vlak musí mít kolejnici,
(chůze po třídě + ruce jako vlak – kruhy podél těla)

letadlo si vzduchem létá,
(chůze + ruce jako křídla letadla)

doletí na konec světa,
(chůze + ruce jako křídla letadla)

a po vodě lodě plují,
(stoj + ruce ukazují vlny)

tím vším dnes lidé cestují.
(stoj + hlava „ANO“)

Říkanka z elektronické knihy Předškoláci

The post Jak a čím jezdíme appeared first on Předškoláci.

Autorka: Ida (8 let)

The post Chvilička appeared first on Předškoláci.

Královna se obrátila k matce a pravila: „Pročpak biješ to ubohé děvče?’
Matka se zarazila a nevěděla, co hned na to odpovědíti, neboť se za to před královnou styděla, že dcera její je tak líná.
„Ach, milostivá paní královno! mám s tou holkou nesmírný kříž, neboť mi nechce nic jiného do ruky vzíti, nežli to přádlo, a seděla by při kolovratu celé dni a celé noci. A dnes jsem se již na to rozzlobila a dala jsem jí pohlavek, a proto tak náramně pláče.’
Královně se to děvče velmi zalíbilo, neboť byla veliká milovnice přádla. I pravila k matce: „Já vám povím, matko, když vaše dcera tak ráda přede, dejte mně ji s sebou, já se o ni postarám. Já mám doma v zámku dosti překrásného lenu a když bude u mě tak pilná jako doma, slibuji, že toho nebude litovat.’
Matka byla tomu ze srdce ráda, a královna vzala hned dceru s sebou a odvezla ji do svého zámku.
Když do zámku přijely, vzala královna Lidušku za ruku a vedla ji do třech pokojů. Ty byly plny lenu, od podlahy až do stropu, a ten byl tak krásny, že se lesknul jako stříbro a zlato, a tak měkounký, jako napředené hedbáví. I pravila královna k děvčeti: „Buď jen pilná, má zlatá dceruško, a když mi všecek ten len spředeš, dám ti svého syna za manžela, a budeš královnou.’
Nato dala královna přinésti drahý, překrásný kolovrat, ten byl ze slonové kosti a pera na něm byly zlaté, a k tornu velikánský koš civiček ze žluté, voňavé třtiny, a nechala ji v tom jednom pokoji s lenem samotnou.
Když královna odešla, sedla si Liduška k oknu a data se do žalostného pláče, nebo kdyby sto let, od rána do večera, a od večera zas až do rána pilně předla, nebylo by ji lze všecek ten len sepřísti, co ho tu bylo. A copak teprv ona, kteráž i beztoho tak nerada předla! I seděla tedy a plakala celou noc, a druhý den až do poledne, a nehnula ani rukou ani nohou.
Když byla poledne, přišla se královna podívat, moc-li již Liduška upředla, a velmi se tomu podivila, vidouc, že nebylo lenem ještě ani hnuto. Liduška se ale vymlouvala tím, že se jí po mamince nesmírné stejskalo, a že pro pláč ničeho do rukou ani vzíti nemohla. Královna tomu uvěřila, těšila ji a pravila: „Nestejskej si nic, má dceruško! A bud jen zejtra zato tím pilnější, abys mého syna dostala a byla královnou.’ Když odešla, Liduška si zase k oknu sedla, koukala se ven, vzdychala a nedělala zas ničeho až do večeru, a zejtra zas ničeho až do poledne.
O poledni přišla královna a podivila se ještě více, a zamračila čelo, vidouc, že se Liduška potud ještě ani přádla nedotkla. Liduška se ale zase vymluvila tím, že jí po tom včerejším velikém pláči náramné hlava rozbolela, a že proto nemohla ničeho dělati. Královna byla tím sice spokojena, když ale odcházela, pravila: „Již je čas, abys, Liduško, pracovati začala, chceš-li dostati mého syna a býti královnou!’

