The post O mamince appeared first on Předškoláci.

K čemu by mi byl?
Ještě bych tam zabloudil.
Co jiného si budeš přát?
Co ti dám?
Nechci nic, všechno mám,
počítač i aparát,
chybí mi jen kamarád.

Autorka: Petra Mazáčová

The post Moje přání appeared first on Předškoláci.

Dům původně patřil Kryštofu Zestermannovi, který byl v letech 1598-1615 s krátkými přestávkami purkmistrem města Frýdlantu. Zemřel 24.ledna 1615 v deset hodin večer v žaláři frýdlantského zámku jako jedna z obětí Kateřininy nenávistné povahy. Podle vyprávění měl purkmistra v žaláři do krve zbít vlastní rukou Kateřinin syn Kryštof. I kdyby však v tomto ohledu pověst neříkala pravdu, nelze popřít, že Redernové se vůči Zestermannově rodině nechovali podle práva. Kateřina z Redernu totiž převzala Zestermannův dům do své správy, a tím připravila o dědictví purkmistrova syna.

Tehdy totiž dole ve městě právě hledala místo, kde by se mohlo čepovat panské pivo. A Zestermannův dům stál pěkně na náměstí, na velmi příhodném místě, navíc měla paní Kateřina neustálé spory s jeho majitelem. Proto se ho zbavila, a zřízení panského pivního šenku už nestálo mnoho úsilí. Před dům, který jí spadl do klína, pak stačilo předsunout malou přístavbu.

The post Dům Redernů a tajemné chodby appeared first on Předškoláci.

22.08.2011 TVŮRČÍ DEN

• Téma: Letní prázdniny (co děti o prázdninách zažily, koho potkaly, kde všude byly)
• Doba trvání: Začátek akce v 11.00, konec v 15.00.
• Úkol: Nakreslit co nejkrásnější obrázek na dané téma. V 14.00 se všichni společně rozhodnou, čí obrázek je nejkrásnější. Vyberou se tři nejlepší (1.- 3.místo).
• Vítězové dostanou dárek. Zveme všechny děti, co rády malují, aby se zúčastnily tvůrčího dne v našem dětském zábavním centru „Hrad Zábavy“ 

23.08.2011 DEN “CHYTRÝCH HLAV“

• Téma: Kdo je nejchytřejší?
• Doba trvání: Začátek akce v 11.00, konec v 15.00.
• Úkol: Vyřešit co nejvíce hlavolamů, rébusů, křížovek, sudoku atd. atp. za co nejkratší dobu. Ve 14.00 vyhodnotíme, kdo je nejchytřejší. Vyberou se tři nejlepší „hlavy“ (1.-3.místo)
• Vítězové dostanou dárek. Zveme všechny děti, které rády si procvičí hlavy, aby se zúčastnily soutěže o „nejchytřejší hlavu“ v našem dětském zábavním centru „Hrad Zábavy“.

24.08.2011 DEN ZLATOKOPŮ

• Téma: Kdo má nejvíce štěstí při hledání zlata?
• Doba trvání: Začátek akce v 11.00, konec v 15.00.
• Úkol: Se stopkami v ruce se vyhlásí začátek a konec rýžování. Za danou dobu je nutné najít co nejvíce „zlatých nugetů“. Vyhrávají ti nejúspěšnější a „nejbohatší“ (1. – 3. místo).
• Vítězové kromě toho, co sami vyrýžovali, dostanou dárek. Zveme všechny děti, co mají rády romány Jacka Londona, aby se zúčastnily soutěže o nejšikovnějšího zlatokopa v našem dětském zábavním centru „Hrad Zábavy“.

25.08.2011 DEN ROBINA HOODA

• Téma: „Trefa do černého“
• Doba trvání: Začátek akce v 11.00, konec v 15.00.
• Úkol: Posbírat co nejvíce bodů, trefit se co nejpřesněji do terče. Vyhrávají ti, co mají „nejpřesnější mušku“(1. -3.místo).
• Vítězové dostanou dárek. Zveme všechny „ostrostřelce“, obdivovatelé Robina Hooda, aby se zúčastnili soutěže ve střelbě v našem dětském zábavním centru „Hrad Zábavy“.

