Lety – Předškoláci

Kostra na radnici

Michael Novotný — Mon, 14 Nov 2011 20:33:20 +0000

Cizinec, který prijde do Havlíckova Brodu, si povšimne kostry, která stojí na staré radnici. Vypráví se o ní tato povest: Pred mnoha a mnoha lety, nekdy v 15. století, Žižkovo vojsko pobilo Havlíckuv Brod, který se tenkrát nazýval Nemecký Brod. Nemecký Brod se dlouho vzpamatovával z tohoto útoku, ale nakonec mu byla uznána práva. Jihlava závidela práva Nemeckého Brodu a chtela se ho zbavit. Dlouho do noci se proto v Jihlave vymýšlelo, jak se Brodských zbavit. Nekdo navrhl všechny otrávit, další at je zase vypálí. Nakonec si odhlasovali, že Brodské vyplení. Jenže tu byl problém – jak se dostat za bránu mesta? Jihlavan David prohlásil: “Brodští mají hlásného Hnáta, je to takový budižknicemu a hlupák, který za pár grošu udelá vše. Myslím, že zde je jejich slabina.” S tím Jihlavané souhlasili. Toho rána roku 1472, co meli Jihlavští vtrhnout do mesta, mladé ženy praly prádlo. Vtom se jim zjevila dryáda, bájná bytost. Varovným hlasem promluvila: “Obyvatelé Nemeckého Brodu, hlásný Hnát vás zradil a ted, brzy ráno, vpustí Jihlavské do mesta, aby vás vyplenili. Rozhlaste to všem obyvatelum.” A pak se rozplynula. Ženy zustaly nejdríve jen tak stát a koukat. Ale pak se vzpamatovaly a probouzely ostatní obyvatele Brodu. Ovšem to už zrádce Hnát otvíral bránu Jihlavským. Ješteže bylo pár mužu na nohou a strhli Hnáta do príkopu drív, než otevrel bránu úplne. To se ví, že pár Jihlavských se dostalo za hradby mesta, ale to už je naštestí zatlacili na ústup obyvatelé Brodu.

Hlásného Hnáta cekala potupná smrt a jeho kostru pak pro výstrahu vyvesili na staré radnici. Kostra má v jedné ruce zvonek a ve druhé kosu, na níž je napsáno: “V kterou hodinu nevíš” (latinsky Qua hora nescis). Pravá socha kostlivce ale shorela a místo ní tam dnes stojí kostra drevená.

The post Kostra na radnici appeared first on Předškoláci.

Zdravá škola

Jana Lepková, Mgr. — Sat, 12 Nov 2011 16:47:42 +0000

V roce 1991 po návštěvě expertů Světové zdravotnické organizace (WHO) se rozšířily v českých školách informace o projektu Zdravé školy. Myšlenka vznikla asi před deseti lety v Evropském úřadu WHO v Kodani jako součást programu Zdraví pro všechny do roku 2000.

Pojetí zdraví vychází z různých oblastí. Nejznámější definicí je ta, kterou publikuje právě WHO. Tato definice říká, že “Zdraví je stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody”. Nikoliv tedy pouze nepřítomnost nemoci. Některé současné studie poukazují na rizika současného životního stylu mladistvých, který v dospělém věku může vyústit ve skutečná onemocnění. Alarmující je skutečnost, že přibývá dětí s obezitou, alergiemi a rizikovým chováním, které může predisponovat pozdější další chronická onemocnění jako jsou choroby srdečně-cévní, diabetes, poruchy pohybového aparátu a skutečnost, že vedeme jako Česká republika smutné prvenství v rakovině tlustého střeva není rovněž příznivá. Přičemž je důležitým poznatkem, že základy zdravé výživy mají být položeny již v ranném věku a školy by všeobecně výchovu ke zdravému životnímu stylu měly podporovat.

Jednou z možností podpory zdravého životního stylu je projekt Zdravá škola, který chápe školu jako místo nejen pro vzdělávání a výchovu, ale zároveň jako jedno z prostředí pro podporu zdraví. Podstatou projektu je vytvoření zdravého prostředí v našich školách i školkách a výchova ke zdravým životním návykům a chování.

