Jednoho pozdního večera se několik nosálovských žen vypravilo okopávat řepu. Práce jim šla dobře od ruky. Noc byla chladnější než jindy, světla bylo skoro jako ve dne, protože měsíc stál před úplňkem. Tak se na poli zdržely zvláště dlouho. Mohlo být k půlnoci, když náhle zaslechly zvonění. Stále sílilo a přibližovalo se, až se z úvozu běžícího kolem řepniště vynořil podivný pohřební průvod. V čele, jak je na vsích dosud zvykem, šel vážný muž s křížkem, za ním kněz v pohřební komži s přisluhujícími pacholaty, následoval dvouřad postav v kápích, asi mnichů, s hořícími svícemi. Dále kráčelo jakési bratrstvo či cech se znaky a korouhvemi a pak již jel vůz s rakví tažený čtyřspřežím koní černých jako havran, sledovaný zástupem truchlících. Všichni, zvláště pak mužští, byli tak pitvorně přistrojeni, že nebýt hrůzy, kterou procesí vzbuzovalo, byly by se báby daly do smíchu.

Žádná z nich se nemohla děsem pohnout ani vypravit ze sebe slovo, a tak se jen krčily k zemi, každá na svém místě mezi řádky řepy a čekaly až strašidelný pohřeb přejde.

Doma ženy o svém vidění raději pomlčely. Bály se úsměšků. Když se druhý den zjevení opakovalo, již nevydržely a svěřily se hospodáři, u kterého pracovaly. Jak bylo možno očekávat, sedlák domnělým babským povídačkám nevěřil, jen se tomu smál. Přesto, aby ženským ukázal, že má pro strach uděláno, se ještě té noci , pro jistotu s ručnicí, vypravil na pole.

Trpělivě seděl na mezi, přemohl spánek i pokušení vystřelit na zajíce, který do řepy přihopkal, až se vzdor svým pochybám i on dočkal zjevení. Když hodiny na bezdějčském kostele odbily dvanáct a nosálovský ponocný jim odpověděl rohem, zaslechl stejně jako ženské tajemné zvonění a vzápětí na vlastní oči spatřil strašidelný pohřební průvod. Dodal si potřebnou odvahu, uchopil pušku a vystřelil jednou, dvakrát a ještě potřetí…

Ale průvod nezastavil, jako by se nic nestalo pokračoval dál ve své cestě. Sedláka přešlo hrdinství a vystřídal je strach. Vrátil se domů nezvykle zaražený, jako když jej noční vidění něčím poznamenalo, a jen nerad o tom, co viděl, vyprávěl.

Od toho dne přísně zakazoval – po něm i ostatní sousedé – pracovat na poli v noci. Proto strašidelný průvod již nikdo nespatřil. Dlouho se však na něj nezapomělo. Lidé se dohadovali – a to je záhadou dodnes – čí byl ten pohřeb, proč se zjevení ukázalo právě na nosálovských polích. Souviselo snad nějak s nešťastným osudem kdysi prý na svahu Vrátenské hory ležícího významného města Kamenec, které podle pověsti bezestopy zmizelo, když všichni jeho obyvatelé pomřeli strašnou černou nemocí ?

Podle vyprávění z Bezdědic zapsal O. Lauerman

The post Strašidelný pohřební průvod appeared first on Předškoláci.

Novinkou v nabídce Veselé Nohavice jsou zateplené funkční softshellové kalhoty do každého počasí – kalhoty, do kterých Vaše dítě zítra vleze a na jaře vyleze. Ve velikosti 74-140 jsou  za bezkonkurenční zaváděcí cenu 460 – 640 Kč. Hodí se na klečení v mokré trávě, do deště, na sníh, do větru. Na zimní sporty i pro běžné nošení. Zateplený softshell hřeje, dýchá, nepropustí vodu.

