I smrk v koutě místnosti,
dostane své pěknosti.
Světýlka mu zapleteme
do zelených vlasů.
Prskavkami poprskáme
zelenavou krásu.

Není svátek jako svátek,
jako svátek dárkování.
Pošeptej mi do ucha,
jaké je tvé přání.

The post Dárkování appeared first on Předškoláci.

The post Šel kocourek do stodůlky appeared first on Předškoláci.

Ale jahodovníky, tak pyšné, se ozvaly: “To nejde, poničíte nám naše ovoce!” A všechna zvířátka od sebe odháněly. V noci skutečně přišla bouře. Z dálky bylo neustále slyšet Lijavcův smích. Zvířátka v lese se k sobě choulila a hledala přístřeší, vyděšenýma očima vzhlížela k obloze, temné jako inkoust, a dívala se na přívaly deště z nebes, které neustávaly a neustávaly…

Třetí den ráno, když bouře konečně odezněla, vydal se vládce do lesa, aby zjistil škody. Bouře napáchala mnoho zla. Zvířátka, která nenašla přístřeší, zahynula. Král se rozhněval na pyšné jahodovníky a řekl jim: “Nepomohli jste svým přátelům a kvůli vaší sobeckosti jich mnoho zemřelo. Potrestám vás po právu. Od dnešního dne již nebudete vztahovat své zelené větve k nebesům, ale budete se plazit u země v trávě.” “Áaachchchchhhh….,” poslední výkřik zazněl v ozvěnách mezi skalami a jahodovníky se proměnili v malé zelené rostlinky. Nikdy více se jim již nesmí vrátit jejich původní podoba.

Autorka: Marta Dostálová
Pohádka je zařazená do soutěže: Napište pohádku pro děti

The post Jahodová pohádka appeared first on Předškoláci.

The post U potoka roste kvítí appeared first on Předškoláci.

The post Kotě chytá klubíčko appeared first on Předškoláci.

Ťapity, ťapity, ťap.
Ach jéj ten naříkal,
plakal a utíkal.
Ťapity, ťapity, ťap.

The post Dešťové kapičky, dostaly nožičky appeared first on Předškoláci.

„Smolíčku, pacholíčku,
otevři nám svou světničku,
jen se trošku ohřejeme,
hned zase půjdeme.“

Smolíček ale poslechl jelena a neotevřel. Když se vrátil jelen z pastvy, všechno mu vyprávěl. Jelen pravil: „To je dobře Smolíčku, že jsi neotevřel. To byly zlé jeskyňky, které by tě unesly do své jeskyně. Nikdy jim neotevírej!’
Druhý den, když byl jelen opět na pastvě, se za dveřmi znovu ozvalo:

„Smolíčku, pacholíčku,
otevři nám svou světničku,
jen se trošku ohřejeme,
hned zase půjdeme.“

Smolíček pamatoval na rady jelena a jeskyňkám neotevřel. Ty se ovšem jen tak nevzdaly, stály za dveřmi a na Smolíčka naléhaly, prosily, stěžovaly si na to, jaká je venku zima a kdesi cosi. Zkrátka prosily a prosily, až jim Smolíček dovolil vstrčit do dveří dva prstíčky. Jenže to neměl dělat! Jeskyňky strčily do dveří dva dlouhé prsty, pak celou ruku a pak rozrazily dveře, vzaly Smolíčka a už s ním utíkaly pryč.
Smolíček začal zoufale volat:

„Za hory, za doly,
mé zlaté parohy,
kde se pasou?
Smolíčka pacholíčka
jeskyňky nesou!“

Naštěstí jelen se pásl nedaleko, a tak Smolíčka uslyšel, přispěchal za ním a zlým jeskyňkám ho vzal a odnesl zpátky do chaloupky. Tam znovu Smolíčka pacholíčka varoval a ten mu musel slíbil, že už v žádném případě neotevře jeskyňkám, i kdyby prosily sebevíc. Smolíček to slíbil. Pár dní měl od jeskyněk klid, ale za několik dní se objevily znovu a začaly svým líbezným hláskem znovu přemlouvat Smolíčka:

„Smolíčku, pacholíčku,
otevři nám svou světničku,
jen se trošku ohřejeme,
hned zase půjdeme.“

