V České republice je nespočet pořadatelů, kteří nabízejí letní tábory nejrůznějšího druhu: od stanových táborů s polní kuchyní, přes takzvané puťáky, až po chatičkové tábory. Existují tábory týdenní, třítýdenní, jazykové, taneční, záchranářské a tak dále. Že vám z toho jde hlava kolem a nevíte podle čeho vybrat? Nezoufejte, poradíme vám.

Čím vás vlastně tábor na první pohled zaujme? Bezpochyby je to celotáborový program, což je jeho nejzjevnější charakteristika, podle které si tábor zařadíte do kategorie „zajímavé“ nebo do kategorie „nezajímavé“. Vždyť kdo z rodičů by poslal svou sedmiletou dcerku, která miluje koně, například na tábor bojových umění, že? A dá se očekávat, že šestnáctiletý puberťák se zase nebude cítit ani trochu dobře na táboře s tématem Z pohádky do pohádky. Ano, prvotní výběr probíhá vždy intuitivně na základě zálib a věku vašeho dítěte. Nezapoměňte však vzít v úvahu i jeho fyzické a psychické schopnosti. Třítýdenní puťák rozhodně nelze doporučit pro malé dítě, které nikdy nebylo samo bez rodičů a není zvyklé na pohyb, natož na dlouhé túry. Na začátek by bylo vhodné zkusit kratší táborový pobyt s nenáročným programem a teprve podle toho, jak dítě tábor zvládne, vybírat v dalších letech.

Abyste si mohli být opravdu jistí, že posíláte své dítě na dobrý tábor ke spolehlivému pořadateli a nemusíte se bát o jeho bezpečí a zdraví, je nejlepší poradit se se svými známými, rodiči spolužáků a jinými lidmi z vašeho okolí, kteří už mají s letním táborem nějaké zkušenosti. Pokud vám jiní rodiče doporučí tábor, o kterém jejich spokojené dítě nadšeně mluvilo ještě několik měsíců, pak je to nejlepší vizitka pořadatele a pro vás jednoznačná indície, že jdete správným směrem.

Pokud však nemáte ve svém okolí nikoho, kdo by vám předal kladné reference, zkuste si alespoň sami zjistit o pořadateli tábora co nejvíce informací na internetu. Dobrým znamením bezpochyby je, když má pořadatel za sebou již několikaletou historii. Nebojte se také zavolat hlavnímu vedoucímu, pokud je vámi vybraný organizátor solidní, bude schopen neprodleně a ochotně odpovědět na vaše otázky týkající se následujících témat.

Základním bodem, o který byste se měli zajímat, je kvalifikovanost vedoucích, kterým svěříte děti na celou dobu tábora do péče. „Všichni naši vedoucí bez výjimky absolvují každoročně jeden až dva měsíce před tím, než začne první tábor, povinné školení. Školíme je v tématech dětské psychologie, první pomoci a bezpečnosti na táboře obecně.“, říká Mgr. Josef Valter, předseda občanského sdružení DĚTI BEZ HRANIC. „Protože organizujeme tábory více než 10 let, už nám dorůstají děti do věku praktikantů a vedoucích. To velmi oceňujeme a snažíme se aktivně podporovat, protože tito mladí lidé mají o tábory a práci s dětmi zájem a nejsou to jen „hlídači“. V neposlední řadě pak mají s tábory velké zkušenosti a přinášejí nám i pohled z druhé strany, z pohledu účastníka tábora.“, dodává Valter.

Jedním z důležitých aspektů, se kterým mají některé tábory potíže, jsou hygienické podmínky, které podléhají přísným pravidlům vyhlášky MŠMT. „Všechny tábory sdružení DĚTI BEZ HRANIC jsou předem nahlášeny na příslušné hygienické stanici a projdou každý rok kontrolou z MŠMT a zatím vždy zcela bez výhrad.“, říká na toto téma Josef Valter.

I když nebudete mít několik týdnů dítě pod svým dohledem, budete mít jistě klidnější spaní, budete-li vědět, že na táboře je zabezpečena non-stop kvalitní zdravotní péče. „Na každém našem táboře je školený zdravotník, jak vyžaduje Ministerstvo školství. Většinou se jedná o povoláním zdravotní sestřičky nebo záchranáře a na některé turnusy s námi jezdí dokonce i lékaři. Vždyť kde jinde by mělo být k dispozici perfektní zdravotní zázemí, když ne na našem záchranářském táboře?“, směje se Mgr. Valter ze sdružení DĚTI BEZ HRANIC.