• Jsou příjemně měkké.
• Posuvná guma v pase – regulace na knoflík
• Reflexní proužek pro vyšší bezpečnost ve snížené viditelnosti.
• Voděodolnost: vodní sloupec 5000 mm, prodyšnost: 5000 g/ m 2 / 24 h
• Zvýšený zadní sed, aby netáhlo na záda
• Stahování kotníků pro snadné oblékání

Najdete je na www.veselanohavice.cz

The post Vybavte děti na zimu s českou značkou oblečení appeared first on Předškoláci.

Pohádkové příběhy o loupežníku Rumcajsovi – jedné z nejznámějších postav Václava Čtvrtka a ilustrátora Radka Pilaře, kterou děti dobře znají i z televize, se poprvé vydaly knižně již v roce 1970! Rumcajs je prvním z dílů známé trilogie Rumcajs – Manka – Cipísek. U příležitosti 100. výročí narození Václava Čtvrtka bude knihu vydávat nový majitel licence Nakladatelství Fragment v úplně novém kabátě.
Václav Čtvrtek (4. 4. 1911 – 6. 11. 1976), vlastním jménem Václav Cafourek, byl spisovatel pro děti a mládež, autor povídek, románů a her o současných dětech a populárních pohádkových příběhů. Právem je považován za pokračovatele klasiků českých pohádek. Děje svých pohádkových příběhů a knih často umísťuje do oblasti Jičínska, kde strávil část svého dětství.

Z Jičínska pochází i jeho první pohádka Rumcajs z trilogie Rumcajs – Manka – Cipísek. Poprvé se děti mohly s Rumcajsem setkat ve večerníčku v televizi již v roce 1968! O dva roky později vyšly příběhy o známém loupežníkovi i knižně. U malých čtenářů si zachovává velkou oblibu dodnes.

Velké ohlasy dlouhodobě zaznamenávají i Čtvrtkovy další pohádkové knihy a příběhy. Jedná se například o knihy Cesty formana Šejtročka, My tři a pes z Pětipes, Cipískova loupežnická knížka, Rumcajsova loupežnická knížka, Čtení o vepříkovi a kůzleti, Kočičiny kocourka Damiána a další. Některé z nich byly adaptovány pro televizi (večerníčky).

Zdroj informací – www.wikipedia.cz

POZVÁNKA

Vydejte se do světa pohádek, na cesty i necesty lesa Řáholce…!

Oslavte s námi na festivalu 100. výročí narození Václava Čtvrtka. Křest knihy Rumcajs v úplně novém kabátě se bude konat ve čtvrtek 8. 9. 2011 od 18h v Jičíně – městě pohádky, Jezuitské koleji v rámci akustického koncertu Radima Hladíka a Blue Effect. (Fragment)

The post Čtvrtek Václav – Rumcajs appeared first on Předškoláci.

The post Hraní si – je velmi náročné! appeared first on Předškoláci.

Projekt „Bioškoly – zavádění biopotravin do škol a předškolních zařízení,“ vyhlášený v roce 2009 českým ministerstvem zemědělství a realizovaný v soutěži vybranou společností Country Life, vstupuje s blížícím se jarem do rozhodující fáze.

Postupně se naplňuje jeho cíl položit základy systematickému uplatňování výživy v kvalitě BIO při stravování nejmladší generace založením modelového dodavatelského řetězce, který školám zajistí biopotraviny takříkajíc „na klíč“ a s širokým informačně-poradenským i marketingovým servisem.

Firma Country Life, přední tuzemský výrobce a distributor zdravé výživy a potravin v biokvalitě, tak naplňuje závazek dodávat produkty ekofarem ve spolupráci s minimálně 20 českými bioproducenty do dvou let nejméně 20 školním stravovnám ve čtyřech krajích (Středočeském, Královéhradeckém, Jihomoravském a v Praze).

