The post Pejsek – Uklízel si boudu appeared first on Předškoláci.

Vzal si za ženu nejhezčí holku z okolí, žádná jiná pro něj nebyla dost dobrá. Nevěsta byla sice krásná, ale chudá. A protože nezapomněla na svůj původ, měla mladá selka pro každého vlídné slovo a také nějaké to sousto navíc. A když došel chudý žebrák, i penězi ho obdarovala. Když sedlák uviděl, jak žena rozhazuje jeho majetek, začal jí spílat. Zakazoval jí podstrojovat čeledi a obdarovávat chudé. Vyčítal jí, že ho přivede na mizinu, jestli s tím nepřestane. Mladá selka se tolik trápila, až se rozstonala a zanedlouho zemřela. Ale sedlák dlouho netruchlil. Za nějaký ten pátek se oženil znovu.

Tentokrát si vzal ženu bohatou a stejně lakomou, jako byl sám. To se jim to šetřilo. Kdykoliv se selce podařilo nějakého pocestného od vrat odehnat, odnesla to, co na něm ušetřila, do truhlice na půdu. Zanedlouho byla truhlice téměř plná. Jednou se na statku objevil starý a nemocný žebrák. Prosil selku o jedno vejce, že si ho uvaří. Hospodyně ho s láteřením odbyla a honem utíkala schovat vajíčko do truhlice. Žebrák za ní od vrat volal: „Naděl vám Pámbu tak, jako vy mě!” A odešel. Večer si šla hospodyně svůj poklad prohlédnout, ale běda. Jakmile odklopila víko, vylezli z truhlice hadi, milou selku obtočili a stáhli ji dovnitř. A víko se samo zavřelo. Sedlák ji hledal několik dní. Pak ho napadlo podívat se na půdu. Tam uviděl truhlici, otevřel ji a uvnitř spatřil už jen kosti nebohé selky.

A hospodář? I jemu se nakonec špatně vedlo. Začal pít a časem propil celý statek. Nakonec mu nezůstalo nic a musel chodit od domu k domu stejně jako žebráci, které dříve sám ode dveří odháněl.

The post O lakomém sedlákovi z Bohdalce appeared first on Předškoláci.

Nikdo z lidí se nepřibližoval k jeskyni, neboť se bál, že z něj bude jedna z kostí u tlamy draka. Avšak jednoho dne jel kolem princ na černém koni, který nic nevěděl o zlém draku Bucifákovy. Řekl si: „Už je pozdě večer. Půjdu do jeskyně a přečkám v ní do druhého dne.“ Drak s velkými černými flíčky slyšel přibližující se kroky do jeskyně. A poznamenal: „Mám takový hlad,“ a byl spokojen blížící se večeří. Princ šel hlouběji a hlouběji do jeskyně a svítil si loučí. Náhle spatřil všude ležet kosti, za nimiž uviděl spokojeně čekajícího draka. Jen co se vzpamatoval, „chlamst“, už ho držel Bucifák v tlamě. Princ byl však rychlejší, vytáhl meč a propíchl drakovi hlavu. Lidé se dozvěděli o této události a děkovali odvážnému princi za zabití zlého draka Bucifáka, který je velmi strašil. Prince prohlásili za krále své země a spravedlivě kraluje až dodnes.

The post Pohádka o drakovi Bucifákovi appeared first on Předškoláci.

To mně víc vadí na štěněti
když nemá vážný interes
když zapomíná, že čas letí
a jednou z něho bude pes.

Když jenom štěká, chroustá kosti
lítá a hlídá si svůj kout.
Když nemá kousek ctižádosti
kam to chce potom dotáhnout?

To naše taky se jen flinká
a už si myslí že je psík.
Já mu to říkám od malinka:
Ty skončíš jako jezevčík!

(Emanuel Frynta)

The post Štěně appeared first on Předškoláci.