Smolíček se ale nedal. „Ne, vy jste zlé jeskyňky a unesly byste mě do své jeskyně. Já vám neotevřu.“ „Neunesly bychom tě, Smolíčku, a i kdybychom tě vzaly s sebou, tak u nás by ses zle neměl. U nás je spoustu jídla, byly bychom na tebe hodné…“ Jeskyňky tak dlouho přemlouvaly Smolíčka, až se jim opět povedlo Smolíčka přemluvit k tomu, aby jim otevřel. Jenže jeskyňky opět vzaly Smolíčka pacholíčka a utíkaly s ním pryč.
Smolíček znovu zoufale volal na jelena:

„Za hory, za doly,
mé zlaté parohy,
kde se pasou?
Smolíčka pacholíčka
jeskyňky nesou!“

Jenže tentokrát se jelen pásl daleko a jeskyňky neslyšel. Ty Smolíčka dovlekly až do své jeskyně, kde ho zavřely do malé místnůstky a začaly si ho vykrmovat. Chtěly, aby co nejrychleji nabral na váze a ony si mohly Smolíčka upéct.
Smolíček pacholíček prosil jeskyňky, ať ho nechají být, plakal, naříkal, ale nebylo mu to nic platné.
Jednoho dne jeskyňky usoudily, že už Smolíčka vykrmily dost a že si ho upečou. Připravily si ho a nesly ho k peci. Tu Smolíček ještě jednou začal z plných plic volat:

„Za hory, za doly,
mé zlaté parohy,
kde se pasou?
Smolíčka pacholíčka
jeskyňky nesou!“

Naštěstí ho jelen zaslechl, přiběhl, jeskyňkám ho vzal a odnesl ho zpátky domů. Tam Smolíčkovi pořádně vyhuboval. Od té doby už Smolíček pacholíček nikdy zlým jeskyňkám neotevřel.

The post O Smolíčkovi appeared first on Předškoláci.

Za okny ale kozu slyšel vlk a rozhodl se, že na kůzlátka vyzraje a sežere je. Proto počkal, až koza odejde a potom zaťukal na dveře. „Kůzlátka, děťátka, otevřete mi vrátka. Ve vemínku mlíčko nesu, v hubě voděnku a na rohách travičku.“

Kůzlátka už už chtěla otevřít, ale nejmladší se ozvalo: „Ne, ty nejsi naše maminka, ty jsi zlý vlk. Naše maminka má hlásek jako konipásek, ty máš hluboký a hrubý hlas.“

Vlk tedy odešel s nepořízenou. Šel ke kováři a nechal si jazyk upilovat. Poté se vrátil k chaloupce a volal jemným hláskem: „Kůzlátka, děťátka, otevřete mi vrátka. Ve vemínku mlíčko nesu, v hubě voděnku a na rohách travičku.“ Kůzlátka mu chtěla otevřít, ale nejmladší zvolalo: „Ukaž nám přes dveře svou nohu, ať poznáme, jestli jsi skutečně naše maminka.“ Vlk ukázal svou nohu a nejmladší řeklo: „Ne, ty nejsi naše maminka. Ty jsi zlý vlk, naše maminka má běloučkou nožku.“

Vlk tedy opět odešel. Tentokrát rovnou k pekaři, aby mu zasypal packy bílou moukou. Poté se vrátil zpět k chaloupce.

„Kůzlátka, děťátka, otevřete mi vrátka. Ve vemínku mlíčko nesu, v hubě voděnku a na rohách travičku.“ Kůzlátka uvažovala: „Hlásek má jako maminka i nohu má bílou jako naše maminka ale…“ „Ukaž nám ještě ocas.“ Vlk ukázal ocas a nejmladší kůzlátko zvolalo. „Ne, ty nejsi naše maminka, ty jsi zlý vlk. Naše maminka má malý ocásek, ne takhle velký a huňatý jako ty. Vlk tedy běžel k tesaři, kde si nechal ocas useknout a přišel znovu k chaloupce. „Kůzlátka, děťátka, otevřete mi vrátka. Ve vemínku mlíčko nesu, v hubě voděnku a na rohách travičku.“ Kůzlátka si opět nechala ukázat nohu i ocas, ale zdálo se jim, že je to skutečně jejich maminka, a tak otevřela.