„Spolupracujících škol je nyní 41, přičemž 33 z nich se již smluvně zavázalo vařit z biopotravin ještě další dva roky následující po tomto školním roce,“ shrnuje mluvčí projektu Karel Merhaut. „Nejvíce jídelen se zapojilo v Praze (23) a Středočeském kraji (16), po jedné zatím na východě Čech a na jihu Moravy. Seznam těchto škol je aktualizován na portále projektu www.bioskoly.cz.“

Na této webové stránce si lze rovněž přečíst i stáhnout škálu letáků s informacemi a argumenty pro školy, rodiče, ekozemědělce i výrobce a zpracovatele biopotravin a zejména dvě zevrubné brožury Biopotraviny pro vaše děti (určeno rodičům) a Biopotraviny pro vaše školy (určeno pracovníkům škol). Materiály široce distribuované zapojeným či účast zvažujícím školám ve zmíněných krajích a též při akcích pro veřejnost si však mohou i v tištěné formě vyžádat zájemci odkudkoliv. Portál nabízí též informace o pořádaných kurzech vaření z biopotravin, školních biojarmarcích, seminářích, besedách a exkurzích na ekofarmy. Podobných akcí, na jejich přípravě spolupracuje i občanské sdružení PRO-BIO liga, již projektový tým uspořádal na 20 a další se chystají. Na portále bývají avizovány a vesměs se jich mohou zúčastnit i novináři.

„Společným smyslem všech akcí šitých na míru konkrétním cílovým skupinám je zvýšit nejen povědomí o přínosech ekologického hospodaření, ale také posilovat lokální vztahy škol s těmi, kdo jim potraviny bez chemie zajišťují,“ vysvětluje Karel Merhaut. „Pravidelné objednávky takových surovin mohou při postupně rostoucích objemech pomoci ekologickým zemědělcům rozšířit odbytové možností v regionech, což je rovněž jeden z .cílů projektu,“ dodává.

Tým organizátorů přitom neskrývá, že objednávaná množství bioproduktů nejsou zatím velká, neboť školní kuchyně jsou zpravidla v první fázi spolupráce při objednávkách zdrženlivější. Např. o masné produkty (biohovězí, biokuřecí, příp. biojehněčí, které v rámci projektu nabízí samostatně společnost Biopark), projevily zatím školy zájem jen okrajově, byť mnohé avizují, že v další fázi chtějí vařit i s využitím masného sortimentu.

„Vedoucí školních kuchyní se totiž nejprve ujišťují, že jim biopotraviny nezvýší náklady a tím i ceny za obědy a svačiny pro děti,“ vysvětluje ředitel společnosti Country Life Otakar Jiránek. „Teprve poté, co při uvážlivé skladbě objednávaných komodit mizí tato jejich obava, mj. i proto, že v rámci projektu jim dnes vše dodáváme se slevou, se vytváří prostor ke zvýšení objednávek. Právě jarní sezóna umožní obohatit kvalitními produkty jídelníčky dětí významněji – zejména nabídkou čerstvé zeleniny. Ukáže také, nakolik se kde naplní původní představa ministerstva zemědělství, aby ve skladbě stravy v zapojených školách činily biopotraviny nejméně 10 %,“dodává.

V každém případě z prozatímních zkušeností plyne, že zapojené školy – ať už biopotraviny při vaření využívají nepravidelně spolu s ostatními surovinami, nebo se jim snaží zasvětit např. jednou měsíčně či týdně celodenní jídelníček dětí – nemusejí stravné, hrazené rodiči, kvůli vyšší ceně produktů z ekofarem zvyšovat.

Projektové krédo společnosti Country Life:

„Mnohé civilizační choroby se dnes rozvíjí již od dětství. Roli zdravé výživy zdůrazňuje stále více lékařů. Biopotraviny přinášejí přidanou hodnotu výživovou kvalitou, snížením rizika kontaminace toxickými látkami, posilováním ekologického cítění. BIO tak má, jak dokazuje jednoznačný trend u nás i v zahraničí, budoucnost. S nadsázkou lze tedy říci, že zdraví nejmladší generace spočívá i v rukou hospodářek a kuchařek škol.“

Pozn.: Projekt je financován z Programu ekologického zemědělství v souladu s jeho akčním plánem do roku 2010. Na uskutečnění projektu plánovaného na dva a půl roku bylo vyčleněno 6,5 mil. Kč.

