„Co bys mi rád pověděl, Měsíčku?“ zeptala se potichoučku.

„Chci tě pozvat na výlet sem ke mně nahoru. Pojedeš?“ Měsíc zvědavě nakukoval do pokoje, jestli nejde maminka a nezažene Lucinku zpátky pod peřinku.

„To víš, že chci! Ještě nikdy jsem na takovém dobrodružném výletě nebyla“, řekla Lucka.
„Vezmu si s sebou medvídka, smím?“ zeptala se Měsíce.

„To víš, že smíš. Uvítám vás rád ve svém panství oba. Pošlu pro vás, připrav se!“ A Lucinka se dívala, jak se od jedné hvězdy začal odvíjet paprsek podobný provázku, začal se spouštět dolů a najednou ležel před ní na okně. Vzala ho do dlaně a přitáhla. Po obloze se rozjel malý vozíček sestavený z hvězd a za chvíli zaparkoval u Lucinky v pokoji.

„Nastup si, pojedem“, zavelel Měsíček a než bys řekl „švec“, vystupovali nahoře. Vozíček se vrátil na své místo na obloze a Lucka s medvídkem si podávala ruku s Měsícem.

„Tak pojď, ukážu ti své panství.“ A za chvíli už pluli oblohou a Měsíc upozorňoval Lucku na nejrůznější zajímavosti. Ukázal jí svou zoologickou zahradu. Měl v ní Malého medvěda a Velkou medvědici, Delfína, Labuť, Hada, Štíra a ještě mnoho dalších zvířat, ptáků i roztodivným tvorů. Třeba Draka a Jednorožce. Seznámil ji s Vozkou i Hadonošem a dokonce si směla zkusit i Korunu a pročesat Vlasy Bereniky.

„Všechna ta souhvězdí patří k mému rozlehlému panství, které končí tam, kde začíná svítat. Dál už je Sluneční království, tam moje moc nesahá. Sluneční král je silnější než já. Díky jeho paprskům slábnu a ubývám. Až mě zbaví sil docela, nechá mě na pokoji a já se znovu vzchopím a jakmile pohlédnu v plném lesku k jeho říši, znovu mě udolává. Je tomu tak už od nepaměti a já jsem proti tomu bezmocný. Ale tím se netrap! Už jsem si zvykl.

Pojď, ještě se povozíme po Mléčné dráze ve Velkém vozu. Pak už se budeš muset vrátit, aby ses dobře vyspala. Ráno můžeš dětem ve školce povídat, cos tu dnes večer viděla a zažila.“ Nasedli do zlatem zářícího vozu a fičeli mlžnou dráhou z jednoho konce noční oblohy na druhý. Bylo to podobné jako na horské dráze na pouti. Jen cesta byla delší.

Nakonec Lucinku posadil na Pegasa, zamával jí a okřídlený kůň ji přenesl do postýlky. Lucka ospale poděkovala a vzápětí usnula. Zdály se jí nádherné, hvězdné sny.

Pohádka z elektronické knihy Předškoláci

The post Měsíc a Lucinka appeared first on Předškoláci.

The post Slepý hudebník appeared first on Předškoláci.

The post Švadlena appeared first on Předškoláci.

Zelená travička pěkně zas vyraší,
na modré obloze sluníčko vyskočí.
Bílý květ sněženky zvonečkem zazvoní,
jarem, že celý kraj pěkně se provoní.

The post Až jaro zavoní to bude hej appeared first on Předškoláci.

Pomůžeš najít zajíčkovi cestu k mrkvičkám?
A co hasič? Kterou hadicí proudí voda?
Kulíšek hledá cestu za zmrzlinou, najde ji?

The post Bludiště appeared first on Předškoláci.

říkali jí Anička (můžeme nahradit jiným jménem)
(ukazují na holčičku s daným jménem)

na procházky chodila,
(chůze po třídě)

občas trochu zlobila,
(poskoky snožmo)

ale teď ta Anička,
(ukazují na holčičku s daným jménem)

je moc hodná holčička.
(stoj + hlava „ANO“)

A my ji máme všichni rádi.
(všechny děti běží k holčičce)

Říkanka z elektronické knihy Předškoláci

The post Holčička appeared first on Předškoláci.

