Občanské sdružení NEDOKLUBKO vyzvalo psavce i nepsavce k nádhernému počinu – k napsání pohádek pro kulíšky a jejich rodiče. Měly by je provázet zvláště v prvním období, kdy se kulíšek nečekaně a předčasně objeví a oni s ním zůstanou na dlouhé týdny v porodnici. Vybrané pohádky budou na kartách formátu A5 v porodnicích u inkubátorů k dispozici. Pohádky mají léčivý náboj. Lidé často po nich sáhnou, když je jim ouvej. A tyto pohádky mohou být darem nejen pro období v porodnici a nejen pro předčasně narozené děti.

Pokud už máte v hlavě a srdci nápad na pohádku nebo jste si vzpomněli na ty, co jste vymýšleli pro své děti nebo si pamatujete ty od rodičů a babiček, tak kulíšci a jejich rodiče na ně čekají. Hlas rodičů čtoucích pohádku je balzámem pro duši. Pohádka je však balzámem i pro bolavou duši rodičů na JIPu. Prosím o pohádky co nejvíce s vcítěním, co taková maminka u svého malinkatého miminka v inkubátoru potřebuje. Humor, nadhled, něco léčivého, kouzelného, … Nebo pohádky učící k přijímání jinakosti, respektu odlišných příběhů a pomoci třebas jen nasloucháním těm, kdo to právě potřebují.

Pohádky a básničky jsou ke čtení na kouzelném blogu http://pohadky-pro-kulisky.blog.cz

Pohádky, příběhy a básničky je možné zasílat na email: eli.asek@tiscali.cz nebo pohadky@nedoklubko.cz

Také můžete zavítat na web www.pohadky.nedoklubko.cz – zde je pouze vybraná tvorba.
Prosíme o pohádky s vcítěním, co takoví rodiče u svých dětí v nemocnicích potřebují. Hřejivé, hladivé a s pozitivním vyústěním.

V případě, že rádi kreslíte a chcete svou ilustraci věnovat Nedoklubku neváhejte a svůj obrázek předčasně narozeného miminka- tzv. kulíška nakreslete a zašlete náhled paní Edith Holé na email: eli.asek@tiscali.cz. Zde jsou pro inspiraci. Autorkou je Ida Novotná. Budeme rádi i za mandaly a ilustrace přímo k pohádkám.

Podmínky: Kresba na A4 jednoduchá černobílá. Z terapeutických důvodů chceme v knize spíše černobílé ilustrace vhodné k vykreslení. Proto je ale dobré, aby obrázky měly v sobě hravost a švih. Aby upoutaly i přestože nebudou barevné.

Pohádky i kresby se budou postupně shromažďovat a třeba se najde ochotný sponzor na vydání dalších knihy Pohádky pro kulíšky nebo omalovánek pro sourozence kulíšků.

Edith Holá, koordinátor projektu Nedoklubka “Pohádky pro kulíšky” http://edithhola.blog.cz
Sama napsala nejen duhové pohádky http://pohadky.nedoklubko.cz/category/pohadky-duhove/

Zdroj: http://edithhola.blog.cz
Lenka Štveráčková (www.mojebrisko.cz)

The post Pohádky pro Kulíšky appeared first on Předškoláci.

The post Poutní místo Svatá voda u Malenovic appeared first on Předškoláci.

