruhy podél těla)
Rubriky
Štítek: Dnes
Počkej mami chviličku, zazpívám Ti písničku.
Počkej mami ještě chvíli, nasbírám si síly.
Počkej mami ještě dnes, natrhám Ti černý bez.
Autorka: Ida (8 let)
Byla jedna chudá vdova a měla jen jednu dceru, a té říkali Liduška. A že neměly žádných polí, ba ani jedinké kravičky, živily se přádlem. Liduška byla sice velmi hezké a způsobné děvče, ale měla od sebe tu chybu, že byla náramně líná a kdykoli měla sednouti ke kolovratu, dala se vždycky do pláče, a když ji matka přece k tomu přivedla, nestálo to její přádlo ani za řeč. Jednou to ale matku již omrzelo, i rozhněvala se a dala jí pohlavek. Tu se dala Liduška do náramného pláče a nářku, až to bylo
Rubriky
Kostra na radnici
Cizinec, který prijde do Havlíckova Brodu, si povšimne kostry, která stojí na staré radnici. Vypráví se o ní tato povest: Pred mnoha a mnoha lety, nekdy v 15. století, Žižkovo vojsko pobilo Havlíckuv Brod, který se tenkrát nazýval Nemecký Brod. Nemecký Brod se dlouho vzpamatovával z tohoto útoku, ale nakonec mu byla uznána práva. Jihlava závidela práva Nemeckého Brodu a chtela se ho zbavit. Dlouho do noci se proto v Jihlave vymýšlelo, jak se Brodských zbavit. Nekdo navrhl všechny otrávit, další at je
Rubriky
Co mi řekl semafor
Uprostřed polí, tam kde stávala zaniklá ves Popovice, stávala za dob existence pňovského dvora o samotě stodola, do které se sváželo sklizené obilí před výmlatem. Na poloviční cestě mezi stodolou a pňovským dvorem, v místech dnešního čp. 38, t.j. asi uprostřed zemědělsky obhospodařovaných rolí dvora, stávala kovárna udržující nářadí a nástroje pro potřeby celého dvora. O samotě stojící kovárně se mezi zdejším lidem říkalo „pec“. Držitelem kovárny byla rodina kovářů z nedaleké vsi
Rubriky
Biolampa – investice do zdraví
Investujete do zdraví nebo si raději koupíte novou televizi? Říká Vám něco moderní biolampa? Řada lidí ještě pořád zapomíná na to, že zdraví je to nejcennější, co kdy člověk má. Většina z nás však bere automaticky, že zdraví je zadarmo a že pro naše tělo nemusíme dělat nic, případně že se vždy někdo postará a zdarma. Z nějakého neznámého důvodu je tato myšlenka hluboko v nás zakořeněna.
Rubriky
O Aničce tanečnici
Kdysi dávno byl Vlčnov jen nevelkou dědinou uprostřed opuštěného kraje. Pár chalup krytých doškem, jedna menší než druhá, se zde krčilo podél hrbolaté cesty. Lidé, co v nich žili, patřili k nejchudobnějším v celém kraji. Nejezdili tenkrát na pole Podkojiny, na Čupy, do Dřínků a bůhvíkam ještě jako dnes. Ke každé chalupě patřil jen malý úzký proužek kamenitého políčka, které sotva stačilo uživit majitele. A přitom bylo dokola tolik krásné země. Jen se chopit pluhu a rozorat úhor, rozšířit koryta