Macecha, a zároveň královna hradu, ve kterém Sněhurka žila, každý den stála před svým kouzelným zrcadlem a ptala se ho: „Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?“ A zrcadlo vždy odpovědělo: „Vy paní má, vy jste ze všech nejkrásnější.“ A královna byla spokojená.
Jenže Sněhurka rostla a den ode dne byla krásnější. Až jednou, když se opět ptala královna zrcadla, odpovědělo, že nejkrásnější na světě je Sněhurka.
To královnu velmi rozzuřilo a zavolala si k sobě myslivce. „Odvedeš Sněhurku do lesa, tam ji zabiješ a na důkaz, žes tak provedl, mi v téhle truhle přineseš její srdce“, poručila mu.
A tak myslivec vzal Sněhurku a šli do lesa. Myslivec však byl hodný člověk a zabít Sněhurku nedokázal. Nakonec ji řekl, ať uteče a sám zabil srnku, vyňal z ní srdce, a to pak přinesl královně. Ta nic nepoznala a byla spokojená.

Sněhurka mezitím bloudila lesem, až nakonec došla k malé chaloupce, zaťukala, ale nikdo neotevíral. Osmělila se a vešla dovnitř. Tam našla sedm mističek s lžičkami, sedm židliček i sedm postýlek. Všechno tu bylo malinké.
Sněhurka se dlouhou cestou lesem vyčerpala, a tak se nejdříve trochu najedla a poté se natáhla přes všech sedm postýlek a usnula. Odpoledne se z práce vrátilo sedm trpaslíků: Šmudla, Prófa, Štístko, Kejchal, Stydlín, Dřímal a věčně nabručený Rejpal. Nejdříve se lekli, kdože se jim dostal do chaloupky, ale když zjistili, jak se věci mají, nechali Sněhurku v chaloupce, aby se tu skryla před zlou královnou.
Sněhurce se v chaloupce žilo hezky. Trpaslíci si Sněhurku velmi oblíbili. Vařila jim, uklízela a vždy pro ně měla přívětivé slovo.
Trpaslíci každý den ráno chodili do práce a Sněhurku vždy varovali: „Nikomu neotevírej a dávej na sebe pozor.“

Takhle by si mohli všichni žít v chaloupce šťastně po dlouhý čas, ale jedno dne opět kouzelné zrcadlo prozradilo královně, že na světě je nejkrásnější Sněhurka. Královna se velmi hněvala. Nejdřív tomu ani nechtěla uvěřit. Pak si nechala zavolat myslivce a donutila ho, aby jí řekl celou pravdu.
Královna nebyla jen obyčejnou královnou, ale zároveň i čarodějnicí, takže se hned odebrala do sklepení pod zámkem, aby vymyslela na Sněhurku strašlivou pomstu.
Připravila pomocí svých lektvarů prudce jedovaté jablko a také si obstarala podobu stařeny. To aby ji Sněhurka nepoznala.
V převleku stařenky se vypravila za Sněhurkou do chaloupky. Zaťukala na dveře. „Dobrý den, prodávám jablíčka, nechcete nějaká koupit?“ Sněhurka sice jablíčka nechtěla, ale bylo jí líto stařenky, a tak ji vpustila dál. „Dám ti jedno jablíčko, když si tak hodná dívenka“, pravila stařena a podala ji to nejčervenější. Sněhurka netušila, že je otrávené, kousla do něho, ale v tu chvíli se jí zatočila hlava a padla v bezvědomí na zem.

Takhle ji později našli trpaslíci. Byli velmi smutní. Oplakávali Sněhurku a aby se mohli chodit dívat na její krásnou tvář, uložili ji do křišťálové rakve na louce za chaloupkou. Jednoho dne jel kolem rakve princ, kterému se Sněhurka velmi zalíbila. Přistoupil k rakvi a sklonil se k ní. Poté ji políbil. V tu chvíli se Sněhurka nadechla a znovu ožila. Princ ji zachránil! Trpaslíci, Sněhurka i princ se radovali, že všechno dobře dopadlo. Nedlouho na to byla svatba a od té doby je Sněhurka se svým princem a čas od času spolu navštěvují všech sedm trpaslíků v malé chaloupce.
A jak to dopadlo ze zlou královnou? Byla potrestána pro ni nejhorším trestem – zůstala jí navždy podoba čarodějnice.

The post O Sněhurce a sedmi trpaslících appeared first on Předškoláci.

Přišla další neděle a Káča šla znovu na zábavu. Jako vždy si sedla ke kamnům a sledovala, kdo s kým tancuje. Doufala, že pro ní také už konečně někdo přijde.
Najednou se v sále objevil myslivec, kterého nikdo neznal. Objednal si pití a zamířil si to přímo ke Káče. „Napij se, krásná dívko,’ oslovil ji a podal jí džbán. Káča byla polichocena, že si ji konečně někdo všiml. Napila se. Poté ji tajemný myslivec vyzval k tanci. Konečně byla také Káča v kruhu. Byla šťastná! Celou noc s myslivcem protancovala. Ten jí poté šel doprovodit domů.