Práce s tématy výchovy ke zdravému způsobu života se řadí zásadami zdravého učení a je propojena se všemi pilíři a zásadami podpory zdraví . Těmito zásadami podpory zdraví ve škole podle Havlínové jsou:

1. Pohoda prostředí

pohoda věcného prostředí
pohoda sociálního prostředí
pohoda organizačního prostředí

2. Zdravé učení

smysluplnost výuky
možnost výběru a přiměřenost výuky
spoluúčast a spolupráce při výuce
motivující hodnocení žáka

3. Otevřené partnerství

škola jako demokratické společenství
škola jako vzdělávací středisko

Škola podporující zdraví se stará o všestrannou a vyváženou nabídku. Je propojena se skutečným životem a dá na praktickou využitelnost toho, co se děti ve škole naučí. V obsahu a metodách dbá na přiměřenost učiva vzhledem k věku a individuálním možnostem žáků. Teoreticky vypadá individualizace k přístupu k dětem jednoduše. Myslí se jí zohlednění jedinečných možností i potřeb každého dítěte. Znamená to, že nebereme na všechny děti stejný metr ani v tom, co jim nabízíme, ani v tom jaké výkony od nich očekáváme. Při skutečné individualizaci nesrovnáváme jednotlivé děti mezi sebou a dvojnísobně to platí v mateřských školách, kde se jednotlivé předpoklady a dílčí schopnosti teprve rozvíjejí.

Zdravá škola tedy není pouze nějakou školou, kde by se v kuchyni dětem připravovalo stravování např. z biosurovin, jak mnozí mylně předpokládají, nýbrž jde o celkovou “filosofii” školy, která se prolíná celkovým klimatem takové školy. Zdravá škola bere v potaz celou rovinu biopsychosociálních vztahů, kde východiskem jsou tři klíčové momenty:

zdraví je všeobecně uznávanou hodnotou
současné pojetí zdraví klade důraz i do souvislostí
na zdraví má vliv chování a celkový způsob života

Projekt Zdravé školy rozumí školu nejen jako místo pro vzdělávání, ale zároveň jako prostředí podporující zdraví. V Praze byla založena poradna, která má za úkol konzultovat problémy našich učitelů a rodičů ať již tělesného, duševního, mravního či sociálního charakteru. Spolupracovníkem a partnerem pražského Národního centra je ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, které vydalo Ozdravný program pro školy.

Podpůrné zdroje:

Havlínová, M. a kol., Program podpory zdraví ve škole. Praha: Portál, 2006

The post Zdravá škola appeared first on Předškoláci.

Mezopotámie

redakce — Thu, 11 Aug 2011 16:43:37 +0000

Lidé starověku: co nám o sobě řekli
Před čtyřmi tisíci lety zaznamenávali zruční písaři v zemi mezi řekami Tigris a Eufrat slova a skutky dávných vládců sumerské a akkadské říše. Jak asi vypadal svět starověkých obyvatel Mezopotámie?

Tato kniha vypráví o dobyvatelských činech panovníků, o tom, jaké bohy vyznávali, o zákonech, které nastolili, i o náboženské víře jejich poddaných. Najdete v ní mapu znázorňující svět, za jehož střed mezopotamský tvůrce považoval svoji vlast, ukázky a překlady nápisů vyrytých klínovým písmem do hliněných tabulek a sloupů v Sumeru, Akkadu, Ugaritu, Babylonu… Přečtěte si spolu s námi tajemné texty staré tisíce let – nahlédněte do Sumerského královského seznamu, do Chammurapiho zákoníku, do první mírové smlouvy na světě, uzavřené mezi Chetity a Egypťany, nebo do bájného Eposu o Gilgamešovi, jenž patří k nejvýznamnějším písemným památkám starověké Mezopotámie.

informace o autorovi: Michael Kerrigan v posledních dvaceti letech napsal desítky knih pro děti a mládež – například cyklus čtyř publikací The Ancients in Their Own Words (Lidé starověku: co nám o sobě řekli) (2008) a knížku Ancient Greece and the Mediterranean (Starověké Řecko a Středomoří), která posloužila jako předloha pro jednu část seriálu BBC o starověkých civilizacích. Píše také fejetony, recenze knih a novinové články, například pro deník Scotsman a Times Literary Supplement (týdenní literární přílohu deníku The Times). Žije v hlavním městě Skotska Edinburghu.

autor: Kerrigan Michael
Grada, Historie pro děti

The post Mezopotámie appeared first on Předškoláci.

