„Co bys mi rád pověděl, Měsíčku?“ zeptala se potichoučku.

„Chci tě pozvat na výlet sem ke mně nahoru. Pojedeš?“ Měsíc zvědavě nakukoval do pokoje, jestli nejde maminka a nezažene Lucinku zpátky pod peřinku.

„To víš, že chci! Ještě nikdy jsem na takovém dobrodružném výletě nebyla“, řekla Lucka.
„Vezmu si s sebou medvídka, smím?“ zeptala se Měsíce.

„To víš, že smíš. Uvítám vás rád ve svém panství oba. Pošlu pro vás, připrav se!“ A Lucinka se dívala, jak se od jedné hvězdy začal odvíjet paprsek podobný provázku, začal se spouštět dolů a najednou ležel před ní na okně. Vzala ho do dlaně a přitáhla. Po obloze se rozjel malý vozíček sestavený z hvězd a za chvíli zaparkoval u Lucinky v pokoji.

„Nastup si, pojedem“, zavelel Měsíček a než bys řekl „švec“, vystupovali nahoře. Vozíček se vrátil na své místo na obloze a Lucka s medvídkem si podávala ruku s Měsícem.

„Tak pojď, ukážu ti své panství.“ A za chvíli už pluli oblohou a Měsíc upozorňoval Lucku na nejrůznější zajímavosti. Ukázal jí svou zoologickou zahradu. Měl v ní Malého medvěda a Velkou medvědici, Delfína, Labuť, Hada, Štíra a ještě mnoho dalších zvířat, ptáků i roztodivným tvorů. Třeba Draka a Jednorožce. Seznámil ji s Vozkou i Hadonošem a dokonce si směla zkusit i Korunu a pročesat Vlasy Bereniky.

„Všechna ta souhvězdí patří k mému rozlehlému panství, které končí tam, kde začíná svítat. Dál už je Sluneční království, tam moje moc nesahá. Sluneční král je silnější než já. Díky jeho paprskům slábnu a ubývám. Až mě zbaví sil docela, nechá mě na pokoji a já se znovu vzchopím a jakmile pohlédnu v plném lesku k jeho říši, znovu mě udolává. Je tomu tak už od nepaměti a já jsem proti tomu bezmocný. Ale tím se netrap! Už jsem si zvykl.

Pojď, ještě se povozíme po Mléčné dráze ve Velkém vozu. Pak už se budeš muset vrátit, aby ses dobře vyspala. Ráno můžeš dětem ve školce povídat, cos tu dnes večer viděla a zažila.“ Nasedli do zlatem zářícího vozu a fičeli mlžnou dráhou z jednoho konce noční oblohy na druhý. Bylo to podobné jako na horské dráze na pouti. Jen cesta byla delší.

Nakonec Lucinku posadil na Pegasa, zamával jí a okřídlený kůň ji přenesl do postýlky. Lucka ospale poděkovala a vzápětí usnula. Zdály se jí nádherné, hvězdné sny.

Pohádka z elektronické knihy Předškoláci

The post Měsíc a Lucinka appeared first on Předškoláci.

Ukázky z knihy:

ŘEKNI JMÉNO
(HRA SE SLOVY + POHYBOVÁ IMPROVIZACE)
V následující hře najdou své uplatnění úplně všichni.
Každý z nás má nějaké jméno a právě o jménech tato hra je. V jednotlivých slokách jsou jména uvedena jen pro příklad. Učitelka je může zaměnit za jména dětí, které jsou u hry přítomny. Zřetelně rytmizuje zdůrazňováním slabik ve slovech. Organizační možnosti jsou rozmanité.
Z počátku učitelka říká celý text a děti pouze přizvukují, než si systém slovních hříček osvojí. Dítě, jehož jméno učitelka poví, své jméno opakuje třikrát samo, tak jak to určuje rytmus. V závorkách jsou vedle textu jednoduché pokyny. Těch se učitelka může, ale nemusí držet.

Řekni jméno Lenka, (učitelka ukáže na holčičku Lenku)
Lenka, Lenka, Lenka, (děvčátko si stoupne, třikrát zopakuje své jméno)
vyskoč si a dupni, (děvčátko plní pokyny společně s učitelkou)
dup – dup – dup.

Řekni jméno Jirka, (učitelka ukáže na chlapce Jirku)
Jirka, Jirka, Jirka, (chlapec si stoupne, třikrát zopakuje své jméno)
po špičkách zkus chodit, (chlapec plní pokyny společně s učitelkou)
a – ni – muk!
Postup se plynule opakuje u všech dalších slok.