Aby si dítě táborový program jak se patří užilo, mělo by mít také spokojené a plné bříško. Zjistěte si proto, jaký je stravovací režim tábora, kam se chystáte dítě poslat. Zcela běžným standardem u pobytových táborů je pestrá a vyvážená strava 5 x denně a neomezený pitný režim. Zkuste se pozeptat i na případný doplňkový prodej pochutin v bufetu. Na některých táborech je bohužel běžné, že krámek je otevřen nepřetržitě a děti si pak nahrazují oběd chipsy a kolou, protože „fuj, čočku já nejím.“ Josef Valter k této problematice řekl: „ Je to samozřejmě velký problém, ale chápeme, že děti mijují sladkosti a asi bychom jim je měli občas dopřát, hlavně když jim v druhé polovině tábora dojdou dobroty z domova. Snažíme se však obchůdek omezit, a to na jednu hodinu denně. Malým dětem navíc jejich oddílový vedoucí vydává kapesné postupně, aby hned v prvních dnech neutratily všechno za sladkosti.“

DĚTI BEZ HRANIC přišly navíc s jednou pověstnou třešničkou na dortu, a to v oblasti komunikace dětí s rodiči během tábora. „Rodičům, kterým se zasteskne po dětech, jež jsou u nás na táboře, nabízíme jedinečnou možnost být s dítětem takřka online v kontaktu. Nejen, že denně aktualizujeme online reportáž s aktuálními fotkami, ale na našich webových stránkách www.detibezhranic.cz najdou rodiče vzkazovník, což je obousměrný prostor pro vzkazy. Děti mají každý den na nástěnce vytištěné čerstvé vzkazy od rodičů a vždy o poledním klidu mohou svůj vzkaz rodičům na web vložit. Neradi vidíme na táboře mobily, protože nám narušují program. Internet, i když je to pro nás pracnější, nám dává perfektní možnost nepřímé komunikace s rodiči a ti tak mohou být klidní, když vidí své rozesmáté dítě na fotkách.“ říká Mgr. Josef Valter, který je duchovním otcem vzkazovníku a online repotáže na www.detibezhranic.cz.

Pokud jste na všechny výše uvedené otázky dostali od pořadatele tábora vyčerpávající a uspokojivou odpověď, můžete svému dítěti s klidným srdcem zamávat u autobusu a užívat si zasloužené dny rodičovského volna. Věřte, že jste vybrali dobrý tábor a za 14 dní budete vybalovat kufr při nadšeném vyprávění neopakovatelných táborových zážitků vašeho potomka.

Další otázky a odpovědi týkající se letní dětské rekreace a tipy na léty prověřené dětské tábory najdete například na webové stránce www.letnidetsketabory.cz.

The post Vybíráte pro své dítě letní tábor? A víte vlastně jak na to? appeared first on Předškoláci.

Kdysi žil na Lokti zlotřilý purkrabí, který těla popravených poddaných nechával uvázat za nohy a ponořit do vřídelní vody. Těla mrtvých, pokrytá vřídelním kamenem, potom nechával pověsit pro výstrahu na hradní bránu.

V oněch dávných dobách žil pod hradem mladý hrnčíř se ženou a pěti dětmi. Hrnčířova žena nebyla krásná a říkalo se o ní, že je čarodějnice. Žili spolu spokojeně. Jednoho pozdního odpoledne navštívil jejich chaloupku purkrabí.

Chtěl si koupit nový džbán na víno. Prohlížel si hrnčířovu práci, když spatřil na truhlici malovaný džbánek a rozhodl se, že ho musí mít za každou cenu. Hrnčíř jej však odmítl prodat, a proto ho purkrabí nechal odvést na hrad a vsadit do hladomorny. Nazítří se chystala poprava.

Druhý den brzy ráno přišla hrnčířova žena prosit o milost pro svého muže. Purkrabí vystoupil na věž, rozhlédl se po kraji, zazvonil zvonečkem na stráž a nechal ženu vyhnat.

Ta v té chvíli purkrabího proklela. “Za to, že máš srdce z kamene, staň se z tebe kámen,” zvolala. Nebe náhle zčernalo a do věže udeřil blesk. Poté se obloha opět rozjasnila, ale purkrabího na věži již nikdo neviděl. Zato dole pod věží byla v zemi hluboká díra, ze které stoupal rudý dým.