Jednou šla jako obvykle brzy zrána do lesa. Rosa ve slunečním svitu zářila jako drahokamy a Liduška se radovala z té krásy kolem. Vtom uslyšela vzlyknutí. Bylo tak jemné, že si v prvním okamžiku myslela, že se jí to jenom zdá. Zaposlouchala se pozorněji a znovu uslyšela ten jemný zvuk. Podívala se tím směrem. Co se to tam na kraji mýtiny třpytí? Pomalu se přikradla a schovala za veliký buk. Vykoukla opatrně ze svého úkrytu a co nevidí. To třpytivé jsou vlasy nějaké krásné panenky. Je to snad víla? Ale ta už by se přece ve slunečním svitu dávno rozplynula. Liduška šla blíž a tu vidí, že neznámá krasavice má v bosé nožce zabodnutý trn. Nemeškala, přiskočila k plačící dívce a jedním rázem jí trn vytrhla.
“Děkuji ti, Liduško,” povídá neznámá, “za tvou pomoc se ti odvděčím. Až mě budeš potřebovat, stačí, když zavoláš: “Kačenko!” Já přijdu a pomohu ti,” řekla a zmizela.
Liduška z toho byla jako omámená a doma vše vyprávěla mamince.
“Bud’ ráda, děvče, potkalo tě veliké štěstí. Kačenka je princezna našich hor. Má velikou moc, ale neobtěžuj ji žádným zbytečným přáním. Nějak se spolu protlučeme. Jedině až kdyby bylo nejhůř, popros paní našich hor o pomoc.”
Když do kraje přišla zima a potoky a říčky se schovaly pod ledovým kabátem, maminka říkávala:
“Vidíš, Liduško, vodní král šel spát.” “A kdo je to vodní král, maminko?”
“Ten vládne všem potokům a řekám na našich horách.”
“A kde žije?”
“Od jara do podzimu vládne ve svém třpytivém paláci v řece Orlici. Ale teď’ odpočívá a spí v divukrásné jeskyni pod Suchým vrchem. Až přijde jeho čas, probudí se a všechen sníh, co tíží zemi, pod jeho dechem roztaje. Potoky a řeky naplní svá koryta a bude jaro. Vodní král však již stárne. Za celý rok plný práce je tuze unavený, a tak si někdy přispí. To se pak paní Zima raduje a kraluje u nás dlouho. Ale neboj, král se vždycky probudí a pak je zase dobře,” vyprávěla maminka.
Mezi prsty jí přitom běhaly malé dřevěné paličky s nitěmi a pod jejíma rukama vyrůstaly drobné kvítky z paličkované krajky, jako kdyby jimi chtěla jaro přivolat.
Ale jaro toho roku dlouho nepřicházelo. Země byla stále přikrytá sněhem a ledový vichr bičoval kraj. Hospodáři měli strach, co bude s úrodou, ale co horšího, do chalup se nastěhovaly nemoci a hlad.
Ulehla i Liduščina maminka. Dcerka vařila bylinky, dávala mamince zábaly a obklady, ale ta přesto chřadla den ode dne více. Lidka se strachovala, co bude dál.
“Kdyby už chtělo přijít jaro,” povzdechla si maminka, “to bych se určitě uzdravila.”
Když maminka usnula, Liduška se zabalila do vlňáku a vyšla z chalupy. Mráz štípal, sněhu bylo téměř po pás, ale přesto se dostala až k lesu. Jen jednou zavolala a už stála Kačenka před ní. Mile se usmála a zeptala se, čím může Lidušce pomoci.
“Kačenko, prosím tě, vzbuď vodního krále,” vyhrklo děvče.
Princezna zesmutněla a povídá:
“Vím, že vodní král zaspal. Trápí mě to stejně jako vás, ale nemůžu ho vzbudit. Nedostanu se k němu do jeskyně.”
Liduška zůstala jako přimrazená. Myslela, že princezna hor může všechno, a najednou tohle. V tom dostala nápad. “Už to mám. Permoníčci se přece dostanou všude do podzemí. Ti nám určitě pomohou.”
“Máš pravdu, jsi chytré děvče,” řekla Kačenka a mávla rukou.
Země se rozestoupila a před užaslou dívkou se objevila tmavá chodba. Dlouho šly podzemím. Jen slabé světélko některého z permoníčků jim ukazovalo cestu. Najednou je oslnila zář a vešly do krásného prostorného sálu. Uprostřed v jasném světle seděl na křišťálovém trůnu král podzemní permonické říše. Jeho šat byl zdoben nejkrásnějšími kameny, které se v horách nalezly. V ruce držel malé stříbrné kladívko, jímž ukázal na dvě stříbrné stoličky před sebou. Když se posadily, zeptal se, co je přivádí.
Liduška vyprávěla, co se děje nahoře, jak lidé trpí a čekají na jaro. Kačenka se přidala a prosila krále permoníků, aby jim pomohl vodního krále vzbudit.
“To je maličkost,” usmál se permoník a hned poslal své sloužící, aby krále vzbudili.
Trvalo dlouho, než se vrátili. Smutní, že se jim nepodařilo úkol splnit. Ať’ dělali, co dělali, vodní král stále spí.
Celá síň ztichla, každý přemýšlel jak pomoci. Nejstarší permoník s dlouhými bílými vousy po chvíli zvedl hlavu a řekl:
“Myslím, že už vím, jak můžeme krále vzbudit. Potřebujeme však takový zvuk, který přehluší vichr paní Zimy.” Všichni hleděli s údivem na permoníka a čekali, jaký to asi musí být strašný řev.
“Kamarádi, každý z nás musí do rána vykovat alespoň jeden stříbrný zvoneček. Pak vám povím, co dál.”
Skřítci se rozběhli po chodbách a za chvíli bylo slyšet jen ťukání kladívek. A už přinášeli první zvonečky, nejenom stříbrné, ale i zlatem po okrajích zdobené.
“Teď’ musíme zvonečky dostat nahoru na zem.” Permoníčci prošli podzemím celé hory a všude tam, kde země nebyla zcela promrzlá, na březích potoků a v mokřinách, prostrčili své zvonečky na zem.
“Húúú, co to je?” zahučel severák.
A čím více se opíral do zvonečků, tím více zvonily, až se vodní král probudil. Protáhl se – v horách to zahučelo, oddychl si – zafoukal teplý vítr. Vyšel ze své jeskyně, odehnal sněhové mraky – a nad horami vysvitlo slunce.
Kačenka s Liduškou stály na kopci nad vsí a cítily, jak jejich tváře hladí teplý vítr vonící jarem.
“Běž k mamince a tuhle mošničku si neztrať. Tu máš ode mne a od permoníků.”
Liduška poděkovala a při loučení měla slzy na krajíčku.
“Neplakej, třeba se ještě někdy sejdeme.”
Když Liduška dobíhala k chalupě, otočila se a ještě jednou zamávala krásné paní hor. Doma si prohlédla, co dostala. Mošnička byla plná drahokamů. Od té doby bylo v chaloupce po bídě. Maminka se s jarem uzdravila a spolu s Liduškou vděčně vzpomínaly na Kačenku a permoníky.
A zvonečky? Ty už u nás na horách zůstaly navždy. Každého roku na jaře jich vyrostou tisíce. To proto, aby vodní král už nikdy nezaspal. Netrhejte je, to by měla paní Zima velkou radost a hned by znovu zkoušela svou mrazivou moc.

