Dny – Předškoláci

Česká „čachtická“ paní

Michael Novotný — Sun, 24 Apr 2011 20:45:09 +0000

Nejhrůznější historka ze všech se zakládá na skutečné události. V 16. století pobývala na hradě Kateřina Bechyňová, manželka purkrabího, která ohavným způsobem zamordovala čtrnáct osob. Sadistická paní nejvíce týrala mladé služebné, avšak jejímu hněvu neunikli ani pacholci a zvířata.

Sluha, co přímo nesplnil její rozkazy, byl vhozen bez lana do hladomorny. Kočku, která potrhala krajky, nechala Kateřina stáhnout zaživa. Na její řádění upozornil komorní soud v Praze až Václav Hájek z Libočan, tehdejší karlštejnský děkan. Česká „čachtická“ paní byla odsouzena k umoření hladem, načež nechal její manžel kronikáře vyhostit. „Hájka jako lotra přivezli podvázaného pod koněm z Karlštejna do Prahy,“ psal tehdy čáslavský rytíř, jistý Václav Halaš. Dva dny po smrti paní Kateřiny zemřel náhle předseda komorního soudu – že by poslední oběť zlotřilé purkraběnky? Zamordované dívky prý na hradu dodnes straší jako Bílé paní.

The post Česká „čachtická“ paní appeared first on Předškoláci.

Prožijte si mikulášský víkend na zámku

redakce — Tue, 30 Nov 2010 11:40:20 +0000

Blíží se mikulášský víkend. Přijďte se pobavit na zámek Mníšek pod Brdy. V sobotu 4. prosince je připravený výtvarný ateliér s čertem a Mikulášem. V neděli se podíváme do zámeckých sklepení do pekla čerta Brdíka. Po oba dny probíhají vánoční prohlídky.

Těšíte se na Mikuláše a chcete dát sobě i svým dětem nový zážitek. Zajděte na netradiční mikulášské dovádění na mníšecký zámek. V sobotu od 10.00 hodin je připraven výtvarný ateliér, kde si děti vyrobí koláček. Pomáhat jim budou čert s Mikulášem. Chcete si připomenout vánoční zvyky? Pustit si lodičku, hodit si botou, vidět sváteční štědrovečerní tabuli, rozkrojit si jablko nebo se dozvědět něco o tom, jak se dříve zdobily vánoční stromečky. Tohle všechno je pro vás připraveno na Vánočních prohlídkách, které probíhají každý víkend až do Vánoc. Prohlídky jsou určeny malým i velkým návštěvníkům.

V neděli 5. prosince se do zámeckých sklepení nastěhovalo malé peklíčko čerta Brdíka, který bydlí na zámku. Pro děti jsou připraveny malé dárečky. Více o programu se dozvíte na www.zamek-mnisek.cz

Program na zámku Mníšku pod Brdy tento víkend

4 prosince

Od 10.00 do 16.00 Vánoční prohlídky – vyzkoušíte si vánoční zvyky
Od 10.00 do 16.00 Výtvarné tvoření s čertem a Mikulášem

5. prosince

Od 10.00 do 16.00 Vánoční prohlídky – vyzkoušíte si vánoční zvyky
Od 10.00 do 16.00 Peklo čerta Brdíka

11. prosince

Od 16.00 do 19.00 Prohlídky s Andělem a dalšími pohádkovými bytostmi – rezervace nutná na tel.: 318 590 261

Napsala: Jana Digrinová, kastelánka zámku Mníšek pod Brdy
mnisek@stc.npu.cz, telefon 318 590 261

The post Prožijte si mikulášský víkend na zámku appeared first on Předškoláci.

Co by mělo umět dítě…

Veronika Baudyšová — Thu, 26 Aug 2010 19:42:39 +0000

Co by mělo umět dítě, které jde v září do školy?

správně vyslovovat všechny hlásky
vyřídit jednoduchý vzkaz
vydržet nad zadaným úkolem a pracovat samostatně alespoň čtvrt hodiny a práci dokončit
orientovat se, co je nahoře, dole, vpravo, vlevo, pod, nad
recitovat básničku, zpívat písničku
vědět jak se jmenuje, kolik mu je let, kde bydlí, znát dny v týdnu
hrát jednoduché hry
počítat po jedné do deseti
držet správně tužku, netlačit, kreslit, aby tužka lehce klouzala po papíru
umět vybarvovat jednoduché tvary a příliš nepřetahovat
vystřihovat jednoduché tvary
samostatně se oblékat, zapínat knoflíky, vázat kličku
dodržovat hygienu, jíst příborem
umět pozdravit, poprosit, poděkovat

The post Co by mělo umět dítě… appeared first on Předškoláci.

