Motivace: myška hledá úkryt.
Říkadla: Utíkejte myšky, myši, kočka už váš pískot slyší. Myšky, honem, schovejte se, kočička se na vás třese!
Nebo – Šedivý kožíšek, maličké oči, když kočku uvidí, do díry skočí.

2. Psaní cviku vsedě směřuje k uvolnění zápěstí. Volným pohybem nahoru a dolů cvičí dotyky.

Motivace: kuře zobe.
Říkadlo: Kuřátka zobají zob, zob, zob, vrabci k nim skákají hop, hop, hop.

3. Kružnice nebo ovály nepřetržitým krouživým pohybem volnou nepodepřenou rukou po směru i proti směru hodinových ručiček. Píší vstoje.

Motivace: včelka létá kolem květů.
Říkadlo: Včelka letí mezi děti. Kupte, děti, med! Za kytičku jetelíčku dám ho na oběd.

4. Píší volnou rukou vstoje velký kruh, pak dva soustředěné menší. Krouží volně několikrát za sebou, aniž obtahují první čáru.

Motivace: otáčející se kola traktoru.
Říkadlo: Vpředu malá, čilá kola, každý svah i úhor zdolá. I ta velikánská vzadu, netočí se pro parádu.

5. Volně psaná vlnovka. Cvičit lehký posun ruky k pravému kraji papíru, opakovat správné sklonění ruky. Píše se vsedě.

Motivace: vlny na rybníčku.
Říkadlo: Co to zvoní, co to cinká na tom našem rybníčku? Hraje si tam s vlnkou vlnka na stříbrnou honičku.

7. Píší hlubší vlnovky ( dokreslují těla rybek vlnovkou ). Cvik píší lehce opřenou rukou vsedě. Před psaním vlnovku napodobují ve vzduchu.

Motivace: rybky v přehradě.
Říkadlo: Rybko, rybko, rybičko, vyskoč z vody maličko. Pročpak se k nám nepodíváš? Svítí u nás sluníčko.

8. Dolní oblouk. Píší vstoje několikrát přes sebe odleva doprava a zpět.

Motivace: houpavý pohyb kyvadla hodin.
Říkadlo: Na stěně sedí, na děti hledí. Tikají tik-tik, tak. Umíš to také tak?

9. Docvičování dolního oblouku. Píší vsedě volnou, nepodepřenou rukou. Oblouk vytvářejí rytmickým a několikrát opakovaným tahem zleva doprava a zpět. Mohou začít obtahováním předepsaného vzoru.

Motivace: Petr hloubí důlky pro kuličky.
Říkadlo: Eva, Míša, Petříček, mají pytel kuliček. Kde si mohou hloubit nohou na kuličky dolíček?

10. Cvik k uvolnění ruky pro plynulý pohyb zleva doprava psaním spojených dolních oblouků. Píše se nepodepřenou rukou, nejlépe vstoje. Zpočátku může dítě pohyb tužky zastavit za každým obloukem – snáze připojí další oblouk ostrým obratem.

Motivace: voda na řece nebo na přehradě.
Říkadlo: „Kampak jedeš parníku, že děláš tak velké vlny?”  „ Jedu, jedu k Braníku, nepřibírám, už jsem plný.”

11. Horní oblouk. Píše se několikrát přes sebe odleva doprava a zpět. Menší oblouky jsou spojeny ostrým obratem. Zpočátku jej žáci píší přesněji, zastaví-li pohyb tužky po každém oblouku. Teprve když dovedou napsat ostrý obrat, píší dva, tři oblouky plynule.

Motivace: žába skáče – hop.             Žabka skáče – hop, hop, hop.
Říkadlo: Voda žbluňká, žába kuňká. To to klouže! Hop do louže!

12. Docvičování horního oblouku. Děti cvičí volnou nepodepřenou rukou psaní horního oblouku houpavým pohybem vpravo a vlevo. Oblouky umisťují mezi trsy lístků a zaplní jimi celou plochu.

Motivace: krtek na zahrádce.
Říkadlo: A krtci zase, věřte mi, jsou nejšťastnější pod zemí, právě si pokoj vyhrabali pod sazenicemi.