Z knihy Pohádky Orlických hor , J. Lukášek (ZVON 1996)

The post O bledulkách appeared first on Předškoláci.

Jak tak seděl a míchal vychladlou polévku, uslyšel podivné funění a hekání. Jen takové tichounké zvuky to byly, Honzík ani nedokázal rozeznat odkud přicházejí. A najednou to uviděl: na okraj talířku se překulil človíček.

Posadil se namalovanému pejskovi za ucho, urovnal si zelené tričko a povídá: „Ahoj Honzíku, copak že nejíš? Nechutná ti zeleninka?“ Honzík zapomněl zavřít pusu údivem. Zakroutil jen hlavičkou a nevěřícně pozoroval návštěvu ve svém talířku. „A to je zlé, to je zlé“, broukl panáček, vysoukal se na krátké nožičky, obuté do zelených tenisek. „Kdo vlastně jsi, ještě nikdy jsem nikoho takového neviděl?“ zeptal se Honzík. „Jsem hrášek, říkají mi Eda a jsem z družiny naší princezny. S naší zemi je teď zle, vydal jsem se do světa lidí pro pomoc, jen nevím u koho ji hledat“, odpověděl smutně panáček. „A co zlého se u vás děje?“ vyzvídal Honzík. „Uvidíš sám, vezmu tě tam, jestli chceš“ nabídl mu hrášek Eda. Honzík byl rád. „Počkej, jsi moc veliký“, zamával ručkou Eda a něco zamumlal. Ozvalo se zasvištění, jako když švihneš proutkem a Honzík stál na okraji talířku stejně maličký, jako panáček hrášek.

Než se stačil vzpamatovat, odvedl ho Eda k hladině polévky a povídá: „Ničeho se neboj a skoč! Chrání tě kouzlo, nic se ti nestane.“ Honzík měl malou dušičku, ale poslechl a statečně skočil do polévky. Chvíli padal a najednou, co to? Stál na pevné zemi, po polévce ani vidu. „Pojď, zavedu tě k naší princezně. Poví ti, jaké nám hrozí nebezpečí“, vedl Honzíka dlouhou chodbou, až došli ke dveřím princezniných komnat. U nich stáli na stráži dva vytáhlí mládenci v zeleném kabátku a bílých kalhotách. „To jsou pórky, palácoví strážci“ představil je hrášek a otevřel dveře. Honzík se rozhlédl po prostorné komnatě plné roztodivných bytostí. Připomínali mu zeleninu, kterou viděl, když chodil s maminkou nakupovat.