Pověst o založení města Ústí nad Labem

Michael Novotný — Tue, 22 Jun 2010 15:51:57 +0000

Město Ústí nad Labem se dnes rozkládá po obou stranách labského údolí i podél říčky Bíliny. Za vlády knížete Václava zde prý žili dva bratři. Oba vladykové se svorně dělili o území kolem řeky Labe. Obývali malý dřevěný hrádek, který stál na místě dnešní Větruše. Labohoř a Rušisvad, si časem založili rodiny a po nějaké době jim začal být hrad těsný. Proto se rozhodli požádat svého knížete o svolení vystavět město. Kníže Václav podporoval zakládání hradů i měst, které by ochraňovaly na obchodních stezkách kupce a jejich vozy se zbožím. Neotálel proto příliš a právo vybudovat město udělil.

Když bratři dostali panovníkovo svolení, začali hledat vhodné místo k založení města. Procházeli místy se vzrostlými stromy, prodírali se křovinami, překračovali stezky, potkávali pocestné, až narazili na stařenku, která sbírala uschlé větve stromů. Požádali ji o radu, kde by mohli své město postavit. Babička nesla na zádech hromadu sesbíraného klestí, jen unaveně mávla rukou do nedalekého hustého houští a řekla: „Zítra ráno, až vyjde slunce, počítejte tři dny. Pak se dobře rozhlížejte krajinou a tam, kde uvidíte, že hoří les a křoviny, dejte pokácet okolní stromy a houští.“ Obrátila se a šla pryč. Bratři poslechli a za tři dny se vydali pozorovat místní krajinu. Procházeli hustě porostlými místy, všude byly vysoké stromy s mnoha proplétajícími se křovinami. Vystoupili na mírné návrší, pod nímž se stékaly dva vodní proudy. Do velké řeky se vlévala menší říčka plná pstruhů. A vtom právě v jejich soutoku zahlédli hořící stromy a keře. To bylo to místo, které hledali. Všude bylo houští, které musili odstranit. Založenému městu potom začali říkat Ústí. V něm se pak dokázali ubránit nepřátelům a vítězit nad nimi. Dnes se domníváme, že pojmenování města Ústí vzniklo podle toho, že se zde dodnes stékají dvě řeky, Labe a Bílina. Výklad původu názvu města Ústí nad Labem je dáván do souvislosti s jeho polohou, s místem, kde do řeky Labe ústí říčka Bílina.

The post Pověst o založení města Ústí nad Labem appeared first on Předškoláci.

Ovečka

redakce — Wed, 03 Dec 2008 21:21:37 +0000

Ovečku si vyrobíme ze samotvrdnoucí hmoty. Vyválíme si hmotu asi na 0,5 cm plát, vyřízneme z něj obdélník 12x20cm. Různými knoflíky, mušličkami, peckami, velkým korálkem … děláme otisky.
Plát přehneme přes láhev nebo nějaký válec. Vytvoříme si váleček, který zploštíme a malou špejlí spojíme s plátem na láhvi. (Vpíchneme špejli do hlavy a pak zapíchneme do těla). Pak vytvoříme delší tenký váleček, zamotáme do šneka = rohy. Trochou vody přilepíme k hlavě.
Oči = korálky na drátku zapíchneme. Špejlí namalujeme tlamičku. Kdo zvládne, přilepí si z kulaté placičky ouška.
Necháme aspoň 2 dny hmotu vyschnout. Teprve poté ovečku sundáme z láhve – dříve by mohly prasknout nebo se prohnout! Na barevné lýko navlékneme zvoneček a opatrně přivážeme ovečce kolem krku.

Autor: Soňa Doležalová, MŠ Dubová

The post Ovečka appeared first on Předškoláci.

Malenka

redakce — Wed, 13 Aug 2008 19:11:04 +0000

V jedné chaloupce nedaleko vesnice žila jedna stará žena, která si celý život moc přála děťátko. Jednoho dne se rozhodla zajít za známou čarodějnicí, která by jí snad mohla pomoci.
Žena: Moc tě prosím o pomoc. Velice ráda bych měla malou holčičku.Čarodějnice: Tady máš ječné zrnko, vlož ho do květináče a dobře opatruj. Uvidíme, jak ti osud bude přát.