13. Cvik směřuje k uvolnění ruky pro plynulý pohyb zleva doprava psaním spojených horních oblouků. Píše se nepodepřenou rukou, nejlépe vstoje. Zpočátku může dítě pohyb tužky zastavit za každým obloukem, snáze připojí další oblouk ostrým obratem.

Motivace: ptáček skáče hop přes náš plot.
Říkadlo: Kuře zobe zob, zob, zob,   vrabec skáče hop, hop, hop.  Datel ťuká ťuk, ťuk, ťuk.   A už ani muk.

16. Docvičování vodorovné čáry. Děti spojují naznačený začátek notové osnovy s jejím naznačeným koncem. Píše se jedním tahem zleva doprava. Opět sledovat správné držení ruky a tužky při psaní.

Motivace: notová osnova pro hezkou písničku.
Říkadlo: Jestli víte, co to čmárá na papír náš táta?  Jedna čára, druhá čára,  třetí, čtvrtá, pátá.

A už je hotova notová osnova.

17. Nácvik svislých čar. Píše se vsedě mírně opřenou rukou shora dolů. Sledujeme správné držení tužky při psaní.

Motivace: Pomáháme stavět plot.
Říkadlo: Dřevo z lesa nanosíme a plaňky z něj vyrobíme. Postavíme jednu k druhé, za chviličku plot z nich bude.

18. Nácvik šikmých čar. Píše se vsedě jedním tahem zdola nahoru přes celý list, kterým děti nepohybují.

Motivace: děti sáňkují.
Říkadlo: Děti sáňky vytahují, za kopeček pospíchají. Jedou dolů z kopečka, jak by měly kolečka.

19. Nácvik hadovky různé velikosti. Cvičí se s úspěchem jako listy lípy. Při cvičení záleží na správném tahu u pravé strany listu.

Motivace: lípa na podzim.
Říkadlo: Padá listí, zlaté, rudé, je ho plná zahrada. A co potom padat bude, až to listí opadá?

20. Nácvik horní kličky na linku. Píše se jedním tahem, dbáme na dodržování sklonu a výšky. Čáry tažené zdola nahoru jsou více nakloněné než shora dolů.

Motivace: za autem se práší.
Říkadlo: Auto jede, sláva, sláva,  táta mává, máma mává.  Auto jede tů, tů, tů,  táto, mámo, už je tu.

21. Traktor frk, frk na silnici  spěchá frk, frk k oranici.  Bude frk, frk orati bez koní a opratí.

22. Nácvik šikmé čáry shora dolů na linku. Děti posunují ruku volně, netisknou ji křečovitě k listu. Důsledně je třeba zvykat děti na správnou polohu těla, ruky, tužky, natočení listu. Žáci mohou nejdříve obtahovat předepsaný cvik na pracovním listě.

Motivace: prší, prší….
Říkadlo: Kapi, kapi, kap,  je tu velký mrak.  První kapky dolů letí, honem běžte domů, děti.

23. Nácvik šikmé čáry zdola nahoru jen mírně prohnuté. Píše se na linku. Dbáme na to, aby děti čáru příliš neprohýbaly, vede to k deformaci. Píše se vsedě.

Motivace: stonek tulipánu.
Říkadlo: Na zahrádce tulipán zasadil náš strýček Jan. Květ má jako zvonek, prohnutý má stonek.

The post Pracovní listy appeared first on Předškoláci.

The post Milena je v loubí appeared first on Předškoláci.

The post Budou asi jedovatí appeared first on Předškoláci.

The post Kde jsou vdolky s povidly appeared first on Předškoláci.

Našlapou a nadrobí to už je věc jistá,
na úklid si kočička kbelík s vodou chystá.
Nalila tam trochu jaru, aby měla pěnu,
pejsek přidal kousek mýdla, prý chce jednou změnu.

A tak drhli podlahu, úklid se jim vleče,
bílá pěna z domečku, oknama už teče.

Vytírali celý den, teď už mají čisto,
ale nikde v domečku není suché místo.
Venku byla teplá noc, na trávníku spali,
když se ráno probudili všemu se jen smáli.