26.08.2011 DEN HLEDÁNÍ POKLADU

• Téma: Hledání ztraceného pokladu v labyrintu.
• Doba trvání: Začátek v 11.00, konec v 15.00.
• Úkol: Projít všemi úskalími, splnit všechny úkoly, aby se dosáhlo kýženého výsledku – objevení pokladu (vyhrává pouze jeden).
• Vítěz dostane dárek. Zveme všechny děti, které mají rády dobrodružství a knížky o pirátech jako Ostrov pokladu, aby se zúčastnily honby za pokladem v našem dětském zábavním centru „Hrad Zábavy“.

27.08.2011 DEN “CHYTRÝCH HLAV“

• Téma: Kdo je nejchytřejší?
• Doba trvání: Začátek akce v 11.00, konec v 15.00.
• Úkol: Vyřešit co nejvíce hlavolamů, rébusů, křížovek, sudoku atd. atp. za co nejkratší dobu. Ve 14.00 vyhodnotíme, kdo je nejchytřejší. Vyberou se tři nejlepší „hlavy“ (1.-3.místo)
• Vítězové dostanou dárek. Zveme všechny děti, které rády si procvičí hlavy, aby se zúčastnily soutěže o „nejchytřejší hlavu“ v našem dětském zábavním centru „Hrad Zábavy“.

28.08.2011 DEN ZLATOKOPŮ

• Téma: Kdo má nejvíce štěstí při hledání zlata?
• Doba trvání: Začátek akce v 11.00, konec v 15.00.
• Úkol: Se stopkami v ruce se vyhlásí začátek a konec rýžování (např. 5 minut). Za danou dobu je nutné najít co nejvíce „zlatých nugetů“. Vyhrávají ti nejúspěšnější a „nejbohatší“ (1. – 3. místo).
• Vítězové kromě toho, co sami vyrýžovali, dostanou dárek. Zveme všechny děti, co mají rády romány Jacka Londona, aby se zúčastnily soutěže o nejšikovnějšího zlatokopa v našem dětském zábavním centru „Hrad Zábavy“.

The post Kalendář akcí v dětském zábavním centru appeared first on Předškoláci.

Ronovská pověst má dále trochu odlišné pokračování. Ženě zůstal koš plný zlata a neproměnil se na kamení. Jenže, co je platné zlato, když se za něj platí životem. Takže nezbývalo než učinit ještě jeden pokus o záchranu. Přišla sem znovu o další květné neděli za rok. Stalo se jako tehdy, skála se rozestoupila a peněz na stole bylo tolik, co před odnesením. Nicméně to hlavní bylo, že dítě tam sedělo veselé, hrálo si s červeným jablíčkem v ruce. Žena na poklad ani nepohlédla, popadla dítě a utíkala ven. Teď se teprve mohla těšit z bohatství, které ji a dítě zabezpečilo na celý život. Druhá varianta pověsti je podobná. Opět květná neděle a žena s dítětem na Ronově. Najednou uviděla železné dveře, lehce je otevřela a za nimi bylo sklepení s hromadou uhlí. Žena si nabrala, což o to, uhlí bude dobré na zimu. Utíkala s ním domů, aby se mohla ještě jednou vrátit. Když přiběhla, tak železné dveře nešlo za žádnou cenu otevřít a za nimi zůstalo nejen uhlí, ale také odložené dítě. Zdrcená se vrátila domů a na místě, kde vysypala uhlí, válely se kusy ryzího zlata. Lehce nabyté bohatství ženu netěšilo. Truchlila po dítěti. Nezbylo než znovu zkusit proniknout za železné dveře o příští květné neděli. Našla je znovu otevřené. Ve sklípku sedělo dítě živé a zdravé, jen poněkud černé, protože si hrálo s uhlím. Obě pověsti spojuje jeden motiv rázu biblického. V příbězích se odpočítával na jedné straně lidský čas řítící se vpřed a na druhé straně čas božský, kde rok je jak jeden den. Celkový podtext pověstí míří dále. Poučuje nás o tom, kde si má člověk skládat poklady. Nový zákon praví, že ne poklady pozemské jsou věčné, nýbrž by nebeské vytvořené z dobrých skutků. Lidová moudrost k nim přidává, že tyto poklady se skládají na věčné úroky.
Dovětkem přidejme pověst, která nesahá příliš za hranice fantazie.