Když rozžhavený kámen vychladl, poddaní ho vytáhli z díry a nechali ležet na věčnou památku na nádvoří. Kámen byl nesmírně těžký a cinkal pokaždé, když se ho někdo dotkl. Stalo se tak proto, že v kámen se společně s purkrabím proměnil i zvoneček, který přivolal stráž na hrnčířovu ženu.

The post Loket nad Ohří appeared first on Předškoláci.

Až do soumraku pátrali, jestli Maruška nezapadla do nějakého starého sklepení nebo skalní průrvy, ale nenašli ani stopy. Ubohá matka vešla do své chaloupky, sedla si ke stolu, položila hlavu na stůl a usnula. Probudilo ji zaskřípění dveří. S lucernou v ruce vešla dovnitř stará bába zaříkávačka. Pomáhala lidem od nemocí a neduhů. „Babičko, pomozte! Nevíte, kam se poděla má dcerka?“ Babka pokývala hlavou: „Vím, co se ti přihodilo. Ale nezoufej, vše bude mít dobrý konec. Musíš být trpělivá. Příští rok o Velikonocích znovu zajdi k růžovému keři. Kde jsi dítě ztratila, tam ho opět najdeš.“ Rok uplynul a konečně přišly Velikonoce. Sotva začalo svítat, popadla matka šál a běžela ke Kašperku. Už zdálky viděla na hradbách planout krvavé růže a pod keřem jako by se něco hýbalo. Je to Maruška! Matka dcerku objala. Maruška byla větší a krásnější, jako každé dítě, které je o rok starší. V ruce držela rudý květ, ten, který před rokem utrhla. „Kdes byla po celý ten čas, dceruško?“ ptala se jí matka.

„To nesmím nikomu říct,“ zavrtěla hlavou Maruška. A také to nikdy nikomu neřekla. Krvavé růže na kašperských hradbách lákaly ještě mnohé, aby je utrhli. Ale pověst o jejich čarovné moci se roznesla po kraji a nikdo se toho už neodvážil.

Poklad

Na Kašperku je ukryt poklad velhartických obyvatel, kteří si ho sem ukryli před nepřáteli. Později byli všichni povražděni. Vypráví se, že jednou o svátku Všech svatých se slabomyslné dívce zjevil přízrak ozbrojence a poklad jí ukázal. Vyzval ji, aby si z něho nabrala, co unese. V tom jí však zabránil velký černý pes s ohnivýma očima. Když v kapli sv. Anny skončily bohoslužby, poklad se propadl. Údajně teprve za mnoho let bude moci mravná dívka v tutéž hodinu poklad vyzvednout. (Klatovsko)

The post Kašperk appeared first on Předškoláci.

Pomůcky: 3 lana (švihadla), kroužky, drátěnky (molitanové houby)

Popis: Na střed i oba okraje hrací plochy položíme lano. Za obě lana po stranách se postaví řada dětí. Po obou stranách lana ve středu plochy položíme řadu kroužků. Každé dítě drží drátěnku (molitanovou houbu nebo jiný drobný předmět). Na povel či zvolený signál děti běží ke středu hrací plochy a položí předmět do kroužku vedle lana (na svá polovině hrací plochy) a co nejrychleji běží zpět. Která řada dětí stojí dříve a v klidu za svým lanem, vyhrává.

Na další signál se děti opět snaží co nejrychleji dostat ke středu – ke kroužkům, kde uchopí předmět, a opět co nejrychleji běží na své stanoviště.

Hru několikrát opakujeme. Při přesunu ze stanoviště ke středu střídáme obměny lezení, chůze, běhu i skoku, bez náčiní i s náčiním: např. s koulením předmětu před sebou, lezení po třech – v jedné ruce dítě drží předmět, lezení s předmětem na břiše, na zádech, plazení s předmětem na břiše apod.Od středu hrací plochy zpět na stanoviště děti vždy běží.

Metodická doporučení: Před zařazením hry je vhodné procvičit s dětmi reakci na různé povely a signály. Hra rovněž předpokládá zvládnutí základních pohybových dovedností (lezení, chůze, běh a skok) v jednoduché formě i v různých obměnách.

Podmínkou vítězství celé skupiny není pouze rychlost, ale dodržení pravidel:

• zahájit pohyb ze stanoviště až po zaznění povelu
• dodržet stanovený způsob pohybu
• stát na stanovišti v klidu

Obměna: Do středu hrací plochy položíme dvě lana ve vzdálenosti 20-40 cm od sebe.Předměty děti pokládají do prostoru mezi nimi. Varianta je náročnější na postřeh, orientaci, děti nemají „ pevný bod“, kam svůj předmět položí.