„Kdo vůbec jsi, tajemný cizinče?“ zeptala se ho zvědavě cestou domů Káča. „Já jsem čert a bydlím v pekle,“ prozradil se převlečený myslivec. „Jestli chceš, ukážu ti svůj domov.“ Káča byla ráda, že někdo o ni jeví zájem, a s takovým jedincem by šla třeba i do pekla. Proto souhlasila, sedla si čertovi na záda a v tu ránu se ocitli v pekle.

„Tak jsme tady Káčo, teď ze mě slez,’ řekl ji čert v pekle. Ale kdepak Káča! Ta byla ráda, že ji někdo chtěl a rozhodla se držet se čerta jako klíště.
Čert byl zoufalý, nevěděl, jak se Káči zbavit. Navíc ho Lucifer poslal zpátky na zem. „Vrať se zpátky, až tuhle ženštinu nebudeš mít na zádech,“ poručil mu, a tak chudák čert musel zpět na zem. Chodil po zemi a nevěděl, jak se Káči zbavit.

Jednou při své cestě potkal pasáčka ovcí, a protože byl už opravdu moc zoufalý, hned si mu postěžoval.
„Pokusím se ti pomoci,“ nabídl se pasáček, „jen mi tu pohlídej na chvilku ovce.’ „Pojď a chyť se mě,“ oslovil pasáček Káču. Té bylo jedno, koho bude mít, hlavně když se bude moci někoho držet, a tak hned přeskočila na pasáčka.

Ten chvíli s ní chodil a přemýšlel, jak se jí zbavit. Tu ho něco napadlo! „Shodím Káču do řeky i se svým kožichem,“ umanul si.
Pomalu se blížil k řece a rozepínal si knoflíček za knoflíčkem. Samozřejmě nenápadně, aby Káča nepojala sebemenší podezření. Poté se opatrně vyvlíkl z jednoho rukávu, druhého…a šup, už byla Káča i s kožichem v řece. Pasáček se hned otočil a utíkal zpět k čertovi.

Čert byl šťastný, že se konečně zbavil Káči. „Děkuji ti, pasáčku. Sejmul si ze mě velké břemeno. Abys věděl, tak já jsem čert a jednoho dne se ti bohatě odměním,“ řekl a zmizel pasáčkovi před očima. Ten z toho byl zmatený, ale nevěnoval tomu větší pozornost.

V té době v království, kde žil pasáček, vládl kníže, který myslel jen na sebe. Se svými rádci prohýřil veškeré peníze v zámku a ještě navíc obíral lidi. Lid tímto jednáním samozřejmě velmi trpěl a svého panovníka i jeho rádce nenáviděl.

Jednoho dne chtěl kníže, aby mu hvězdář věštil z hvězd jeho budoucnost. Ten se zahleděl do hvězd a pravil: ‘Milý kníže, vaši budoucnost nevidím růžově. Za své činy, kterých se dopouštíte, vám hrozí peklo.“ Panovník se velmi rozzuřil a vyhnal hvězdáře pryč. Ovšem v duchu o tom stále přemýšlel a začal se bát.

V tu dobu se vrátil čert na zem, aby vyhledal pasáčka. Poté mu řekl: „Přišel čas, kdy se ti bohatě odměním. Musím vzít knížecí rádce do pekla, ale nejsou až tak zlí a věřím, že by se mohli napravit. Proto, až je budu chtít vzít do království pekelného, tak přijdeš, odeženeš mě a já uteču. Rádcové ti budou vděční. Od každého z nich vezmi za tuto službu 2 pytle zlatých. Ale pozor: Až si přijdu pro samotného knížete, tak se neopovažuj zabránit mi v tom. Ten jediný do pekla skutečně patří!“

Když nastal ten pravý čas, šel pasáček do království. Zrovna odváděl čert jednoho z knížecích rádců. Pasáček k němu přistoupil se slovy: „Čerte, nech rádce na pokoji, nebo bude zle.“ Po těchto slovech čert skutečně odešel.

Rádce, který se už viděl v pekle, byl štěstím bez sebe. Děkoval pasáčkovi a slíbil mu, že mu dá, na co si vzpomene. Pasáček si řekl o dva pytle zlata. Dostal je. To samé se opakovalo i u druhého rádce.

Krátce předtím, než měl čert přijít pro knížete, kníže přišel za pasáčkem a prosil ho, aby ho také zachránil. Sliboval, že se polepší a že bude hodný na lidi. A skutečně od té doby ho lidé měli rádi. Stal se spravedlivým a poctivým. Pasáčka mrzelo, že ho čert vezme do pekla teď, když se skutečně polepšil. Začal přemýšlet, jak by se tomu dalo zabránit.