Obrazové přílohy:

1. Titulní strany brožur pro zájemce o projekt

2. Momentky z kurzů vaření z biopotravin a z exkurze na kozí ekofarmu

The post Bioškoly vaří z produktů ekofarem appeared first on Předškoláci.

The post Miska s kytičkou appeared first on Předškoláci.

The post Taštička z papíru appeared first on Předškoláci.

The post Srdce appeared first on Předškoláci.

The post Kytička z CD appeared first on Předškoláci.

Brzy ráno vyrazil mladý rytíř doprovázen svým zbrojnošem na dalekou cestu. Za těžkých bojů a po mnoha nebezpečích obstál v těžké zkoušce. Skutečně se dostal až do Palestiny, na zpáteční cestě však upadl do otroctví a byl zavlečen do Egypta a prodán majetnému pánovi. Tam se mu po čase podařilo získat jeho přízeň a dostat se do egyptské kněžské školy, kde se naučil kromě vědy také černou magii, jejíž pomocí se osvobodil. Mezitím pán ze Žeberka zemřel a jeho dcera se stala majitelkou hradu, jehož posádce velel jistý mladý rytíř. Než uběhla doba smutku, našli ti dva v sobě zalíbení a na věrného nápadníka žeberská paní úplně zapomněla. Ale čas plynul a jednoho dne se před bránou pohlodského hradu ozval známý hlas rytíře, vracejícího se z dobrodružné cesty. Byl radostně uvítán. Když se ale dozvěděl o nevěře své milé, změnila se jeho láska v nenávist a přísahal strašnou pomstu svým kouzelným uměním. Než zapadlo slunce, vyrazil na svém koni směrem k Žeberku, třikrát objel hrad a vyřkl strašlivou kletbu.

Podle ní se měl celý hrad propadnout i s nevěrnou paní a jejím milencem. Jedině na Květnou neděli každého roku (tj. neděli, která bezprostředně předchází neděli velikonoční) mělo být hradní paní dopřáno objevit se na tomto místě; bude věčně zakleta až do doby, než ji nějaký jinoch vezme klíče z ruky a tím ji vysvobodí. Klíči pak dotyčný odemkne vchod do sklepení, v němž se nachází žeberský poklad, a ten mu také bude patřit. A jak řekl, tak se prý také stalo: sotva dozněla kletba, celý hrad se s rachotem propadl. Co se týče žeberského pokladu, pověst říká, že by měla být v hoře ukryta pánev plná zlata a stříbra, uložená v zamčeném sklepě vytesaném hluboko do skály. Pouze na Květnou neděli, v době, kdy se v kostele čtou pašije, se zmíněná skála rozevře a uvolní se vchod do nitra země. Do dvanácti hodin zůstane poklad přístupný, posledním úderem hodin se chodba opět na další rok uzavře. Na kolik je pověst pravdivá? Pokud alespoň z části ano, pak by se uvedený příběh odehrál někdy ve 14. století. V té době již hrad Starý Žeberk existoval. Otázkou ovšem zůstává existence pohlodského rytíře a jeho hradu.

Vesnice Pohlody ležela 8 km severovýchodně od Chomutova a beze zbytku zanikla po roce 1979 v důsledku důlní činnosti. V Pohlodech ale nikdy žádný hrad nebyl. Ovšem mezi nimi a Komořany se nacházelo městečko Ervěnice. Zde stávaly dvě tvrze, přičemž starší z nich byla vybudována pravděpodobně kolem roku 1300; tedy v době, kdy by se mohl odehrát náš příběh, již existovala. I Ervěnice včetně zbytků obou tvrzí ustoupily těžbě uhlí. Na konci 80. let v podstatě zanikly i Komořany, většina jejich zástavby ustoupila průmyslovému areálu a dopravního koridoru. Jejich zbytek, tvořený několika opuštěnými domy, tvoří jednu ze čtvrtí města Mostu. Další otázkou je existence šlechtičny, která byla prokleta. První doložený majitel hradu Albert ze Žeberka (zemřel v roce 1321) byl opakovaně ženat a měl jediného stejnojmenného syna (ten však zemřel předčasně již roku 1307) a několik dcer.