Řekni jméno Lucka, Řekni jméno Hanka,
Lucka, Lucka, Lucka, Hanka, Hanka, Hanka,
pak natáhni ruce, rozhlížej se s námi,
k – ob – lo – ze. do – dá – li.

Řekni jméno Pavel, Řekni jméno Ondra,
Pavel, Pavel, Pavel, Ondra, Ondra, Ondra,
vyzkoušej stát jen tak, sluníčko tě rádo,
na – no – ze. po – chvá – lí.

Celý text lze opakovat od začátku, aby na každé dítě přišla řada.

S KAMARÁDY ZA ZVÍŘÁTKY
(MELODIZACE ŘÍKADEL + POHYBOVÁ IMPROVIZACE)
Většina dětí má kladný vztah ke zvířátkům. Jistě je potěší výlet do míst, kde je spousta zvířat pohromadě. Už víte, kam pojedeme? Cestou, necestou, ale hlavně s písničkou… Dle chuti střídáme melodii známých písní „Já do lesa nepojedu“ a „Pec nám spadla.“ Pro jednoduchost doporučuji střídat vždy po taktu. Je dobré neuspěchat tempo, aby měly děti dostatek času na dokončení
pohybů.

Do zoo
Jedeme a zpíváme si všechny známé písničky.
Mávají nám louky, lesy, těšíme se na lvíčky.
(děti běží po špičkách, tvoří hada, chytají se v pase kamaráda před sebou, jednou rukou zamávají, znovu se chytí oběma rukama)
Co nás čeká? Překvapení? Zoologická zahrada. Lev a tygr zuby cení, než si lehnou na záda.
(děti dobíhají tak, aby na ně bylo vidět, utvoří si okolo sebe místo, poskakují na místě, leží na zádech)
Papoušek rád papouškuje, gorila se předvádí.
Že ji každý okukuje, to opici nevadí.
(pomalu vstávají, poskakují na místě, přiloží sepjaté dlaně k čelu, tleskají v rytmu)
V teráriu kobru mají, s hroznýšem se nehádá.
Na písku se vyhřívají, vládne dobrá nálada. (rukama naznačují tvar terária, dají prst před ústa, obejmou tělo rukama, tleskají v rytmu)
Pan krokodýl ze své tůně nad hladinu zamrká.
Opodál se loudá slůně, dalo by si nanuka.
(přejdou do dřepu, skloní hlavu ke kolenům, zvednou hlavu, mrkají, vstanou, rukama naznačují chobot, hladí bříško dlaněmi)
Všichni ale dobře víme, než se venku zešeří,
že zvířátka nekrmíme, dostanou svou večeři.
(ukazováčkem míří na hlavu, rukama opíšou ve vzduchu oblouk, kroutí hlavou a dlaněmi, hladí bříško dlaněmi)
Lev spořádá haldu masa, šimpanz má rád banány,
zebra svoje listí spásá, mládě baští u mámy.
(rukama naznačují haldu masa, předvádějí opičí pohyby, naznačují trhání listí, obejmou tělo dlaněmi)
V zoologické se zvířátky utekl den celičký,
máváme a hurá zpátky, do té naší školičky.
(děti se zvolna řadí za sebe, chytají se v pase kamaráda před sebou, běží, jednou rukou mávají, zvolna odbíhají do zákulisí)
Než stihnou všechny děti opustit scénu, mohou zpívat melodii na předem smluvené slabiky – lalalala, nananana, hohohoho, papapapa atd.
Představení může pokračovat následující hrou. Tehdy děti neodbíhají, ale zůstávají na pódiu.

KRESLÍME SI PLACHETNICI
V létě jezdíme na výlety vlakem, autobusem a někdo už letěl dokonce letadlem. Jestlipak ale víte, jaké je to povozit se v loďce? Vítr mírně pofukuje, plachta se napíná a my jedeme…
Vypadá to jako necky? Necky kreslit nebudu.
Nasaďte si velký kruh a zapomeňte na nudu!
(kresba loďky; „malíř“ zavrtí hlavou, nakreslí do středu loďky kruh a na něj pruhy)
Uprostřed je dlouhá tyčka, plachtu kreslím nahoře,
aby naše plachetnička trefila až do moře.
(kresba stožáru, plachty, obtáhnutí plachty, kresba vlnek okolo loďky)
Vítr fouká do lodičky, houpáme se na vlnách,
na bouřku si dáme pozor. Vrátíme se, žádný strach.
(kresba větříku,obtáhnutí vlnek, kresba mraku s bleskem; „malíř“ mává publiku)

Ukázky z knihy Ve školce je bezva (Portál 2010)
http://obchod.portal.cz/produkt/ve-skolce-je-bezva/

The post Ve školce je bezva appeared first on Předškoláci.