V křesílkách kolem stěn seděli v družném hovoru baculaté dámy ve světle hnědých sukních, které vypadaly jako cibulky a s nimi pánové k nerozeznání od paprik a červené, ředkvičkám podobné dívky. Postávali kolem nich mládenci v zeleném, v kterých by každý poznal okurky. Takových osůbek tam bylo mnoho, Honzík si je ani nestačil všechny prohlédnout než došli k princezně.

Seděla na trůně uprostřed komnaty. Dlouhé, zelené vlasy jí splývaly na červené šaty. „Vypadá jako mrkev“, pomyslel si Honzík. Eda je představil: „To je princezna Mrkvička. Jejím otcem je král Celer I. a matkou královna Kedlubna. Poví ti, co naši zemi potkalo.“

Usadil se princezně k nohám a ta začala vyprávět: „Jak sis, Honzíku, jistě domyslel, jsi v Zeleninovém království. Žili jsme tu spokojeně až do chvíle, kdy se v Mlsném království, které s námi sousedí, ujal vlády mladý král Cukr II. Chce si podmanit okolní země a získat tak vládu nad naším i vaším světem. Ovocné království se mu ubránilo, protože jeho obyvatelé jsou ve vašem světě oblíbení a vítaní. Horší je to s námi. Nám hrozí záhuba, protože nemáme u vás zastání. Nemáte rádi zeleninu, raději mlsáte bonbony a cukroví. To krále Cukra II. posiluje a nám to síly ubírá.“

„Počkej princezničko, tomu nerozumím! Vysvětli mi to!“ požádal Honzík. „To je jednoduché. My se staráme o zdraví ve vašem světě. Přinášíme vám vitamíny, ty jsou pro lidi moc důležité, bez nich by nemohli zdravě žít. Vy nás posilujete tím, že si je od nás berete. Tak si navzájem pomáháme. Jenže, teď to vypadá, že už se dlouho nedokážeme králi Cukrovi II. ubránit. Má na své straně čím dál víc dětí, které zeleninu nechtějí jíst a naše království pomalu zaniká. Podívej se kolem sebe. Co vidíš?“

Honzík se rozhlédl: „Vidím smutnou zeleninu. I ty máš povadlé vlásky a smutné oči.“ Princezna pokývala hlavou: „Až král Cukr II. přemůže naše království, pustí se do boje o váš svět. Lidé budou slábnout bez vitamínů, bude jim chybět síla. Děti přestane bavit si hrát, protože je budou bolet zoubky, budou jen netečně pojídat sladkosti a tloustnout a tloustnout. Králi nedá moc práce stát se vládcem celého světa!“

„Ale to by byl moc smutný svět, tomu musím zabránit!“ vykřikl Honzík. „Rád bych se vrátil domů, princezno. Dojím svou polívčičku a hned zítra povím všem dětem ve školce, co jsem u vás viděl a slyšel. Společně se postavíme zlému králi Cukrovi II. Nesmíme dopustit, aby vyhrál.“

Princezna na něj pohlédla svýma krásnýma očima: „Jsi statečný a odhodlaný, Honzíku, věřím, že se ti to podaří. Každý kousek zeleniny, který děti sní, přispěje k naší společné záchraně. Děkuji ti, za celé naše království.“

Pak pokynula hráškovi Edovi, ten vzal Honzíka za ruku, zatočil s ním na místě, něco zamumlal a v tom si Honzík uvědomil, že sedí na své židličce u svého talířku, na kterém stydne polévka. Honem vzal lžíci a dojedl ji, než bys řekl švec. A co víc: zjistil, že mu vlastně docela chutnala. To asi zase nějaké kouzlo hráška Edy! Nebo to je tím, že už ví, jak to chodí v pohádkovém světě. Kdo ví!

Zítra to probere s kamarády ve školce a to by v tom byl čert, aby to Zeleninové království nezachránili. Vždyť to vlastně udělají i sami pro sebe.

