Samo – Předškoláci https://www.predskolaci.cz Magazín pro učitelky i rodiče, předškolní vzdělávání. Thu, 15 Dec 2011 19:56:30 +0000 cs hourly 1 https://www.predskolaci.cz/wp-content/uploads/2024/07/logo-256-150x150.png Samo – Předškoláci https://www.predskolaci.cz 32 32 7219432 Pobyt dětí v nemocnici https://www.predskolaci.cz/pobyt-deti-v-nemocnici/16020 https://www.predskolaci.cz/pobyt-deti-v-nemocnici/16020#respond Thu, 15 Dec 2011 19:53:54 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=16020 Co by mohlo a co by mělo dětem zpříjemňovat pobyt v nemocnici z pohledu zdravotní sestry Hospitalizace v nemocnici je pro každého stres. U dítěte obzvlášť. Je proto nutné, pokud to jde, a jedná se o plánovaný výkon, dítě na hospitalizaci předem připravit. Není od věci s dítětem mluvit o nemocnici, i když do ní zatím […]

The post Pobyt dětí v nemocnici appeared first on Předškoláci.

]]>
Pobyt dětí v nemocniciCo by mohlo a co by mělo dětem zpříjemňovat pobyt v nemocnici z pohledu zdravotní sestry

Hospitalizace v nemocnici je pro každého stres. U dítěte obzvlášť. Je proto nutné, pokud to jde, a jedná se o plánovaný výkon, dítě na hospitalizaci předem připravit.

Není od věci s dítětem mluvit o nemocnici, i když do ní zatím nemusí. Může se totiž stát, že se do ní dostane akutně, při úraze. Dle věku proberte s dítětem, co se s ním bude dít, co s ním pan doktor bude dělat, jak to v nemocnici vypadá. Hledejte pozitiva na hospitalizaci, třeba že si tam najde nové kamarády atd. Kupte zdravotní kufříček se všemi potřebami. Zahrajte si na na doktora, pacienta, zdravotní sestřičku. Můžete s dětmi obvázat oblíbeného plyšového medvěda. Dítě tak získá jistotu a ví, co ho v nemocnici čeká.

Základem při pobytu dítěte v nemocnici je určitě pobyt blízké osoby. Ať už se jedná o jednoho z rodičů, prarodičů, sourozenců, tety, prostě na koho je malý pacient zvyklý a citově vázaný. Důležité jsou i neomezené návštěvy ostatních příslušníků z rodiny, ale i kamarádů. Pobyt spolu s dítětem může mít několik podob. Záleží na zvyklostech jednotlivých oddělení, také na kapacitě a možnosti si třeba připlatit i nadstandartní pokoj. Matka může být přítomna s dítětem na pokoji nepřetržitě. Lůžko má vedle postýlky. Dále může být na oddělení pokoj maminek, které přes den jsou u lůžka dítěte, ale spát chodí jinam na pokoj. Na některých dětských klinikách může být matka s dítětem celý den, ale na noc odchází na ubytovnu.V některých případech se může stát, že dítě zůstane v nemocnici samo, bez doprovodu. Maminka má doma ještě jiné děti. V tomto případě je opravdu velice nutný laskavý, vlídný přístup zdravotní sestřičky, která v době, kdy máma nemůže být se svým dítětem se maximálně dle možností oddělení dítěti věnuje.

Jako zdravotní sestra, ale nyní hlavně jako maminka dvou synů vím, jak je to pro každou mámu těžké, své dítě opustit.

Malý pacient by s sebou měl mít oblíbené hračky, knížky, leporela, stolní hry, kreslící potřeby, prostě vše, co má rádo a co mu připomíná domov. Pokud se jedná o infekční oddělení, tam je lepší vzít minimum věcí, protože při odchodu domů se věci musí v rámci rizika přenosu infekce zlikvidovat.

Větší děti mohou mít po domluvě se staniční sestrou na oddělení třeba přenosný DVD přehrávač, pokud není možnost si pouštět pohádky a písničky ve společné herně na oddělení nebo pokud dítě musí dodržovat klidový režim.

Dnes je už běžnou součástí každého dětského oddělení herna, do které děti dochází, jak jim to jen léčebný režim dovoluje. Vybavení záleží na možnostech oddělení, ale i také na sponzorských darech.

Z pohledu zdravotní sestry musí říci, jak je důležité dbát na kulturu prostředí – barevné zdi, obrázky pohádkových postav, klidně i zeď pomalovaná dětskými motivy, vykouzlí nejednomu pacientovi úsměv na tváři. Také personál se v barevném prostředí určitě cítí lépe a hned mu jde práce od ruky.

Nedílnou součástí léčebného procesu je spolupráce personálu s rodiči. Laskavý, přátelský přístup k dětem, vlídné zacházení a respektování tak malého pacienta by mělo být samozdřejmostí. Usměvavá sestřička je základem celé léčby. Dítě se musí cítit v bezpečí, vědět, že pan doktor nebo paní doktorka mu pomůžou od jeho trápení. Mluvit s dítětem úměrně jeho věku, trpělivě vše vysvětlovat. Dát mu najevo, že nám na něm záleží, pohladit, utřít slzy. Nezastírat, že to nebude bolet. Nelhát, dát mu možnost se na cokoliv zeptat..

Radost také udělá zdravotní klaun, herní terapeuti nebo dobrovolníci.

Zdravotní klaun Gary Edwards je Američan, který se zasloužil  o rozvinutí projektů zaměřených na nemocniční klaunství v celém světě. Hlavním posláním občanského sdružení zdravotní klaun je podporovat psychickou pohodu hospitalizovaných dětí, geriatrických pacientů a seniorů. Zdravotní klauni formou humoru, odreagují od strachu, napětí a úzkosti spojených s léčbou.

V českých nemocnicích se začínají objevovat herní terapeuti, což jsou většinou speciálně školené dětské sestry, které dětem pomocí hraček vysvětlují, co je čeká.  Celou prezentaci terapeut přizpůsobuje věku dítěte. Je jich ale málo.

Co by také mohlo dětem pomoci překonat jejich obavy je třeba hadrová panenka. Dítě dostane fixy na textil a může nakreslit obličej panence, podle toho, jak se cítí. Může také nakreslit bolístku, kterou pak s pomocí maminky zalepí nebo obváže obinadlem. Dítě může změřit teplotu panence, vyšetřit jí, poslechnout srdíčko, přilepit elektrody na hrudníček a mnoho jiných činností.

Nedílnou součástí nemocničního prostředí se v posledních letech stávají i dobrovolnící. Dobrovolníkem se může stát kdokoliv, kdo má čas a chuť docházet do nemocnice a zpříjemňovat tak pobyt dětem, ale i dospělým. Dobrovolníci dětem nabízejí hraní společenských her, čtení knih pro děti, hraní divadla, rukodělné činnosti, výtvarné činnosti, můžou si třeba jen tak povídat. Jedná se převážně o studentky vysokých a vyšších odborných škol. Mohou to být také ženy v produktivním věku. Před tím, ale musí doložit výpis z rejstříku trestů, zdravotní způsobilost a prochází také odborných výcvikem a školením.

Na našem oddělení, kde jsem pracovala, jsme nejen u dětských pacientů, vyvěsily fotografie okolo lůžka, třeba na plentu nebo na stoleček. Jednalo se o fotografie rodiny

(rodičů, prarodičů, sourozenců, domácích mazlíčků). Pacient se pak cítí lépe. Vzpomíná na domácí prostředí.

Dobrých nápadem je určitě kronika. Kniha, do které malí pacienti píší, kreslí, mohou i nalepovat vše, co cítí, co se jim při pobytu v nemocnici líbilo. Také  co by chtěli změnit, dále také vzkazy pro další kamarády, kteří po nich na oddělení přijdou a budou mít stejné obavy jako oni. Když si toto vše přečtou, dodá jim to odvahu a sílu pro další pobyt. U těch menších dětí může dítko spolu s maminkou prohlížet obrázky a pak také nakreslit svoje pocity.

Pro dobrou orientaci může být na oddělení magnetická tabule, na které budou připevněny obrázky, znázorňující sled událostí celého dne. Např. probuzení, měření tělesné teploty, odběry krve, vizita, snídaně, svačinka, dopolední vyšetření, oběd, odpolední klid, návštěvy atd. Dítě ví, co ho celý den čeká a cítí se tak jistější.

Nadační fond Klíček spustil v roce 2007 osvětovou kampaň – Nezůstat sám. Jejich výsledkem jsou dva komiksy, které má dítě k dispozici na oddělení.

První ze dvou komiksů, sloužících jako pomůcka pro rozhovor o pobytu v nemocnici. Komiks je určen dětem předškolního a mladšího školního věku a je vztažen k plánovanému pobytu v nemocnici. Druhý komiks se týká urgentního příjmu. Materiál je pojat tak, že srovnává maminčino dětství, kdy přítomnost rodičů v nemocnicích nebyla běžná a současnost, kdy by naopak zapojení maminky či tatínka do péče o dítě mělo být samozřejmostí.