The post Pohybová hra: Kdo dřív? appeared first on Předškoláci.

Řečové aktivity

Komunikativní kruh
Děti se posadí ve třídě na koberec do kruhu a paní učitelka jim přečte příběh „co se děje v trávě“. Poté, co příběh dočte, zeptá se dětí, jaký asi příběh sluníčko obyvatelům louky vyprávělo. Dítě, které začne svůj vlastní příběh vyprávět, dostane do ruky zástupný předmět a až bude chtít, předá jej kamarádovi, který bude ve vyprávění příběhu pokračovat.

Rytmizace slov
Děti se postaví do kruhu a paní učitelka začne rytmizovat stylem „já-jsem-ve-ver-ka“ a ukáže na nějaké dítě v kruhu. To si vybere také nějaké zvířátko, které bude rytmizovat například „já-jsem-mra-ve-nec“. Opět vybere nějakého kamaráda, který bude pokračovat stejným způsobem. Snažíme se, aby se všechny děti v rolích vystřídaly.

Zapamatoval/a jsi si zvířátko?
Děti se opět posadí do kruhu. Aby si lépe zapamatovaly zvířátka, resp. Kamaráda, postupně začnou říkat, jaké zvířátko jsou. Např. „já jsem Honzík mravenec“. Dítě po jeho pravé ruce řekne „Honzík je mravenec a já jsem Verunka veverka. Pokračuje další dítě „Verunka je veverka a já jsem Jirka zajíček“ a tak to pokračuje až do té doby než se všechny děti vystřídají.

Postřehová hra
Jedno dítě pošleme za dveře. Ostatní děti, které zůstanou ve třídě, si určí mezi sebou jednoho, který se schová třeba za zástěnu. Dítě, které bylo za dveřmi, se pak snaží uhodnout, jaké zvířátko nám ze třídy (louky) zmizelo. „Já jsem Honzík mravenec a chybí tady na louce Anička motýlek“. Hra pokračuje dále až po prostřídání všech dětí.

Smyslová hra
Děti se rozestaví po třídě a budou kývavými pohyby předvádět trávu ve vánku. Na jednu stranu louky postavíme jedno dítě jako sluníčko a na druhou stranu dítě zastupující nějaké zvířátko. Tomuto dítěti zavážeme oči a sluníčko na něj volá například “mravenečku pojď za mnou“ a takto ho navádí přes pole. Děti, které předvádějí stébla trávy, mohou pohyby doprovázet i šuměním anebo různými zvukovými doprovody.

Postřehová hra
Děti si vezmou ve třídě nějakou věc, která jim je nejbližší. Potom chodí po třídě a mezi sebou si předměty vyměňují tímto způsobem:“tohle je veverky panenka“ předá jí Honzíkovi a ona zase Veverce svůj předmět a řekne“tohle je mravenečkovo autíčko“. Výměny pokračují dále po nějaký časový úsek. Pak paní učitelka hru zastaví a každé dítě poví čí má v ruce předmět a ostatní vzpomínají, jestli daný předmět opravdu patří tomu dotyčnému.

Závěr
Tyto hry a činnosti rozvíjejí u dětí kromě řečových dovedností také smyslové vnímání, kooperaci, obrazotvornost, paměť, postřeh a jiné. Většina činností je vhodná pro děti 5 a 6 leté. U menších dětí bych zvolil jednodušší formy a snížil náročnost jednotlivých úkolů. Tyto hry a činnosti se mi v mé praxi velice osvědčily. Je důležité každou činnost před jejím začátkem dostatečně motivovat a děti zaujmout tak, aby se sami nenásilnou formou zapojovali. Krásně se tímto způsobem dají rozvíjet všechny oblasti uvedené v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání, tj. Dítě a jeho tělo, Dítě a společnost, Dítě a jeho psychika, Dítě a svět a Dítě a ten druhý.
Michael Novotný, učitel MŠ

The post Řečová výchova appeared first on Předškoláci.