V 18.století chodily chudé ženy z panství sbírat na Ronov tvrdé traviny, který byly na zimu lámány a sloužily jako vycpávky. Když byly už znavené, hledaly si místo k odpočinku. Magdalena Carová byla asi uprostřed vrchu, tu náhle spatřila lískový keř vyrůstající u železné mříže, od níž ležela hromada starých tolarů. Žena je chtěla zpod mříže vydolovat, ale dostala ven jen jediný peníz. Při návratu domů se svěřila ostatním ženám, co viděla a ukázala jim minci. Ženy plné zvědavosti a touhy po bohatství se sem vypravily znova, ale nic už nenašly. Magdaleně tak zůstal jen jediný zachráněný tolar. Po čase se dostal do rukou litoměřického biskupa a ten za něj dobře zaplatil. Troufl bych si odhadnout, že šlo o reálný objev. Odhalil bych i možného konkrétního biskupa, kterého právě tyto věci zajímaly: Emanuel Arnošt hrabě Valdštejn, žijící v letech 1716 – 1789, byl třicet let biskupem litoměřickým. Vlastnil numismatickou sbírku, která podnítila Mikuláše Adaugta Voigta k tomu, aby položil základy české vědecké numismatiky. Valdštejnova sbírka se dostala do Národního muzea. Na dohled z Ronova jsou Hostíkovice, malá osada se vzácným gotickým kostelíkem. Při narovnávání silnice v letech šedesátých narazili dělníci na džbán plný pražských grošů. Skončily v českolipském muzeu a jsou tu vystaveny.

The post Hrad Ronov appeared first on Předškoláci.

Atrakce: “Vzduchové pistole”
Vyzvěte na souboj rodiče nebo přátele, zastřílejte si ze vzduchových blasterů měkkými míčky!
Dostanete 4 vzduchové pistole, terče a můžete začít soutěžit! Hodí se pro děti od 5 let.

Atrakce “Zóna pro nejmenší”
Speciální místo pro drobečky. Atrakce se skládá ze suchého bazénu, klouzaček,
skládacího hradu, měkké skládačky atd. Hodí se pro děti do 4 let.

Atrakce: Rýžování zlata a polodrahokamů
Budete se cítit jako zlatokop! Tato atrakce zaujme, poučí a pobaví děti každého věku.
Naučte se používat zlatokopecké sítko a jiné nástroje, které potřebuje správný zlatokop.
Až najdete pravý polodrahokam, nechte si ho – je Váš!

Atrakce: “Zábavní automaty”
Všechny hrací automaty našeho centra vydávají lístečky,
které můžete vyměnit za dárečky v Recepci.

Najdete u nás jak sportovní tak zábavné atrakce pro celou rodinu.
Od nás nikdo neodejde bez výhry! www.hradzabavy.cz

The post Dětské atrakce a hry – Hrad zábavy appeared first on Předškoláci.

Co v něm vidím?
Velký hrad a malý hrádek,
co je tohle za pořádek?
Už je všechno jasné,
člověk jenom žasne,
jakou velkou zříceninu
máme u nás v kraji.

Ted si trochu odpočinu,
a už jedu do zahrady
kde si všichni hrají.
Jsou tam velká zvířata,
je to zoologická zahrada.

Nakrmíme kačenky,
koupíme si jízdenky,
povozí nás vláček,
támhle letí ptáček!

Letí asi zdaleka,
teče tam prý řeka.
Pojedu se podívat
kde se můžu koupat,
ale jenom s maminkou
nebo také s tatínkem.

Den skončíme ohýnkem,
opečeme klobásy,
uklidíme kraťasy,
zalezeme do postýlky.
Bude se nám zdát
o veselých prázdninách.

The post Prázdniny appeared first on Předškoláci.

Ukázky z časopisu:

The post Časopis Sluníčko 5/2011 appeared first on Předškoláci.

Před dávnými časy, v těch dobách, kdy v našich zemích vládl mocný Samo, černaly se tmavé hvozdy na místě, kde stojí dnes Vyškov. Nebylo ani dědin v okolí a řeka vlekla se zvolna tichými, divoce zarostlými bažinami. Na jihovýchod odtud vyrůstal ze zvlněné půdy příkrý vrch a na něm stál hrad Orlov. Založil jej před lety smělý lovec Jacek, který tu na vrcholku hory našel orlí hnízdo s třemi orlíky. Podle orlů pak nazval hrad i rod svůj, jenž se tu trvale usadil. Přešla léta a hrad obýval mocný pán Radimil z Orlova, jehož dcera Viška stala se manželkou Samovou. Měl sice Samo dvanáct žen z krve slovanské a s nimi 22 synů a 15 dcer, ale ze všech nejmilejší mu byla Viška. Urostlá postava, krása pohledu a líbeznost pohybů pojila se u ní neobvykle s odvahou a silou. Dovedla celé dny stříleti z luku, honiti divokou zvěř a leckdy na lovu zvedla uštvané zvíře se země docela lehce a nesla je v rukou velký kus cesty. S posvátnou hrůzou všichni k ní hleděli, když se zabývala kouzly, nebo když s tváří nadzemsky změněnou a očima planoucíma u vytržení věštila události budoucí.

