Jednou se tudy vracel ze světa domů mladý mlynářský syn. Byl horký letní den a mlynáře trápila žízeň. Vzpomněl si na pustý hrad a rozhodl se najít zdejší studnu a napít se. Přelezl valy a dostal se křovinami a lesem na zarostlé hradní nádvoří. V té chvíli uslyšel zvonit poledne z kostela v Opavici. Mlynář se rozhlížel a hledal studnu, když tu najednou spatřil na trávě rozložené čistě vyprané prádlo. Mlynáře v první chvíli napadlo, že zde mají lupiči rozložený svůj poslední lup. Proto se raději chtěl dát na útěk. Tu však za sebou uslyšel jemný hlas, který mu říkal: „Neboj se a zůstaň.” Ohlédl se a za sebou uviděl stát neobyčejně krásnou dívku. V jedné ruce držela stříbrnou konvičku s vodou a ve druhé křišťálový pohár. Nalila do něj vodu a podala jej mlynáři, aby se napil.

Když jí s díky pohár vracel, prosila ho: „Je ve tvé moci vysvobodit mne z dávné kletby. Před mnoha staletími jsem byla paní tohoto hradu. Pro mou pýchu a domýšlivost mne však jeden kouzelník začaroval a vysvobodit mne může jen mlynář, který se narodil v neděli a jemuž je právě 24 let, takový, který nikdy nikomu nevzal ani zrnko obilí. Ty všechno to, co je v kletbě obsaženo splňuješ. Prosím tě pomoz mi zbavit se jednou pro vždy té kouzelníkovy kletby. Přijď sem znovu přesně za 8 dnů, o půlnoci ze soboty na neděli. Najdeš mne tu v podobě hrozného hada, který bude mít v hubě svazek zlatých klíčů. Ty klíče mi seber. Neboj se, nic se ti nestane. Odměnou ti bude vědomí, že jsi pomohl zakleté osobě v klidu odpočívat a těmi klíči si odemkneš vchod do podzemí, kde najdeš zmizelé hradní poklady. Jen se nedej ničím odradit. Nepomůžeš-li mi, budu zde musit zase stovky let čekat na jiného zachránce.” Mlynář se tak polekal, že upadl do mdlob.

Když se probral, ležel na nádvoří starého hradu sám, dívka, prádlo, všechno zmizelo.
Když přišel domů do Albrechtic, svěřil se se vším co zažil, svému otci. Řekl mu také, že se rozhodl dívku zachránit. Otec s ním zašel za farářem, který jim však poradil, že rozum i víra nám radí, abychom nevěřili různým čárám a pověstem o zmizelých lidech. „Spal jsi a měl jsi živý sen, to se někdy stává. To není nic nevysvětlitelného.” Řekl mu farář. Čím víc se sobotní večer přibližoval, tím víc to mladého mlynáře nutilo vydat se na hrad. Večer se oblékl, osedlal si koně a chtěl vyjet. Otec jej však tak dlouho přemlouval, až nakonec zůstal doma. V noci se však strhla obrovská bouře, blýskalo se a ze všech stran se valily nekonečné proudy vody. Mladému mlynáři se najednou ve spánku zjevila krásná hradní paní a řekla mu: „Škoda, že jsi nepřišel, škoda, že jsi mi nepomohl. Teď budu muset zase celá staletí čekat na své vysvobození. Ale ty také špatně skončíš! Do roka a do dne zemřeš.” Od toho dne se mladý mlynář k nepoznání změnil. Byl vážný a smutný, pořád jako by duchem nepřítomný. Na podzim onemocněl a brzy zemřel. (Jeseník)

The post Zakletá hradní Panna z Lugslandu appeared first on Předškoláci.

V určený den se dostavil se skupinou kopáčů k Bukové hoře. Opilý touhou po pokladu hledal nejvhodnější místo k vybudování štoly, která by jej přivedla k pokladu. V tomto okamžiku ale začali skřítkové zvonit na poplach a na povrch hory poslali vyjednavače, aby rytíři jeho bláznivý nápad vymluvil. Rytíř Michael, který byl z ničeho nic osloven a vyzván k opuštění tohoto prostoru, skřítka neviděl – jen na keři blízko kamenného srázu seděl bílý pták, který si svým červeným zobákem načechrával peří.

Nebyl zvyklý, aby kdokoli zasahoval do jeho rozhodnutí, a tak se rozzlobil a hledal, kdo se to vlastně opovažuje křížit mu plány? Nedbal varování, tasil meč a ohnal se po bílém ptákovi, od něhož přicházel tajemný hlas. Protože se netrefil, jeho osud byl zpečetěn.V tom okamžiku vylétlo z hory celé hejno bílých ptáků. Kůň se lekl, rytíř Michael vyletěl ze třmenů a za chvilku ležel s rozbitou lebkou pod skálou.

Hora najednou ožila spoustou vousatých skalních skřítků, kteří už měli jediný úkol. Beze slov se chopili rytířovy mrtvoly a vynesli ji na vrchol kopce, kde ji v tichosti pohřbili. Sotva navršili kamennou mohylu, ozdobili ji lučními květy a beze stop zmizeli uvnitř kopce.

Skále se od té doby říkalo Rytířský skok a mezi lidmi z okolí se brzy rozšířila další pověst o tom, že se zde objevuje duch rytíře Michaela.

Místní uhlíři jej opakovaně vídali, jak se i s koněm řítí ze skály, dobře slyšeli i jeho srdcervoucí výkřik. Vidění se vždy rychle rozplynulo, ale jedna věc byla přece jen reálná. Z křoví nad místem dávného neštěstí se pokaždé vzneslo a třikrát zakroužilo hejno obrovských bílých ptáků…

The post Děčínsko: O zlatém pokladu pod Bukovou horou appeared first on Předškoláci.