V nedaleké vesnici žil rybář se svou ženou, kterým osud nedopřál dítě. Jaké překvapení, když ráno u břehu vidí rybář něco bílého plout po hladině. Nemeškal a hned malé děťátko vytáhl. Bylo již celé promáčené a hladové. Rychle s ním utíkal do chalupy. „ Ach, ženo, ženo, kde jsi? Podívej, jaký podivný úlovek jsem dnes přinesl!”
„Vždyť je to děťátko! Konečně nám ho osud dopřál! Budeme se o něj starat jako o vlastního!” A jak řekli, tak učinili. Z malého chlapce vyrostl krásný silný mladík a nadešel čas, aby se vypravil do světa hledat živobytí. Rozloučil se s rybářem a jeho ženou a šel. Šel tři dny a tři noci, až ho nohy jeho donesly k zámku.
Celý zámek byl černým suknem potažený, muzika nikde nehrála, lidé se neusmívali. Na Lubomíra padla divná tíseň. Došel až k zámeckým branám a požádal o službu. Měl štěstí: zrovna v té době onemocněl podkoní a marně za něj sháněli náhradu. Lubomír rád toto místo přijal. O koně se staral s velkou láskou a ti mu jeho náklonnost jak se patří oplatili!

Nedávno se na zámku slavila velká svatba. Princezna Barunka si vzala za muže krásného a bohatého prince ze sousední země. Až po svatbě zjistila, že to není člověk a ztělesněný ďábel! Každou noc odlétal na opuštěný hrad. Tam trávil čas se strašidly a jinými bytostmi, které se lidem jen pramálo podobaly. Teprve ráno se vracel zpět domů. Barunka se velmi trápila, nedokázala pochopit, proč na ni muž zanevřel, proč je stále sama a kam každou noc mizí. Po návratu celý den prospal a večer zase odejel.
Barunka se rozhodla, že vypátrá, kam její muž každou noc odjíždí. Vypravila se do stáje, aby si nachystala svého nejoblíbenějšího koně.

„Dobrý večer, královno”, povídá Lubomír, který měl tu noc službu ve stájích. „Kam jsi se vypravila tak v noci a sama?”podivil se. Barunka celá rozechvělá vyprávěla Lubomírovi o svém neštěstí. Lubomír ji pozorně vyslechl a pravil: „ Pomohu ti, královno, nepustím tě samotnou na tak dlouhou cestu. A kdo ví, jaké nebezpečí tam na tebe čeká! Vyrazíme spolu, jakmile hodiny odbijí půlnoc!” A tak se také stalo. Jeli cestou necestou, přes hory a doly, až objevily tajemný hrad, kam každou noc mladý král zmizel. Zaklepaly na kouzelnou bránu, kostlivec je vpustil dovnitř a dostali se na první nádvoří: tam tancovala všechna strašidla a skřítkové. Prošli na druhé nádvoří.Tam už se královna začala bát. Zlé ježibaby tam vařily své jedy, čarodějové a jejich učni zkoušeli nová kouzla a bílé paní chodily kolem po nádvoří. Lubomír uchopil Barunku za ruku a pevně ji k sobě přitiskl. Barunka dostala obrovský strach. Každou chvíli někde vyšlehl oheň, zaburácel hrom, objevila se tajuplná kouzla a strašidelné zvuky.

Ještě horší podívaná čekala na Barunku na třetím nádvoří! Sotva vešli, Barunka zůstala stát jako přikována k zemi. Co nevidí: její manžel s vlčí hlavou a lvím tělem trhá kolem sebe vše živé, co vidí. Lubomír neztrácel duchapřítomnost. Rychle chytil Barunku do náruče a odnesl ji do bezpečí. „Počkej, na mně, královno, brzy se vrátím!”
„Nechoď, prosím, pryč, mám o tebe strach!”
„Nic se neboj, má paní, již ti nehrozí nebezpečí! Vrátím se tam a přemohu zlo na zemi!” řekl Lubomír, uchopil meč a šel. Prošel první i druhé nádvoří, avšak na třetím nádvoří ho čekalo nemilé překvapení. Král s vlčí hlavou již povraždil vše živé a teď se chystá na Lubomíra. Nastal nerovný boj. Lubomír ztratil meč a později i štít. V rozhodujícím okamžiku si vzpomněl na dýku. Vytasil ji a jednou ranou zasáhl netvora přímo do srdce! Vyčerpaný se vracel k Barunce.
„ Děkuji ti, statečný mládenče,” řekla královna a mile se na Lubomíra usmála. „Bez tebe bych se ještě dlouho trápila a kdo ví, jak by můj osud skončil! Za odměnu si přej, co chceš!”

„Chci tebe za ženu, Barunko, ochráním tě a slibuju, že ti budu dobrým mužem!” odpověděl princ. A tak se také stalo. Brzy se na zámku slavila převeliká svatba; sedm dní a sedm nocí se pilo a hodovalo. A za rok na to se Barunce a Lubomírovi narodilo krásné děťátko. A jestli neumřeli, žijí si na zámku spokojeně dodnes.

The post Tři sudičky appeared first on Předškoláci.