Jméno „Honzíka“ můžete samozřejmě nahradit jiným jménem, nebo použít jméno holčičky, chcete-li motivovat dítě ke konzumaci zeleniny ale nezapomeňte vhodně přizpůsobit text!

Pohádka z elektronické knihy Předškoláci

The post Honzík v Zeleninovém království appeared first on Předškoláci.

Napadlo ji, že si najde nějakou skulinku pod kamenem, kde si na chvíli zdřímne. Slezla po košťálu dolů a začala hledat příhodné místo. Podlezla pod rodnou hlávkou a mašírovala na svých mnoha nožkách ke druhé. Najednou se jí do cesty postavila růžová hlava. Obě vypískly leknutím. Hlava i Terka. Hlava vklouzla znovu zpátky pod zem a Terka zůstala zkoprněle stát na místě. Zježily se jí všechny chloupky na zeleném těle.

Za chvilku se hlína před housenkou pohnula a hlava se opět vynořila z půdy. Rozhlédla se a vysoukala se na povrch celá. Za hlavou se táhlo dlouhé tělo jako růžový provázek. Žádné ruce, žádné nohy! „Kdo jsi?“ zeptala se housenka. „Tebe neznám, ty nejsi od nás“, prohlížela si neznámého tvora vykulenýma očima.

„Jsem žížala Andula a bydlím tady dole. Nahoru chodím jen málokdy, většinou po dešti nebo v noci, když je zem pěkně vlhká a voňavá. Sucho mi nedělá dobře!“ Žížala se o kousek posunula, aby si mohla housenku lépe prohlédnout. „Kampak máš namířeno?“

Terka zívla a vysvětlila Andulce, že hledá vhodnou postýlku. Žížala jí poradila: „Támhle u třetí hlávky leží pěkný křemen, pod ním se ti bude spát jako v bavlnce! Jen dej pozor na kosa. Létá sem na svačinu. A až se vyspíš, můžeme si spolu dát závody, kdo bude dřív u pažitky. Závodíš ráda?“ Andulka se dívala na ospalou Terku a říkala si, že ta se ve zdraví pod kámen asi nedostane. Usne cestou a sezobne ji kos. Ale to by nebyla Andulka, aby něco nevymyslela. Poprosila o pomoc včelku, která právě letěla kolem s plnými košíčky pylu do úlu.

Terka si to šinula, co noha nohu mine, od hlávky k hlávce. Právě byla uprostřed mezi druhou a třetí, na dohled od křemene, když se nad ní mihl černý stín a Terka zahlédla, jak kos otvírá zobák, aby ji sezobl. Ale co to? Ozvalo se bzučení a kolem kosa najednou kroužil roj včel. Měl co dělat, aby jim uletěl. Terka včeličkám děkovala za záchranu.

„Poděkuj své kamarádce, žížale Andulce, to ona se o tebe postarala. Požádala nás, abychom tě ochránily. Hezky se vyspi!“ popřály Terce a odletěly. Housenka se nasoukala do skrýše pod kamenem a okamžitě usnula.

Žížala Andulka se těšila na závody s Terkou. Hlídala u křemenu, kdy se konečně Terka dosyta vyspí a půjdou spolu soutěžit. Nakukovala do škvírky u země, ale nic tam nezahlédla. Byla tam tma a ticho. Trvalo to dlouho. Potom Andula zaslechla zpod kamene nějaký podivný šramot a najednou, odtamtud vylétl nádherný bělostný motýl s černými skvrnami na křídlech. Zakroužil nad ním a pak usedl vedle žížalky.

„Kde ses tam vzal?“ zeptala se překvapená Andulka a hned pokračovala:
„Viděl jsi tam Terku? Copak pořád ještě spí?“

„Já jsem housenka Terka, tedy vlastně teď už bělásek Terka. Pod kamenem jsem se zakuklila a než jsem se dosyta vyspala, stal se ze mě motýl. My housenky to tak máme, víš?“ a motýlek Terka mávla křídly a letěla, jako by tančila.

„Hmmm! S tebou ale já závodit nemůžu, to by nebylo spravedlivé. Jako housenku jsem tě porazit mohla, ale jako motýla rozhodně ne!“ Pak se zamyslela: „Budu se muset někoho zeptat, jestli se náhodou taky nekuklíme. Ale myslím, že ne. My, žížaly, vypadáme jako provázky po celý život.“ Ještě chvíli se dívala za běláskem a pak vklouzla svou chodbičkou zpátky do podzemí.

