Pohádky k usínání
Vodníci Stulík a Blatoušek spolu putují po jižních Čechách a hledají rybník, který by jim poskytl „vodu nad hlavou“. Každá z krátkých pohádek se věnuje určité části cesty. Vypráví se v nich, co vodníci na svých cestách zažili, s kým se setkali a co jim setkání přineslo. Hned na začátku jsou svědky pranice vodníků o rybník Rožmberk, u dalšího rybníka potkají vodnickou školku, také pomohou hubenému vodníkovi uchránit jeho rybník před ohnivým strašidlem. Nakonec se po všech útrapách rozdělí a každý si najde svůj rybník. Kniha je psána pro děti ve věku do 10 let, ale i pro všechny ostatní, kdo mají rádi pohádky a jižní Čechy.

Ukázka z knihy Putování vodníků od rybníka k rybníku (Portál, 2010)
http://obchod.portal.cz/produkt/typologie-osobnosti-u-deti/

The post Putování vodníků od rybníka k rybníku appeared first on Předškoláci.

Ukázka:
Rozdíly mezi extraverty a introverty spočívají především v tom, v jakém prostředí tráví vice času (zda ve vnějším, či vnitřním světě) a odkud berou energii – zda relaxují aktivní činností a kontaktem s lidmi, nebo časem stráveným o samotě. Pokud je pro nás obtížné poznat, zda je dítě introvert nebo extravert, může nám pomoci, když si uvědomíme, co ho více vyčerpává – zda to, když je delší dobu samo a má se soustředit na nějakou klidnou činnost, či delší kontakt s větším množstvím lidí. Extraverti po určitém čase stráveném o samotě iniciuji kontakt, chtějí sdílet, co pravě prožívají, na co myslí, mimo jiné i proto, že mluvení stimuluje jejich přemýšlení. Navíc potřebují od okolí zpětnou vazbu.

Introverti naopak čas strávený o samotě vítají. Pokud se mají delší dobu účastnit sociálních interakcí a pokud se od nich vyžaduje dokonce komunikace, začnou být brzy tzv. „přestimulovaní“.

Následující popisy je nutno brát jako příklady možného chování, které můžeme u dětí s danou preferencí pozorovat, nejde ovšem o kritéria pro určení této preference.

Extravertní děti
Už v útlém věku se většinou radují a smějí, když se někdo skloní nad jejich kočárkem, iniciují kontakt. Vcelku bez váhání se seznamují s novými lidmi a bez větších obtíží si zvykají v novém prostředí, nepotřebují dlouhý čas na rozkoukání.

Musí průběžně světu sdělovat, co se jim rodí v hlavě či co cítí. Někdy si až vynucují naši pozornost, zahlcují přívalem slov – vyprávějí zážitky, sdělují své názory apod. Ve vyjadřování mohou až přehánět, opakovat se, někdy říkají něco jenom proto, aby slyšeli, jak to bude znít.
Do činnosti nebo hovoru skočí většinou rovnýma nohama. Je pro ně utrpení hrát si delší dobu o samotě, mají rády přítomnost druhé osoby. Mají-li dělat něco samy, často při tom svou činnost komentují.

S potěšením se ujímají iniciativy a jsou rády v centru pozornosti, mohou působit sebevědomějším dojmem. Ve skupině se ochotně ujímají rolí vedoucích či mluvčích. Většinou preferují ústní projev, možnost vše náležitě rozebrat a komentovat.
Ve třídě působí často jako aktivnější a bystřejší, protože se rády hlásí, odpověď někdy vykřiknou ještě předtím, než byla dopovězena otázka.

Vyčerpává je, mají-li trávit delší čas samy a v klidu, bez možnosti s někým mluvit, něco dělat. Stále hledají nějaké vnější podněty, o které se dále musejí dělit s ostatními. Proto si potřebuji zvát domů kamarády či chodit na návštěvy.

Introvertní děti
Na své okolí pohlížejí spíše rezervovaně a odtažitě, komunikují spíše s několika známými lidmi. V nových a neznámých situacích působí nejistě, drží se spíše zpátky.
Než něco řeknou, v „duchu“ to zvažují, potřebují čas na promyšlení odpovědi – vzbuzují proto často pochybnosti, jestli nás vůbec slyšely, vnímaly, zda tuší, o čem je řeč. Když začnou vyprávět o něčem, co mají rády či na čem jim záleží, rázem mohou být hovorné a nadšené.
Jsou uvážlivější v tom, co budou dělat, vybíravější v možnostech, s kým si budou hrát. Než si něco vyzkoušejí, dávají přednost pozorování. Většinou čekají, až někdo jiný udělá první krok. Dokážou si hrát delší dobu samy a potichu (popř. svou činnost polohlasně komentuji či si něco pro sebe vyprávějí, nechtějí však, aby je někdo poslouchal).

Je jim nepříjemné, jsou-li středem pozornosti, je-li třeba, aby hovořily před ostatními, trpí obavami a trémou. Mají pocit, jako by je pozornost ostatních vysávala. Proto nesnášejí ústní zkoušení, při kterém je celá třída sleduje. Preferují písemný projev, a to i v případě, že jim činí potíže. Ve skupině jsou nerady vedoucími, zejména pokud je úkol nejasný. Nechtějí být mluvčími, přenechávají iniciativu ostatním.

Ve třídě se při běžném způsobu výuky (kdy učitel klade otázky všem společně) téměř nedostanou ke slovu – potřebují delší čas na promyšlení odpovědi, mezitím se však přihlásí či vykřiknou extravertní spolužáci.

Energie introvertů se odčerpává ve společnosti lidí, na již uvedenou „přestimulovanost“ po delším kontaktu s ostatními mohou reagovat agresivitou, pláčem, záchvaty vzteku.
Podobně je vyčerpává i fyzická blízkost ostatních lidí – potřebuje mít svůj vlastní fyzický prostor.

Ukázka z knihy Typologie osobnosti u dětí (Portál, 2010)
http://obchod.portal.cz/produkt/typologie-osobnosti-u-deti/

The post Typologie osobnosti u dětí appeared first on Předškoláci.