Děti, které mají problémy s příjmem tekutin, by mohly dostávat pití v různých ozdobných hrnečcích, lahvičkách, které jim udělají radost a zároveň tak budou dodržovat pitný režim, který je v nemoci moc důležitý.

Totéž by se mohlo týkat i příjmu jídla. Děti by si mohly vybrat jídlo, z mnoha variant, na které mají chuť, samozdřejmě s přihlédnutím k dietě, kterou musí dodržovat v rámci léčebného režimu.

Co lze říci závěrem? Snad aby naše děti nemusely do nemocnice vůbec a pokud ano, ať jsou jejich vzpomínky na hospitalizaci jen příjemné.

Lenka Štveráčková, Bc.

The post Pobyt dětí v nemocnici appeared first on Předškoláci.

]]>
https://www.predskolaci.cz/pobyt-deti-v-nemocnici/16020/feed 0 16020
O lakomém sedlákovi z Bohdalce https://www.predskolaci.cz/o-lakomem-sedlakovi-z-bohdalce/15564 https://www.predskolaci.cz/o-lakomem-sedlakovi-z-bohdalce/15564#respond Mon, 24 Oct 2011 06:15:58 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=15564 Žil jednou v Bohdalci sedlák a ten byl tuze lakotný. Kdokoliv ho o něco požádal, odešel s nepořízenou. Žebráci se od něj vlídného slova nedočkali, natož nějaké almužny. Čeledíni i děvečky si na jeho statku dveře podávali, žádný zde dlouho nepobyl. Práce hodně, jídla málo a od rána do večera jen hromy a blesky na […]

The post O lakomém sedlákovi z Bohdalce appeared first on Předškoláci.

]]>
Žil jednou v Bohdalci sedlák a ten byl tuze lakotný. Kdokoliv ho o něco požádal, odešel s nepořízenou. Žebráci se od něj vlídného slova nedočkali, natož nějaké almužny. Čeledíni i děvečky si na jeho statku dveře podávali, žádný zde dlouho nepobyl. Práce hodně, jídla málo a od rána do večera jen hromy a blesky na ně hospodář pouštěl. A stalo se, že se sedlák oženil.

Vzal si za ženu nejhezčí holku z okolí, žádná jiná pro něj nebyla dost dobrá. Nevěsta byla sice krásná, ale chudá. A protože nezapomněla na svůj původ, měla mladá selka pro každého vlídné slovo a také nějaké to sousto navíc. A když došel chudý žebrák, i penězi ho obdarovala. Když sedlák uviděl, jak žena rozhazuje jeho majetek, začal jí spílat. Zakazoval jí podstrojovat čeledi a obdarovávat chudé. Vyčítal jí, že ho přivede na mizinu, jestli s tím nepřestane. Mladá selka se tolik trápila, až se rozstonala a zanedlouho zemřela. Ale sedlák dlouho netruchlil. Za nějaký ten pátek se oženil znovu.

Tentokrát si vzal ženu bohatou a stejně lakomou, jako byl sám. To se jim to šetřilo. Kdykoliv se selce podařilo nějakého pocestného od vrat odehnat, odnesla to, co na něm ušetřila, do truhlice na půdu. Zanedlouho byla truhlice téměř plná. Jednou se na statku objevil starý a nemocný žebrák. Prosil selku o jedno vejce, že si ho uvaří. Hospodyně ho s láteřením odbyla a honem utíkala schovat vajíčko do truhlice. Žebrák za ní od vrat volal: „Naděl vám Pámbu tak, jako vy mě!” A odešel. Večer si šla hospodyně svůj poklad prohlédnout, ale běda. Jakmile odklopila víko, vylezli z truhlice hadi, milou selku obtočili a stáhli ji dovnitř. A víko se samo zavřelo. Sedlák ji hledal několik dní. Pak ho napadlo podívat se na půdu. Tam uviděl truhlici, otevřel ji a uvnitř spatřil už jen kosti nebohé selky.

A hospodář? I jemu se nakonec špatně vedlo. Začal pít a časem propil celý statek. Nakonec mu nezůstalo nic a musel chodit od domu k domu stejně jako žebráci, které dříve sám ode dveří odháněl.

The post O lakomém sedlákovi z Bohdalce appeared first on Předškoláci.

]]>
https://www.predskolaci.cz/o-lakomem-sedlakovi-z-bohdalce/15564/feed 0 15564
Narcisy z plata od vajíček https://www.predskolaci.cz/narcisy-z-plata-od-vajicek/14094 https://www.predskolaci.cz/narcisy-z-plata-od-vajicek/14094#respond Sun, 20 Mar 2011 19:59:59 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=14094 Potřebuje se: plato z vajíček, barevné papíry, barvy (žlutá a zelená), kuchyňská hubka na nádobí, nůžky, lepidlo. Náročnost: je to zdlouhavější a není to na jedno dopoledne. My jsme dělaly jeden den travičku, druhý den narcisy a třetí jsme to dávaly dohromady. Tráva na papír: Z kuchyňské hubky se vystřihne libovolný tvar, který bude sloužit […]

The post Narcisy z plata od vajíček appeared first on Předškoláci.

]]>
Narcisy z plata od vajíčekPotřebuje se: plato z vajíček, barevné papíry, barvy (žlutá a zelená), kuchyňská hubka na nádobí, nůžky, lepidlo.

Náročnost: je to zdlouhavější a není to na jedno dopoledne. My jsme dělaly jeden den travičku, druhý den narcisy a třetí jsme to dávaly dohromady.

Tráva na papír: Z kuchyňské hubky se vystřihne libovolný tvar, který bude sloužit jako razítko. My stříhaly trojúhelníky, protože mi to nejvíce připomínalo stébla trávy. Razítko z hubky se namočí v barvě a tiská se na papír.

Narcis: Je už trochu složitější. Doporučuji předpřipravit. Korunka narcisu se vyrobí tak, že se rozebere plato od vajíček na jednotlivé kalíšky. Záleží, jaká je barva plata – některé se už nemusí dobarvovat, jiné ano. Vystřihnuté kalíšky nemají stejnou výšku po celém obvodu, je to dobré to trochu spravit.

V dalším kroku ještě doporučuji vystřihnout okvětní lístky. My jsme použily květy složené ze dvou barev.

Pokud se to takhle přepřipraví, dítě už pak tvoří pod dozorem víceméně samo. Z kalíšku je třeba připravit korunku, obvod kalíšku se nastříhá. Okvětní lístky se slepí a na něm se připevní lepidlem korunka narcisu.

Úplně nakonec se narcisy přilepí na trávu na papíře. Může sloužit jako jarní přáníčko. Pokud narcis přilepíte na nabarvenou špejli, je z toho bezva zápich do květináče.

Krásné tvoření!
Petra Fejtková, www.casprodeti.cz Tradice a zábava pro děti v duchu tradic
Narcisy z plata od vajíček Narcisy z plata od vajíček Narcisy z plata od vajíček Narcisy z plata od vajíček Narcisy z plata od vajíček Narcisy z plata od vajíček Narcisy z plata od vajíček Narcisy z plata od vajíček Narcisy z plata od vajíček Narcisy z plata od vajíček Narcisy z plata od vajíček Narcisy z plata od vajíček Narcisy z plata od vajíček

The post Narcisy z plata od vajíček appeared first on Předškoláci.

]]>
https://www.predskolaci.cz/narcisy-z-plata-od-vajicek/14094/feed 0 14094
Ztracené jezero https://www.predskolaci.cz/ztracene-jezero/12662 https://www.predskolaci.cz/ztracene-jezero/12662#comments Thu, 11 Nov 2010 13:25:00 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=12662 Kdysi dávno leželo ve vysokých horách mezi dvěma mohutnými vrcholy jezero. Tmavá jezerní hladina se každé ráno zaleskla od vycházejícího slunce, když si první paprsky pohrávaly na vlnkách a mámily probouzející se přírodu svojí krásou. Plující bílé květy otevíraly své nebeské oči a hleděly do nové záře. Něžné mlžné opary nadzvedávaly svoje krajkové spodničky a […]

The post Ztracené jezero appeared first on Předškoláci.

]]>
Ztracené jezeroKdysi dávno leželo ve vysokých horách mezi dvěma mohutnými vrcholy jezero. Tmavá jezerní hladina se každé ráno zaleskla od vycházejícího slunce, když si první paprsky pohrávaly na vlnkách a mámily probouzející se přírodu svojí krásou. Plující bílé květy otevíraly své nebeské oči a hleděly do nové záře. Něžné mlžné opary nadzvedávaly svoje krajkové spodničky a zahalovaly novorozený den svým baldachýnem.

Na jednom z vrcholů se tenkrát probudila překrásná horská víla a vydala se k jezeru, aby se vykoupala. Drahokamy rosy jí smáčely bosé nožky, když kráčela po pěšině, a její dlouhé zlaté vlasy plály v jitřní záři. U jezera si svlékla své průsvitné vílí šaty a ponořila se do křišťálové vody, která jí jako hedvábí klouzala mezi sněhobílými prsty.