Žena učinila přesně tak, jak čarodějnice řekla. Celý měsíc zalévala zrnko a ani na okamžik ho nepustila z očí. Záhy ze zrnka vyrostala krásná květina s jemnými lístky. To bylo, ale radosti, když žena uprostřed květu spatřila malilinkatou holčičku.
Vzala ji do rukou a radostně ji přilnula k sobě. Děvčátko bylo tuze roztomilé, a protože nebylo větší než malíček, nazvala ji Malenka.
Malenka měla za postýlku skořápku z vlašského ořechu a přikrývkou jí byli listy tulipánu. Žena si celé dny hrála s Malenkou a poslouchala její krásný zpěv. Tím se splnilo kouzlo čarodějnice.
Jedné noci, když už Malenka sladce spala v postýlce, dostala se do domu ohyzdná, zelená ropucha. Jakmile uviděla spící dívenku, zaradovala se.

Ropucha: To by byla hezká ženuška pro mého synáčka.

Ani na chvilku nezaváhala, vzala ořechovou skořápku s Malenkou a utíkala do zahrady. Tam u rybníka byl močál, kde uprostřed rákosí a blatouchů bydlela žába se svým synem. Skořápku se spící Malenkou nechala na listu leknínu. Když se ráno Malenka probudila a uviděla všude kolem sebe jen vodu, rozplakala se.

Stará ropucha začala stavět v bahně útulek pro budoucí manžele. Celý domek byl ozdoben rákosem a vodními lepkavými rostlinami.
Když už bylo všechno připraveno, ropucha zavolala syna a společně plavali k listu, na kterém nechala Malenku.

Ropucha: Zdravím tě krásko. Už je na čase seznámit tě s tvým nastávajícím.

Ropušin syn: Kvak, kvak.

To bylo všechno, co dokázal říct ropušin synáček. Malenka byla tak krásná, že z toho dojetí nemohl ze sebe vypravit ani slovo.
Malenka byla velmi smutná, a jakmile ji nechali o samotě, zase se hlasitě rozplakala.

Rybičky zaslechly, co naplánovala ropucha a bylo jim krásné holčičky líto. Připlavaly proto k zelenému stonku, který držel list leknínu a překousaly jej. List plul dolů po řece pryč, daleko od ropuchy a její syna.
Malenka plula po řece a vítr list rychle hnal, když najednou přiletěl veliký chroust.

Uchopil Malenku a letěl s ní vysoko nad krajem, až když se unavil, posadil se na strom. Ten let malé děvčátko pořádně vylekal. Chroust byl však docela milý. Lichotil ji, obdivoval její půvab a vzhled, dokonce ji dal napít sladké šťávy z květů. Navečer pozval všechny své známé, aby jim představil svou krásnou nevěstu.

Chroust 1: Ta je ale ošklivá!

Chroust 2: Podívejte, má jenom dvě nohy! A jak je útlá v pase! Ta se vůbec nám chroustům nepodobá.

Chroust si vzal ty řeči vážně, hned o ní ztratil zájem a velice znechucen ji shodil se stromu. Malenka spadla do květu červené růže, ve kterém bydlela celé léto. Ale když všechny listy opadaly a začalo mrznout, musela si Malenka hledat jiný domov. Toulala se po lese až přišla na kraj pole, kde spatřila malý otvor v zemi. Byl to úkryt polní myši.

Myš: Ty moje drobátko, pojď dál a ohřej se.

Malenka si nic víc nepřála. Šla dovnitř a konečně jí bylo teplo. Děvčátko se myši moc zalíbilo a řekla jí.

Myš: Jestli chceš, můžeš u mne zůstat přes celou zimu. Budeš mi ale muset za to vyprávět pohádky a vařit mátový čaj.

Malenka dělala všechno, o co ji myš požádala. Myš byla velice ráda, že má společnost.

Jednoho dne přišel na návštěvu soused – krtek. Stará polní myš si velice svého souseda vážila. Byl velmi bohatý, měl dům s velkými sály a dlouhými chodbami a dobře zásobené spíže.

Myš: Malenko, budeš se mít nejlíp, když se provdáš za souseda. Krtek je sice slepý, ale ty se o něj dobře postaráš.