Pověst o Matyldě

Michael Novotný — Fri, 08 Jul 2011 21:00:27 +0000

Hrad Ostrý měl samo sebou i svou hradní paní. Zjevovala se lidem na Bílou sobotu, aby je škádlila. Ještě před lety nechtěla v tento den žádná děvečka zůstat při práci na záhumenku sama, žádnému klukovi nechtělo se samotnému nésti jídlo pracujícím na poli. Tolik se Matyldy všichni obávali. O Matyldě se mezi lidem mluvilo tak často, že její jméno vstoupilo i do lidových rčení: “Kde ses tak dlouho toulal, nepotkal si se náhodou s Matyldou?” Jednou nesl Kryštof, usedlík z Noviny, dopis do Oldřichova. Aby si zkrátil cestu, vydal se přes kopec kolem hradního ostrohu. Když procházel nedaleko od sochy sv. Jana Nepomuckého, spatřil na louce velkou ženskou postavu, která měla šaty od kolen dolů zmáčené od vysoké trávy. Kryštof proto přidal do kroku, ale dohnat ji nemohl. Nakonec mu žena zmizela v hradní zřícenině. Rozhodl se pokračovat dále za ní, ale ať šel horem nebo dolem, stále narážel na zeď, kterou nemohl a nemohl obejít. Náhle mu něco začalo táhnout vlasy do hradu, na čele mu vyrazil studený pot. Ať dělal co dělal, za žádnou cenu se nemohl ode zdi odpoutat. Konečně odbyla na benešovské radnici dvanáctá hodina polední a zeď zmizela ta tam. Vyčerpaný a vystrašený Kryštof již ve své cestě dále nepokračoval a raději se s nepořízenou vrátil domů.

The post Pověst o Matyldě appeared first on Předškoláci.

Začátek školního roku je zde

redakce — Mon, 06 Sep 2010 06:03:27 +0000

Školní rok se už začal, a také Vaše dítě v první školní den hrdě kráčelo s Vámi po boku do školy a těšilo se na nové prostředí a zejména na nové kamarády. V ruce mělo květiny pro paní učitelku, na zádech nový batoh a oblečení, které si samo zvolilo.

Ať to bylo Vaše první dítě, které nastoupilo do školy, nebo druhé, zda třetí, jistě jste i vy až do poslední chvíle řešili stejný problém, jaký řešili i tisíce dalších rodičů. Tím problémem byla otázka, jaký školní batoh svému prvňáčkovi pořídit. Je vhodné sáhnout po klasické lety ověřené aktovce, nebo koupit batoh s motivem oblíbené filmové postavičky. Pokud jste navštívili někteří ze supermarketů, nebo specializovaný obchod s batohy, zjistili jste, že nabídka je velmi velká. Stejně tak i cena, která se pohybuje od několika desítek storun, až po tisice korun. Vše závisí na tom, jaký motiv se na školním batohu nachází. Samozřejmě je třeba při koupi školního batohu brát v úvahu i názor dítěte, neboť právě ono bude batoh každý den nosit do školy. U malých slečen jsou velmi oblíbené batohy s motivem Barbie, případně batohy zdobené třpytkami nebo šperky. Chlapci zase mají v oblibě motivy aut, nebo kreslených postaviček zvířat.

Není však důležité to, zda je na obalu školního batohu oblíbená postavička, ale to, zda je batoh vhodný i ze zdravotního hlediska. Velmi důležité je, aby byl batoh vyztužen, aby řemeny byly dostatečné pevné, aby byl dostatečně prostorný a dobře seděl na zádech dítěte.
Nesmíme však zapomenout vysvětlit dětem, jak se batoh správně nosí. Nikdy ne v ruce nebo na jednom rameni, ale vždy na obou ramenou. Děti totiž rádi nosí batohy jen na jednom rameni, což je z lékařského hlediska velmi nedobré, protože dětská páteř je ještě ve vývoji a takový způsob nošení batohu jím jen uškodí. Stačí si vzpomenout jak jste se o své dítě starali, když bylo ještě maličké babätko v kočáře, jak jste dbali nato, aby bylo neustále ve správné poloze, aby mělo krásnou rovnou páteř. Proto třeba vše dítěti vysvětlit.