Každý den ji z protějšího břehu sledoval a obdivoval hezký elf, kterého její krása očarovala a jehož zamilované srdce nenacházelo klid. Spánek mu nezavíral jeho zasněné oči. Jen měsíc a hvězdy mu poskytovaly útěchu za dlouhých nocí. Láska mu zatemnila mozek a on se rozhodl, že vílu unese.

Jednoho rána čekal elf schovaný v křoví na svou vyvolenou. Jezerní hladina se rozčeřila, lekníny se rozestoupily a zázračná víla stála před ním. V jejích očích se odrážela modrá jezerní hladina, její zuby se bělaly mezi rudými rty jako bílé lekníny, její vlasy se třpytily jako sluneční paprsky na hladině a její pohled byl pokojný jako jezero samo. Přemožen tou krásou vyskočil elf z houští a dívku objal.

Najednou se ze všech stran přihnaly černé mraky. Rozzuřené vichry se proháněly údolím, běsnící démon hlasitě bouřil mezi vrchy a jezero pokryla černá hrůza. Ohnivé blesky křižovaly temné nebe, hory skučely a země se chvěla pod zdivočelou oblohou. Mohutné skály se valily do údolí a pohřbily jezero i s vílou a elfem.

Autorka: Alena Vorlíčková, Ilustrace: Saška Polarczyk (www.fler.cz/Zpievanka)
Pohádka je zařazená do soutěže: Napište pohádku pro děti

The post Ztracené jezero appeared first on Předškoláci.

]]>
https://www.predskolaci.cz/ztracene-jezero/12662/feed 1 12662
Začátek školního roku je zde https://www.predskolaci.cz/zacatek-skolniho-roku-je-zde/12097 https://www.predskolaci.cz/zacatek-skolniho-roku-je-zde/12097#respond Mon, 06 Sep 2010 06:03:27 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=12097 Školní rok se už začal, a také Vaše dítě v první školní den hrdě kráčelo s Vámi po boku do školy a těšilo se na nové prostředí a zejména na nové kamarády. V ruce mělo květiny pro paní učitelku, na zádech nový batoh a oblečení, které si samo zvolilo. Ať to bylo Vaše první dítě, […]

The post Začátek školního roku je zde appeared first on Předškoláci.

]]>
Začátek školního roku je zdeŠkolní rok se už začal, a také Vaše dítě v první školní den hrdě kráčelo s Vámi po boku do školy a těšilo se na nové prostředí a zejména na nové kamarády. V ruce mělo květiny pro paní učitelku, na zádech nový batoh a oblečení, které si samo zvolilo.

Ať to bylo Vaše první dítě, které nastoupilo do školy, nebo druhé, zda třetí, jistě jste i vy až do poslední chvíle řešili stejný problém, jaký řešili i tisíce dalších rodičů. Tím problémem byla otázka, jaký školní batoh svému prvňáčkovi pořídit. Je vhodné sáhnout po klasické lety ověřené aktovce, nebo koupit batoh s motivem oblíbené filmové postavičky. Pokud jste navštívili někteří ze supermarketů, nebo specializovaný obchod s batohy, zjistili jste, že nabídka je velmi velká. Stejně tak i cena, která se pohybuje od několika desítek storun, až po tisice korun. Vše závisí na tom, jaký motiv se na školním batohu nachází. Samozřejmě je třeba při koupi školního batohu brát v úvahu i názor dítěte, neboť právě ono bude batoh každý den nosit do školy. U malých slečen jsou velmi oblíbené batohy s motivem Barbie, případně batohy zdobené třpytkami nebo šperky. Chlapci zase mají v oblibě motivy aut, nebo kreslených postaviček zvířat.

Není však důležité to, zda je na obalu školního batohu oblíbená postavička, ale to, zda je batoh vhodný i ze zdravotního hlediska. Velmi důležité je, aby byl batoh vyztužen, aby řemeny byly dostatečné pevné, aby byl dostatečně prostorný a dobře seděl na zádech dítěte.
Nesmíme však zapomenout vysvětlit dětem, jak se batoh správně nosí. Nikdy ne v ruce nebo na jednom rameni, ale vždy na obou ramenou. Děti totiž rádi nosí batohy jen na jednom rameni, což je z lékařského hlediska velmi nedobré, protože dětská páteř je ještě ve vývoji a takový způsob nošení batohu jím jen uškodí. Stačí si vzpomenout jak jste se o své dítě starali, když bylo ještě maličké babätko v kočáře, jak jste dbali nato, aby bylo neustále ve správné poloze, aby mělo krásnou rovnou páteř. Proto třeba vše dítěti vysvětlit.

Každým rokem roste počet dětí, které trpí problémy s páteří. Skolióza páteře trápí dnes již téměř každé třetí dítě, a často je příčinou právě špatné nošení školního batohu, z čehož vyplývá i nesprávné držení těla. Pokud se dítě začne stěžovat na bolesti páteře, je vhodné mu zádíčka masírovat. Doporučuje se jemná masáž chladivým masážním gelem, případně reflexní masáž. Pokud bolesti zad neustoupí do dvou týdnů je nutné navštívit dětského pediatra, který doporučí další léčbu.

The post Začátek školního roku je zde appeared first on Předškoláci.

]]>
https://www.predskolaci.cz/zacatek-skolniho-roku-je-zde/12097/feed 0 12097
Pověst o založení Vyškova https://www.predskolaci.cz/povest-o-zalozeni-vyskova/11383 https://www.predskolaci.cz/povest-o-zalozeni-vyskova/11383#respond Sat, 24 Jul 2010 17:17:29 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=11383 Po krátkém popisu kraje u Vyškova následuje stručný povahopis Hanáků a pak popis města Vyškova. Založení a původ Vyškova má vysvětliti pověst, čerpaná prý „z jakýsi starých spisů, víry hodných“. Pověst zní takto: Před dávnými časy, v těch dobách, kdy v našich zemích vládl mocný Samo, černaly se tmavé hvozdy na místě, kde stojí dnes […]

The post Pověst o založení Vyškova appeared first on Předškoláci.

]]>
Pověst o založení VyškovaPo krátkém popisu kraje u Vyškova následuje stručný povahopis Hanáků a pak popis města Vyškova. Založení a původ Vyškova má vysvětliti pověst, čerpaná prý „z jakýsi starých spisů, víry hodných“. Pověst zní takto:

Před dávnými časy, v těch dobách, kdy v našich zemích vládl mocný Samo, černaly se tmavé hvozdy na místě, kde stojí dnes Vyškov. Nebylo ani dědin v okolí a řeka vlekla se zvolna tichými, divoce zarostlými bažinami. Na jihovýchod odtud vyrůstal ze zvlněné půdy příkrý vrch a na něm stál hrad Orlov. Založil jej před lety smělý lovec Jacek, který tu na vrcholku hory našel orlí hnízdo s třemi orlíky. Podle orlů pak nazval hrad i rod svůj, jenž se tu trvale usadil. Přešla léta a hrad obýval mocný pán Radimil z Orlova, jehož dcera Viška stala se manželkou Samovou. Měl sice Samo dvanáct žen z krve slovanské a s nimi 22 synů a 15 dcer, ale ze všech nejmilejší mu byla Viška. Urostlá postava, krása pohledu a líbeznost pohybů pojila se u ní neobvykle s odvahou a silou. Dovedla celé dny stříleti z luku, honiti divokou zvěř a leckdy na lovu zvedla uštvané zvíře se země docela lehce a nesla je v rukou velký kus cesty. S posvátnou hrůzou všichni k ní hleděli, když se zabývala kouzly, nebo když s tváří nadzemsky změněnou a očima planoucíma u vytržení věštila události budoucí.

V těch dobách vytáhl Samo do pole proti Avarům a Viška, která jindy svého manžela věrně doprovázela na výpravách válečných, odebrala se k svému otci na hrad Orlov, aby tu očekávala dítě, které se jí mělo naroditi. Doprovázena družinou a otcem svým Radimilem, usedla jednou na návrší proti hradu Orlovu tváří k východu slunce a zachvácena věšteckým duchem, s hořkým pláčem předpověděla, že se jí brzy narodí syn, ale že jemu i matce jest osudem určena smrt, která je oba hned uchvátí. Věštila i rozkvět a velikost říše moravské, její vzrůst i pád a zase opětné vzkříšení a slavnou vládu nad zeměmi sousedními. Pak obrátila oči k hustému lesu nedaleko Orlova v údolí řeky se prostírajícímu a řekla, že tam bude místo posledního odpočinku pro ni i jejího syna, jemuž určila jméno Samoš. Objímala vzrušeně otce a prosila ho, aby dal po smrti její i syna Samoše spáliti těla, a popel obou aby uložil do kamenné nádoby. Pak měl zavolati jejího bělouše, na němž tak často doprovázela svého manžela do bitev, nádobu přivázati k sedlu a pak koně volně pustiti a sledovati jeho cestu. Až se bělouš zastaví v lese u vysokého dubu, označí sám místo pro mohylu: kde třikrát pravou nohou zahrabe, tam vyprýští ze země pramen čisté vody. Na tom místě má se popel uložiti do země a u nasypané mohyly mají se konati o výročí její smrti zápalné oběti za zpěvu žalozpěvů na usmíření bohů. Kouzelná moc pak způsobí, že pramen utvoří u její mohyly studánku, do níž přejde věštecký dar, od bohů Višce udělený – kdykoli Moravané vytáhnou do boje proti nepříteli, bude studánka věštiti šťastný či nešťastný výsledek; čeká-li je vítězství, bude voda jasná a průhledná až na dno, bude-li souzena porážka, pak zrudne voda do krvava a povrch se pokryje popelem.

