(Děti se střídají v rolích draka a chlapečka nebo holčičky, poslední verš vždy říkají všichni.)

The post Drak appeared first on Předškoláci.

Nikdo z lidí se nepřibližoval k jeskyni, neboť se bál, že z něj bude jedna z kostí u tlamy draka. Avšak jednoho dne jel kolem princ na černém koni, který nic nevěděl o zlém draku Bucifákovy. Řekl si: „Už je pozdě večer. Půjdu do jeskyně a přečkám v ní do druhého dne.“ Drak s velkými černými flíčky slyšel přibližující se kroky do jeskyně. A poznamenal: „Mám takový hlad,“ a byl spokojen blížící se večeří. Princ šel hlouběji a hlouběji do jeskyně a svítil si loučí. Náhle spatřil všude ležet kosti, za nimiž uviděl spokojeně čekajícího draka. Jen co se vzpamatoval, „chlamst“, už ho držel Bucifák v tlamě. Princ byl však rychlejší, vytáhl meč a propíchl drakovi hlavu. Lidé se dozvěděli o této události a děkovali odvážnému princi za zabití zlého draka Bucifáka, který je velmi strašil. Prince prohlásili za krále své země a spravedlivě kraluje až dodnes.

The post Pohádka o drakovi Bucifákovi appeared first on Předškoláci.

• neni_drak_jako_drak_1 (autor: Eva Pipková)
• neni_drak_jako_drak_2 (autor: Eva Pipková)
  Pracovní listy zaměřené na rozvoj slovní zásoby dětí, poznávání a užívání homonym.
• rymovani (autor: Klára Soldánová)
  Úkolem žáka je vymyslet slovo, které se rýmuje s předloženými,
  a současně jej nakreslit. Např. hůl-stůl-? (kůl, vůl, půl).

The post Podzimní drak appeared first on Předškoláci.

Trápil obyvatele široko daleko. Když měl hlad, požíral v okolí vše, co mu přišlo pod tlamu. Lidé se ho báli, ale nevěděli, jak se ho zbavit. Radní slíbili velkou odměnu sto zlaťáků, ale nikdo se nehlásil. Až jednou do hostince U Modrého lva přišel řeznický tovaryš, který chodil vandrem po světě. Všichni v hospodě vyprávěli jen o drakovi. Tovaryš chvíli poslouchal a pak povídá: “Já vás toho draka zbavím! Jen doneste velkou volskou kůži a pytel nehašeného vápna.” Brňané mu moc nevěřili, ale co chtěl, to donesli. Řezník zašil vápno do volské kůže, naložil na vůz a odjel. Když přijel k řece, kde drak lehával, položil rychle na zem kůži a čekal. Za nějakou chvíli drak skutečně přilezl a hned se do kůže pustil. Když ji celou sežral, pěkně ji zapil vodou ze Svratky a odpočíval. Ale to neměl dělat. Vápno v něm začalo vřít, drak se nadouval, nadouval, až praskl. To bylo v Brně radosti! Řezník dostal svou odměnu a vydal se zase do světa. Od té doby se už Brňané nemuseli žádné obludy bát.

The post Pověst o brněnském draku appeared first on Předškoláci.

