Těžko budete vědět, že byl zprvu římským vojákem, ale když se mu jedné noci zjevil ve snu sám Kristus, stal se věřícím křesťanem a později dokonce biskupem. Žil však dál velice skromně skoro jako poustevník, přátelil se s docela obyčejnými lidmi, které navštěvoval, takže jaký dive, když se prý dostal i do Jihlavy… Nikdo tam samozřejmě netušil, o koho vůbec jde, tím méně pak kovář, do jehož kovárny hned vedle říčky Jihlavy zavítal. Šiml totiž potřeboval novou podkovu na pravou zadní nohu – vždyť už dost dlouho na ni pokulhával, takže poutníkovi nezbylo, než se v kovárně zastavit.

Táhlo však k večeru, kovář byl věru nerudný brach a do práce se mu nikterach nechtělo. “No, tu pantoflici tvému šimlovi ještě přidělám, ale nemysli si, že mne můžeš takhle pozdě otravovat každý den, když mám už padla… I výheň je skoro studená,”, řekl a s neustálým brumláním se přece jenom nakonec dal do práce. Když potom stál bělouš zase na všech čtyřech, natáhl kovář dlaň a povídá:

“Dostanu tři dukáty!” “Tolik?” podivil se svatý Martin a začal ty peníze hledat, kde jen mohl. Našel však pouze dukáty dva, ale mistr trval na svém, jinak že to nepůjde. “Ten poslední dukát ti tedy musí zaplatit můj kůň, nemůžeš-li počkat,” pokrčil rameny jezdec, vyskočil do sedla a něco pošeptal šimlovi do ucha. Ten zvedl napřed levou přední nohu, potom pravou a postupně i obě zadní. Nakonec s nima zatřásl, jako by právě z některé měl ten zlaťák vypadnout.

Leč nevypadl. I zveld bělouš ocas pěkně do výšky, ubzdil se, jako by luby dřel, a v té chvíli z něho vypadla pořádná hromada koňských kobližek. “Tady máš!” poznamenal světec. A než se kovář vzpamatoval, byl i s koněm za horami. To víte, pan mistr spustil takové hromobití, až se celákovárna třásla. A nepřetal dřív, dokud všechnu tu nečistotu nesmetl do Jihlávky. Jenže tu máš čerte kropáč. Když se vracel od říčky, kde si ještě vymáchal pometlo, spatřil místo poslední kobližky, na kterou předtím zapomněl právě onen dukát, co mu zůstal světec dlužen. Inu, běžel honem zase k říčce, ale kde nic tu nic, proud zatím šimlův doplatek odnesl… A poznamenejme jen k tomu, že prý od té doby se nejen na Jihlavsku, nýbrž i jinde u nás, pečou proto také martinské podkovy, přičemž recepis na ně už uvedla Magdalena Dobromila Rettigová:
Vezmi na mísu tři žejdlíky pěkné mouky, nech rozpustit tři loty přepouštěného másla, vlej do něj žejdlík sladké smenty a dvě lžíce hustých kvasnic, pak lot tlučeného cukru a z půl citronu pokrájené kůry, kvintlík tlučeného květu, zadělej těsto a dobře vypracuj, až od vařečky půjde, pak nech zkynout, osol, dobře promíchej a na vál moukou posypaný dej, udělej tolik koustů, kolik podkova a jak veliké je míti chceš. Rozválej podlouhlé kousky, pomaž buď rybízem, neb makem, neb posyp rozinkami, mandlemi, cukrem a skořicí, zaviň a dělej martinské podkovy, na papír máslem pomazaný a plech polož, pomaž rozkloktaným vejcetem, posyp trochu tlučeným, prosátým cukrem a hezky křehce je upeč. Rozumí se zde i při předešlých věcech, že kdyby mouka vlhká a tím těsto řídké bylo, mouky se přidat musí, aby se na prsty těsto nelíplo…

The post Svatý Martin a podkovy jeho šimla appeared first on Předškoláci.

The post Letadélko Jurášek appeared first on Předškoláci.

The post Kapesníček č. 3/2011 appeared first on Předškoláci.

Jak tak seděl a míchal vychladlou polévku, uslyšel podivné funění a hekání. Jen takové tichounké zvuky to byly, Honzík ani nedokázal rozeznat odkud přicházejí. A najednou to uviděl: na okraj talířku se překulil človíček.

Posadil se namalovanému pejskovi za ucho, urovnal si zelené tričko a povídá: „Ahoj Honzíku, copak že nejíš? Nechutná ti zeleninka?“ Honzík zapomněl zavřít pusu údivem. Zakroutil jen hlavičkou a nevěřícně pozoroval návštěvu ve svém talířku. „A to je zlé, to je zlé“, broukl panáček, vysoukal se na krátké nožičky, obuté do zelených tenisek. „Kdo vlastně jsi, ještě nikdy jsem nikoho takového neviděl?“ zeptal se Honzík. „Jsem hrášek, říkají mi Eda a jsem z družiny naší princezny. S naší zemi je teď zle, vydal jsem se do světa lidí pro pomoc, jen nevím u koho ji hledat“, odpověděl smutně panáček. „A co zlého se u vás děje?“ vyzvídal Honzík. „Uvidíš sám, vezmu tě tam, jestli chceš“ nabídl mu hrášek Eda. Honzík byl rád. „Počkej, jsi moc veliký“, zamával ručkou Eda a něco zamumlal. Ozvalo se zasvištění, jako když švihneš proutkem a Honzík stál na okraji talířku stejně maličký, jako panáček hrášek.