Tak věštila Viška osud sobě i své zemi. Marně se snažil Radimil ji uklidniti, marně obětoval bohům na odvrácení zlé sudby. Po několika dnech splnila se věštba a Viška odešla na věčnost krátce po smrti svého novorozeného syna Samoše. Zarmoucený otec vyplnil její přání, dal snésti na nádvoří Orlova hranici vonného dříví a spálil obě těla. Popel vložil do kamenné nádoby a zavolal, jak si Viška byla přála, jejího bělouše, k sedlu mu přivázal nádobu a za nářku a zpěvu žen pustil koně volným krokem, sám pak s celou družinou za ním se ubíral smutně. Hluboko do lesa vedl je zvolna bělouš. Ač ho nikdo nepobídl, přece kráčel jistě, jako by znal svůj cíl, až stanul u starého dubu, žalostně zařičel a třikrát zahrabal pravou nohou do země. Tu vytryskl do výše silný pramen čisté vody, ale hned zase ztratil se v zemi a zůstala malá jen studánka. Bez dechu sledoval Radimil s družinou, jak plní se doslovně předpověď nešťastné Višky, a tehdy se teprve rozléhal les v dál hlasným nářkem a kvílením žen, za něhož kladli do země popel a vršili do výše okrouhlou mohylu, u ní pak obětí zápalnou slavili památku věštkyně Višky.

Po smrti obou svých drahých chtěl otec být nablízku popela jejich, i poručil mýtiti les a tvrz si tu zbudoval, kterou pak nazval jménem své dcery „Viška“. Na ní se usadil, opustiv staré své sídlo, hrad Orlov, a dočkal se brzy zprávy o vítězství vojska Samova v avarské zemi. Tehdy se poprvé projevila kouzelná věštecká moc studánky, jejíž voda prudce proudila do velké výšky a při tom zůstala jasná a průzračná do dna. Od té doby se šířila pověst o zázračné věštecké studánce a často tu viděl bázlivý zrak, že voda v ní zrudla a povrch byl popraškem popela poset.

Samo vítěz vrátil se z boje, jímž podmanil si celou panonskou zemi. Zarmoucen nad ztrátou syna i manželky ze všech mu nejmilejší, rozkázal vzíti ji do počtu božstev chránících zemi, aby již nikdy nebylo zapomenuto jméno a aby šlo od rodu k rodu. Mohylu dal ozdobiti bronzovou sochou a kol tvrze vystavěl vladařské sídlo, jemuž zůstalo jméno „Viška“. Celý věk vládl Samo a ve stáří 100 let zemřel. Po boku mohyly první nasypána byla druhá, pod níž uložen popel Samův, a za 10 roků pak třetí, jež chovala popel Radimila z Orlova.

Léta a staletí míjela, zanikl věštecký pramen, mohyly byly smeteny, jen pověst zůstala, a ta klade místo mohyl i studánky tam, kde dnes je presbytář vyškovského farního kostela.
Tak končí pověst o vzniku Vyškova.

The post Pověst o založení Vyškova appeared first on Předškoláci.

]]>
https://www.predskolaci.cz/povest-o-zalozeni-vyskova/11383/feed 0 11383
Co by měl znát a umět předškolák? https://www.predskolaci.cz/co-by-mel-znat-a-umet-predskolak/11699 https://www.predskolaci.cz/co-by-mel-znat-a-umet-predskolak/11699#respond Thu, 08 Jul 2010 14:36:50 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=11699 Co by měl znát a umět předškolák? (Mgr. Vodinská Jana) Základními hledisky, podle kterých se určuje, zda je dítě zralé na školní docházku jsou: Fyzické kritérium Váha +/- 18 kg. Filipínská míra (dosažení ruky přes hlavu na protilehlé ucho) Psychické kritérium Dítě by mělo být schopno samostatně a logicky uvažovat. Správně vyslovovat hlásky, mluvit v […]

The post Co by měl znát a umět předškolák? appeared first on Předškoláci.

]]>
Co by měl znát a umět předškolák? (Mgr. Vodinská Jana)
Základními hledisky, podle kterých se určuje, zda je dítě zralé na školní docházku jsou:

Fyzické kritérium

  • Váha +/- 18 kg.
  • Filipínská míra (dosažení ruky přes hlavu na protilehlé ucho)


Psychické kritérium

  • Dítě by mělo být schopno samostatně a logicky uvažovat.
  • Správně vyslovovat hlásky, mluvit v souvislých větách a srozumitelnou řečí.
  • Měl by umět říci jak se jmenuje, kde bydlí, znát svůj věk, dny v týdnu.
  • Zvládat jemnou i hrubou motoriku motoriku.
  • Orientovat se, co je dole, nahoře, vlevo, vpravo, pod, nad.
  • Kolektivní hry.
  • Recitovat básničku, zpívat písničku.
  • Počítat po jedné do deseti.
  • Držet správně tužku.
  • Vystřihovat jednoduché tvary.
  • Vydržet nad zadaným úkolem a umět pracovat samostatně i ve skupině.
  • Navázat kontakt s dospělými, mít z nich respekt.
  • Samo se oblékat a obsluhovat, dodržovat hygienu.
  • Umět pozdravit, poprosit, poděkovat.

The post Co by měl znát a umět předškolák? appeared first on Předškoláci.

]]>
https://www.predskolaci.cz/co-by-mel-znat-a-umet-predskolak/11699/feed 0 11699
První kolo? First BIKE! https://www.predskolaci.cz/prvni-kolo-first-bike/10862 https://www.predskolaci.cz/prvni-kolo-first-bike/10862#respond Mon, 19 Apr 2010 07:00:24 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=10862 Jednostopá odrážedla čili kola bez pedálů jsou skutečnou revolucí ve výuce jízdy na kole – již dvouleté děti se na nich samy naučí držet rovnováhu. Když povyrostou a zesílí, plynule přejdou na klasické šlapací kolo, aniž by potřebovaly postranní kolečka. Rodinné procházky jsou s odrážedlem mnohem delší, Váš malý cyklista na něm bez námahy ujede […]

The post První kolo? First BIKE! appeared first on Předškoláci.

]]>
První kolo? First BIKE!Jednostopá odrážedla čili kola bez pedálů jsou skutečnou revolucí ve výuce jízdy na kole – již dvouleté děti se na nich samy naučí držet rovnováhu. Když povyrostou a zesílí, plynule přejdou na klasické šlapací kolo, aniž by potřebovaly postranní kolečka. Rodinné procházky jsou s odrážedlem mnohem delší, Váš malý cyklista na něm bez námahy ujede velký kus cesty, a to i v terénu.

Odrážedlo First BIKE určené dětem od 2 do 5 let vyvinul německý designér Ralf Coerschulte pro své vlastní děti. Postupně jej vylepšoval, až jej dovedl k dokonalosti.

„První kolo“ na první pohled upoutá svým jedinečným ergonomickým designem. Ostatní odrážedla však převyšuje především svým kvalitním zpracováním a řadou důležitých bezpečnostních prvků:

  • Extrémně odolný, pevný, ale i pružný rám kola – toto kolo vydrží opravdu hodně.
  • Úžasně jemná ruční brzda – dvouleté děti brzdí nožkami, starší (a mnohem rychlejší) děti se bez kvalitní brzdy na zadním kole neobejdou.
  • 3,9 kg – malé dítě si jej samo zvedne ze země, poponese, vytlačí do kopce. First BIKE je nejlehčím odrážedlem na trhu s brzdou! Je třeba si uvědomit, že dětské šlapací kolo je až třikrát těžší.
  • Plynule nastavitelné sedátko – dle aktuální výšky dítěte, a to bez jakéhokoli nářadí.
  • Minimální výška sedátka je pouhých 30,5 cm – First BIKE je ideálním dárkem již k 2. narozeninám.
  • Vidlice s omezeným rozsahem otáčení – řídítka se dítěti nikdy nepřetočí a lépe se mu udržuje směr.
  • Žádné vystupující šrouby či ostré hrany – na tomto odrážedle nenajdete nic, oč by se Vaše dítě mohlo poranit.