O HLOUPÉM DRAKOVI
Náš drak byl nejdřív úplně stejný, jako všichni draci v pohádkách. Bydlel v jeskyni v královském lese a jednoho dne vzkázal panu králi, že chce za manželku princeznu. A kdy to bylo? Přece tehdy, když se drak dozvěděl, že je princezně Pomněnce osmnáct let a král vyhlásil, že zve prince, aby se ucházeli o princezninu ruku. Náš drak si opravdu myslel, že se bude princezně Pomněnce líbit, a když ho princezna nebude chtít po dobrém, tak to zkusí po zlém. Král sice nebyl žádný strašpytel, ale přece jen z drakových vyhrůžek, že když nedostane princeznu, tak ji radši sežere, dostal strach. Proto dal vyhlásit, že princeznu za manželku a půl království získá ten, kdo království zbaví draka. Nejdříve se přihlásila spousta princů, ale stačilo, aby se z jeskyně ozval dračí řev a vyvalil se oblak horké páry z dračího dechu a princové se vytráceli nejen z lesa, ale i z království. Drak už si leštil drápy na svatbu s princeznou, královna plakala, král sliboval už celé království za záchranu princezny, ale nikdo se s obrovským drakem nechtěl utkat v souboji. Princezna Pomněnka si dlouho lámala hlavu, jak to udělat, aby si hrozného draka nemusela vzít za manžela.
Pak si vzpomněla, jak jí kdysi stará chůva vyprávěla, že jméno Pomněnka dostala od krásně modré kytičky, která roste v lese u potůčku, protože má zrovna tak modré oči. Běžela se poradit s chůvou a chůva jí prozradila: „On ten drak je sice obrovský a strašlivě silný, ale moc chytrý nikdy nebyl. Musíme ho nějak oklamat, když s ním nikdo nechce bojovat.“ Nakonec společně vymyslely plán a druhý den král podle jejich rady vyslal k dračí jeskyni posla s tímto vzkazem od princezny: „Velevážený pane draku, velice si považuji vaší nabídky, abych se stala vaší chotí, ale protože jsem dostala jméno podle pomněnek, musí o mé svatbě rozhodnout právě tato kytička.“ Drak z toho nebyl moudrý, ale potěšilo ho, že princezna skoro souhlasí. Odpověděl proto otázkou – „Jak to pomněnky rozhodnou?“ Princezna se dala do vysvětlování: „Velevážený pane draku, musíte jít podle potoka tak, jak voda teče, a ptát se každé pomněnky, která tam poroste. Až najdete zázračnou mluvící pomněnku, ta vám prozradí, jestli bude svatba.“ Hloupý drak nemeškal a vyrazil podle potoka. Když potok vtekl do řeky, šel podle řeky, ta se spojila s další řekou a drak pořád šel a šel a marně čekal na odpověď. Možná, že došel až k moři, ale protože je svět veliký, už nikdy se do království nevrátil.

Drakova cesta

POMŮCKY:
Modré stuhy (potoky a řeky), modrá látka (moře), papírové květiny (pomněnky).
POPIS HRY:
Děti se naučí rozpočitadlo, kterým pak vybraná princezna určí draka.

Princeznino rozpočitadlo
Který je ten hloupý drak?
Já ho najdu, je to tak.
Ať se vydá na cestu,
možná najde nevěstu.
Princezna rozpočitadlem vybere jedno dítě ze skupiny, které v roli draka bude sledovat cestu z modrých stuh, až dojde k moři. Cestou se „drak“ musí zastavit u každé pomněnky a zeptat se básničkou, zda si ho princezna vezme. Měl by se snažit o dramatické vyjádření textu a podle toho pracovat s hlasem a doplnit ho i pohyby. Když drak dojde k moři, posadí se na břeh a princezna znovu rozpočítává.

Drakova básnička
Pověz, milá pomněnečko,
vezme si mě princezna?
Půjdu třeba na kraj světa,
je tak milá, líbezná.

OBMĚNA HRY:
Podél potoků a řek sedí několik dětí v barevných papírových kloboučcích, pomněnky mají kloboučky modré. Drak hledá modré pomněnky a ptá se, zda si ho princezna vezme za manžela. Pokud se zeptá květiny, která není modrá, i tato kytička se postaví, ukloní a odpovídá. Každá květina odpovídá svou básničkou (viz následující).
Bílé kloboučky mají konvalinky a lekníny, žluté kloboučky patří blatouchu, podbělu a stulíku. Celé téma lze využít na jarní besídce v mateřské škole či při jiném veřejném vystoupení dětí. Potom je možné hru doplnit vhodnými kostýmy.

KONVALINKA
Ty jsi, draku, popleta,
jen běž dále do světa.
Já jsem bílá konvalinka,
to ví každý od malinka.

LEKNÍN
Ty jsi, draku, popleta,
jen běž dále do světa.
Cožpak leknín nepoznáš?
To se, věru, špatně ptáš!

BLATOUCH
Ty jsi, draku, popleta,
jen běž dále do světa.
Podívej se trochu blíž,
já jsem blatouch – nevidíš?

STULÍK
Ty jsi, draku, popleta,
jen běž dále do světa.
Stulík žlutý – jméno mám,
jak to, žes mě nepoznal?

