Všichni při tom pomáhají,
voní cukrem, vanilkou,
dětem se pak v noci snáší
krásný sen nad postýlkou.

The post Vánoční cukroví appeared first on Předškoláci.

na zem dolů dlouho hledí,
(dřep + houpeme se)

kouká dolů na lidi,
(dřep + ruce u očí – dalekohled)

moc toho však nevidí.
(dřep + ruce i hlava „NE“)

A proč? To my všichni víme,
(do stoje)

ve dne bdíme, v noci spíme.
(stoj + zakřičíme)

Říkanka z elektronické knihy Předškoláci

The post Hvězda appeared first on Předškoláci.

Ale jahodovníky, tak pyšné, se ozvaly: “To nejde, poničíte nám naše ovoce!” A všechna zvířátka od sebe odháněly. V noci skutečně přišla bouře. Z dálky bylo neustále slyšet Lijavcův smích. Zvířátka v lese se k sobě choulila a hledala přístřeší, vyděšenýma očima vzhlížela k obloze, temné jako inkoust, a dívala se na přívaly deště z nebes, které neustávaly a neustávaly…

Třetí den ráno, když bouře konečně odezněla, vydal se vládce do lesa, aby zjistil škody. Bouře napáchala mnoho zla. Zvířátka, která nenašla přístřeší, zahynula. Král se rozhněval na pyšné jahodovníky a řekl jim: “Nepomohli jste svým přátelům a kvůli vaší sobeckosti jich mnoho zemřelo. Potrestám vás po právu. Od dnešního dne již nebudete vztahovat své zelené větve k nebesům, ale budete se plazit u země v trávě.” “Áaachchchchhhh….,” poslední výkřik zazněl v ozvěnách mezi skalami a jahodovníky se proměnili v malé zelené rostlinky. Nikdy více se jim již nesmí vrátit jejich původní podoba.

Autorka: Marta Dostálová
Pohádka je zařazená do soutěže: Napište pohádku pro děti

The post Jahodová pohádka appeared first on Předškoláci.

The post Ve dne, v noci náš dům střeží appeared first on Předškoláci.

Více her od Ženy007

Pondělí:Bude zima bude mráz

Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám já se pod hrudu,
tam já zimu přebudu.

Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám já se do křovin
až na jaře vyletím.

(Bohužel jsem nenašla online melodii, noty najdete např. v zeleném zpěvníku Já písnička)

Úterý: Křehké vločky

Z papíru vystřihněte vločky, nalepte je na okno nebo je navlečte na nit a pověste v pokoji. Moc hezky vypadají i nalepené na barevném papíře. Jestli jste zcela bez fantazie nebo jste to nikdy nedělali, inspirujte se náměty na vystřihované vločky.

Středa: Stopování

Ve sněhu jsou krásně vidět stopy. V letošní blátivé zimě možná ještě lépe než ve sněhu. Obujte si pořádné boty a vydejte se tam, kde končí beton. Najděte si nějakou pěknou stopu od psa, zajíce, běžce či cyklisty (začátečníci od traktoru :-)) a vydejte se po ní. Kam vás dovede? Někdy jde ze stop vyčíst celé příběhy. Stáří stopy poznáte podle okrajů, čím více jsou zborcené, tím je starší.
Můžete také s odstupem stopovat tatínka s dobrůtkami a pak je společně posvačit.

Čtvrtek:Iglů

Stavět opravdové iglů je pěkně těžká práce. Ale pro figurky z Lega nebo Kindervajíček to jde snadno. Navršte hromadu sněhu a pořádně ji uplácejte. Vydlabejte lžičkou jeskyňku. Dejte do ní eskymáčka. V noci v ní můžete zapálit čajovou svíčku a pozorovat čarovnou scenérii z okna.

Pátek: Obrázkové čtení

Kupte pár aršíků samolepek nebo vystříhejte vhodné obrázky. Vymyslete příběh, napište ho a místo určitých slov nechte dítě nalepit obrázky. Přečtěte jako pohádku před spaním.

Sobota

Den pro rodinu. Co tento víkend podniknete?

Neděle

Den výletů, návštěv a kamarádů. Kdo je oblíbeným kamarádem vašeho dítěte?

Žena007: Rodina a domácnost s málem

The post 5 aktivit pro děti: Sníh a zima appeared first on Předškoláci.