Odrážedlo First BIKE se může od roku 2009 pochlubit značkou Bezpečné hračky, kterou mu udělil nezávislý zlínský Institut pro testování a certifikaci. Je to nadstandardní atest akreditované zkušebny, který je pro spotřebitele zárukou, že jde o kvalitní a zdravotně nezávadný výrobek, vhodný pro děti daného věku. V roce 2009 získalo odrážedlo First BIKE také prestižní ocenění Česká kvalita.

Odrážedlu First BIKE propadli malí i velcí na celém světě. Jeho fanynkami jsou i Olga Šípková s dcerou Adélkou: „Adélka se na First BIKU sama naučila držet rovnováhu, ale také používat ruční brzdu. Hladce z něj pak přesedlala na klasické šlapací kolo – postranní kolečka vůbec nepotřebovala“.

Mnohem více o typech, barvách a veselých doplňcích First BIKE najdete na www.firstbike.cz, doporučujeme sekci VIDEA.

The post První kolo? First BIKE! appeared first on Předškoláci.

]]>
https://www.predskolaci.cz/prvni-kolo-first-bike/10862/feed 0 10862
Úvod do výuky angličtiny nejmenších dětí https://www.predskolaci.cz/uvod-do-vyuky-anglictiny-nejmensich-deti/3981 https://www.predskolaci.cz/uvod-do-vyuky-anglictiny-nejmensich-deti/3981#respond Tue, 11 Nov 2008 12:28:50 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=3981 O potřebně znalosti cizího jazyka není sporu a rodiče si to uvědomují. Kdy tedy začít s učením cizímu jazyku? Podle odborníků je důležité, aby dítě začalo s cizí řečí co nejdříve. Samozřejmě nejlepší způsob je ten, kdy si děti cizí jazyk osvojují stejně jako svůj druhý jazyk mateřský. V raném věku dítěte je toto možné […]

The post Úvod do výuky angličtiny nejmenších dětí appeared first on Předškoláci.

]]>
Úvod do výuky angličtiny nejmenších dětíO potřebně znalosti cizího jazyka není sporu a rodiče si to uvědomují. Kdy tedy začít s učením cizímu jazyku? Podle odborníků je důležité, aby dítě začalo s cizí řečí co nejdříve.
Samozřejmě nejlepší způsob je ten, kdy si děti cizí jazyk osvojují stejně jako svůj druhý jazyk mateřský. V raném věku dítěte je toto možné docílit jen tehdy, když jeden z rodičů dobře zná cizí jazyk a na dítě jím stále mluví. Avšak tuto možnost má málo dětí. Přesto rodiče chtějí dítěti zprostředkovat cizí jazyk dřív, než se tak stane ve škole a navíc, ne všechny školy mají zavedenou výuku cizího jazyka u malých dětí. Z tohoto předpokladu vychází CD Angličtina pro nejmenší.
V CD se nepoužívají žádná česká slova, čili uplatňuje se metoda taková, jakou se dítě učí své mateřštině. Fixování cizího slova se neuskutečňuje překladem slova, ale dítě cizí slovo přijímá stejným způsobem, jako se učilo mluvit. Není správné říci „Jak se řekne kočka”, české slovo kočka je třeba vynechat. Když se batole učí mluvit, musí svojí rozumovou činností pochopit, co znamená slovo kočka. Tímto způsobem je sestaveno CD – Angličtina pro nejmenší. Dítě zapojuje myšlení a to je velmi důležité. Toto je začátek myšlení v cizím jazyce, tudíž nejlepší způsob, jak dobře zvládnout cizí jazyk. Mohli bychom to vyjádřit dnešním oblíbeným – biflování neexistuje.

S CD-ROM Angličtina pro nejmenší si může hrát dítě už od tří let, tehdy, když je schopné klikat s myší počítače. Způsob jeho práce s počítačem je intuitivní, dítě samo přijde na to, že slovo, které slyší, označuje obrázek a vytvoří si vazbu předmětu a jeho anglické vyjádření.
Hravým přirozeným způsobem se dítě učí samo i bez pomoci rodičů. Jistě je vhodné, aby si matka nebo otec sedli s dítětem k počítači, pobídli je, a pokud je dítě hodně malé, naučili, jak má na počítači klikat.
Učitelé v MŠ mají možnost rozvíjet tyto poznatky dětí, ptát se na slova a vyzvat děti, aby opakovaly, co se naučily.

Mnoho dětí se v předškolním věku pokouší číst. Proto jsme zařadili také psanou podobu slov. Neznamená to, že se ji dítě musí naučit, ale slovo se mu dostane do podvědomí a později se je snadněji naučí. Psaná slova se dají vypnout. Rovněž zvuky vypneme, když bychom chtěli dítě „vyzkoušet” aby mluvilo samo.
CD začíná představením chlapce a dívky, Toma a Emy. Anglická slova jsou vybrána z okruhů známých dětem – barvy, oblečení, počasí, domov a jídlo, zvířata, dopravní prostředky, škola. Kromě obrázků předmětů, osob a zvířat jsou obrazově a animací vyjádřeny jednoduché vztahy.
Hravější částí jsou pexesa a přiřazování zvuku k předmětům.
CD – ROM využívá vlastností dětí, že rády klikají na počítači „jen tak”. Toto klikání směřuje k osvojení anglických slov bez toho, že by to děti pociťovaly jako učení.

Cílem titulu je poskytnout dětem hravý úvod do cizího jazyka, pozitivní vztah k angličtině
a dobrý základ k jeho dalšímu osvojení ve škole.
http://www.chytredite.cz 

Hana Daňková

The post Úvod do výuky angličtiny nejmenších dětí appeared first on Předškoláci.

]]>
https://www.predskolaci.cz/uvod-do-vyuky-anglictiny-nejmensich-deti/3981/feed 0 3981
Pták Ohnivák a liška Ryška https://www.predskolaci.cz/ptak-ohnivak-a-liska-ryska/3007 https://www.predskolaci.cz/ptak-ohnivak-a-liska-ryska/3007#respond Sun, 10 Aug 2008 18:03:01 +0000 http://www.predskolaci.cz/?p=3007 Jeden král měl velikou krásnou zahradu. Bylo v ní mnoho vzácného stromoví, ale nejvzácnější byla jedna jabloň, co prostřed zahrady stála. Měla každý den jedno jablko, a to bylo zlaté: ráno odkvetlo, ve dne zrostlo a do noci dozrálo, a druhé ráno kvetlo zas jiné. Ale žádné to zralé jablko nedočkalo se druhého rána, pokaždé […]

The post Pták Ohnivák a liška Ryška appeared first on Předškoláci.