Krtek neměl vůbec rád slunce ani květy, které Malenka tak milovala. Před sluncem se skrýval v nejtemnějších chodbách. Malence se krtek nelíbil, za to ona jemu náramně, a když ještě slyšel, jak nádherně zpívá, k smrti se do ní zamiloval.
Už dlouho mu srdce tak prudce netlouklo.

Tak dlouho přemlouval Malenku, aby se šla s ním podívat do jeho podzemního království, až konečně souhlasila. Krtek ji vedl dlouhými chodbami až došli do jedné, kde ležela mrtvá vlašťovka. Krtek do ní strčil nohou a rozhněvaně řekl:

Krtek: Ubohé stvoření. Dovede jenom cvrlikat, nic víc. Žádný užitek z něj není!

Malenka: Jak můžete tak mluvit? Ptačí zpěv přece všem dává tolik radosti.

Krtek: Copak ty víš, moje malá. Darmojed je to a hotovo.

Malence bylo ptáčka líto a každou noc se za ním šla podívat a hladila ho po peříčkách. Jednou uviděla, že ptáček pootevřel oči.Vlaštovka byla přece jen naživu.

Dlouho byla ještě hrozně slabá, ale Malenka s velkou láskou o ni pečovala. Každý večer, když krtek usnul nebojácně chodila tmavými chodbami za ptáčkem. Nosila mu drobečky chleba a šťávu z malin, které získávala z krtkových zásob.
Jakmile se vlaštovce vrátily všechny síly, odletěla ven za jarním sluníčkem.

Mezitím krtek požádal Malenku o ruku. I když si dívenka na krtka už zvykla, jenom při pomyšlení na takového ženicha jí bylo do pláče.

Co však mohla dělat, když myš i krtek nepřipouštěli žádný odpor.

A tak se začala připravovat svatba. Šest pavouků tkalo svatební šaty pro nevěstu, které byly z té nejjemnější pavučiny.
Každý den při západu slunce utíkala Malenka ven. Loučila se s modrým nebem, teplým sluníčkem a voňavými květy.
Po svatbě měla už navždy bydlet hluboko pod zemí, tak ještě v den svatby šla naposled na procházku. Když chtěla dát sbohem sluníčku a vztahovala vysoko ručky, přiletěla vlaštovka.

Malenka: Buď zdráva, moje kamarádko. Krtek si mě chce vzít za manželku. Právě dnes máme mít svatbu. Jsem tak nešťastná.

Vlaštovka: Neplač, Malenko. Byla si ke mně tak laskavá. Díky tobě mám zdravá křídla a právě dnes letím daleko do teplých krajin. Jestli chceš, můžeš letět se mnou.

Malence radostí až zasvítily oči. Chtěla být co nejdále od krtka a jeho tmavého světa. Sedla si vlaštovce na záda a aniž by se ohlédla vyrazily na dalekou cestu. Po několika dnech doletěly do kraje, kde stále svítilo slunce a kvetly nejkrásnější květiny, jaké kdy Malenka viděla. Byl tam také jeden velice jemný bílý kvítek, kde vlaštovka nechala cestováním unavenou Malenku. Přátelsky se rozloučily a vlaštovka odletěla do svého hnízda.
Holčička byla okouzlena a hned na to si začala připravovat svůj nový domeček. To bylo ale překvapení, když zjistila, že má souseda.

Vedle na nejhezčím z květů seděl malý mužíček se dvěma bílými křídly.
Byl to elf – opravdový princ květů. Malenka na něm mohla oči nechat. Elf si ji také zvědavě prohlížel a pěkně se na ni usmál až dívce zrůžověly líčka.

Malenka a elf se spřátelili. Drželi se za ruce a radostně skákali z květiny na květinu.
Celé dny se houpali, pobíhali po lukách a popíjeli sladký nektar.
Jednoho dne Malenka vyprávěla princi, vše, co prožila. O ošklivém synovi ropuchy, tlustém chroustovi, slepém krtkovi a o své dobré kamarádce vlaštovce. O jednom tajemství se přece jenom nezmínila – že své srdce ztratila jenom pro něj.