V těch dobách vytáhl Samo do pole proti Avarům a Viška, která jindy svého manžela věrně doprovázela na výpravách válečných, odebrala se k svému otci na hrad Orlov, aby tu očekávala dítě, které se jí mělo naroditi. Doprovázena družinou a otcem svým Radimilem, usedla jednou na návrší proti hradu Orlovu tváří k východu slunce a zachvácena věšteckým duchem, s hořkým pláčem předpověděla, že se jí brzy narodí syn, ale že jemu i matce jest osudem určena smrt, která je oba hned uchvátí. Věštila i rozkvět a velikost říše moravské, její vzrůst i pád a zase opětné vzkříšení a slavnou vládu nad zeměmi sousedními. Pak obrátila oči k hustému lesu nedaleko Orlova v údolí řeky se prostírajícímu a řekla, že tam bude místo posledního odpočinku pro ni i jejího syna, jemuž určila jméno Samoš. Objímala vzrušeně otce a prosila ho, aby dal po smrti její i syna Samoše spáliti těla, a popel obou aby uložil do kamenné nádoby. Pak měl zavolati jejího bělouše, na němž tak často doprovázela svého manžela do bitev, nádobu přivázati k sedlu a pak koně volně pustiti a sledovati jeho cestu. Až se bělouš zastaví v lese u vysokého dubu, označí sám místo pro mohylu: kde třikrát pravou nohou zahrabe, tam vyprýští ze země pramen čisté vody. Na tom místě má se popel uložiti do země a u nasypané mohyly mají se konati o výročí její smrti zápalné oběti za zpěvu žalozpěvů na usmíření bohů. Kouzelná moc pak způsobí, že pramen utvoří u její mohyly studánku, do níž přejde věštecký dar, od bohů Višce udělený – kdykoli Moravané vytáhnou do boje proti nepříteli, bude studánka věštiti šťastný či nešťastný výsledek; čeká-li je vítězství, bude voda jasná a průhledná až na dno, bude-li souzena porážka, pak zrudne voda do krvava a povrch se pokryje popelem.

Tak věštila Viška osud sobě i své zemi. Marně se snažil Radimil ji uklidniti, marně obětoval bohům na odvrácení zlé sudby. Po několika dnech splnila se věštba a Viška odešla na věčnost krátce po smrti svého novorozeného syna Samoše. Zarmoucený otec vyplnil její přání, dal snésti na nádvoří Orlova hranici vonného dříví a spálil obě těla. Popel vložil do kamenné nádoby a zavolal, jak si Viška byla přála, jejího bělouše, k sedlu mu přivázal nádobu a za nářku a zpěvu žen pustil koně volným krokem, sám pak s celou družinou za ním se ubíral smutně. Hluboko do lesa vedl je zvolna bělouš. Ač ho nikdo nepobídl, přece kráčel jistě, jako by znal svůj cíl, až stanul u starého dubu, žalostně zařičel a třikrát zahrabal pravou nohou do země. Tu vytryskl do výše silný pramen čisté vody, ale hned zase ztratil se v zemi a zůstala malá jen studánka. Bez dechu sledoval Radimil s družinou, jak plní se doslovně předpověď nešťastné Višky, a tehdy se teprve rozléhal les v dál hlasným nářkem a kvílením žen, za něhož kladli do země popel a vršili do výše okrouhlou mohylu, u ní pak obětí zápalnou slavili památku věštkyně Višky.