]]>
Jeden král měl velikou krásnou zahradu. Bylo v ní mnoho vzácného stromoví, ale nejvzácnější byla jedna jabloň, co prostřed zahrady stála. Měla každý den jedno jablko, a to bylo zlaté: ráno odkvetlo, ve dne zrostlo a do noci dozrálo, a druhé ráno kvetlo zas jiné. Ale žádné to zralé jablko nedočkalo se druhého rána, pokaždé se v noci ze stromu ztratilo a nikdo nevěděl kam a jak? Král se proto velice rmoutil.
Jednou k sobě zavolal svého nejstaršího syna a povídá: „Půjdeš, synu, dnes v noci hlídat; vypátráš-li, kdo mně ta jablka odnáší, pokladu svého nebudu šetřit, abych se ti odměnil; a podaří-li se ti toho zloděje chytit, půl království ti za to dám.”Královic připásal k boku meč, vzal na rameno samostříl, zastrčil si za pás několik kalených střel a šel pod večerem do zahrady hlídat. Tam se posadil pod jabloň a čekal. Neseděl dlouho, přišla na něj dřímota, nikterak se jí nemohl ubránit; ruce mu klesly do trávy, oči se zamhouřily, a královic, jako by ho do vody vhodil, spal až do bíla dne. Ráno, když se probudil, bylo jablko zas to tam. – „Což,” ptal se ho král, „zdalis viděl zloděje?” – „Nepřišel žádný,” odpověděl královic, „samo se jablko ztratilo.” – Král zavrtěl hlavou, nechtěl tomu věřit. „Jdi dnes ty hlídat, synu můj!” povídá k mladšímu, „a dohlídáš-li se zloděje, bohatě se ti odměním.”Druhý královic ozbrojil se zase tak jako první a šel hlídat. Ale za nějakou
chvíli taky pod jabloní usnul jako starší bratr, a když se probudil, bylo zas jablko pryč. Když se ho pak otec ráno ptal, kdo jablko vzal, odpověděl:
„Nikdo; samo se ztratilo.” – Tehda ten nejmladší královic povídá:
„Otče, dnes já půjdu hlídat, abych věděl, ztratí-li se mi taky to zlaté jablko.” – „Milé dítě,” řekl jemu král, „ty, myslím, málo pořídíš; jsi ještě příliš mlád a nemoudrý. A když se starším nepodařilo zlatého jabka se dohlídat, tím méně tobě. Ale když chceš, jdi.”Večer, když už se stmívalo, šel nejmladší do zahrady hlídat. Vzal s sebou taky meč, samostříl a něco střel, ale mimoto taky ježčí kůži. V zahradě
posadil se pod jabloň a prostřel si tu ježčí kůži na klín, když by na něj přicházela dřímota a ruce mu klesly, aby ho ta kůže probudila. O půlnoci přiletěl zlatý pták, sedl na strom a chtěl to jablko uzobnout. V tom okamžení lupnul královicův samostříl a kalená střela uhodila ptáka do křídla. Pták uletěl, ale jedno zlaté péro vypadlo mu z křídla na zem a jablko zůstalo na stromě.,,Nu, máš-li zloděje?” ptal se ho král ráno.„Nemám,” odpověděl královic, „ale co není, může ještě být; zatím mám kus jeho kabátu.” Tu vyndal zlaté péro a vypravoval, co se mu přihodilo. Král byl tomu péru velmi rád; bylo tak krásné a takovou zář od sebe vydávalo, že v noci v síni královské ani světel potřebí nebylo. Dvořané, co tomu rozuměli, pravili, že to péro pochází z ptáka Ohniváka, a že je dražší nežli všecky poklady královy.Od té doby pták Ohnivák už do zahrady nepřiletěl a jablka se neztrácela;
ale krále už taky nic netěšila, myslil pořád jen na ptáka Ohniváka a velice se rmoutil, že ho nemá, až mu pak z toho zármutku počalo srdce vadnout. Jednoho dne zavolal k sobě své tři syny a povídá: „Milé děti, vidíte, že den ode dne více chřadnu; ale vím zajisté, kdybych uslyšel ptáka Ohniváka zpívat, že by mé srdce okřálo. Kdo mi z vás toho ptáka Ohniváka živého přinese, aby zpíval, polovici království mu hned postoupím a po mé smrti bude mým nástupcem.”Synové hned se vypravili na cestu, rozloučili se s otcem a jeli toho ptáka Ohniváka hledat. Nedlouho jeli, přijeli do lesa a v lese na křižovatku.
„Kudy se dáme?” ptá se nejstarší bratr. – „Jsme tři a tu před námi tři cesty,” odpověděl druhý, „dejme se každý jednou; když se na tři strany rozjedeme, snáze ptáka Ohniváka se doptáme.” – „A kdo kterou stranou pojede?” – „Jeďte vy si každý, kterou cestou chcete,” povídá nejmladší, „já pojedu tou, co mi zůstane.” – Bratři byli spokojeni a každý si zvolil jednu cestu, kudy pojede. Potom povídá jeden: „Dejme si tu na tom místě nějaké znamení, kdo se dříve vrátí, aby věděl, co se druhým podařilo.
Zastrčme každý do země proutek: čí prut poroste, bude znamení, že ptáka Ohniváka šťastně dostal.” Bratřím se ta rada líbila, každý si vsadil podle své cesty do země proutek a pak se rozjeli.Nejstarší královic jel svou cestou pořád, až přijel na nějaký vrch. Tu skočil s koně, pustil ho, aby se pásl, a sám si sedl do trávy; potom vyndal, co měl k jídlu, a začal obědvat. Vtom přiloudila se k němu liška Ryška: „Prosím, prosím, panáčku, jsem tuze hladová, dej mi taky něco na zub.” Ale královic, jak ji uhlídal, vzal samostříl a poslal za ní kalenou střelu. Chybil, nechybil, liška se mu ztratila.Druhému bratrovi vedlo se taky tak. Když se na jedné široké louce do trávy rozložil a vyndal jídlo, přišla k němu taky hladová liška Ryška, aby jí něco dal; a jak po ní střelil, ztratila se mu z očí.Nejmladší bratr jel pořád, až přijel k nějakému potoku. Byl unaven a hladov; i skočil s koně a posadil se na břehu do trávy, aby se posilnil. Když začal jíst, viděl taky lišku Ryšku; přicházela pořád blíž a blíž a pak nedaleko něho zůstala stát: „Prosím, prosím, mladý panáčku, jsem tuze hladová, dej mi taky do něčeho zakousnout.” – Královic jí hodil kousek uzeniny a povídá: „Pojď sem, nic se mne neboj, liško Ryško! Vidím, že máš větší hlad nežli já, a na dnešek budeme mít oba dva dost.” Potom rozdělil své jídlo na dva díly: sobě jeden, lišce jeden. Liška Ryška najedla
se dosyta a pak povídá: „Dobřes mě nakrmil, dobře ti posloužím. Vsedni na svého koně a jeď za mnou. Když uděláš, jak ti poradím, pták Ohnivák bude tvůj.” Potom běžela napřed a huňatým ocasem dělala mu cestu: smetala hory, plnila doly a přes vody brody stavěla mosty. Královic
na koni za ní klusem, až nenadále se octl u měděného zámku. „Ptáka Ohniváka máš v tomhle zámku,” řekla liška Ryška, „jdi tam v pravé poledne,
to budou strážní spát, a nikde se nemeškej. V první síni najdeš dvanácte černých ptáků ve zlatých klecích, v druhé uhlídáš dvanácte zlatých ptáků ve dřevěných klecích, a v třetí síni bude ten pták Ohnivák sedět na bidýlku. Podle něho uhlídáš dvě klece, zlatou a dřevěnou: nedávej
ho však do zlaté, dej ho do dřevěné, sic nedobře pochodíš.”Královic šel do měděného zámku a našel všecko tak, jak liška Ryška řekla. V třetí síni seděl pták Ohnivák na bidýlku, jako by spal. Byl tak krásný, že královicovi srdce nad ním plesalo. Vzal ho a dal ho do dřevěné klece, pak se rozmyslil a povídá: „Kterak se to k sobě hodí, tak krásný pták a tak chatrná klec? Pták Ohnivák do zlaté klece náleží!” Nato ho ze dřevěné klece vzal a dal do zlaté. Ale sotvaže ho tam zavřel, pták Ohnivák se probudil a zapískal, a hned se strhlo v těch dvou prvních síních takové pískání a krákání ode všech ptáků, až se lidé v bráně na stráži od toho probudili. Ti hned přiběhli, milého královice jali a přivedli před krále.Král byl velice rozhněván i řekl: „Kdo jsi, zloději, že ses opovážil mnohými
strážemi projít, abys mi mého ptáka Ohniváka ukradl?” -„Nejsem žádný zloděj,” odpověděl královic, „ale přišel jsem pro zloděje,