O Albertových dcerách je známo, že jedna z nich byla provdána za některého ze synů Viléma z Valdeka, další, nesoucí po matce jméno Margareta, se stala manželkou Oty z Bergau-Löbdaburgu. Z jejich manželství vzešli dva synové, oba obdaření rodovým jménem Ota. Ti se v roce 1327 usadili v Čechách. Žádné další podrobnosti o rodinných poměrech dalších majitelů Žeberka a jejich případných pohledných dcerách se mi zjistit nepodařilo. Poslední a asi nejzajímavější otázkou je možnost existence žeberského pokladu. Ta se ale – podobně jako existence většiny hradních pokladů – jeví jako dost nepravděpodobná. Albert ze Žeberka byl poměrně významnou osobností své doby, a tudíž nebyl asi žádný chudák. Není tedy vyloučeno, že kdysi ve sklepích Starého Žeberka byly uloženy cenné předměty; páni ze Žeberka si je ovšem nejspíše vzali s sebou na Nový Žeberk při stěhování na počátku druhé čtvrtiny 14. století. Hledání žeberského pokladu bylo populární zábavou místních obyvatel již v 19. století. Na vrchol Jezerky se na Květnou neděli – i jindy – vypravovali lidé z okolních vesnic, v domnění, že tam něco najdou. Údajně zde byly nalezeny staré stříbrné mince, další pověst vypráví o tom, že zde byla vykopána starobylá klenba a po náhlé smrti jednoho z hledačů pokladů ti ostatní prací ze strachu zanechali.

O dalších pokusech o získání pokladu máme podrobnější zprávy: Například v dubnu 1812 opravovali dva tesaři z Černic a Horního Jiřetína na úpatí Jezerky plot panské obory. Vzpomněli i na pověst a domluvili se, že v poledne si prohlédnou zbytky zřícenin Žeberku. Když dosáhli vrcholu, hodiny na věži zámku Jezeří právě odbíjely tři čtvrtě na dvanáct. Unavení muži usedli na jediný zbytek zdi a chystali se k obědu. Tu náhle uviděli na západní straně černě oděnou ženu zahalenou černým závojem, ve starobylém oděvu, kráčející nejprve zvolna k nim. Zdánlivě muže nepozorujíc kolem nich přešla na protější stranu, kde zmizela stejně nepozorovaně, jako přišla. Ruce držela za zády a v nich měla klíče, se kterými si pohrávala. Byla to tedy zajisté zakletá žeberská panna, která toužila po vysvobození. Když se muži vzpamatovali, bylo jim líto, že zakleté dívce nevzali klíče. Slíbili si, že o této události nikomu neřeknou, protože se báli, že by se jim lidé vysmáli a označili je za podvodníky.

Po delší době se ale jeden z nich svěřil své manželce, díky které se historka brzy rozšířila mezi lidi. V roce 1855 jistý podnikavý krejčí přemluvil své dva sousedy, aby ho doprovodili na vrchol Jezerky a pomohli mu při získání pokladu. Sousedům se ale moc nechtělo, a proto šli pomalu, zatímco nebojácný krejčí brzy došel až na skalnatý vrchol, kde stával Žeberk. Jak zvedl hlavu, zůstal na okamžik omráčen: ve skalní stěně se otevřely dveře a uvolnily mu vchod do dlouhé skalní chodby. Z nitra země zněl pláč a prosba o vysvobození. Krejčí se rychle rozhlédl kolem, aby si místo zapamatoval a rozběhl se ke kamarádům. Než se společně dostali na vrcholek, odbíjelo už v Albrechticích poledne; ve skále mohutně zadunělo a půda se jim zatřásla pod nohama. Zalekli se a vyčkávali a potom pospíchali k místu, kde krejčí viděl vstup do skály. Jak se dalo čekat, našli pouze skalní stěnu, nikoliv však tajnou chodbu.