Jenže vlk skočil do dveří a všechny je sežral. Jen to nejmenší se stačilo schovat do kamen. Poté se šel vlk napít k rybníku a tam usnul. Odpoledne přišla domů koza. Volala svá kůzlátka, ale vylezlo jen to malé vystrašené a hned vyprávělo mamince, co se přihodilo.

Ta neváhala ani chviličku, běžela k rybníku, kde ještě vlk ležel, a tam mu svými rohy rozpárala břicho. Vyskočila kůzlátka a společně s maminkou se radovala, že jsou zachráněna. Od té doby kůzlátka svou maminku poslouchají a nikomu neotevírají.

The post Neposlušná kůzlátka appeared first on Předškoláci.

Tvoření s básničkou o bráškovi.
Tady jsme kreslili miminko v zavinovačce.

Alena Machalová – http://picasaweb.google.cz/alcinykoralky

The post Básničkohraní – Bráška appeared first on Předškoláci.

 Více her od Ženy007

Pondělí:Když jde malý bobr spát

Jan Vodňanský / Petr Skoumal

Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát,
tak si chvilku hraje rád, hraje rád, hraje rád,
postaví se na zadní, na zadní, na zadní,
jenom, bobře, nespadni, jenom nespadni.

Refrén 1:
Prosím vás, buďte tak dobří, dělejte to jako ti bobři,
raději hned po dobrém následujte za bobrem.

Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát,
dobré jídlo jídá rád, jídá rád, jídá rád,
pije mléko, glo-glo-glo, glo-glo-glo, glo-glo-glo,
aby mu to pomohlo, dělá glo-glo-glo.

Refrén 1

Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát,
tak si uši myje rád, myje rád, myje rád,
vyčistí si pravý zub, levý zub, dupy-dup,
a už spinká jako dub, spinká jako dub.

Refrén 2:
Prosím vás, buďte tak hodní, dělejte to jak bobři vodní,
stejně Jana jako Jan pochodujte do hajan.

Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát,
tak si chvilku hraje rád, hraje rád, hraje rád,
postaví se na zadní, na zadní, na zadní,
jenom, bobře, nespadni, jenom nespadni.

Refrén 1

Úterý: Vyškrabované obrázky

Silnější čtvrtku celou pomalujte voskovkami. Čím silněji, tím lépe. Ani místečko nesmí zůstat bílé. Potom čtvrtku přetřete pomocí štětce černou tuší. Jestli nemáte tuš, zkuste smíchat tekuté mýdlo s černou temperou. Nechejte pořádně zaschnout.
Různě silnými hřebíčky vyškrabujte do tuše barevné obrázky. Po odškrábnutí vrstvy tuše se objeví barva voskovek pod tuší.

Středa: Hádání s baterkou

Potmě si sedněte do místnosti. Vždy krátce posviťte baterkou na nějaký předmět. Kdo uhodne, co to je?

Čtvrtek:Napínavá pohádka

Zachumlejte se do deky a čtěte napínavou pohádku. Vždy při vyslovení určitého slova, které se v pohádce hodně opakuje, musí dítě zavýt jako strašidlo. Např. v pohádce o třech prasátkách vyje při slově “vlk”. Cvičíte tak pozornost dítěte.

Pátek: Přiřaď stín

Vyrobte si jednoduché stínové divadlo. Mezi dvě židle natáhnete silnější šňůru a přes ni kolíčky připevníte prostěradlo nebo světlý ubrus. Dozadu postavíte lampu na čtení. V pokoji zhasnete, rozsvítíte za prostěradlem pouze lampu. Trošku si pohrajte se směrem a umístěním světla, aby stíny na prostěradle byly jasné.
Nanoste si dozadu tvarově zajímavé předměty a postupně je ukazujte divákům sedícím před oponou (prostěradlem). Kdo uhodne, co to je? Střídejte se.

Sobota

Den pro rodinu. Co tento víkend podniknete?

Neděle

Den výletů, návštěv a kamarádů. Kdo je oblíbeným kamarádem vašeho dítěte?

Žena007 – Rodina a domácnost s málem

The post 5 aktivit pro děti: Den a noc appeared first on Předškoláci.