Nakladatelství Fortuna Libri bylo založeno v Praze roku 1992. Od samého počátku se zaměřuje na kvalitu – jak ve výběru vydávaných publikací, tak v jejich redakčním zpracování. Ve svém edičním plánu nabízí širokou paletu zajímavých témat, stěžejní ideou nakladatelství je však historie, nepochybně díky Kronikám, nejznámější exkluzivní knižní řadě vydávané česky, zejména Kronice lidstva.  Některou z Kronik nakladatelství Fortuna Libri má doma v knihovně každý desátý Čech.

Mezi asi pětistovkou vydaných knih lze najít nejen luxusně vybavené obrazové publikace, ať už zaměřené na historii, umění, kuchyni, medicínu, vědu, náboženství, nebo přírodu, ale také aktuální, erudovaně pojatou literaturu faktu a nejdelší řadu kynologických příruček na českém trhu. Produkce nakladatelství je nově rozdělena podle žánrů do edic Factum, Spirit, Praxis a Art. Beletrii je věnována edice Fortuna Litera.

Literaturu pro děti všech věkových kategorií, beletrii, slovníky, naučné publikace i leporela pro nejmenší, nakladatelství vydává v edicích Fortuna Junior a Teen.

Více informací na www.fortunalibri.cz
Autorka: Lenka Štveráčková

The post Nakladatelství Fortuna Libri appeared first on Předškoláci.

The post Pověst o obci Karle appeared first on Předškoláci.

Sedm kněží a mnichů, kteří se tu skrylo, bylo vrženo do ohně a podobný osud hrozil i rodině majitele hradu pana Půty. Avšak Žižka ji vzal v ochranu a zakázal další krveprolévání. Cenné věci, které tu byly uschovány, poručil snést na hromadu a spálit. Jen brnění, zbraně, oděv a koně ponechal svému vojsku jako kořist. Když husité odtáhli, dal majitel hrad znovu opravit a pokračoval dále ve svém nepřátelství proti Žižkovi. Proto přitáhl Žižka v červenci roku 1421 znovu k hradu. Stál pod starou hrušní stojící osaměle v poli a řídil odtud boj. Nešťastnou náhodou přiletěl z hradeb proti němu šíp, zarazil se do kmene a vyrazil z něj třísku, která vlétla Žižkovi do jeho jediného zdravého oka. Rána to byla krutě osudná. Žižka byl ihned odvezen do Prahy k léčení, ale zrak mu už nikdo zpět nevrátil. Hradby a věže tohoto hradu byly tím posledním, co tento vojevůdce viděl.

Tento výjev byl zobrazen na hradní bráně, která od této doby nese jméno Žižkova. Na obraze byl namalován Žižka, jak sedí na koni, v ruce třímá palcát, za ním táhnou pěší ozbrojenci. Z hradní věže vystřeluje obránce šíp. Lidé, kteří brali z hradních zřícenin kámen na stavbu svých domů, zbourali roku 1770 i Žižkovu bránu. Kámen, který se přitom zřítil, zasáhl jednoho sedláka a na místě ho usmrtil. Lid viděl v tomto neštěstí pomstu slepého hrdiny. Malým divem světa je i hradní studna na nádvoří. Při stavbě bylo nutno prokopat celý skalnatý vrch, aby bylo dosaženo vody. Majitelé hradu byli sice bohatí, ale nenadáli se, že je studna přijde na víc peněz než celý hrad. Studna budila obdiv všech, kdo se podívali do její závratné hloubky. Na dně bylo slyšet jemné šumění, jako by tudy proudil potok. Časem se tu prý zjevovaly podoby strašidelných oblud. Zvědaví obyvatelé hradu vpustili jednoho dne do studny kachnu, které uvázali na krk červenou stužku. Kachna vyplavala na hladině rybníka v sousední obci. Přešla mnohá staletí, studna na nádvoří byla postupně zasypána zdivem. Dnes je při rekonstrukci hradu postupně čištěna. Co je v hloubce na jejím dně, zůstane zřejmě ještě chvíli tajemstvím. Na hradě nad řekou Otavou si můžeme prohlédnout gotické opevnění s řadou bašt a věží i mnohé obytné budovy. Hrad býval v 16. století jednou z předních rezidencí v zemi. Vyspělé řešení opevnění přesto zůstalo nedokončeno v souvislosti s rychlým rozvojem palných zbraní. (Klatovsko)

The post Rabí appeared first on Předškoláci.

Stará čarodějnice předem věděla, co za ní dívku přivádí, ale s celým případem nechtěla očividně nic mít. Sedlák z Tisé má totiž příliš silného pomocníka, se kterým ani průměrná čarodějnice, za jakou se považovala, nic nesvede. Zoufalá dívka, kterou prý před sňatkem už vůbec nic nezachrání, se s pláčem vracela k Libouchci.

V pohádkách a pověstech však není nikdy tak špatně, aby nemohlo být lépe, a tak se na pomoc dívce náhle objevil neznámý stařeček. Seděl v příkopu pod božími muky a žebral. Dívka měla dobré srdce, a tak mu dala půl groše a kouzelný dědeček zazářil, jak všechno dobře vychází. Samozřejmě se ukázalo, že je dopodrobna zasvěcen do celého problému a sám se nabídl, že nešťastnou dívku zbaví nežádoucího ženicha. Měl jenom jednu podmínku: až bude volná, dá sloužit trojí mši za jednu nebohou duši. Což mu dívka velice ráda slíbila.

Načež dědeček zmizel tak rychle, jak se před tím objevil. Když přišla dívka domů, otec se s tiským sedlákem právě domlouval na termínu svatby. Když se na dceru osopil a chtěl vědět, kde se toulala, náhle propukla šílená bouřka. Otec, který viděl, jaká je venku nepohoda, nabídl ženichovi nocleh. Jakmile si však sedlák lehl do postele, začala se náhle objevovat ohnivá znamení a tajemné síly mu dávaly pokyn, aby se ihned vrátil domů. Sedlák se tedy oblékl a jelikož bouře utichla, vypravil se k domovu. Do Tisé však už nikdy nedošel a ráno se po něm marně sháněli – nikde po něm nebylo ani památky. Jen dcera liboucheckého sedláka tušila, že tajemný stařík splnil svůj slib a odebrala se na faru dohodnout konání třech mší.

Když po třech týdnech naposledy vycházela z kostela, lidé právě přinesli zprávu z Tisé, že zcela vyhořel statek jejího potencionálního ženicha. Sedláka našli kdesi pod Sněžníkem černého jako uhel. Jenom ruce měl bílé a na nich stopy ohnivého písma, které by prý dokázal rozluštit jenom sám ďábel.

The post Děčínsko: O čertu, čarodějnici a nevěstě z Tisé appeared first on Předškoláci.