Pan zahradník svolal své pomocníky, rozdal jim hrábě a přidělil jim místo, které měli uklidit. Cesty a cestičky vykartáčovalo malé autíčko, ale na trávník si netroufalo, proto ho bylo potřeba vyhrabat ručně.

Všichni se dali vesele do práce. Hromádek listí přibývalo. Hrábě se brigádníkům v rukou jen kmitaly. Jediný, komu se moc pracovat nechtělo, byl Bohumil. Chvíli hrabal s ostatními, ale pak ho to začalo nudit.

„Proč bych se honil, však mi práce neuteče, na chvilku si odpočinu“, pomyslel si, odhodil hrábě a posadil se na lavičku. Z kapsy vyndal svačinu a pustil se do ní. Pozoroval, co kde lítá a práce stála. Ostatní už přes své hromady listí skoro neviděli a on pořád ještě seděl a lelkoval. Dokonce si na chvíli i zdříml.

Bylo poledne, když se Bohumil probral. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že všichni už mají hotovo, jen na jeho místě leží listí skoro netknuté. Po hlavní cestě se k němu blížilo nákladní auto, které sváželo shrabané hromady. Bohumil vyskočil z lavičky:

„Jejda, jejda, to se bude pan zahradník zlobit! Kde jste, hrábě? Přece jste mi neutekly, někde tady jsem si vás položil?“ Bohumil se rozhlížel, ale ať se díval, jak se díval, hrábě neviděl.

Ležely schované v listí a vyčkávaly. Zlobilo je, že je jejich dočasný majitel tak líný a že je jen tak halabala odhodil. Chtěly ho za to potrestat. Bohumil je hledal v listí, neviděl je a šlápl jim na zuby. Násada se prudce zvedla a už tu byl trest za lenost i za nepořádnost! Na čele mu vyskočila pořádná boule.

Náklaďák dojel až k němu. Vyskočil z něj pan zahradník a když viděl, že Bohumil nemá svou práci hotovou, spustil na něj:

„Ty jsi mi ale pracant! Vrať mi hrábě a jdi si po svých a už se tady neukazuj!
Lenochy tu nepotřebuji!“

Hrábě podal šikovnému děvčeti, které se hned dalo do práce a ještě si přitom zpívalo. To se jim moc líbilo! Hrabaly o sto šest, takže netrvalo dlouho a bylo hotovo. Park byl uklizený a připravený schovat se pod bílou peřinku, až přijde čas.

Brigádníci vrátili hrábě panu zahradníkovi, aby je uložil do skladu k ostatnímu nářadí. Tam budou do jara odpočívat a potichoučku budou svým kamarádům vyprávět o tom, jak potrestaly lenocha.

Pohádka z elektronické knihy Předškoláci

The post Proč se hrábě zlobily appeared first on Předškoláci.

Pondělín je rozvážný, do ničeho se nehrne, na všechno má dost času. Má rád barvu letní oblohy a takové nosí i tričko. Pod modrou kšiltovkou se mu kroutí pramínky černých vlasů a jeho šedé oči vypadají pořád trochu ospale. Ale to je jen zdání. Přebírá službu první den po víkendu a tak mu chvíli trvá, než se docela probere. Ve skutečnosti je to velice vnímavý a chytrý skřítek.

Úterník je skřítek hromotluk. Jestli se to tak dá o skřítkovi říct. Je ze všech týdeníčků nejsilnější. Má blonďatou, ježatou kštici, modré oči a pořád se trochu mračí. Pod fialovým tričkem se ukrývají vypracované svaly. Neodmítne pomoc komukoliv, kdo ji právě potřebuje.

Středáček je věčně rozesmátý, upovídaný a rozpustilý skřítek, který ovšem ve své kudrnaté hlavičce nosí spoustu nápadů. Zdržovat se v jeho blízkosti je trochu o strach, protože nikdo nikdy neví, co komu zase provede. Ale pod jeho oranžovým tričkem tluče dobré srdíčko, takže jeho šprýmky jsou mírumilovné a dobrosrdečné.