PODBĚL
Ty jsi, draku, popleta,
jen běž dále do světa.
Já jsem podběl léčivý,
to už přece každý ví.

POMNĚNKA
Já to nevím, pane draku,
já jsem ještě maličká.
Jen běž dál a znovu ptej se,
snad to ví má sestřička.

Práce s pohádkou:
Básničky o květinách lze využít při poznávání květin, při rýmování slov a tvoření podobných veršů na jiné květiny. Květiny je možné dávat do skupin podle barvy květu, podle místa růstu (u vody, na louce, v zahrádce, v lese), vybrat skupinu léčivých rostlin a skupinu plevelů… Je možné využít pexeso, razítka květin, kvarteta o květinách a jiné stolní hry na další procvičení znalostí o květinách.

Když večer uléhal skřítek Všetečka do svého pelíšku na kouzelné skříni, nechal schválně pootevřené okénko do světničky, aby ho ráno vzbudili svým zpěvem ptáčci, kteří se už vrátili z teplých krajin. Jaro měl skřítek velice rád a pohádka O hloupém drakovi, která mu naposledy vypadla ze skříně, jako by už jaro přivolala. Byl sice teprve začátek dubna, ale sluníčko už mělo přes den velikou sílu. Skřítek obdivoval jarní kytičky, které se mu po nevlídné zimě začaly ukazovat na zahrádce. Však jich tam měl nepočítaně. Bledě žluté talovíny, bílé sněženky a bledule, modré ladoňky a fialové dymnivky. Z hlíny se už klubaly žluté narcisky, modré a růžové pomněnky, žluté, červené a fialové tulipány a také něžné bílé konvalinky. Mnoho dalších kytiček se probouzelo do vlídného jarního počasí. A jak tak skřítek večer na skříni dumal, přišla na něj dřímota. Zavřela se mu očka, hlava mu klesla do měkoučkého polštářku a za chvilku Všetečka zhluboka oddychoval. To jeho večerní mudrování o jaru mu přineslo krásný sen. Zdálo se mu, že stojí u studánky v lese a kolem něho tančí studánkové víly. Vznášely se lehounce jako vánek, ani stéblo trávy se pod jejich nožkama neohnulo, ani suchá větvička pod jejich střevíčky nezapraskala.

Skřítek stál nedaleko studánky a s blaženým úsměvem se díval na milé, kouzelné studánkové víly, které jsou ze všech vodních víl ty nejkrásnější, nejjemnější, nejněžnější a nejpůvabnější. Ale co to? Když zaslechl zpovzdálí jakousi veselou písničku, najednou se mu víly začaly rozplývat před očima. Skřítek se polekal, ale písnička se blížila a sílila a po vílách zbyl jen lehounký mlžný opar nad studánkou. „Ach, vílo, kde jsi?“ vzdychl smutně skřítek a to ho úplně probudilo. Okýnkem pronikal do světničky zpěv kosů, drozdů, pěnkav i sýkorek. Skřítek trošku rozmrzele pohlédl k otevřenému okénku, pak ještě na chvilku přivřel víčka a v tu chvíli se mu vybavil sen o vílách. „Však já ve skříni mám nějakou pohádku o vílách,“ pomyslel si skřítek. Za okamžik už znalecky obhlížel přihrádky a neomylně sáhl do hlubin skříně.

Ukázky z knihy Pohádky a hry z kouzelné skříně (Portál 2010)
http://obchod.portal.cz/produkt/pohadky-a-hry-z-kouzelne-skrine/

The post Pohádky a hry z kouzelné skříně appeared first on Předškoláci.

The post Drak už není mýtus appeared first on Předškoláci.

Tělo jako pohádkový drak,
někteří velcí až do oblak.
Dlouhé drápy a ostré zuby,
že rychle běhali, se chlubí!

Pračlověci byli pro ně malí.
Slyšet dinosaury bylo z dáli.
V džungli a bažinách domov měli,
dlouhá léta – dokud nevymřeli.

The post Brontosaurus z pravěku appeared first on Předškoláci.

The post Znaky podzimu appeared first on Předškoláci.

The post Pohádkové omalovánky appeared first on Předškoláci.

The post Podzim appeared first on Předškoláci.