The post Papírový chodník appeared first on Předškoláci.

(Bc. Hana Š.)
Zařazeno do jarní soutěže

The post Včelky a rozkvétající strom appeared first on Předškoláci.

The post Hra Rachejtle appeared first on Předškoláci.

Další postup má více variant. Kapra můžeme porcovat na půlky nebo podkovy. Pro další zpracování v prostředí domácí kuchyně je ideální a také nejjednodušší porcování na podkovy.

Podrobné video s ukázkou porcování kapra

Porcování na podkovy

Při porcování podkov veďte řez tak, abyste nezápolili se silnými kostmi u ploutví a na začátku hřbetní ploutve. Vůbec není třeba ploutve před porcováním usekávat, štípat či s nimi jiným způsobem zápolit. Z odříznuté podkovy totiž docela snadno odstraníte ploutev i s přilehlou­ kostí.

Také silnou, ostnatou kost na začátku hřbetu snadno odstraníte zaříznutím od shora z obou stran a poté vytržením.

Porce kapra – odstranění páteře

Jednotlivé podkovy pak snadno zbavíte silných kostí, tedy páteře a jejího spojení se hřbetem.

Podkovu položte na podložku na plocho a to tak aby páteř při stlačení byla pevná. Jestliže podkova při zatlačení na páteř pruží nebo se kýve, podkovu otočte. Seříznutím páteře z jedné i druhé strany získáte dvě porce kapra z každé podkovy. Ty už pochopitelně můžete použít k tepelné úpravě.

Z takto připravených porcí kapra už není daleko k úplnému vykoštění, tedy k přípravě kapra bez kostí.

Článek Porcování kapra vytvořen na základě zkušeností se zpracováváním ryb ve zpracovnách společnosti FISH MARKET a.s. a znalostí a doporučení kuchařského kouzelníka Petra Stupky.

Zdroj: trebonskykapr.cz

The post Porcování kapra (podrobné video) appeared first on Předškoláci.

Než můj hrnec promluvil, byl to dareba skoro k ničemu. Co mohl, nedovařil, co mohl, spálil či připekl. Takový Budižkničemu! To jsem si o něm myslela. Dokonce už i moje babička s ním mívala trápení. Jednou se jí vysmekl z rukou, poskakoval ze schodů a notně se otloukl. Tam, kde se na něm odrazil zelený smalt, tam najednou prokoukla černá kukadla, objevil se i jakýsi nos a pusa. Malý zelený kuliferda si polepšil i tím pádem ze schodů. Začal totiž těmi kukadly z oprýskaného smaltu tichoučce sledovat, co se v kuchyni děje.

Od té doby, kdy se potloukl, měl vařit jen brambory, a to ho pěkně rozpalovalo. Cožpak je jenom hrnec bramborák? To ponížení ho rozehřálo vždycky tak, že se v něm voda rychle vyvařila, a když ho nikdo nehlídal, připekly se brambory k rozpálenému dnu. Když i mně to udělal víckrát, rozkřikla jsem se jednou večer při mytí nádobí na hrnec nahlas:

„Ty ničemo zelený, ty jsi tak nevypočitatelný, že tě vyhodím do popelnice!“

A pak se to stalo!

Náhle se chraplavě ozvalo : „ Nedělej to, umím něco víc, než vařit brambory!“ Divila jsem se tak, že jsem se zpotila, sedla na stoličku a vyhrkla : „Ne ne nestraš mne, hrnce nemluví ! …A když už jsi to provedl, tak honem pokračuj, než se zblázním.“

Pokračoval. A já se dozvěděla, že jeho praprapradědou byl slavný hrnec, jehož kouzelné vlastnosti byly tak pozoruhodné, až se dostaly do pohádky „ Hrnečku, vař !“. Hrnečkové, potomci, synkové a vnoučci právě tohoto praprapraděda, si museli nejdříve odsloužit jakási povinná služební hrncová léta, která se počítala podle určitého množství “uvařenin“. Když se totiž všechno to , co v nich bylo uvařeno, sečetlo a vydalo to řekněme na obrovskou hromadu o velikosti malé kredence, začali potomci kouzelného praprapraděda nejdříve slyšet, pak vidět, nakonec mohli i promluvit. Ten z lidí, kdo na ně promluvil, nezbláznil se z toho leknutí a uvěřil, že s ním opravdu hrnec mluví, mohl pak využít i jejich kouzelných vlastností.