Čtvrtečník je důsledný a spolehlivý, nikdy neslíbí nic, co by nemohl splnit. Je moudrý a pro každého má dobrou radu. Dlouhé vlasy a kulaté brejličky způsobují, že před ním mají ostatní tak trochu ostych. Jeho oblíbená barva trička je červená.

Pátníka vyhledávají ti, kteří potřebují vyléčit jakýkoliv neduh, protože se vyzná v léčivých bylinkách, jako nikdo na světě. Zelené tričko taky nenosí jen tak, pro nic, za nic. Na jeho rezavých, věčně rozcuchaných vlasech, sedí ošuntělý slamák a pronikavý pohled jeho šedozelených očiček funguje jako rentgen. Hned vidí, co komu schází a dovede mu namíchat zdravý a chutný čajíček nebo odvar na obklady. Pod jeho rukama se musí každý rychle uzdravit.

Poslední dva dny v týdnu patří dvěma vílám, Sobotičce a Nedělince.
Jsou to krasotinky plné elánu a nadšení pro všechno, co se kolem nich děje.

Sobotička je tak trochu víc do větru, ráda se baví, poslouchat ptačí štěbetání a tancovat ji baví ze všeho nejvíc. Nikdy neví, kdy přestat. Své bílé šaty a dlouhé tmavé vlasy roztáčí hluboko do noci. Svědčí jí měsíční světlo a rosa v trávě. Celá se jakoby třpytí a tím vnáší radost do srdíček těch, kdo se s ní setkají.

Nedělinka je o něco klidnější, i když i jí tanec učaroval. Přesto ji najdete i zasněně sedět na lesním paloučku a vychutnávat klid volného odpoledne. Ve svých žlutých šatičkách, zahalena ve zlatavém závoji, splývá se slunečním světlem. Pak ho roznáší mezi své přátele i ty, kdo jí přijdou do cesty. Mají ho potom plná srdíčka a na světě je hned veseleji.

Týdeníčci spolu prožívají plno různých dobrodružství a já vám alespoň o jednom z nich povím …

Pohádka z elektronické knihy Předškoláci

The post Týdeníčci appeared first on Předškoláci.

Martin Stejskal ve svém Labyrintu tajemna píše, že v lednickém parku se o půlnoci zjevuje na svém koni přízrak rytíře v širokém černém plášti, pod nímž lze spatřit umrlčí lebku. Dříve, než se zjeví, bývá slyšet dusot kopyt – nejspíš trochu arytmický, protože strašidelný oř má jen tři nohy. Aniž by komukoliv uškodil, ztrácí se nakonec přízrak v jednom z lednických rybníků. Mohly by záhadné kroky na zámecké půdě patřit tomuto černému rytíři? Nebo má na zámku komplice, strašidelného pacholka, který se mu stará o koně a ve zbylém čase z nudy bloudí zámkem, pohupuje lustrem a sráží hrnečky?

Vysvětlit podivné úkazy z lednického zámku se zatím nikomu nepodařilo. Zároveň tu však nikdo nikdy jejich vinou nepřišel k žádné úhoně a tak se jich zámečtí nebojí. Pokud vám, narozdíl od nich, právě teď naskočila husí kůže a rádi byste věděli, co za úkazy vězí, mohu vám poradit jediné. Zajděte si o půlnoci do lednického parku. Pravdu totiž zná asi jen ten tajemný černý rytíř na třínohém oři.

The post Kdo houpe lustrem na lednickém zámku? appeared first on Předškoláci.

Květnové Sluníčko vás zavede do pravěku za dinosaury. A komu by se nechtělo až do pravěku, může navštívit alespoň muzeum. Zahrajete si na paleontology nebo lovce mamutů. Čeká vás spousta zábavných úkolů a vystřihovánek, například kostra dinosaura. Koho baví hrát karty, jistě uvítá velkou kartonovou přílohu Černý Petrosaurus.

POZOR! Květnové Sluníčko si můžete zakoupit s dárkem
– speciální dinosauří baterkou, nebo s velkou samolepkou Pata a Mata.
Kdo má rád animované seriály, pro toho je určeno Sluníčko s DVD Potápěj se, Olly!

Ukázky z časopisu Sluníčko 05/2010:

The post Časopis Sluníčko 05/2010 appeared first on Předškoláci.