Každým rokem roste počet dětí, které trpí problémy s páteří. Skolióza páteře trápí dnes již téměř každé třetí dítě, a často je příčinou právě špatné nošení školního batohu, z čehož vyplývá i nesprávné držení těla. Pokud se dítě začne stěžovat na bolesti páteře, je vhodné mu zádíčka masírovat. Doporučuje se jemná masáž chladivým masážním gelem, případně reflexní masáž. Pokud bolesti zad neustoupí do dvou týdnů je nutné navštívit dětského pediatra, který doporučí další léčbu.

The post Začátek školního roku je zde appeared first on Předškoláci.

Kdo houpe lustrem na lednickém zámku?

Michael Novotný — Thu, 24 Jun 2010 20:32:54 +0000

Kdo houpe lustrem na lednickém zámku? A komu patří tajemné kroky na půdě? Snad strašidelnému rytíři ze zámeckého parku? Jistě uznáte, že rozhoupat patnáct metrů vysoký sedmimetrákový mosazný lustr a přitom se ho nedotknout může dát docela práci. Jak se zdá, na lednickém zámku to dělá někdo neviditelný, ale přitom opravdu silný – výkyvy ozdobného svítidla ve vstupní hale bývají až půlmetrové. Průvan prý za to nemůže, ani otřesy podlahy. Lustr se kýve bez výjimky pouze tehdy, nejsou-li na zámku návštěvníci. Jak nedávno reportérovi deníku Právo potvrdila kastelánka zámku Lednice Iva Holásková, není to jediná místní záhada. V nejvyšších patrech a na zámecké půdě je prý občas slyšet kročeje; policii tu však na zloděje nevolají. Zámek je vybaven bezpečnostní signalizací a ta přítomnost nezvaných hostů nesignalizuje. Zvláštní věci se prý dějí i v severním křídle zámku, kde před lety bydlel jeden ze zámeckých zaměstnanců. Už nebydlí – nejspíš ho netěšilo, že mu bez zjevné příčiny padají hrnky z polic. Jak známo, shazováním předmětů se prý s oblibou zabývají hřmotní duchové, zvaní poltergeisti. Ti občas, stejně jako tajemní noční chodci, na hradech či zámcích přebývají.

Martin Stejskal ve svém Labyrintu tajemna píše, že v lednickém parku se o půlnoci zjevuje na svém koni přízrak rytíře v širokém černém plášti, pod nímž lze spatřit umrlčí lebku. Dříve, než se zjeví, bývá slyšet dusot kopyt – nejspíš trochu arytmický, protože strašidelný oř má jen tři nohy. Aniž by komukoliv uškodil, ztrácí se nakonec přízrak v jednom z lednických rybníků. Mohly by záhadné kroky na zámecké půdě patřit tomuto černému rytíři? Nebo má na zámku komplice, strašidelného pacholka, který se mu stará o koně a ve zbylém čase z nudy bloudí zámkem, pohupuje lustrem a sráží hrnečky?

Vysvětlit podivné úkazy z lednického zámku se zatím nikomu nepodařilo. Zároveň tu však nikdo nikdy jejich vinou nepřišel k žádné úhoně a tak se jich zámečtí nebojí. Pokud vám, narozdíl od nich, právě teď naskočila husí kůže a rádi byste věděli, co za úkazy vězí, mohu vám poradit jediné. Zajděte si o půlnoci do lednického parku. Pravdu totiž zná asi jen ten tajemný černý rytíř na třínohém oři.

The post Kdo houpe lustrem na lednickém zámku? appeared first on Předškoláci.