Než se stačil vzpamatovat, odvedl ho Eda k hladině polévky a povídá: „Ničeho se neboj a skoč! Chrání tě kouzlo, nic se ti nestane.“ Honzík měl malou dušičku, ale poslechl a statečně skočil do polévky. Chvíli padal a najednou, co to? Stál na pevné zemi, po polévce ani vidu. „Pojď, zavedu tě k naší princezně. Poví ti, jaké nám hrozí nebezpečí“, vedl Honzíka dlouhou chodbou, až došli ke dveřím princezniných komnat. U nich stáli na stráži dva vytáhlí mládenci v zeleném kabátku a bílých kalhotách. „To jsou pórky, palácoví strážci“ představil je hrášek a otevřel dveře. Honzík se rozhlédl po prostorné komnatě plné roztodivných bytostí. Připomínali mu zeleninu, kterou viděl, když chodil s maminkou nakupovat.

V křesílkách kolem stěn seděli v družném hovoru baculaté dámy ve světle hnědých sukních, které vypadaly jako cibulky a s nimi pánové k nerozeznání od paprik a červené, ředkvičkám podobné dívky. Postávali kolem nich mládenci v zeleném, v kterých by každý poznal okurky. Takových osůbek tam bylo mnoho, Honzík si je ani nestačil všechny prohlédnout než došli k princezně.

Seděla na trůně uprostřed komnaty. Dlouhé, zelené vlasy jí splývaly na červené šaty. „Vypadá jako mrkev“, pomyslel si Honzík. Eda je představil: „To je princezna Mrkvička. Jejím otcem je král Celer I. a matkou královna Kedlubna. Poví ti, co naši zemi potkalo.“

Usadil se princezně k nohám a ta začala vyprávět: „Jak sis, Honzíku, jistě domyslel, jsi v Zeleninovém království. Žili jsme tu spokojeně až do chvíle, kdy se v Mlsném království, které s námi sousedí, ujal vlády mladý král Cukr II. Chce si podmanit okolní země a získat tak vládu nad naším i vaším světem. Ovocné království se mu ubránilo, protože jeho obyvatelé jsou ve vašem světě oblíbení a vítaní. Horší je to s námi. Nám hrozí záhuba, protože nemáme u vás zastání. Nemáte rádi zeleninu, raději mlsáte bonbony a cukroví. To krále Cukra II. posiluje a nám to síly ubírá.“

„Počkej princezničko, tomu nerozumím! Vysvětli mi to!“ požádal Honzík. „To je jednoduché. My se staráme o zdraví ve vašem světě. Přinášíme vám vitamíny, ty jsou pro lidi moc důležité, bez nich by nemohli zdravě žít. Vy nás posilujete tím, že si je od nás berete. Tak si navzájem pomáháme. Jenže, teď to vypadá, že už se dlouho nedokážeme králi Cukrovi II. ubránit. Má na své straně čím dál víc dětí, které zeleninu nechtějí jíst a naše království pomalu zaniká. Podívej se kolem sebe. Co vidíš?“

Honzík se rozhlédl: „Vidím smutnou zeleninu. I ty máš povadlé vlásky a smutné oči.“ Princezna pokývala hlavou: „Až král Cukr II. přemůže naše království, pustí se do boje o váš svět. Lidé budou slábnout bez vitamínů, bude jim chybět síla. Děti přestane bavit si hrát, protože je budou bolet zoubky, budou jen netečně pojídat sladkosti a tloustnout a tloustnout. Králi nedá moc práce stát se vládcem celého světa!“

„Ale to by byl moc smutný svět, tomu musím zabránit!“ vykřikl Honzík. „Rád bych se vrátil domů, princezno. Dojím svou polívčičku a hned zítra povím všem dětem ve školce, co jsem u vás viděl a slyšel. Společně se postavíme zlému králi Cukrovi II. Nesmíme dopustit, aby vyhrál.“

Princezna na něj pohlédla svýma krásnýma očima: „Jsi statečný a odhodlaný, Honzíku, věřím, že se ti to podaří. Každý kousek zeleniny, který děti sní, přispěje k naší společné záchraně. Děkuji ti, za celé naše království.“

Pak pokynula hráškovi Edovi, ten vzal Honzíka za ruku, zatočil s ním na místě, něco zamumlal a v tom si Honzík uvědomil, že sedí na své židličce u svého talířku, na kterém stydne polévka. Honem vzal lžíci a dojedl ji, než bys řekl švec. A co víc: zjistil, že mu vlastně docela chutnala. To asi zase nějaké kouzlo hráška Edy! Nebo to je tím, že už ví, jak to chodí v pohádkovém světě. Kdo ví!