Jednoho krásného dne si skutečně přišel čert pro knížete. V tu chvíli vystoupil pasáček a povídá: „Čerte, jdi odtud pryč.“ Čert mu šeptem odpověděl: „Jak se opovažuješ porušovat naši dohodu?“ Jenže pasáček se k němu také naklonil a povídá: „To vůbec není kvůli knížeti, je tu Káča a hledá tě, tak radši rychle zmiz, než tě objeví.“

Toho se čert polekal a hned utekl do pekla. Kníže samou radostí učinil z pasáčka svého rádce a od té doby se má celé království dobře.
A čert? Ten raději nevystrčí paty z pekla. To aby náhodou někde nepotkal Káču…

The post Čert a Káča appeared first on Předškoláci.

Babizna s lopatou
má kočku chlupatou.
Děti však vyhrály,
na babu vyzrály.

The post Perníková chaloupka appeared first on Předškoláci.

Určitě dávejte přednost umírněnosti ve stravování. V létě máme dostatek čerstvého ovoce a zeleniny kdykoliv k dispozici. V zimě tomu tak bohužel není. Proto nám chybí velké množství vitamínů a minerálních látek, které můžeme doplnit pomocí zeleninových šťáv. V koutku se zdravou výživou nebo dnes už v některých supermarketech najdete tyto šťávy v biokvalitě.

Co se týče celkové očisty, můžete navštívit saunu nebo infrasaunu. Můžete to pojmout jako odpočinek od dětí, kdy zaúkolujete manžela a vyrazíte s kamarádkou, také maminkou společně. I když ne vždy je to jednoduché něco takového podniknout. Návštěvou sauny spojíte příjemné s užitečným. Odpočinete si od každodenních starostí kolem dětí a domácnosti, popovídáte si a přijdete na jiné myšlenky. Sauna také působí na váš imunitní systém, odbourává toxické látky a působí proti celulitidě.

V případě, že už přemýšlíte na podzim dopředu, nezapoměnte si připravit pochoutky, které jsou nejen zdravé, ale i chutné. Ano, řeč je o červené řepě a kysaném zelí. Každoročně si ji společně s babičkou připravujeme na zimu. Moc nám chutnají a vždy se na ně těšíme.
Červená řepa se pěstuje jako klasická podzimní zelenina. Konzumuje se její podzemní část – bulva. Její typickou chuť ovlivňuje přítomnost kyseliny jablečné, vinné, citronové a štavelové. Přísun kyseliny listové v červené řepě stimuluje tvorbu hormonů a nerotransmiterů, jako jsou např. dopamin nebo noradrenalin, které zajišťují naši duševní pohodu a dobrou náladu. Červená řepa je poměrně levná, dá se s ní v kombinaci s kysaným zelím a kořenovou zeleninovu vytvořit výborná polévka. Připravíme – li salát, získáme tak levnou omazovací kůru. Pročišťuje ledviny a játra, obsahuje hodně vitamínů jako je beta- karoten nebo kyselina listová. Působí jako lék proti chřipce. Dodává pleti pružnost a lesk, také vlasům i nehtům. Podporuje vylučování vody a kyselin z těla. Neutralizuje a zároveň odstraňuje toxické látky, zvláště z mozku. Aktivuje tvorbu červených krvinek a tím i zásobování buněk kyslíkem.

Dalším elixírem zdraví je bezesporu kysané zelí. V zimních měsících je optimální surovinou pro zdravou stravu, protože dlouhodobě zasytí a je bohaté na vitamíny. Užitečné mikroorganismy v zelí podporují zdraví prospěšné baktérie ve střevech, ty zase umožňují zažívání, vstřebávání živin a využití vitamínů skupiny B. Fermentací vzniká v zelí vysoce aktivní kobalamin (vitamín B12), který není obsažen v rostlinné stravě běžně.
Kysané zelí osvěžuje a vyvolává pocit dobré nálady, zvyšuje odolnost při stresových situacích. Podněcuje tvorbu červených krvinek, stimuluje růst buněk a omlazuje, snižuje hladinu cholesterolu v krvi, posiluje srdeční sval, dodává životní energii lepším využitím bílkovin a posiluje imunitní systém, má projímavé účinky.
Takže vzhůru do zimní očisty těla i ducha. Hodně štěstí.

Zdroj: Časopis Wellness, Březen 2011
K. Oberbeil, CH. Lentzová, Ovoce a zelenina jako lék, Fortuna Libri, 2001
Lenka Štveráčková – www.MojeBrisko.cz

The post Zimní detoxikace organismu nejen pro maminky appeared first on Předškoláci.