Vyprávělo se o něm, že když se na dlouhou dobu pokazí, přicházejí na český národ těžké časy a kostlivec jim dává znamení prvním kývnutím hlavy. Jeho moc může zmařit jen chlapec narozený v novoroční noci; jakmile se orloj uvede po dlouhé přestávce znova do pohybu a v půlnočním čase kostlivec poprvé kývne, vyrazí chlapec od Týnského chrámu a poběží přes celé náměstí k radnici tak rychle, aby doběhl k orloji ještě před posledním úderem hodin. Když se mu to podaří, zničí kostlivcovu moc a odvrátí neštěstí od celé země. Kostlivec na orloji však nevěštil vždycky jen zlé časy; byly i případy, kdy se stal znamením naděje. Nad orlojem jsou dvě malá okénka; vedla kdysi do žalářní kobky, kde byly vězněny osoby ze stavu urozenců. (Později – v roce 1659 – byly do okének umístěny chodící sošky 12 apoštolů!) Jednou se ocitl v kobce rytíř, který byl dlouho s Prahou na štíru a nejednou přitom sáhl ke zbrani; Pražané ho zajali, odsoudili ke ztrátě hrdla a uvrhli do vězeňské kobky, kde čekal na kata. Už ztratil poslední špetku naděje a sklesle se díval okénkem na náměstí. Právě začaly bít hodiny, smrt pohybovala kosou a otvírala dásně, lakomec houpal měšcem a kohout kokrhal. A stalo se náhodou, že do otevřených dásní kostlivce vletěl vrabec; dásně sklaply a vrabec musel zůstat ve vězení celou hodinu, dokud nezačal orloj znova odbíjet. Sotva kostlivec otevřel po šedesáti minutách poprvé dásně, vrabec vyletěl a zmizel jako šipka za komíny protějších střech. Uvězněný rytíř to všechno z okénka sledoval, a když viděl, že je vrabec zase na svobodě, zhluboka si oddechl; v té chvíli se mu znova vrátila naděje, jež člověka provází i v nejtěžších chvílích, a možná i v té poslední.

Čím víc na to myslil, tím víc v něm rostla víra, že se všechno obrátí k dobrému. A jeho naděje se skutečně splnila; ještě téhož dne se starý spor urovnal a Pražané udělili svému vězni milost.

The post Pověst o kostlivci na staroměstském orloji appeared first on Předškoláci.

Posléze unaveni, toužili po odpočinku. Důstojník odnesl umrlého zpět do komory. Když se dlouho nevracel, šli ho druzi hledat a nalezli jej k velikému překvapení mrtvého na zemi. Uvázl prý límcem pláště na železný zrezivělý kříž a ze strachu, že ho nebožtík rdousí zemřel.

The post Nešťastná třináctka appeared first on Předškoláci.

Když druhý den ráno přijde domů jeho kocourek Teo pokousaný od zlého psa, Milton se diví, proč se Teo také nebojí. Jeho dědeček se mu snaží vysvětlit, že kocourek žije v přítomnosti, ale Milton to nechápe. Jak mu asi přítomnost dokáže pomoci s jeho strachem?

Následující noci však Milton prožije velmi zvláštní sen, ve kterém se setká s neznámou tajemnou zmrzlinářkou. Tato žena mu vyjeví tajemství moci přítomného okamžiku. Milton je svým nočním zážitkem naprosto nadšený a chystá se nově získané znalosti použít ve svém skutečném životě. Čeká ho další den ve škole a s ním i strach ze staršího spolužáka.

Podaří se Miltonovi vyřešit jeho problém?

Jaké tajemství vlastně Miltonovi tato záhadná paní prozradila?

The post Miltonovo tajemství appeared first on Předškoláci.

Jednoho zimního večera seděli alumnové při mihotavém světle olejového kahance ve velké společné ložnici a vyprávěli si příběhy, tu vážné, tu veselé. Jak přibývalo noci, témata příběhů se stávala čím dál strašidelnější, až někteří z posluchačů v samém strachu zalézali pod chladné přikrývky a okřikovali své druhy, aby ukončili vyprávění, z něhož jim hrůzou naskakovala husí kůže po celém těle. Jeden z vypravěčů se však bázlivcům posmíval, vychloubal se, že on se ničeho nebojí, ani v půlnočním čase, kdy je hodina duchů. Kolegové mu nevěřili a chtěli po něm důkaz jeho statečnosti. Náhoda jim k důkazu poskytla příležitost.

V podvečer toho dne totiž v klášteře řádu sv. Voršily zemřela mladá jeptiška a byla pohřbena pod klenbou chrámu sv. Panny Barbory. Nešťastná dívka krátce před smrtí poprosila své družky, aby jí vložily do rakve růži, která byla její nejmilejší květinou. Sestry jí vyhověly a nyní tu ležela nebohá jeptiška v zatím nezakryté rakvi s bílou růží na hrudi. Náhrobní deska zůstala ještě odkryta a stála vedle hrobky na dřevěných válcích.