Zítra to probere s kamarády ve školce a to by v tom byl čert, aby to Zeleninové království nezachránili. Vždyť to vlastně udělají i sami pro sebe.

Jméno „Honzíka“ můžete samozřejmě nahradit jiným jménem, nebo použít jméno holčičky, chcete-li motivovat dítě ke konzumaci zeleniny ale nezapomeňte vhodně přizpůsobit text!

Pohádka z elektronické knihy Předškoláci

The post Honzík v Zeleninovém království appeared first on Předškoláci.

The post Pohybová hra: Pamatovaná appeared first on Předškoláci.

Co Vás vedlo k založení e-shopu s nabídkou učebních pomůcek pro výuku anglického jazyka?

Ve chvíli, kdy jsem chtěla svého malého syna (v té době čtyřletého) učit angličtinu, zjistila jsem, že je zde prakticky nemožné koupit vhodné hry pro výuku. Proto jsem začala v zahraničí hledat něco, co pro mne bude učební pomůckou a pro syna oblíbenou hračkou. Zároveň jsem si uvědomila, že rodičů a učitelů, kteří řeší stejný problém, je více, rozhodla jsme se tyto učební pomůcky zájemcům nabídnout.

Co všechno nyní v e-shopu nabízíte?

Především stolní hry a puzzle (podporující anglickou konverzaci, např. puzzle od Orchard Toys mají na zadní straně krabice cca. 20 otázek, které k povídání přímo vybízejí), dále CD a DVD s jednoduchými pohádkami v angličtině nebo s anglickými písničkami, dětské knížky – leporela (lift the flaps, pull the tabs). CD a DVD můžou využít i rodiče, kteří nemluví anglicky, děti pasivně porozumí a naposlouchají správnou výslovnost. CIZÍ JAZYK ve škole pak pro ně NEBUDE CIZÍ.

Další novinkou jsou „střípky z mé praxe“, kde se zájemci mohou seznámit s dalším využitím dané pomůcky.

… Střípky z mé praxe: to znamená, že se nezabýváte pouze prodejem těchto pomůcek, ale také sama angličtinu učíte?

Ano, vyučuji angličtinu v mateřské školce.

Pro jaké věkové skupiny jsou hry určeny?

Odpověď: Některé stolní hry jsou pro děti již od 3 let, poslech anglických písniček doporučuji prakticky od narození. Plánujeme rozšíření nabídky i pro starší děti, tj. žáky II. stupně ZŠ.

Jaké hry byste především doporučila?

Na tuto otázku nelze přesně odpovědět, každá hra rozvíjí něco jiného, uvedla bych několik příkladů:

• Barvy: If you see a Crocodile, Quack, Quack, Flower Pot, Red Dog, Blue Dog
• Zvířátka: Farmyard Dominoes, Quack, Quack, Old MacDonald Lotto
• Jídlo: Pop to the Shops, Shopping List, Shopping List – Fruit and Vegetables, Greedy Gorilla
• Oblečení: Shopping List – Clothes, Laundry Jumble Kids
• Počítání: DVD 12345, Pop to the Shops, Magic Cauldron Game, Spotty Dogs, The Game of Ladybirds, Lucky Ducky
• Čas: Tell the Time, Penguin Clock Face, My School Day, My Weekend
• Tvary: Shape Snap, Jack and the Beanstalk
• Hláskování: Pass the Word, ABC Soup

V případě, že se na Vás zákazník obrátí s žádostí o doporučení hry, poradíte mu?

Samozřejmě, zákazník může využít kontaktní formulář na úvodní straně „Dotaz na prodejce“.

Děkujeme za rozhovor.
Pro více informací doporučuje navštívit www.anglictina-hry.cz

The post Rozhovor s majitelkou Angličtina-hry.cz appeared first on Předškoláci.

PRAVIDLA HRY:

• Všem dětem zavážeme oči šátkem a uděláme s nimi !hada”
• Jeden vedoucí ve předu a jeden v zadu.Vedoucí děti vodí všude možně – nejlepší je mít s sebou ještě jednoho dospěleho ,který by dělal zvuky atd.
• Jakmile sme došli na místo vámi předem určené ,vy se schováte ale jeden dospělý tam musí zůstat a rozvázat dětem oči.Ty by vás pak měli jít hledat.Nejlepší bude když při tom budete dělat strašidelné zvuky.No a jakmile vás děti najdou tak můžete jít do tábora
• Když den před tím pudete na vybrané místo a nastražíte tam nějaké strašidelnosti jako např.: Pavouky, kusy prostěladla pomalované červenou barvou… , tak se hra stane zajímavješí !

CÍL HRY:  naučit hráče odvahy a vcítit se možná i do role slepých

The post Únos appeared first on Předškoláci.