Po smrti obou svých drahých chtěl otec být nablízku popela jejich, i poručil mýtiti les a tvrz si tu zbudoval, kterou pak nazval jménem své dcery „Viška“. Na ní se usadil, opustiv staré své sídlo, hrad Orlov, a dočkal se brzy zprávy o vítězství vojska Samova v avarské zemi. Tehdy se poprvé projevila kouzelná věštecká moc studánky, jejíž voda prudce proudila do velké výšky a při tom zůstala jasná a průzračná do dna. Od té doby se šířila pověst o zázračné věštecké studánce a často tu viděl bázlivý zrak, že voda v ní zrudla a povrch byl popraškem popela poset.

Samo vítěz vrátil se z boje, jímž podmanil si celou panonskou zemi. Zarmoucen nad ztrátou syna i manželky ze všech mu nejmilejší, rozkázal vzíti ji do počtu božstev chránících zemi, aby již nikdy nebylo zapomenuto jméno a aby šlo od rodu k rodu. Mohylu dal ozdobiti bronzovou sochou a kol tvrze vystavěl vladařské sídlo, jemuž zůstalo jméno „Viška“. Celý věk vládl Samo a ve stáří 100 let zemřel. Po boku mohyly první nasypána byla druhá, pod níž uložen popel Samův, a za 10 roků pak třetí, jež chovala popel Radimila z Orlova.

Léta a staletí míjela, zanikl věštecký pramen, mohyly byly smeteny, jen pověst zůstala, a ta klade místo mohyl i studánky tam, kde dnes je presbytář vyškovského farního kostela.
Tak končí pověst o vzniku Vyškova.

The post Pověst o založení Vyškova appeared first on Předškoláci.

Brzy ráno vyrazil mladý rytíř doprovázen svým zbrojnošem na dalekou cestu. Za těžkých bojů a po mnoha nebezpečích obstál v těžké zkoušce. Skutečně se dostal až do Palestiny, na zpáteční cestě však upadl do otroctví a byl zavlečen do Egypta a prodán majetnému pánovi. Tam se mu po čase podařilo získat jeho přízeň a dostat se do egyptské kněžské školy, kde se naučil kromě vědy také černou magii, jejíž pomocí se osvobodil. Mezitím pán ze Žeberka zemřel a jeho dcera se stala majitelkou hradu, jehož posádce velel jistý mladý rytíř. Než uběhla doba smutku, našli ti dva v sobě zalíbení a na věrného nápadníka žeberská paní úplně zapomněla. Ale čas plynul a jednoho dne se před bránou pohlodského hradu ozval známý hlas rytíře, vracejícího se z dobrodružné cesty. Byl radostně uvítán. Když se ale dozvěděl o nevěře své milé, změnila se jeho láska v nenávist a přísahal strašnou pomstu svým kouzelným uměním. Než zapadlo slunce, vyrazil na svém koni směrem k Žeberku, třikrát objel hrad a vyřkl strašlivou kletbu.

Podle ní se měl celý hrad propadnout i s nevěrnou paní a jejím milencem. Jedině na Květnou neděli každého roku (tj. neděli, která bezprostředně předchází neděli velikonoční) mělo být hradní paní dopřáno objevit se na tomto místě; bude věčně zakleta až do doby, než ji nějaký jinoch vezme klíče z ruky a tím ji vysvobodí. Klíči pak dotyčný odemkne vchod do sklepení, v němž se nachází žeberský poklad, a ten mu také bude patřit. A jak řekl, tak se prý také stalo: sotva dozněla kletba, celý hrad se s rachotem propadl. Co se týče žeberského pokladu, pověst říká, že by měla být v hoře ukryta pánev plná zlata a stříbra, uložená v zamčeném sklepě vytesaném hluboko do skály. Pouze na Květnou neděli, v době, kdy se v kostele čtou pašije, se zmíněná skála rozevře a uvolní se vchod do nitra země. Do dvanácti hodin zůstane poklad přístupný, posledním úderem hodin se chodba opět na další rok uzavře. Na kolik je pověst pravdivá? Pokud alespoň z části ano, pak by se uvedený příběh odehrál někdy ve 14. století. V té době již hrad Starý Žeberk existoval. Otázkou ovšem zůstává existence pohlodského rytíře a jeho hradu.