Asi poslední pokus o získání žeberského pokladu popisuje s trochou ironie Jan Foitschek ve svém článku v Kulturním kalendáři Mostecka z ledna 1966. V 70. letech 20. století byl proveden povrchový průzkum hradního areálu, při kterém se sice našlo značné množství keramiky a další zajímavé artefakty, nic z toho se ale za poklad považovat nedá. Archeologický průzkum hradu dosud uskutečněn nebyl a zřejmě v dohledné době ani nebude, protože areál se nachází na území národní přírodní rezervace. V literatuře se zmiňuje ještě jeden výklad pověsti o žeberské panně, který pochází ze začátku 20. století od jistého chomutovského profesora: Podle něj byla podstatná část hradu postavena ze dřeva – to připouštějí i výsledky zmíněného archeologického průzkumu. Právě použitý stavební materiál se mohl stát příčinou náhlého a rychlého zániku hradu (např. požárem nebo jinou živelnou katastrofou). Tato událost, k níž si lidé v průběhu staletí přidali romantický příběh o rytíři a krásné dívce, se mohla zachovat v uvedené pověsti.

V souvislosti se žeberskou pannou se také mluví o dvou dalších místech, která ležela již pod horami. Když se šlo z Jezeří po lesní cestě směrem ke Kundraticím-Boudám, po opuštění lesa jste se dostali na pláň, která se rozkládala od Jezeří až skoro ke Kundraticím a od úpatí Jezerky dolů k silnici. V její dolní části se nacházela louka, nazývaná Haderwies (úřední český název se mi zjistit nepodařilo, ale jméno by se snad dalo přeložit jako Sporná louka). Vedle jezeřského lesa pak ležel malý, rákosím zarostlý a podle louky pojmenovaný rybníček Haderwiesteich. Několik set metrů od něj vytékal ze země potůček; tento pramen se nazýval Quackbrunn (nebo také Quackbrünn’l), což bylo navzdory původnímu významu názvu (quick = svěží, živý) později velmi povedeně přeloženo jako Žabí studánka. V současné době byste tato místa v terénu již nenašli – to je ostatně pro Mostecko docela typické. Rybník se nacházel 1 km jižně od zámku Jezeří a pramen ležel v lukách 0,4 km severozápadně od bývalého nádraží v bývalém Dřínově. Dnes neexistují ani Kundratice, ani jejich část Boudy a ani Dřínov. V místech, kde kdysi stávaly a kde kdysi byl rybník a louka, se dnes rozkládá pouze šedesátimetrová jáma velkolomu Československé armády.

A právě v těchto místech, kde jsou dnes pásové dopravníky na uhlí, se prý objevovala žeberská panna. Kdysi ji tam viděl jistý muž z Černic, který obchodoval s drůbeží. V letních měsících chodil třikrát týdně prodávat své zboží na trh do Jirkova nebo do Chomutova. Jednou v srpnu přišel obchodník unaven z trhu domů a brzy ulehl, protože chtěl následujícího dne vyrazit za obchodem ještě před svítáním. Muž rychle usnul, po krátkém spánku se ale probudil. Zdálo se mu totiž, že už začíná svítat; ve skutečnosti jej probudil svit měsíce v úplňku. Obchodník vstal, oblékl se, vzal nůši na záda a vyrazil na cestu do Jirkova. Prošel jezeřským lesem a když došel k Žabí studánce, odbíjely zámecké hodiny na Jezeří půlnoc. Muž si uvědomil, že vyrazil zbytečně brzy, shodil nůši ze zad a lehl si ke studánce, aby zde počkal do rána. Sotva ulehl, objevila se před ním žena ve starobylém oděvu a pokynula mu, aby ji následoval. Váhavě vstal a šel za zjevením až k plotu panské obory. Žena plot překročila a znovu ho vybídla, aby pokračoval za ní. Muž ale dostal strach a zůstal stát. Podivná bytost mu pohrozila. Potom silně zahřmělo a přízrak zmizel. Muž zděšeně utíkal ke své nůši, hodil ji na záda a s hrůzou utíkal z tajemného místa pryč.

The post Mostecko: O Jezerce a Žaberku appeared first on Předškoláci.