A pak mi můj zelený hrnec začal popisovat všechno, co jeho příbuzní uměli. Nebylo to jenom nekonečné množství krupičné kaše, které zvládl kouzelně z ničeho navařit slavný praprapraděd, ale někteří byli specialisté na kaši hrachovou a rýžovou, jiní na polévky nudlové, knedlíčkové, slepičí, gulášové, další vařili vynikající pudinky malinové, vanilkové i čokoládové……

„Tak. A co vlastně umíš ty ?“ přerušila jsem trochu neuctivě a nedočkavě jeho chlubení. „Něco jako mýdlové bubliny,“ vyhrkl překvapivou odpověď. „Krásně barevné, duhové. Létají, jak chceš dlouho, cinkají písničky. Uvnitř bublin si můžeš vykouzlit všechno, co je k jídlu a je kulaté. Smotej si z papíru trubičku a zkus to.“

Jako omámená jsem našla Večerník, smotala z velké novinové stránky úzkou trubičku, ponořila ji do prázdného hrnce. V tu ránu v něm byla jakási medově barevná voňavá tekutina. Zabublalo to a z hrnce vylétly mžitky. Slyšíte dobře. Mžitky. Měli jste někdy mžitky před očima? Tak to byly ony. Trochu se podobaly prázdným mýdlovým bublinám.

Hrnec náhle zabrblal. „ Počkej, zapomněl jsem ti říct, že musíš vždycky pronést zaklínadlo. Jinak neuvařím požadovanou kulatou dobrotu. Říkej tedy BUBLEJ, HRNKU, JEN SE SNAŽ, UVAŘ, CO UVAŘIT MÁŠ. A pak řekni, že chceš, třeba meruňkové knedlíky, ty jsou přece kulaté, no a já už se budu snažit. Až budeš mít těch kulatých dobrot dost, řekneš jen HRNKU, PŘESTAŇ, UŽ MÁM DOST, DĚKUJI TI ZA RADOST.“

A tak to začalo. Po přeříkaném zaklínadle jsem si přála jahodové knedlíky. A co se nestalo! Z hrnce vylétly nadýchané bubliny a v každé z nich jahodový knedlík posypaný tvarohem a cukrem. Knedlíky usedaly na prázdný talíř na stole a ozývalo se jemné cinkání.Ty, které se na talíř nevešly, se vznášely chvíli u mrazáku. Když jim nikdo ledničku neotevřel, vylétly oknem. „Hrnku, přestaň, už mám dost, děkuji ti za radost“, řekla jsem honem nad tím nadělením. Knedlíky, které neulétly oknem, zavoněly z talíře. A byly také pohádkově dobré!

Druhý den jsem měla chuť na švestkové knedlíky. To aby byla nějaká změna. Marně jsem ale vzpomínala, jak zní to zaklínadlo. Hrnec posmutněl. Podruhé už ho prý nemůže nikomu zopakovat. Kdo zaklínadlo jednou zapomněl, ten si ho vlastně nezasloužil. Jak že to bylo? Přemýšlela jsem. HRNEČKU, VAŘ A SNAŽ SE! Ne, tak ne. HRNEČKU, VAŘ A VYKOUZLI VDOLKY! No to už vůbec ne!