Autorka: Helena Kopečná
Pohádka z elektronické knihy Předškoláci

The post Housenka Terka appeared first on Předškoláci.

Skutečný dárek je unikátní charitativní e-shop společnosti Člověk v tísni. Na první pohled funguje stejně jako jakýkoli jiný e-shop. Zákazník si na hlavní stránce vybere zboží, vloží ho do košíku a zaplatí. Tak, jak jsme na to všichni zvyklí. Tím ale podobnost končí. První věc, kterou e-shop upoutá, je především jeho nezvyklý sortiment. Kde jinde na internetu můžete za pár stovek koupit živou kozu, krávu, bezpečný porod, slepice nebo stromy?

Vtip je v tom, že zmíněnou faunu, floru a další věci nekupujete přímo sobě… Člověk v tísni vámi zakoupené zboží předá lidem v rozvojových zemích. Za vaše peníze koupí například na Srí Lance živou krávu a dá ji tamní chudé rodině, kterou občanská válka připravila o živobytí.

Díky krávě si pak rodina může sama vydělávat a přestává být závislá na pomoci druhých.

Ovšem ani vy po nákupu nepřijdete zkrátka. Za nákup vám poštou přijde darovací certifikát, který můžete obratem věnovat někomu ze svých blízkých jako Skutečný dárek. Můžete tak dát tatínkovi k Vánocům bezpečný porod nebo kamarádce stoprocentní krávu. Je snadné si domyslet, že pod stromečkem pak občas dochází k velmi humorným situacím…

Za rok existence e-shopu v něm tímto způsobem nakoupilo už tisíce lidí a celková částka, kterou lidé přispěli, převyšuje 8 milionů korun. Díky oblibě, kterou si tento projekt získal, mohl Člověk v tísni distribuovat stovky koz, šicích strojů, školních tabulí nebo kanystrů na vodu. České dárky putují do Namibie, Etiopie, Konga, Kambodži, Angoly nebo na Srí Lanku.

Pomoc však nedostane jen tak někdo. Organizace pečlivě vybírá ty, kteří s dárky dobře naloží. Cílem není někomu jen tak něco dát. Cílem je pomoci lidem ze zemí třetího světa a lidem postiženým nejrůznějšími katastrofami postavit se zpět na vlastní nohy. Pomoci jim v začátku, aby se znovu stali soběstačnými a nebyli na nikom a ničem závislí.

“Zaujal vás tento článek? Kupte letos svým blízkým originální vánoční dárek z charitativního e-shopu Skutečnýdárek.cz společnosti Člověk v tísni a podpořte tak zároveň lidi ze zemí třetího světa. Darujte živé kozy do Angoly, bezpečný porod do Kambodži nebo školní pomůcky do Etiopie… www.skutecnydarek.cz”

The post Dejte letos pod stromeček kozu nebo krávu appeared first on Předškoláci.

Na Kynžvartsku býval Cínový skřítek, který pomohl jednomu mládenci k objevení pokladu. K těmto přátelským skřítkům patřil i skřítek Tilly , který zachránil život dcerce jednoho hospodáře ze Staré Vody. Stalo se to takto: Před mnoha lety, kdy ještě nestála budova naší školy, tady stával malý domek. Rodina, která ho obývala, měla mnoho dětí. Matka zůstávala s dětmi doma, otec odcházel pracovat na pole a brával s sebou své dvě nejstarší dcery. Zatímco otec pracoval, děvčata po lese sbírala jahody. Když přicházel čas odebrat se domů, zjistila starší z dcer, že sestra se v lese ztratila. Společně s otcem hledali sestru – marně. Přivolali tedy pomoc z vesnice a již za úplné za tmy s pochodněmi prohledávali les. Teprve když v zoufalství vycházeli z lesa, našli děvčátko v bezpečí a klidu sedět na kraji lesa.

Vyprávěla o hodném skřítkovi, který jí ukázal cestu a zachránil ji před hlubokou strží. Rodina pak z vděčnosti dávala tomuto skřítkovi za okno domku část oběda.