jehož ty přechováváš. Mám doma v naší královské zahradě jabloň, nese zlatá jablka: jen jedno za den vykvetlo, zrostlo a dozrálo, a tvůj pták Ohnivák je pokaždé v noci odnesl. A král, můj otec, těžce stůně, vadne mu srdce, a nepozdraví se, dokud neuslyší tvého ptáka Ohniváka zpívat. A proto tě prosím, dej mi ho.” – „Můžeš ho mít,” řekl na to král, „jestliže mi za něj přivedeš koně Zlatohřiváka.”„Proč jsi mě neposlechl a bral zlatou klec?” hněvala se liška Ryška. – „Věru, chybil jsem,” řekl královic, „ale už se pro to nehněvej, co se stalo, a pověz mi, víš-li o koni Zlatohřiváku?” – „Vím,” odpověděla liška Ryška, „a ještě ti k němu pomohu. Vsedni na svého koně a jeď za mnou.” Pak zas běžela napřed a huňatým ocasem dělala mu cestu. Královic za ní klusem, až nenadále se octnul u stříbrného zámku. „Tuhle v tom zámku je kůň Zlatohřivák,” povídá liška Ryška. „Jdi tam v pravé poledne, když budou strážní spát, a nikde se nemeškej. V první stáji najdeš dvanácte vraných koní se zlatými uzdami, v druhé dvanácte bílých koní s černými uzdami a v třetí stáji stojí kůň Zlatohřivák u svého žlabu. Podle něho na stěně uhlídáš dvě uzdy, zlatou a koženou, ale měj se na pozoru: tu zlatou uzdu nech viset a dej mu jen koženou, sic nedobře pochodíš!”Královic šel do toho zámku a našel zase všecko tak, jak liška Ryška řekla. V třetí stáji stál kůň Zlatohřivák u stříbrného koryta a žral z něho živý oheň. Byl tak krásný, že se na něj královic ani dost nemohl nahledčt. Pak vzal ze stěny koženou ohlávku s černou koženou uzdou a dal ji tomu koni Zlatohřiváku. Kůň stál jako beránek. I vidí tu podle taky na stěně viset překrásnou zlatou ohlávku, se zlatou, drahými kameny vykládanou
uzdou, a velice se mu zalíbila: „Kterak se to k sobě hodí: tak krásný kůň a tak chatrná uzda?” povídá sobě sám; „koni Zlatohřiváku náleží zlatá uzda!” – Nato jemu tu koženou uzdu zase sňal a dal mu zlatou. Ale sotvaže kůň ucítil, že má zlatou uzdu, začal se vzpínat a silně zařehtal;
a hned taky začali všickni koňové v těch prvních dvou stájích skákat a řičet, lidé na stráži se probudili, přiběhli, královice jali a přivedli před krále.„Kdo jsi, zloději,” osopil se na něj král, „že ses opovážil mnohými strážemi
projít, abys mi mého koně Zlatohřiváka ukradl?” – „Nejsem žádný zloděj,” odpověděl královic, „nerad jsem pro tvého koně šel, ale musil jsem.” A pak vypravoval, jak se to všecko stalo a že mu král měděného zámku toho ptáka Ohniváka nechce vydat, dokud mu nepřivede koně Zlatohřiváka; i prosil, aby mu toho koně dal. – „Můžeš ho mít,” řekl na to král stříbrného zámku, „jestliže mi za něj přivedeš pannu Zlatovlásku ze zlatého zámku v černém moři.”Liška Ryška venku v lese na královice čekala, a když viděla, že přichází bez koně, tuze se na něj rozhněvala: „Zdali jsem ti neřekla, abys tu zlatou uzdu nechal na stěně a vzal koženou? Daremná s tebou práce; komu není rady, není pomoci.” – „Nehněvej se, liško Ryško,” prosil královic, „věru, chybil jsem, a jen tehdáž mi ještě pomoz.” – „Ještě jednou a naposledy ti pomohu,” řekla liška Ryška, „a když mne poslechneš, můžeš ještě napravit, cos nemoudře pokazil. Vsedni na svého koně a jeď za mnou.” Poté běžela napřed a dělala královicovi cestu, až přijel ke zlatému zámku v černém moři. „V tom zámku,” povídá liška Ryška, „panuje mořská královna; má tři dcery a nejmladší z nich je Zlatovláska. Jdi tam a pros ji, aby ti jednu dceru dala za manželku; a když ti řekne, abys sobě vybral, vezmi tu, která nejprostěji bude oblečena.”Mořská královna vlídně královice přivítala, a když jí pověděl, proč přišel, vedla ho do pokoje, kde její tři dcery seděly a předly. Byly jedna ke druhé tak podobny, že by nikdo na světě jich nerozeznal, a tak krásny, že se královicovi dech tajil, když jim hleděl v oči. Každá měla hlavu šátkem ovinutou, aby se nevidělo, jaké má která vlasy, a každá taky byla jinak oblečena. Jedna měla šátek a šaty na sobě protkávané zlatem a předla zlatým vřetenem; druhá měla šátek a šaty vyšívané stříbrem a stříbrné vřeteno v ruce; a třetí měla jen čistý bílý šátek na hlavě a bílé šaty a předla obyčejným vřetenem. – „Vyber sobě, kterou chceš,” řekla mu královna, a královic ukázal na tu bíle oblečenou pannu: „Tuhle mi dej!” – „Hoho!” podivila se královna, „to ty sám ze sebe nemáš; počkej ještě až do zejtřka.”
Královic nemohl starostí spát, jak se mu zejtra povede, a jakmile se ráno na východě rozbřesklo, vyšel si do zámecké zahrady. Sotvaže tam vkročil, kde se vzala, tu se vzala, stála před ním ta bílá panna: „Chceš-li mě dnes poznat, dej pozor, okolo které z nás obletovat bude muška.” A poté, jak přišla, tak zmizela. Potom po poledni vedla královna královice zas do toho pokoje, kde její dcery byly: „Jestliže poznáš, kterou jsi včera vyvolil, bude tvá; pakli nepoznáš, přijdeš o hlavu.” Dcery tu stály vedle sebe; byla jedna jako druhá, všecky draze a krásně oblečeny, a všecky tři měly zlaté vlasy a ty se tak svítily, že královicovi bleskem oči zacházely. Potom za chvilku, když se mu zrak otupil, zpozoroval, že okolo té jedné panny malá zlatá muška obletuje: „Tahle panna mi náleží,”
řekl, „tu jsem si vyvolil.” Královna se tomu podivila, že ji poznal, a povídá: „Tak snadno ji přece nedostaneš; ještě mi zejtra musíš udělat, co ti uložím.”Potom ráno ukázala mu z okna veliký rybník u lesa, dala mu malé zlaté sítko a řekla: „Jestliže tím sítkem tam ten rybník do večera vyleješ, Zlatovlásku ti dám; pakli nevyleješ, přijdeš o hlavu.” Královic vzal sítko a šel smutně k rybníku. Pohřížil je do vody a nabral, ale jak sítko zas vytáhl, vyběhla z něho všecka voda do kapky. Vida, že tak nic nepořídí, posadil se na hráz, sítko podle sebe, a přemýšlel, jak si pomůže. Nenadále,
kde se vzala, tu se vzala, podle něho stála zas ta bílá panna: „Proč jsi tak smuten?” – „Kterak mám být vesel,” řekl královic, „vida, že tebe nedostanu; tvá matka uložila mi věc nemožnou.” – ,Buď bez starosti,” řekla panna, „to všecko se dá udělat.” Poté vzala sítko a vhoďla je doprostřed
rybníka. Tu se začala v celém rybníce najednou voda vařit a husté mraky valily se z rybníka a kladly se na zem, že ani na tři kroky nebylo před sebe vidět. Vtom slyší královic dupot, a když se ohlédl, byla tu liška Ryška a za ní jeho kůň. „Nemeškej,” povídá, „vem pannu před sebe na koně a ujížděj!” Kůň letěl jako šipka nazpátek po dělané cestě, liška Ryška ji za ním zas bořila: huňatým ocasem smetala mosty, dělala doly, stavěla hory, všecko tak, jak bylo dřív. Královic byl rád, že získal zlatovlasou pannu, ale zas nerad, že ji má králi stříbrného zámku dát za koně Zlatohřiváka. Čím blíže přijížděl k tomu zámku, tím volněji jel a byl smutnější. – „Viď, že ti líto svou krásnou Zlatovlásku pannu dát za koně Zlatohřiváka?” promluvila k němu liška Ryška; „už jsem ti pomohla ve všeličem, ani v tom tebe neopustím.” Tu skočila v lese přes vývratek, udělala kozelec a místo lišky Ryšky stála tu druhá panna Zlatovláska, právě taková, jako si ji vezl královic. „Ať tvá panna zůstane tu v lese, a mne dovez králi stříbrného zámku, aby ti za mne vydal koně Zlatohřiváka. A pak, až ho budeš mít, se svou pannou ujížděj.”Král byl té panně Zlatovlásce velice rád a bez prodlení dal za ni královicovi koně Zlatohřiváka i s tou zlatou uzdou. Potom dal své krásné zlatovlasé panně ke cti slavné hody vystrojit a pozval na ně všecko panstvo.
Když už se hodně napili a byli veselí, zeptal se král těch pánů, jak se jim líbí jeho zlatovlasá nevěsta? – „Krásná je,” odpověděl jeden pán, „krásnější být nemůže; ale zdá se mi, jako by měla liščí oči.” – Jak to slovo řekl, udělala se v okamžení z té panny Zlatovlásky zas liška Ryška a jedním skokem byla ze dveří venku a ta tam. Běžela za královicem a za zlatovlasou pannou a bořila za nimi svou liščí cestu: huňatým ocasem smetala mosty, dělala doly, stavěla hory, všecko tak, jako bylo dřív. Když je dohonila, byli už blízko měděného zámku, kde byl pták Ohnivák. Tu povídá mu liška Ryška: „Krásně to sluší Zlatovlásce panně na koni Zlatohřiváku!
Není-li tobě, královici, líto dát koně Zlatohřiváka za ptáka Ohniváka?” – „Ovšem, je mi líto pro Zlatovlásku pannu,” odpověděl královic, „ale není mi líto pro mého otce, aby byl zase zdráv.” – A na to liška Ryška: „Kde je Zlatovláska panna a kůň Zlatohřivák, ať je taky pták Ohnivák. Už jsem ti pomohla ve všeličem, a protož i v tom ti pomohu.” Tu skočila v lese přes vývratek, udělala kozelec a místo lišky Ryšky byl tu druhý kůň Zlatohřivák, zrovna takový, jako co na něm seděla Zlatovláska.