Autor: J. Štýchová

The post Kočička a pejsek appeared first on Předškoláci.

Mezitím daleko odtud v hlubokém lese seděla na pařezu malá stará babka a bědovala a slzy jí tekly proudem. Bradu si opírala o košťátko a nevěděla, co si počít. Její chaloupka na kuří nožce se totiž lekla a utekla. Byla to odjakživa velice bázlivá chaloupka, která se děsila úplně všeho a babka ji musela pořád konejšit kouzelnými zaříkadly. Když chtěla jít babka pryč, musela chaloupku kouzlem uspat a přivolat jí krásné sny. Jenže tentokrát si na babčin odlet počíhala poťouchlá noční můra, sedla si chaloupce za komín, úplně ji probudila a vyděsila. Chaloupku neměl kdo utěšit a ona strachy vzala nohy na ramena. Babka se vrátila s košem plným kouzelných bylinek, ale po chaloupce už nebylo ani vidu ani slechu. Jen na stromě opodál se chichotala noční můra poťouchlice.

Babka se pustila po stopě kuří nožky, ale v hustém houští našla ležet jen svou knihu kouzel, která z chaloupky při tom úprku vypadla ven. Babka ji opatrně sebrala, sedla na pařez a listovala v naději, že najde nějaké kouzlo, kterým svou chaloupku přivolá zpět. Ale ať hledala, jak hledala, takové mocné kouzlo nenašla. Proto teď tolik plakala a nevěděla, co si počne. A když se taková babka čarodějka jednou rozpláče, nemůže přestat plakat dřív, dokud nenapláče novou studánku.

V zahrádce zatím poupátko na dýni vykvetlo a narodila se z něj malá oranžová kulička. Veliké listy ji opatrně uložily mezi sebe jako do peřinky, stonek jí posílal z kořenů vláhu a malá dýnička se kulatila a rostla. Čím dál víc se odvažovala vykukovat na sluníčko a její barva mezi zelení kolem zářila na všechny strany. Čím větší byla dýně, tím méně však bylo sluníčka. Přicházelo babí léto.

Aha, počkat! Říkáte babí? Jednu nešťastnou babku bychom tu přece měli, zrovna doplakala novou studánku. Oči jí konečně oschly, a tak otevřela kouzelnou knihu, přičarovala ke studánce vílu, aby ji měl kdo opatrovat, nasedla na košťátko a letěla rovnou za nosem. Jenže se cestou pořád rozhlížela, jestli přece jen někde neuvidí tu svou chaloupku na kuří nožce, nedávala pozor, kam letí a její košťátko nabral do svého spřežení severní vítr bouřlivák. Točil s babkou ve větrných vírech jako na kolotoči, nabíral plné náruče padajícího listí a rozhazoval je po krajině. Sbíral chmýří pampelišek i pavoučí sítě a lechtal jimi babku pod nosem. Ta se chudinka tak rozkýchala, že udělala na košťátku kotrmelec vzad a vypadla z větrného spřežení ven. Košťátko rychle srovnalo střemhlavý let a samo spěchalo přistát na pevnou zem, protože si po tom tryskovém letu s větrem o závod potřebovalo odpočinout.

A osud tomu chtěl, že ten babí let uprostřed babího léta skončil ve staré zahrádce za opuštěnou chaloupkou v zapomenutém kraji, kde rostla ta nejkrásnější dýně na světě. Babka se šťastně rozhlížela kolem sebe a věděla, že tady našla nový domov. Zabydlela se v chaloupce, zahrádku zbavila plevele a dýni opatrovala jako oko v hlavě. Věděla, že brzy nastane čas, kdy úplně dozraje. Čas, kdy dýně bude zářit nejjasněji, protože se do ní nastěhuje všechen sluneční svit. Slunce na obloze půjde spát a nastane tmavé zimní období. Když se přiblížila poslední říjnová noc, babka dýni opatrně vydlabala a vložila do ní kouzelnou svíci. V temné a chladné noci se zdálo, že se slunce vrátilo na zem. Babka stojí vedle své krásné dýně před chaloupkou s košťátkem v ruce a hlídá, aby světlo neuhaslo, dokud se po chladné zimě nevrátí slunce na oblohu a ve svém koši na bylinky opatruje nové dýňové semínko.