Vesnice Pohlody ležela 8 km severovýchodně od Chomutova a beze zbytku zanikla po roce 1979 v důsledku důlní činnosti. V Pohlodech ale nikdy žádný hrad nebyl. Ovšem mezi nimi a Komořany se nacházelo městečko Ervěnice. Zde stávaly dvě tvrze, přičemž starší z nich byla vybudována pravděpodobně kolem roku 1300; tedy v době, kdy by se mohl odehrát náš příběh, již existovala. I Ervěnice včetně zbytků obou tvrzí ustoupily těžbě uhlí. Na konci 80. let v podstatě zanikly i Komořany, většina jejich zástavby ustoupila průmyslovému areálu a dopravního koridoru. Jejich zbytek, tvořený několika opuštěnými domy, tvoří jednu ze čtvrtí města Mostu. Další otázkou je existence šlechtičny, která byla prokleta. První doložený majitel hradu Albert ze Žeberka (zemřel v roce 1321) byl opakovaně ženat a měl jediného stejnojmenného syna (ten však zemřel předčasně již roku 1307) a několik dcer.

O Albertových dcerách je známo, že jedna z nich byla provdána za některého ze synů Viléma z Valdeka, další, nesoucí po matce jméno Margareta, se stala manželkou Oty z Bergau-Löbdaburgu. Z jejich manželství vzešli dva synové, oba obdaření rodovým jménem Ota. Ti se v roce 1327 usadili v Čechách. Žádné další podrobnosti o rodinných poměrech dalších majitelů Žeberka a jejich případných pohledných dcerách se mi zjistit nepodařilo. Poslední a asi nejzajímavější otázkou je možnost existence žeberského pokladu. Ta se ale – podobně jako existence většiny hradních pokladů – jeví jako dost nepravděpodobná. Albert ze Žeberka byl poměrně významnou osobností své doby, a tudíž nebyl asi žádný chudák. Není tedy vyloučeno, že kdysi ve sklepích Starého Žeberka byly uloženy cenné předměty; páni ze Žeberka si je ovšem nejspíše vzali s sebou na Nový Žeberk při stěhování na počátku druhé čtvrtiny 14. století. Hledání žeberského pokladu bylo populární zábavou místních obyvatel již v 19. století. Na vrchol Jezerky se na Květnou neděli – i jindy – vypravovali lidé z okolních vesnic, v domnění, že tam něco najdou. Údajně zde byly nalezeny staré stříbrné mince, další pověst vypráví o tom, že zde byla vykopána starobylá klenba a po náhlé smrti jednoho z hledačů pokladů ti ostatní prací ze strachu zanechali.

O dalších pokusech o získání pokladu máme podrobnější zprávy: Například v dubnu 1812 opravovali dva tesaři z Černic a Horního Jiřetína na úpatí Jezerky plot panské obory. Vzpomněli i na pověst a domluvili se, že v poledne si prohlédnou zbytky zřícenin Žeberku. Když dosáhli vrcholu, hodiny na věži zámku Jezeří právě odbíjely tři čtvrtě na dvanáct. Unavení muži usedli na jediný zbytek zdi a chystali se k obědu. Tu náhle uviděli na západní straně černě oděnou ženu zahalenou černým závojem, ve starobylém oděvu, kráčející nejprve zvolna k nim. Zdánlivě muže nepozorujíc kolem nich přešla na protější stranu, kde zmizela stejně nepozorovaně, jako přišla. Ruce držela za zády a v nich měla klíče, se kterými si pohrávala. Byla to tedy zajisté zakletá žeberská panna, která toužila po vysvobození. Když se muži vzpamatovali, bylo jim líto, že zakleté dívce nevzali klíče. Slíbili si, že o této události nikomu neřeknou, protože se báli, že by se jim lidé vysmáli a označili je za podvodníky.

Po delší době se ale jeden z nich svěřil své manželce, díky které se historka brzy rozšířila mezi lidi. V roce 1855 jistý podnikavý krejčí přemluvil své dva sousedy, aby ho doprovodili na vrchol Jezerky a pomohli mu při získání pokladu. Sousedům se ale moc nechtělo, a proto šli pomalu, zatímco nebojácný krejčí brzy došel až na skalnatý vrchol, kde stával Žeberk. Jak zvedl hlavu, zůstal na okamžik omráčen: ve skalní stěně se otevřely dveře a uvolnily mu vchod do dlouhé skalní chodby. Z nitra země zněl pláč a prosba o vysvobození. Krejčí se rychle rozhlédl kolem, aby si místo zapamatoval a rozběhl se ke kamarádům. Než se společně dostali na vrcholek, odbíjelo už v Albrechticích poledne; ve skále mohutně zadunělo a půda se jim zatřásla pod nohama. Zalekli se a vyčkávali a potom pospíchali k místu, kde krejčí viděl vstup do skály. Jak se dalo čekat, našli pouze skalní stěnu, nikoliv však tajnou chodbu.