A tak jsem mohla zkusit alespoň obyčejné bubliny bez knedlíků. Na hrnku se z bublinek udělala kudrnatá pěnová čepice, zářila a rozletovala se. Z trubičky se oddělovaly barevné koule. Byly prázdné bez knedlíků či vdolků, krásně duhové, mírně se vznášely pokojem, mizely a nové se objevovaly. Posílala jsem je i z okna do ulice zalité sluncem, aby letěly co nejdál a co nejvýš. Nebyly to žádné knedlíky! Vzdáleně připomínaly hvězdy, květiny i sněhové vločky, ale byly daleko křehčí a náhle mizely.

„Nejsi smutná ?“ staral se hrnec. „Kdepak! Až přijdou na návštěvu Terezka s Kryštofem nebo Eliška s Ondrou, pocukrujeme si vlastnoručně ukoulené a uvařené jahodové knedlíky, ale pak srolujeme papírové trubičky a budeme si pouštět proti sluníčku z okna ty krásné duhovky.“

Autorka: Karla Cikánová

The post Pohádka o mém hrnci v kredenci appeared first on Předškoláci.

The post Tancovala žížala appeared first on Předškoláci.

Ale jahodovníky, tak pyšné, se ozvaly: “To nejde, poničíte nám naše ovoce!” A všechna zvířátka od sebe odháněly. V noci skutečně přišla bouře. Z dálky bylo neustále slyšet Lijavcův smích. Zvířátka v lese se k sobě choulila a hledala přístřeší, vyděšenýma očima vzhlížela k obloze, temné jako inkoust, a dívala se na přívaly deště z nebes, které neustávaly a neustávaly…

Třetí den ráno, když bouře konečně odezněla, vydal se vládce do lesa, aby zjistil škody. Bouře napáchala mnoho zla. Zvířátka, která nenašla přístřeší, zahynula. Král se rozhněval na pyšné jahodovníky a řekl jim: “Nepomohli jste svým přátelům a kvůli vaší sobeckosti jich mnoho zemřelo. Potrestám vás po právu. Od dnešního dne již nebudete vztahovat své zelené větve k nebesům, ale budete se plazit u země v trávě.” “Áaachchchchhhh….,” poslední výkřik zazněl v ozvěnách mezi skalami a jahodovníky se proměnili v malé zelené rostlinky. Nikdy více se jim již nesmí vrátit jejich původní podoba.

Autorka: Marta Dostálová
Pohádka je zařazená do soutěže: Napište pohádku pro děti

The post Jahodová pohádka appeared first on Předškoláci.

Za to jeho máma, ta je pořád čistá,
na špinavé prasátko, plnou vanu chystá.
To vám bylo křiku, slyšet na tři míle,
a z mydlinek vyskočilo, prasátko už bílé!

Autor: J. Štýchová

The post Prasátko appeared first on Předškoláci.

The post Vařila myšička kašičku appeared first on Předškoláci.

1. Barevný papír A4 přeložíme na polovinu. Uprostřed si uděláme pomocnou čáru. Na okraji vytvořené poloviny A4 si naměříme od středu 86 mm, rysky na obě strany.
2. Od středu této poloviny A4 (od přeložení) si nakreslíme linku směrem k naměřeným ryskám (na kraji papíru). Na těchto ryskách přeložíme tak, abychom získali 3 stejné díly (60°). Pro kontrolu: pokud rozložíme nyní list A4, pak by měl obsahovat 6 stejných dílů.
3. Přesah papíru (2 “rohy”) odstřihneme. Vytvoříme tím skoro-kruh (6-ti-hran).
4. Přeložíme napůl a vznikne nám finální trojúhelníček. A už je to připraveno pro vystřihování vločky. Pro kontrolu: pokud nyní rozložíme list A4, měli bychom mít 12 stejných dílů.
5. Nyní si už jen nakreslíme vzor, který budeme vystřihovat. Upozornění: dbejte na bezpečnost při práci s ostrými předměty (nůžky, řezací nože, apod.)

Šablony pro inspiraci a vystřihování sněhových vloček na okna:

The post Sněhové vločky do oken appeared first on Předškoláci.