Rubriky
Pohádky

Pohádka o čarodějnici a dýni

Byla, nebyla jedna malá zarostlá zahrádka za opuštěným domečkem v zapomenutém kraji. Na konci té zahrádky se rozpadala stará kamenná zídka a do hromádky nafoukaného listí tam jednou spadlo letícímu ptáčku ze zobáčku malé dýňové semínko. Kdoví, kde ho ptáček našel, nesl ho svým mláďátkům holátkům do hnízda na přilepšenou, ale nedonesl. Lekl se stínu dravce kroužícího nad ním modrou oblohou, otevřel zobáček a semínko se sneslo k zemi. Zavrtalo se hlouběji a začalo ve vlhkém listí klíčit. Pustilo kořínky, aby mohlo z půdy pít vláhu a už se dralo prvním lístečkem za světlem a sluníčkem. Mělo štěstí, slunce se do kamenné zídky rádo opíralo a to dýňové rostlince náramně svědčilo, a tak rostla a rostla, až přišel čas, kdy se na ní objevilo poupě jediného květu.

Rubriky
Básničky s pohybem Zimní básničky

Vločka

Letí vločka z nebe, (běh po špičkách)
nos ji hrozně zebe, (běh + držíme si nos)
vše se změní rázem, (zastavit, hlava „ANO“)
až dopadne na zem. (rychle do dřepu)

Rubriky
Zvířata vodní

Říkanka o rakovi

Leze ráček po potoce,
leze ráček po řece,
leze zpátky,
nohy krátký,
a přece nám uteče.

Rubriky
Papírové výtvory Podzimní výrobky - podzim Zvířata

Sova

Na výrobu sovy jsme použili kousek dřeva, z něhož syn vyřízl (s pomocí tatínka) obrys sovy. To se dá však vyřešit i tím, že obrys nakreslíte přímo na papír a děti si jej vystřihnou. Na peří jsme rozloupali šišku a jednotlivé plátky lepili na tělo. Oči jsme udělali z rozpůleného korálku a nevyloupaných dýňových semínek, stejně jako zobák. Nohy jsou z usušených kukuřičných semínek. Nakonec stačilo jen dolepit větvičku.

Rubriky
Středočeský kraj

O bílém jelenu

Kromě fořtmistra mělo polesí Klokočka v minulém století ještě jednoho démona, který strašil lidi. A to bílého jelena velikosti malého koně. Jedno bylo jisté, když návštěvník lesů nedostal výprask od fořta, stalo se tak od jelena, který dokázal i k smrti člověka utýrat.
Přihodilo se jednou, že vyděsil dva chlapce jdoucí z Bílé hlíny a nesoucí nůši švestek. I když jeden hleděl doprava a druhý doleva a pelášili, aby nebyli překvapeni, a málem už se radovali, že jsou z lesa venku. Dokonce se už dali do zpěvu, když ve stráni cosi zapraskalo. Hup a obávaný jelen byl takřka u nich. Nůše se švestkami byla hned na zemi.
Ještě štěstí, že na dosah byl

Rubriky
Básničky s pohybem Zvířata hmyz

Broučkova rozcvička

Nevídáno, neslýcháno,
(stoj + ruce v bok + hlava „NE“)

brouček cvičí každé ráno,
(stoj + ruce v bok + šeptáme)

Rubriky
Jarní tvoření

Jarní kreativní tvoření

Kohout – rulička od kuchyňských utěrek, obalená hnědým barev.papírek, z plyšového drátku vytvořen krk kohoutka, vlepen mezi dvojitou hlavu, očko z perleťového knoflíku, dolepena barvená peříčka.

Slepička, vajíčko a zajíc – opět použitá toaletní rulička na zajíce, olepená hnědým papírem, dolepena ouška, oči a nosík dokreslen fixem,slepička je stočená z trojúhelníku, tečky jsou z děrovačky, délka trojúhelníku zvolena podle velikosti vajíčka.

Ovečka – krychle z molitanu je olepena čtverečky z leskyma,nohy jsou nalepeny z korkových zátek nakrájených na kolečka, dolepena hlavička, očka z korálků.

Rubriky
Pohádky

Pohádka o Koblížkovi

Žili, byli v jedné chaloupce dědeček a babička. Dědeček byl velice mlsný a jednoho dne povídá. Babičko, prosím tě, neusmažila bys mně zase koblížky? Umíš je takové dobré, sladké. Babička povídá: „Ráda bych ti dědečku usmažila koblížky, ale máme v komoře už jen zbytek mouky.“ „Tak mně usmaž alespoň jeden koblížek.“ Prosil dědeček. A tak babička udělala dědečkovi jeden maličký koblížek. A protože byl ještě horký, dala ho na okno, aby vychladnul.

Rubriky
Plzeňský kraj

Duchové na hradě Libštejn

Ve zříceninách hradu byl údajně ukryt velký poklad střežený zakletým duchem hradního pána a Bílou paní libštejnskou. Byli na hradě kdysi zavražděni pánem z Krašova a jejich kosti byly vhozeny do hlubokých sklepů. Z jejich zakletí je vysvobodil rolník jménem Klouz, což byl jedenáctý potomek nevinných obětí. (Podle jiné verze pouze pochoval jejich kosti). K hradu se váže i varianta pověsti o

Rubriky
Jihomoravský kraj

Kdo houpe lustrem na lednickém zámku?

Kdo houpe lustrem na lednickém zámku? A komu patří tajemné kroky na půdě? Snad strašidelnému rytíři ze zámeckého parku? Jistě uznáte, že rozhoupat patnáct metrů vysoký sedmimetrákový mosazný lustr a přitom se ho nedotknout může dát docela práci. Jak se zdá, na lednickém zámku to dělá někdo neviditelný, ale přitom opravdu silný – výkyvy ozdobného svítidla ve vstupní hale bývají až půlmetrové. Průvan prý za to

Exit mobile version