Jaké ale bylo její překvapení, když ji jednoho nádherného večera elf vyznal lásku a požádal ji o ruku. V celé květinové říši nastala velká radost a všichni malí skřítci přišli na svatební hostinu. Byla tam rovněž vlaštovka, která jim také přinesla dar od čarodějnice – dvě rozkošná děťátka. A tak Malenka zůstala v kraji slunce a květin, kde tisíc let žila po boku svého milovaného elfa.

The post Malenka appeared first on Předškoláci.

O princezně ve věži

redakce — Wed, 30 Jul 2008 11:23:52 +0000

Žil byl jeden kupec a ten měl syna, který se pranic nehodil k obchodu, celé dny by jen hrál na housle, a tak ho otec jednoho krásného dne poslal do světa. Když se tak ten nezbedný syn loudal ulicí, uviděl hošíka, který si hrál se dvěma dřívky, jako by fidlal na housle. Tu se mu zalíbilo a řekl: „Nechceš se učit hrát na housle?” „Ano, ano.” řekl hoch: „Jen kdybych měl učitele.” „Tak pojď se mnou,” řekl mladý kupec: „budu tě učit!” a taky to udělal. Vandrovali společně světem a na chleba si vydělávali muzikou. ednoho dne potkali nějakého muže s medvědem a kupecký syn toho medvěda koupil a dal tomu chlapovi všechny jejich peníze. To se žákovi nelíbilo: „Proč jsi to udělal, z čeho teď budeme žít?” „Jen počkej,” utěšoval ho kupec: „teď si budeme teprve žít! My budeme hrát na housle a medvěd k tomu tancovat. Peníze se jen pohrnou!” Ale tomuhle medvědovi se do tance pranic nechtělo. Nakonec ho tedy zabili, stáhli z kůže, tu si nechali u koželuha upravit a pak si ji na sebe navléknul kupec a lidi ho měli za opravdového medvěda. Chodili od města k městu, od vsi ke vsi, od dvora ke dvoru a všude hrál žák na housle a kupecký synek tancoval jako medvěd. A bylo vám to tancování jaké svět neviděl! Lidé se sbíhali a vynadivit se nemohli. Když houslista zahrál falešný tón, tak ho medvěd praštil, z čehož byli ti lidé u vytržení, neboť medvěda, který rozumí hudbě lépe než člověk, toho aby na světě pohledal. práva o tom podivuhodném medvědovi dorazila až ke králi, který si je nechal zavolat, aby mu také zahráli. Chlapec hrál na housle a medvěd k tomu tancoval tak zvesela, až se musel král nad tou rozpustilou medvědí náturou usmívat. Ten král měl krásnou dceru, která byla už na vdávání, ale to bylo králi proti mysli, chtěl se její krásou těšit sám. Tak ji ukryl ve věži na jedné hoře, kam vyjma jeho a jednoho věrného sluhy žádná duše neznala cestu. Pak nechal po celé zemi rozhlásit, že ji dá jen tomu, kdo ji najde, ale pokud se mu to nepodaří, ztratí svůj život. A bylo to! Nu, podivné jsou zvyky králů. Tento doufal, že všechny nápadníky odradí, ale přesto se několik bláhových princů o ten kousek pokusilo, ale místo s princeznou, slavili veselku se zubatou a to bylo králi jen vhod. dyž byl teď v dobré náladě, pomyslel si: „Tvoje dcera má v té věži věru málo radosti, co kdybys jí jednou zase dopřál.” A poručil, aby věrný sluha doprovodil medvěda k princezně. Do věže vedly troje dveře. Klič k těm prvním byl ukrytý pod kamenem, sloužící ho vytáhnul a otevřel. Před druhými stál starý vousatý žid, kterého sluha zatahal za vousy a vypadl klíč. U třetích dveří držel stráž napohled strašlivý lev, ale když ho sluha pohladil po hřívě, opět vypadnul klíč a oni mohli dovnitř. rincezna tam seděla zabraná do hry na citeru a k tomu si zpívala. Když medvěd uslyšel hudbu, bylo mu hned do tance a princezna se tomu musela strašně smát, ten medvěd ji moc pobavil, takže nechala prosit otce, aby u ní zůstal delší čas. Sotva byl věrný sluha pryč, tu se dal medvěd do řeči: „Krásná princezno, nejsem medvěd, nýbrž člověk jako ty a mladý kupecký