Halloweenská dekorace: vyrobte si svou babku s dýní
(Mgr. Blanka Novotná)

The post Pohádka o čarodějnici a dýni appeared first on Předškoláci.

Ocásky jim větrem vlají,
dolů z výšky se usmívají.
Tak dlouho tam budou spolu,
než upadnou na zem dolů.

Vpravo, vlevo krouží nebem,
rozhlíží se krásným světem.
Dráčci, vy se skvěle máte,
vždyť se stále usmíváte.

The post Drak a dráček appeared first on Předškoláci.

Na obloze se proháněl jen tak sem a tam tmavě modrý mrak. Když ho to probíhání přestávalo bavit, řekl si: “Tak a teď už se pořádně zlobím už mě to běhání sem a tam nebaví. Nechci čekat až přijde můj čas, abych mohl ukázat moji sílu, co já umím. Já to chci už teď.” Poslal tedy spát sluníčko do bělavých obláčků a zavolal si svoje kamarády. „Větře, větříčku!“ volal mrak.

Vítr právě otvíral oči ze spánku a slyší volání. „Kdo žádá moji pomoc?” Ptá se. To už otevírá mrak dveře do větrné chaloupky a prosí. „Větře, větříčku, pomoz mi, prosím tě, abych se zvětšil. Já chci ukázat co umím, co jsem se naučil, jak mohu pomoci světu. Chci ukázat jak jsem velký, temný, dlouhý a co mám v břichu.“

„To jsi přišel právě včas, protože jsem se dobře vyspal a potřebuji si protáhnout záda.Honem jdeme na to.“ Pravil vítr. Větřík začal nejdříve povívat, pak pofukovat a nakonec se rozfoukal víc a víc. Mrak se tím zase zvětšoval, zvětšoval a nadouval a nadouval až mu břicho začalo tmavnout a černat. To už mrak nevydržel a břicho mu prasklo. Začaly padat pomalu nejdříve malé kapky, pak větší a rychleji až se nakonec spustil takový liják.

Pršelo opravdu moc. Pršelo do zahrady, pršelo do polí, na lesy na domy na chodníky a do rybníků. Prostě pršelo všude. A lidé museli chodit s deštníky nebo pláštěnkami. Někteří také zmokli a jiní seděli doma za oknem a nemohli ven.

Když už to začalo skoro každému vadit, protože to trvalo dlouho a vody už bylo všude až, až, vzbudilo se sluníčko. Z bělavých obláčků volalo. „jejda, co jsem to provedlo, já jsem zaspalo! Teď je na zemi úplná pohroma. Jak dlouho se ten černý mrak tady roztahuje? Rychle za ním.“

Začalo rychle, co nejrychleji mohlo prodlužovat svoje paprsky a rozehřívat se, aby vše stačilo zachránit. Nejdříve se lekl déšť a rychle uzavřel svoje břicho, aby nekapala voda. Potom se schoval vítr do své větrné chaloupky a zavřel za sebou pořádně dveře. Řekl si: „přece se nenechám od sluníčka spálit.“

Všichni ostatní byli rádi, že zase sluníčko svítí a oni si užijí ještě několik krásných, barevných dnů podzimu.

Doplnit verši, písněmi, kresbou, grafomotorikou – zakreslování kapek, šikmých čar dešté, hrou na “Vítr a mrak” – honěná, zakreslování mraků, pozorování mraků venku, rozhovor o nich – malé, velké, tmavé – světlé, jak je vítr žene, jak klepou na parapet okna, apod.

The post Kamarádi – déšť, vítr a mrak appeared first on Předškoláci.

The post Jeden tam nepatří appeared first on Předškoláci.

Halí, belí, halí, belí –
čím ho krmím? Petrželí!
Spořádá jí hromadu,
pak se svalí dozadu.

Já mám slona pod postelí,
vejde se tam skoro celý –
jenom chobot čouhá ven,
když mi přeje dobrý den.

(Aprílová škola)

The post Halí, belí appeared first on Předškoláci.