Uběhlo mnoho a mnoho let, domek již dávno na svém místě nestojí,na jeho místě stojí naše škola, ale jak známo podle starých pověstí se skřítkové vracejí na místo, které si oblíbili. A proto i dnes v době, která pověstím moc nepřeje, naší školu navštěvuje skřítek Tilly. Tento skřítek je naším dobrým duchem, ochraňuje školu před neštěstím a zlým slovem.

The post Skřítek appeared first on Předškoláci.

Pomoc s komplikovanými očními vadami

Obecně lze říci, že u malých dětí se kontaktní čočky využívají spíše z medicínského hlediska, například u komplikovanějších očních vad, které se ve velké většině případů řeší chirurgicky. Avšak u dětí ve velmi nízkém věku může někdy chirurgický zákrok představovat problém. Klasickým příkladem je dětská afakie. Jedná se o chybějící oční čočku v oku. Je to vada vrozená a naštěstí poměrně vzácná. Jelikož se dětské oko neustále vyvíjí a roste, není možná náhrada chybějící čočky umělou nitrooční variantou. V těchto případech lze využít kontaktní čočku, která umožní takto postiženému oku správný vývoj jeho ostatních zdravých částí. Další z možností využití kontaktních čoček spatřujeme například při léčbě tupozrakosti – amblyopie. V tomto případě kontaktní čočka supluje okluzor.

Sport i kosmetické důvody

U předškolních a školních dětí se korekce kontaktními čočkami využívá především v případě malých sportovců. U adolescentů se již převážně jedná o kosmetickou záležitost.

Péči o kontaktní čočky rodiče učí děti

Předškolákům a malým školákům většinou nasazují a vyndávají čočky rodiče. Měli by proto být kontaktologem náležitě poučeni, jak s kontaktními čočkami zacházet a především jak o ně pečovat. Tuto zodpovědnost je vhodné postupně na děti přenášet. Už v předškolním věku učíme děti, aby si samy uměly čočky bezpečně nasadit a vyndat a vštěpujeme jim základy údržby čoček. Jelikož menší děti mohou mít s manipulací s kontaktními čočkami přece jen problémy a zároveň jejich disciplinovanost v otázce hygieny a údržby čoček není často taková, jaká by měla být, jsou ideální volbou čočky jednodenní. Pouze v případě čočky terapeutické volíme jiný typ, například čočku roční.

Volba čoček u starších dětí

U dětí starších, lze použít kontaktní čočky s plánovanou výměnou, ovšem opět je třeba klást důraz na důkladné seznámení s problematikou čištění a režimu nošení.. Hlavním problémem kontaktních čoček u těchto dětí není samotná aplikace čoček, ale nároky na péči o ně. Rodiče musí věnovat dostatek pozornosti aby dítěti vysvětlili, jak s čočkami zacházet. Zároveň trpělivost je v každém případě namístě. Je lepší věnovat dítěti ze začátku více času a předejít tak možným komplikacím. Pokud nejsou čočky určeny na každodenní nošení, ale například pouze na sport, doporučujeme spíše čočky jednodenní.

U adolescentů většinou aplikujeme čočky čtrnáctidenní, popřípadě měsíční, neboť se většinou jedná o náhradu za brýlovou korekci. Dětem v tomto věku kontaktní čočky přidávají na sebedůvěře, neboť netrpí mindrákem z brýlové korekce.

Lékař poradí, ale rodiče rozhodnou

Jak bylo výše zmíněno, většina rodičů s důvěrou akceptuje názor očního odborníka a volí čočky jím doporučené. Avšak konečné rozhodnutí, zda bude dítě nosit kontaktní čočky nebo brýlovou korekci, je vždy na rozhodnutí rodičů dítěte. Je to proto, že oni znají své dítě nejlépe, a tudíž jsou schopni posoudit, zda dítě problematiku spojenou s nošením kontaktních čoček zvládne. V ideálním případě bereme do úvahy názor rodičů, dítěte, typ korigované oční vady a především vyzrálost konkrétního dítěte. Pokud je dítě schopné se o čočky starat a správně je používat, není důvod možnosti takovéto korekce nevyužít.

The post Kdy mohou děti začít nosit kontaktní čočky? appeared first on Předškoláci.