Čarodějnice z Blanska

Michael Novotný — Fri, 11 Jun 2010 12:34:08 +0000

V malé chaloupce v Blansku žila před lety jedna stará žena, o které všichni říkali, že je čarodějnice. Nebyla však zlá, mnohým lidem dokonce i pomohla. Jednou se mladé ženě co bydlela v sousedství, ztratily docela nové botky. Byla z toho velice smutná, vždyť takové krásné boty, to je celé jmění. Ráno, když vyšla před domek, potkala sousedku čarodějnici a ta se jí ptá: „ Copak, děvče, že už od rána jdete taková zamyšlená?“ Žena jí tedy o svém trápení všechno vypověděla. Čarodějnice nad tím pokývala hlavou, pozvala ji k sobě a slibovala: „ Jen se nic nebojte, nebude to dlouho trvat a budeme vědět, kdo botky má.“ Potom rozdělala v kuchyni oheň a začala nad ním cosi brumlat. Slova jí však nebylo rozumět. Když dobrumlala, řekla mladé ženě, aby jen šla domů, že ráno uvidí. Ale ta nebyla spokojená a vyčítala sousedce rozlobeně: „ Jen jste si cosi mrčela a botky nikde!“ „Poslechněte mě, běžte domů a ráno uvidíte,“ opakovala důrazně čarodějnice, aby ženu uklidnila. Co měla žena dělat. Zamířila tedy k domovu, jak si sousedka přála, a čekala co bude dál. Ráno, sotva vstala z postele, otevřely se náhle bez zaklepání dveře. Na prahu stála podivná osoba, zachumlaná až přes oči ve velkých šátcích, a beze slova hodila před ženu její ukradené boty. Pak práskla zlostně dveřmi a byla pryč. Když se žena vzpamatovala z překvapení, běžela k sousedce a zase jí povídá:

„Vidíte, panímámo, botky sice mám, ale kdo je vzal, to stejně nevím.“ „Běžte klidně domů a do tří dnů i to uvidíte“, odpověděla čarodějnice. A opravdu, třetího dne byla druhá ženina sousedka bez zjevné příčiny ve tváři plná strupů. To bylo to znamení! Mladá žena byla sice ráda, že má boty nazpět, ale to čarování ji tak postrašilo, že se raději odstěhovala, i když ji čarodějnice ubezpečovala, že se jí nemusí bát.

Čarodějnice často čítala v knize plné kouzel. Měla vnučku, která byla velice zlá, a ta na babě často chtívala, aby jí knihu ukázala nebo půjčila. Ale stará vždy říkala: „ Ne tu knihu nikdy nedostaneš, ty bys s ní napáchala moc zlého!“ Před svou smrtí čarodějnice radši svou knihu spálila, než by ji nechala napospas zlé vnučce.

Pramen: Publikace Zrazený vodník, Leoš Vašek, 1993 (Alžběta Čihařová, rukopis podle vyprávění babičky Cecilie Petrželové vyprávěla její vnučka.)

The post Čarodějnice z Blanska appeared first on Předškoláci.

Skáčeme, běháme a hrajeme si na hřišti i pod střechou

redakce — Fri, 16 Apr 2010 22:10:51 +0000

Děti a pohyb
Pohyb je pro děti důležitý nejen jako nevyhnutelný předpoklad přirozeného tělesného rozvoje, upevňování zdraví, zvyšování tělesné zdatnosti, ale také pro jejich sociální rozvoj. V současnosti se pohybová aktivita většiny dětí snižuje natolik, že často nemůže její rozsah a kvalita účinným způsobem přispívat k jejich zdravému vývoji. Jedním z nepříznivých důsledků civilizačního pokroku je nedostatek pohybu, tendence snižování fyzické zátěže a současně nárůst nároků na psychiku.
Místo spontánní pohybové aktivity dochází mnohdy k hypoaktivitě, tedy k nedostatečnému množství pohybové aktivity. Oblíbenější se stává pasivnější způsob života, k němuž patří sledování televize, videa či hraní počítačových her, což se odráží ve snížení zdatnosti, a ve svých důsledcích to může vést k ohrožení zdravotního stavu.
Často však děti nemají ani dostatek příležitostí osvojit si mnohé pohybové dovednosti, které ještě před padesáti lety byly samozřejmostí – běhání v různých terénech, skákání a přeskakování, šplhání po stromech a zídkách. Některé děti se pak jeví jako pohybově nenadané a nemohou za to. Tělesná zdatnost a její psychické prožívání však mají velký význam pro utváření zdravé dětské osobnosti, jak se o tom zmiňuje např. psycholog Zdeněk Matějček. Pro děti, a zvláště pro chlapce ve školním věku, je mimořádně významné umět to, co ostatní, nenechat se zahanbit ve výkonu, obstát úspěšně v soutěži a získat si určitou prestiž.