syn, pojď a rozvaž mi obličej a uvidíš.” Princezně se zachvělo srdce radostí, neboť vyjma otce a starého sluhy dlouho žádného člověka neviděla. Rozvázala ho hned a uviděla krásného jinocha, a protože se jí líbil, rychle ho zase zavázala, dříve než přijde sluha. A hned mu řekla, že by ji mohl od jejího strašlivého otce získat. Když přišel sluha zpět a přinesl souhlas, že tu může medvěd zůstat, princezna řekla: „Hned ho odveď pryč, už ho mám dost!” dyž byl medvěd zase venku, pospíchal do lesa, kde si sundal medvědí kůži, oblékl si krásné šaty a šel dalšího rána do města, aby se ohlásil u krále, že chce hledat jeho dceru. Král se smál a řekl: „Pro mne za mne, když jsi blázen a chceš přijít o život!” A jako hodina, do které měl princeznu najít, jinak ho to bude stát život, byla určena hodina polední. Kupec byl v dobré náladě, vzal si pušku a vydal se na lov, aby nějak zabil čas. V lese uviděl divokou svini, ale když sundal pušku, řekla: „Nechej mne být, já ti budu ku pomoci. Vezmi si tuto štětinu, když budeš v nouzi, tak ji promni a hned jsem u tebe.” Tak vzal štětinu a šel dál. Tu uviděl orla, který zrovna požíral zajíce, zacílil a měl se k výstřelu, ale orel zvolal: „Nechej mne být, já ti budu ku pomoci. Vezmi si toto pírko, když budeš v nouzi, tak ho promni a hned jsem u tebe.” Tak si kupec vzal pírko a šel svojí cestou. Najednou uviděl kmotřičku Smrt, která ležela v příkopě a spala. „Ha,” pomyslel si kupec: „teď ti dám okusit mého olova, ty ničitelko lidského štěstí.” Zacílil a chtěl vystřelit, ale smrt se v tom okamžiku probudila a zpozorovala nebezpečí, které se nad ní vznášelo. „Nestřílej, z boží vůle, nestřílej! Víš, jaké by to bylo neštěstí na zemi, kdyby mne nebylo? Podívej, já se ti odměním, vezmi si tuto kostičku, když budeš v nouzi, tak ji promni a já budu hned u tebe!” Tak vzal kost a šel. dyž viděl, že mu z určeného času zůstávalo jen půl hodiny, tak pospíchal vzhůru k věži. U prvních dveří vyzvednul klíč z pod kamene a otevřel. U druhých zatahal žida za vousy a otevřel, pak pohladil hřívu lva, vzal třetí klíč a otevřel třetí dveře, za kterými našel princeznu, která ho již čekala. Vzal ji hned za ruku, zavedl ji k otci a řekl: „Moji část jsem vykonal, teď je řada na vás, pane králi, abyste splnil slib.” le stařec nechtěl svoji dceru ztratit, a tak kupci rozhněvaně řekl: „Ještě ne! Ještě není tvoje! Nejprve musíš během jediné noci sníst celou komnatu plesnivého chleba!” Kupecký synek si dlouho nevěděl rady, ale pak si vzpomněl na svini, vzal štětinu a zamnul ji. Tu se objevilo početné stádo sviní a něž by jeden zamrkal, chleba byl pryč a podlaha dočista vylízaná. rál se druhého dne velmi podivil, že se to mladému kupci podařilo, ale řekl mu ještě vztekleji: „Ještě ji nedostaneš! Nejdříve musíš během jediné noci vysbírat komnatu plnou hrachu. Nesmí zůstat ani hrášek!” Kupec si vzpomněl na orla, vytáhnul pírko, promnul ho a ihned tu bylo početné orlí hejno a než by jeden okem mrknul, neležel na podlaze ani hrášek. dyž to následující rána starý král viděl, popadl ho vztek a zvolal: „Ne! Nikdy ti ji nedám! Nikdy! Nikdy!” Tu vytáhnul kupecký syn kost, promnul ji a ihned se objevila kmotřička Smrt, krále popadla a než by jednomu ukápla slzy, byla s ním pryč. rincezna se vrhla kupci kolem krku a byla svatba. upecký syn se stal králem a chtěl ze svého žáka udělat ministra, ale tomu se to nelíbilo, tak mu dal alespoň hodně peněz a on se vydal dál do světa, kde se jednoho dne stal se velmi bohatým mužem.

Pohádka převzata z www.pohadky.org

The post O princezně ve věži appeared first on Předškoláci.