• Číslo účtu 4028 4028/0300, variabilní symbol 391
• Dárcovská sms Nadace ADRA ve tvaru DMS ADRA zaslaná na telefonní číslo 87777
• Krizová povodňová linka je v provozu na telefonním čísle +420 731 70 50 02 a na emailu povodne@adra.cz
• Dobrovolníci, kteří mají zájem se zapojit do prací na odklízení, se mohou hlásit také na emailu dobrovolnici@adra.cz
• Darovací smlouva k vyplnění online na www.adra.cz

Společnost Člověk v tísni

7. srpna aktivovala své povodňové týmy v Liberci, Ústí nad Labem a Plzni. V zasažených oblastech zjišťují potřeby zatopených obcí a jsou připraveny reagovat na jejich aktuální požadavky. Připravují také zásilky materiální pomoci.

• Na pomoc lidem v zaplavených oblastech lze přispět na
  povodňové konto Člověka v tísni 72027202/0300
• nebo zasláním dárcovské SMS ve tvaru DMS SOSPOVODNE na číslo 87777.
• Člověk v tísni začal organizovat dobrovolnickou pomoc. Preferuje dobrovolníky s možností vícedenního působení na místě. Doprava, ubytování a strava zajištěny. Dobrovolníci se mohou hlásit na mailu povodne@clovekvtisni.cz nebo na kontaktním telefonu 222 350 830.
• Další informace na www.clovekvtisni.cz

Český červený kříž

má v oblasti činné všechny své pobočky (oblastní spolky) sídlící v jednotlivých postižených okresech. ČČK je v kontaktu s orgány IZS, jehož je další složkou, i orgány samosprávy. Působí přímo v terénu, poskytuje a je dále připraven poskytovat humanitární pomoc, v případě potřeby pak psychosociální pomoc. OS ČČK vyhlašují podle požadavků zasažených oblastí materiální sbírky (viz webové stránky a kontakty).

• Finanční příspěvek na pomoc ČČK lze zaslat na
  sbírkový účet č.ú. 222826/5500, v.s. 222
• nebo zasláním dárcovské SMS s textem DMS CCK
  na telefonní číslo 87777 [cena 1 DMS je 30,- Kč, z nichž ČČK obdrží 27,- Kč]
• Více informací na www.cervenykriz.eu

Zdroj informací: www.babyonline.cz

The post Povodně 2010 appeared first on Předškoláci.

Byl to obr, který šel z procházky domů. Myška rychle zalezla do klíčové dírky a čekala co bude dál. Obr vsunul klíč do dírky kde čekala myška a tím myšku odtlačil a myška spadla dolů. Rychle utíkala na stůl a vlezla do kostek cukru. Obr se mezitím posadil na židli a vařil si čaj.Ale myška nepočítala s tím, že obr si dává do čaje cukr. Obr nabral první lžičku, druhou lžičku a třetí i s myškou. Myška v hrníčku plavala a volala o pomoc. Když se v hrníčku voda uklidnila, myška se utíkala schovat do sýru. Ale ob si dělal svačinu. Rozřezal polovinu chleba, dal si tam šunku a ukrojil sýr i s myškou. Obr kousal, kousal, kousal, myška uhýbala, uhýbala, uhýbala až ji obr snědl. Myška se tam držela všeho možného aby obrovi nespadla do žaludku. Když se myška dostala až na jazyk, obr si zapálil dýmku. Myšce v hlavě bleskl nápad. Zacpala mu dírku, obr začal kašlat a myška vyskočila ven. Obr se hodně naštval a chtěl myšku chytit ale myška nasypala pepř na lžičku a pak na ni skočila a pepř se dostal obrovi přímo do očí. Myška utíkala ke skleničkám a tam se taky schovala. Ale jak obr šmátral po stole, shodil sklenici i s myškou.

Jakmile se sklenice rozbila myška vyskočila, utíkala ke dveřím a obr za ní. Myška rychle klouzala po fazoli dolů ale obr pořád sledoval myšku a tak myšce v hlavě bleskl další nápad. Jak se dostala na zem k domku, podpálila fazoli. Obr se zalekl ohně a pustil se, a padal přímo na myšku, ale v tom se myška probudila. Uviděla,že venku ještě není sníh a tak se vydala sbírat zásoby. Jak začala zima myška byla připravená. A takhle si sbírala zásoby každou zimu.
Kateřina Řezáčová

The post Pohádka o myšce appeared first on Předškoláci.