Rozvoj koordinačních schopností
Pokud je naším cílem zvládnutí a prožívání základních pohybových forem, musíme začínat u rozvoje koordinačních schopností. Koordinace zahrnuje harmonickou spolupráci mezi smyslovými orgány, centrálním nervovým systémem a svaly. Koordinační dovednosti tedy ovlivňují správný průběh všech lidských pohybů. Hry a cvičení proto musí zahrnovat ty nejdůležitější okruhy koordinačních schopností, které lze zjednodušeně popsat takto:

rychlé a přesné reagování na signály,
kinestetické rozlišování, přesnost a ekonomičnost pohybů,
umění sladit pohyby jednotlivých částí těla ke splnění zadaného úkolu,
ovládání těla v prostoru,
udržování rovnováhy v různých polohách,
zachycení rytmu a přizpůsobení se mu,
přizpůsobování a změny pohybu v závislosti na novém zadání a novém prostředí.

Vedle uvedených koordinačních dovedností neztrácíme ze zřetele ani důležité kondiční schopnosti jako ohebnost, aerobní i anaerobní vytrvalost, rychlost i sílu.
Rozvoje základního pohybového fondu můžeme dosáhnout pomocí her a cvičení, které budou mít různé způsoby řešení. Motivaci zvýší nové náměty soutěží, skupinová spolupráce a problémově zadávané úkoly. S výhodou lze využívat kombinaci s jinými druhy her a sportovních odvětví.

Ukázky z knihy:

Hra s během
Skupina běží na dráze, na louce nebo na hřišti. Vedoucí běží jako první nebo stojí uvnitř kruhu a udává způsoby běhu. Uplatní se zde umění ovládání těla i zvládání pantomimických pohybů. Příklady povelů a námětů:

běž co nejtišeji,
běž co nejhlučněji,
při běhu buď co největší, nebo co nejmenší,
běž, jako bys létal,
při běhu koulej pomyslný míč,
při běhu tlač pomyslný kočárek.

Je možné se skupinou vymýšlet další náměty a společně je realizovat.
Hra několika skupin – každá vymyslí a předvede vlastní způsob běhu.

Netradiční rozcvička
Tradiční rozcvičku vyměníme za netradiční cviky:
Zapalovač – předpažíme, ruku dáme v pěst a pomalu pohybujeme nahoru a dolů palcem; to samé s druhou rukou.
Rozbíjení okna – imitujeme házení kamenů na dálku (pravou i levou rukou).
Kopání do kamenů z dlouhé chvíle – imitace kopání do malých kamenů – střídavě oběma nohama.
Házení vlaštovek – předstíráme házení papírových vlaštovek.
Na honu – imitujeme střelbu z lovecké pušky.
Indiánský zajatec – imitujeme válečný tanec indiánů kolem mučednického kůlu.
V ringu – předstíráme útočícího boxera.
Vichřice – imitované klácení a ohýbání těla podle směru větru (zezadu, zepředu, ze stran).
Za rohem – vedoucí představuje hlídače nebo strážníka a otáčí se na místě; ostatní se pohybují za jeho zády tak, aby je neviděl.
Škola hudby – imitujeme hru na hudební nástroje (basa, harfa, pozoun, činely apod.).
Na hlídače – pohybujeme pouze očima – nejprve nahoru a dolů, zleva doprava, poté pohyby očí kombinujeme.
Na degustátora – imitujeme ochutnávání dobrého vína.
Jako doprovod použijeme reprodukovanou hudbu pro rytmizaci pohybu.

Stolní rytmy
Pomůcky: Stůl, židle, stopky

Hráč začne pravidelně plácat střídavě pravou a levou rukou na desku stolu, dbá na správný rytmus. Pokusí se bez chyby dodržovat po dobu minuty a půl např. následující rytmus: jednou plácne levou rukou a dvakrát pravou rukou. Zkouší toto cvičení nejdříve volně a postupně zvyšuje frekvenci pohybu. Jakmile zřetelně poruší stanovený rytmus, přestane a začne znovu.

Další rytmy: jednou levou a třikrát pravou, nebo dvakrát levou a třikrát pravou apod.
Rytmy ve dvojicích: hráč A klepne levou rukou, hráč B také levou, hráč A dvakrát pravou, hráč B třikrát pravou.
Vlastní rytmy. Dvojice nebo větší skupina si vytváří svůj rytmus a snaží se ho udržet 1 minutu.

Ukázky z knihy Skáčeme, běháme a hrajeme si na hřišti i pod střechou (Portál, 2010)
http://obchod.portal.cz/produkt/skaceme-behame-a-hrajeme-si-na-hristi-i-pod-strechou/

The post Skáčeme, běháme a hrajeme si na hřišti i pod střechou appeared first on Předškoláci.