Rubriky
Pohádky

Marnivá žába

Žila byla jedna malá, zelená žába. Ale nebyla to jen tak nějaká žába, byla marnivá. Místo, aby celý den kvákala, až by uši všeho živého zaléhaly, tak zírala na svůj odraz v zrcadle. Tahle žába měla krásné a velké zrcadlo. Do něj mohla zírat celé hodiny a také to dělala. Natáčela se zepředu, prohlížela se zezadu, otáčela se jak holub na střeše – doprava a doleva. Špulila pusu, poulila do zrcadla oči, dokonce v zrcadle prohlížela svůj jazyk. Zrcadlo div z toho všeho prohlížení neprasklo. Přátel si nevšímala. Ostatně, k čemu by jí nějací byli, když si vystačila jen se zrcadlem. Zvířátek si nevšímala, ani si s nimi nehrála, prostě jen zírala do zrcadla. Většina zvířátek nad tím mávla rukou a žabku ze svých her vynechala.

Rubriky
Plzeňský kraj

Kašperk

Do lesů kolem hradu Kašperk chodívali chudí chalupníci na dřevo a proutí k pletení košíků. Jednou si všimli, že na pobořených hradbách brzy zjara vykvétá zvláštní keř. Byla to šípková růže, ale její květy byly obrovské a krvavě rudé. Jednou o Velikonocích šla tudy mladá žena s dcerkou Maruškou. Vracely se z kostela v Kašperských Horách. „Podívej, maminko, na ty krásné růže!“ zvolala Maruška. „Počkej, hned ti jednu přinesu, aby

Exit mobile version