Brázdy byly selce tuze husté, orba mělká a kdesi cosi. Musil úhor příštího dne přeorat, ale opět nepochodil. Tentokrát byly brázdy zase příliš řídké a hluboké, až se dostala navrch mrtvina. Když měl štípat dříví, také se selce nemohl zavděčit. Buď byla polínka tuze hrubá, že se jí v peci oheň dusil, nebo zase drobná, že se jí žárem v troubě buchty připalovaly. Ani řezanku jí nedovedl udělat podle chuti, dobytek taky nikdy dobře nepoklidil, koně špatně hřebelcoval, zkrátka všecko jí dělal špatně, takže ho stále hubovala a sekýrovala. A když by to všecko bylo jakž takž ušlo, honila ho selka z práce do práce, aby si nevěděl rady. Čert se ošíval, prskal a nadával, ale všecko to konec konců snášel a trpěl, doufaje, že snad ten rok přece nějak přečká a dostane se nakonec selce na kobylku.

Jednou mu dala selka také práti prádlo. Panečku, to teprve poznal, co dokáže hospodyně, když se jí prádlo nevyvede. Nějak jí to všecko zpackal. Pomíchal jí bílé s barevným, špatně je namodřil a naškrobil a kdovíco jiného ještě neprovedl. Inu, to víte, čert a rozumět prádlu! Selka činila, až se všecko třáslo, nakonec popadla ve vzteku valchu a mlátila milého čerta, uhoď, kam uhoď. A tu máš, jak ho s ní tak mlátila najednou prásk a valcha byla na několik kousků. No, to selku teprve jak se patří rozžlučilo. Chmatla milého čerta, šup s ním přes necky a valchovala mu prádlo na hřbetě. Ale teď už toho měl čert taky právě dost. Vyskočil, odplivl si, hodil selce úpis pod nohy, zařičel vztekem, až se otřásl celý statek, a marš tentam! Jen po něm trochu smradu zůstalo… Kráčel potom čert smutně po silnici, až došel do Prostějova.

Tam si sedl v hospodě do kouta, dal si nalít na zlost piva a přemýšlel, co počít, aby se nevrátil do pekla s bžundou. Mudroval a mudroval, až mu žíly na spáncích nabíhaly, konečně připadl na to, učit lidi pálit kořalku. Nápad se mu zdál dobrý a tak se hned do toho pustil. Prvně naučil pálit Prostějovské režnou (žitnou). A byl to věru nápad znamenitý! Od té doby, co se pálí na Hané žitná kořalka – nejproslulejší je právě prostějovská, tam dostali od čerta první a nejlepší recept – mají čerti s Hanáky lehkou práci, vlastně bez práce. Lidé ošemetnému a lákavému nápoji neodolají a v opilosti se hrnou do osidel pekelných sami.

Co je na pověsti O původu prostějovské žitné (Prostějov) (ne)pravdivého?

Historie výroby lihovin sahá v Prostějově až do 16. století, kdy 4.července roku 1518 bylo uděleno pánem Vilémem z Pernštejna právo vyráběti slad, vařiti pivo a páliti “kořalku” některým měšťanům prostějovským. Listina k tomuto právu se zachovala jako opis na pergamenu a je vevázána v pamětní knize města Prostějova.

The post Pověsti O původu prostějovské žitné appeared first on Předškoláci.

Selka, když to uhlídla:
Hej, děvečko, hej,
co ty najdeš ve světnici,
jen ty to sem dej!

The post Metla holka ve světnici appeared first on Předškoláci.

Chudák udělal, co mu Štěstí poradilo. Poprosil rybáře, aby na jeho štěstí vytáhli sítě. Jakmile rybáři začali sítě vytahovat, bylo v nich najednou tolik ryb, že je neměli ani kam dávat. Rybáři byli tak překvapení, že se ho ptali, co mu mají dát. “Prodejte mi ryb za dva groše,” usmál se chudák. I prodali mu za dva groše jednu rybu a druhou mu k tomu přidali darem. Chudák vzal obě rybky a šel domů. Dal je ženě, aby je uvařila. Ale ženě bylo rybek líto a nechala je na živu. V tom jel vesnicí bohatý pán, který byl velmi smutný. Když uslyšel od chudáka, že má dvě rybky, které dokážou každého rozveselit, bohatě ho odměnil a rybičky si odvezl s sebou domů. Tak nalezl chudák své štěstí jen pomocí dvou grošů.

The post Štěstí a neštěstí appeared first on Předškoláci.