Odvážný mladý bohoslovec se vsadil, že o půlnoci sestoupí do otevřené hrobky a bílou růži přinese na důkaz své statečnosti. Mnozí ho zrazovali od šíleného nápadu, ale nakonec byla přece jen sázka uzavřena a všichni čekali, až odbije půlnoc. Sotva dozněl poslední úder věžních hodin, vyšel odvážný mladík do ztemnělé klášterní chodby. Zvuk jeho kroků v nočním tichu postupně slábl, až zanikl úplně. Vyděšení alumnové ještě slyšeli skřípot dveří, jimiž nerozvážný hrdina zamířil k chrámové hrobce – a pak vše utichlo. Věžní hodiny odbily jednu s půlnoci, pak druhou i třetí, ale druh mladých adeptů bohosloví se nevracel. Všech se zmocnil strach.

Olejový kahanec několikrát prskl a zhasl docela. Alumnové se neproniknutelnou tmou doplížili mlčky na svá skromná lůžka. Nikdo nemohl usnout a všem se neúprosně vracela myšlenka: „Co se s ním stalo?“

Slunce ještě odpočívalo za obzorem, když chrámové zvony začaly vyzvánět k ranním motlitbám. Bylo nutno splnit povinnosti, kladené řádovými předpisy, ale mladí alumnové tentokrát velmi neradi pouštěli ložnici. Zaraženi a bez jediného slova se ubírali do chrámu stejnou cestou, po níž v noci odkráčel jejich druh. Znovu se v duši každého z nich ozývala neodbytná myšlenka: Co se s ním stalo?

Zděšené výkřiky porušily ticho chrámové lodi, když zrak mladých alumnů zamířil ke kapli sv. Kateřiny. Na chrámové dlažbě ležel jejich druh, dolní polovici těla přimáčknutou k hrobce zříceným náhrobním kamenem.

O půlnoci sestoupil odvážný alumnus do hrobky, vyjmul zesnulé jeptišce z chladných dlaní bílou růži a vracel se zpět. Ale jeho dlouhý hábit uvízl pod podepřenou náhrobní deskou. Marně se snažil vysvobodit z náhlého sevření. Ještě jednou se snažil šat vytrhnout, ale náhrobní kámen se náhle zřítil a zavalil nešťastného dobrodruha. Svoji odvahu a vychloubačnost zaplatil tím nejcennějším – životem.

A říká se, že ještě dlouho poté, kdy hrob mladé jeptišky dávno kryla kamenná deska, bloudil duch mladého alumna chrámem. V ruce prý držel bílou růži a marně se snažil najít vstup do hrobky, aby květ vrátil do rukou zesnulé.

The post O růži – Z kutnohorských pověstí appeared first on Předškoláci.

Tak tedy: chodit ven se musí. To ví každý. Aby byly děti na čerstvém vzduchu, aby se mohly proběhnout a vyřádit, aby tolik nezlobily, daly doma pokoj a v noci dobře spaly. Souhlasíte? Ale chodit ven za každého počasí? To jako i v dešti? Nebo když je mlha? Cože? Vždyť budou mokré a špinavé. A nastydnou!

Zkuste si vzít na sebe jednou pro změnu pláštěnku, teple se obléknout, holiny na nohy a jít ven, když prší. Jen tak. Slyšíte ten zvuk? To uklidňující a kolébavé bubnování? Jak u maminky v náruči! To je pane melodie! A co teprve ty louže, jak jsou plné koleček a skákajících bublinek… Páni! Kde se tam vzaly? A bláto, jak pěkně voní a čvachtá! …a žížaly, proč nejsou pod zemí? Svět je celý lesklý a umytý. Všechno se chvěje a třepotá! A jít do lesa, to je ještě lepší. Musíme dát ale pozor, abychom neupadli na mokré kládě.

Nebo jindy. Den je jenom průsvitný, přelitý mlékem a plný zvláštních zvuků. Všude kolem je tajemství a občas pípne ptáček. Skřítkové v lese čarují drobounké kapičky a víly je rozvěšují na pavučiny, na trávu. To aby se pavoučci a broučci mohli napít, jestli to nevíte. Možná se budete trochu bát. Co když v lese nežijí jenom hodní skřítci Listnáči? Raději, pro jistotu…,se chytíte s někým za ruku. Abyste nezabloudili.

Už víte proč bychom měli s dětmi chodit ven za každého počasí? Protože to není nuda. Kde je nuda, tam je totiž pruda. Také se něco naučí. Třeba: Když si nedám pozor a zmáchám se, budeme se muset vrátit dřív domů (do školky) a zábavy je konec. A také budou zdravější. Budou totiž šťastnější.

Eva Sůrová
Ekoškolka Rozárka – www.ekoskolka-rozarka.cz

The post O kolečkách na louži a nešťastných žížalách appeared first on Předškoláci.