„Doveď mne ke králi měděného zámku,” povídá, „aby ti za mne vydal ptáka Ohniváka. A když ho budeš mít, ujížděj.”Král byl tomu velice rád, že dostal koně Zlatohřiváka, a bez prodlení dal za něj královicovi ptáka Ohniváka i s tou zlatou klecí. Potom pozval k sobě mnoho pánů, chlubil se jim svým koněm Zlatohřivákem a ptal se jich, jak se jim líbí? – „Krásný je,” řekl jeden pán, „krásnější být nemůže: ale zdá se mi, jako by měl liščí ocas.” – Jak to slovo řekl, udělala se v okamžení
z koně Zlatohřiváka zas liška Ryška a jedním skokem byla z brány venku a ta tam. Běžela za královicem a za Zlatovláskou, bořila za nimi v běhu svou liščí cestu a dohonila je, když už byli u toho potoka, kde se byla nejprve sešla s královicem. „Teď už ptáka Ohniváka máš,”povídá, „a máš i více, než jsi žádal, už mne nepotřebuješ. Jeď domů s pokojem, a nikde se nezastavuj, sice nedobře pochodíš.” A nato zmizela.
Královic jel potom svou cestou dál, v ruce ptáka Ohniváka ve zlaté kleci, podle sebe koně Zlatohřiváka se zlatou uzdou a na něm krásnou Zlatovlásku pannu. Když přijel na tu křižovatku v lese, kde se rozloučil s bratry, vzpomněl si na proutky, co si tu každý z nich podle své cesty do země vsadil na znamení. Proutky jeho dvou bratrů byly suché, ale z jeho proutku vyrostl u cesty krásný košatý strom. Královic velice se z toho zaradoval,
a že už oba byli dalekou cestou unaveni, chtěl, aby si tu pod tím stromem odpočali. Skočil s koně a pomohl také zlatovlasé panně s koně Zlatohřiváka; pak oba ty koně přivázal k tomu stromu a klec s tím ptákem Ohnivákem pověsil na větev. Netrvalo dlouho, přišla na ně dřímota a oba usnuli.Vtom, co tu spali, vrátili se taky jeho bratři, jeden z jedné strany, druhý z druhé, oba dva s prázdnýma rukama, a sešli se tu zároveň. Tu viděli, že jejich proutky jsou suché, a že z proutku nejmladšího bratra je krásný, košatý strom; viděli tu taky pod tím stromem bratra spát a podle něho krásnou zlatovlasou pannu a koně Zlatohřiváka, a nad nimi v kleci ptáka Ohniváka. Tu zrodily se jim v srdci myšlenky zlé, a řekl jeden druhému: „Bratr náš dostane nyní od otce půl království a po smrti jeho bude jeho nástupcem. Lépe bude, když ho zabijem: zlatovlasou pannu vezmeš si ty, koně Zlatohřiváka já a ptáka Ohniváka dáme otci, aby mu zpíval. O království
se rozdělíme rovným dílem.” – Jak si usmyslili, tak udělali. Tělo bratrovo rozsekali na mnoho kusů a zlatovlasé panně pohrozili smrtí, bude-li pravdu mluvit. Když přijeli domů, dali koně Zlatohřiváka do mramorové stáje, ptáka Ohniváka postavili s klecí do pokoje, kde král ležel, a zlatovlasé panně dali krásný pokoj a mnoho panen k posloužení. Starý nemocný král pohleděl na ptáka Ohniváka a ptal se synů svých, vědí-li co o nejmladším bratrovi? – „Neslyšeli jsme nic o něm,” řekli bratři, „někde snad zahynul.” – Otec zůstal zarmoucený, pták Ohnivák nezpíval, kůň Zlatohřivák věsil hlavu a Zlatovláska panna nemluvila ani slova, nerozčesávala svých zlatých vlasů a neustále plakala.Zatímco královic na kusy rozsekaný v lese ležel, přiběhla k němu liška Ryška, sebrala ty všecky kusy a složila je tak, jak náležely, a ráda by byla vzkřísila královice, ale nemohla. Tu vidí vránu se dvěma vráňaty nad tím tělem poletovat. I schovala se pod keřem do trávy, a když to jedno vráně sedlo na tělo, aby žralo, liška Ryška vyskočila a chytila je za křídlo a dělala, jako by je chtěla roztrhnout. Stará vrána strachem přiletěla blíž, sedla na keř a povídá k lišce Ryšce: „Krá, krá! nech mé ubohé dítě, však ti ničím neublížilo; odsloužím se ti, až ti toho bude potřeba.” – „Teď právě mi toho potřeba,” řekla liška Ryška; „přineseš-li mi z černého moře živé a mrtvé vody, pustím ti tvé vráně na svobodu.” – Vrána slíbila, že přinese, a odletěla.Letěla tři dni a tři noci, a když se vrátila, přinesla s sebou dva rybí měchýřky plné vody: v jednom byla voda živá, v druhém mrtvá. Liška Ryška vzala ty měchýřky a roztrhla vráně v půle: potom zas ty půle složila jednu ke druhé, pokropila je mrtvou vodou, a v okamžení srostly k sobě; pak je pokropila živou vodou, a vráně zatřepalo křídly a odletělo. Potom pokropila mrtvou vodou královicovo rozsekané tělo, a hned bylo zas celé, ani jizvy nezůstalo na něm, a když ho pak živou vodou pokropila,
procitl královic jako ze sna, vstal a povídá: „Ach, jak jsem to tvrdě spal!” – „Ba věru, tvrdě jsi spal,” řekla liška Ryška, „a kdyby mne nebylo, na věky bys byl se neprobudil! Zdali jsem tebe nevarovala, abys nikde se nezastavoval a jel přímo domů?” Potom mu vypravovala, co se stalo, doprovodila ho až na kraj lesa blízko královského zámku otce jeho, dala mu ještě pro potřebu sprostý oblek, rozloučila se s ním a zmizela.Královic šel do zámku a dal se do služby ke koním; nikdo ho nepoznal.
Tu slyší dva pacholky od koní spolu hovořit: „Škoda toho krásného koně Zlatohřiváka, pojde nám, věší hlavu a nic nechce žrát.” – „Dej sem kus hrachoviny, povídá královic, „chci se s vámi vsadit, že hned bude žrát.” – „Hoho!” smáli se mu pacholci, „takového chamradí ani naši koňové
od pluhu nežerou.” – Královic ale šel, vzal kus hrachoviny a dal ji tomu koni do mramorového žlabu, pak ho pohladil po zlaté hřívě a řekl: „Což jsi tak smuten, můj koni Zlatohřiváku?” Tu poznal kůň po hlase svého pána, poskočil si, odfrknul a vesele zařehtal a hned se dal do hrachoviny.
Hned se to rozneslo po celém zámku, až i k nemocnému králi to přišlo,
že jeden jeho čeledín koně Zlatohřiváka uzdravil. Král si ho dal hned zavolat a řekl mu: „Slyším, žes koni Zlatohřivákovi pomohl: kéž bys taky ptákovi Ohnivákovi uměl pomoct, aby zpíval! Je smutný, chlípí křídla a nic nechce žrát. Zahyne-li, zahynu i já.” – „Neboj se, jasný králi, nezahyne,”
řekl královic; „poruč, aby přinesli trochu ječmene zadiny, a jistě bude žrát, rozveselí se a hned bude zpívat.” – „Hoho!” smáli se sloužící, když pro ten ječmen šli, „ten bude ptáka Ohniváka krmit zadinou, co ani naše husy nechtějí žrát!” Zatím musili toho ječmene přinést a královic
ho nasypal ptákovi do zlaté klece, pak ho pohladil po zlatém peří a řekl: „Což jsi tak smuten, můj ptáku Ohniváku?” Pták ho hned po hlase poznal, otřásl se, urovnal na sobě peří, počal skákat a žrát a tak krásně zazpíval, že starému nemocnému králi srdce hned okřálo. A když pták Ohnivák podruhé a potřetí zazpíval, byl už král tak posilněn, že z postele
vstal a velkou radostí toho neznámého čeledína obejmul. Potom povídá král: „Co si počneme s tou krásnou zlatovlasou pannou, kterou moji synové s sebou přivezli? Nemluví, nerozčesává svých zlatých vlasů, ničehož nejí a pláče neustále.” – „Dovol, jasný králi,” řekl ten čeledín, „promluvím k ní slovo, snad se rozveselí.” – Král ho k ní hned dovedl, a královic ji vzal za bílou ruku a řekl: „Což jsi tak smutná, nevěsto má!” – Panna v okamžení ho poznala, radostí vykřikla a objala ho. Král se tomu velice podivil, že ji jmenoval svou nevěstou a že ho panna objala, a královic
jemu řekl: „Což neznáš, královský otče, svého nejmladšího syna? Nebyli to moji bratři, nýbrž já dobyl ptáka Ohniváka, koně Zlatohřiváka i této krásné Zlatovlásky panny.” A potom vypravoval, jak se všecko přihodilo,
a panna doložila, že jeho bratři jí hrozili smrtí, prozradí-li, co učinili. Bratři tu stáli, viděli, že jsou prozrazeni, a třásli se jako osika, ani slova nemohli promluvit. Král se na ně velice rozhněval a dal oba bez milosti odpravit. Potom vzal sobě královic krásnou Zlatovlásku za manželku, dostal od otce svého hned jednu polovici království a po jeho smrti druhou.

The post Pták Ohnivák a liška Ryška appeared first on Předškoláci.

]]>
https://www.predskolaci.cz/ptak-ohnivak-a-liska-ryska/3007/feed 0 3007