Asi poslední pokus o získání žeberského pokladu popisuje s trochou ironie Jan Foitschek ve svém článku v Kulturním kalendáři Mostecka z ledna 1966. V 70. letech 20. století byl proveden povrchový průzkum hradního areálu, při kterém se sice našlo značné množství keramiky a další zajímavé artefakty, nic z toho se ale za poklad považovat nedá. Archeologický průzkum hradu dosud uskutečněn nebyl a zřejmě v dohledné době ani nebude, protože areál se nachází na území národní přírodní rezervace. V literatuře se zmiňuje ještě jeden výklad pověsti o žeberské panně, který pochází ze začátku 20. století od jistého chomutovského profesora: Podle něj byla podstatná část hradu postavena ze dřeva – to připouštějí i výsledky zmíněného archeologického průzkumu. Právě použitý stavební materiál se mohl stát příčinou náhlého a rychlého zániku hradu (např. požárem nebo jinou živelnou katastrofou). Tato událost, k níž si lidé v průběhu staletí přidali romantický příběh o rytíři a krásné dívce, se mohla zachovat v uvedené pověsti.

V souvislosti se žeberskou pannou se také mluví o dvou dalších místech, která ležela již pod horami. Když se šlo z Jezeří po lesní cestě směrem ke Kundraticím-Boudám, po opuštění lesa jste se dostali na pláň, která se rozkládala od Jezeří až skoro ke Kundraticím a od úpatí Jezerky dolů k silnici. V její dolní části se nacházela louka, nazývaná Haderwies (úřední český název se mi zjistit nepodařilo, ale jméno by se snad dalo přeložit jako Sporná louka). Vedle jezeřského lesa pak ležel malý, rákosím zarostlý a podle louky pojmenovaný rybníček Haderwiesteich. Několik set metrů od něj vytékal ze země potůček; tento pramen se nazýval Quackbrunn (nebo také Quackbrünn’l), což bylo navzdory původnímu významu názvu (quick = svěží, živý) později velmi povedeně přeloženo jako Žabí studánka. V současné době byste tato místa v terénu již nenašli – to je ostatně pro Mostecko docela typické. Rybník se nacházel 1 km jižně od zámku Jezeří a pramen ležel v lukách 0,4 km severozápadně od bývalého nádraží v bývalém Dřínově. Dnes neexistují ani Kundratice, ani jejich část Boudy a ani Dřínov. V místech, kde kdysi stávaly a kde kdysi byl rybník a louka, se dnes rozkládá pouze šedesátimetrová jáma velkolomu Československé armády.

A právě v těchto místech, kde jsou dnes pásové dopravníky na uhlí, se prý objevovala žeberská panna. Kdysi ji tam viděl jistý muž z Černic, který obchodoval s drůbeží. V letních měsících chodil třikrát týdně prodávat své zboží na trh do Jirkova nebo do Chomutova. Jednou v srpnu přišel obchodník unaven z trhu domů a brzy ulehl, protože chtěl následujícího dne vyrazit za obchodem ještě před svítáním. Muž rychle usnul, po krátkém spánku se ale probudil. Zdálo se mu totiž, že už začíná svítat; ve skutečnosti jej probudil svit měsíce v úplňku. Obchodník vstal, oblékl se, vzal nůši na záda a vyrazil na cestu do Jirkova. Prošel jezeřským lesem a když došel k Žabí studánce, odbíjely zámecké hodiny na Jezeří půlnoc. Muž si uvědomil, že vyrazil zbytečně brzy, shodil nůši ze zad a lehl si ke studánce, aby zde počkal do rána. Sotva ulehl, objevila se před ním žena ve starobylém oděvu a pokynula mu, aby ji následoval. Váhavě vstal a šel za zjevením až k plotu panské obory. Žena plot překročila a znovu ho vybídla, aby pokračoval za ní. Muž ale dostal strach a zůstal stát. Podivná bytost mu pohrozila. Potom silně zahřmělo a přízrak zmizel. Muž zděšeně utíkal ke své nůši, hodil ji na záda a s hrůzou utíkal z tajemného místa pryč.

The post Mostecko: O Jezerce a Žaberku appeared first on Předškoláci.