Ten den až do večera, a druhý den ráno bylo zase tak jako ponejprv a podruhé: Liduška si kolovratu zase ani nevšimla, ale seděla u okna a koukala ven. Když již bylo poledne, otevřela královna dveře, a když viděla, že Liduška zase zahálela, rozhněvala se velice a pravila: „Slyšíš, Liduško, dnes je to již naposledy! Jestliže zejtra nebude ještě ničeho upředeno, nejen že syna mého již nikdy nedostaneš, ale dám tebe ještě zavříti do tmavé věže, kde je plno žab, hadů a štírů, a nechám té tam umříti hladem, abys mě více nepodváděla a nezahálela.’ Nato se královna od ní zlostně obrátila, bouchla dveřmi a odešla.
Tu bylo teprve Lidušce ouzko! Studený pot se jí vyrážel na čele, když si na zejtřek pomyslila. Co měla dělati? Nadíla si tedy kůžel, sedla ke kolovrátku a počala přísti. Ale jakpak jí bylo možná přísti, když byla tak náramně líná. I nechala tedy zase přádla, postavila se k oknu a plakala hlasem, až jí srdce usedalo, až do samého večera.

Tu najednou zaklepal někdo na okno, a když se Liduška ohlídla, viděla venku ,státi tři staré ošklivé babice. Ta jedna měla dolejší pysk tak veliký, že ji až přes bradu visel, ta druhá pak měla u pravé ruky tak široký palec, že jí celou dlaň zakrýval, a ta třetí, ta měla zase pravou nohu až kupodivu tak rozšlapanou, jako by ji byl cepem rozmlátil. Když je tak Liduška spatřila, náramně se jich ulekla a čerstvě od okna uskočila. Ale ty tři babičky se na ni přívětivě usmívaly a kejvaly rukama, aby jen okno otevřela a aby se jich nic nebála.
„Dobrý večer, krásná panenko!’ pravily, „pročpak tak přežalostně pláčeš?’
Liduška si dodala srdce a odpověděla plačtivým hlasem: „Ach jakpak nemám smutná plakati a sobě naříkati, když mám všecek ten len, co ho tu v tom pokoji vidíte, a ještě dva takové pokoje plničké, od země až do stropu, sepřísti!’ Tu vypravovala babičkám všecko, co se jí přihodilo, i také to, že jí královna slíbila, až ten len všecek sepřede, že jí dá svého syna za manžela a že bude královnou. „Ale copak je mi to platné,’ doložila, „když ho ani do smrti sepřísti nemohu.

Babičky se usmívaly a pravily: „Víš-li co, panenko, jestli nám připovíš, že nás pozveš na svatbu, a že nás u stolu vedle sebe posadíš, a že se před hosty za nás nebudeš styděti, tedy ti všecek ten len sepředem, dřív nežli se naděješ.’
„I všecko, všecko vám udělám, co jen chcete,’ odpověděla Liduška radostně, „jenom se honem do toho dejte.’
Tu vlezly ty tři babicky oknem do pokoje, poslaly Lidušku spát a daly se do toho milého lenu. Ta s tím širokým palcem táhla vlákno, ta s tím dlouhým pyskem ho polízala a hladila a ta s tou placatou nohou šlapala na podnožku a točila kolem, i šlo jim to jako když prší. A když ráno počalo svítati a Liduška vstala, viděla velikánskou hromadu krásné, rovné a tenounké příze na civičkách, až se srdce smálo, a v lehu již takovou díru, že se pohodlně do ní schovati mohla. Tu daly ty babičky Lidušce spánembohem, přislíbily jí, že navečír zase přijdou, a v tichosti oknem odešly.
V poledne přišla se královna podívat, jestli Liduška zase nezahálela. A když spatřila tu hromadu překrásné příze, podivila se velmi, čelo se jí vyjasnilo, i pochválila Lidušku za její pilnost.
Jak se večír šeřiti počalo, stály již babičky zase u okna a děvče jim s radostí otevřelo. A tak to bylo každou noc: večír přišly, a rána zase odešly, a co zatím Liduška spala, ubývalo v pokoji lenu pořáde víc a více, až byl konečně ten jeden pokoj docela prázdný. A pokaždé, když se v poledne královna přišla podívat, mnoho-li zase Liduška napředla, nemohla se dosti nadiviti té krásné přízi a Lidušku nachváliti za její pilnost, a často říkávala: „Mé zlaté dítě! jak jsem já ti dělala křivdu!’
Již se daly babičky i do druhého pokoje, a již byl pomalu i tento vyprázdněn, tu počala královna dělati přípravy k svatbě. A když již bylo i v třetím pokoji lenu namále, děkovala Liduška srdečně babičkám, že jí tak pomohly, a babičky jí pravily: „Jenom nezapomeň, panenko, na to, cos nám slíbila, a uhlídáš, že budeš tomu ráda.’
A když byl již všecek ten len ze všech tři pokojů až na poslední vlákno vypředen, bylo již také všecko k svatbě připraveno, a mladý král měl veliké potěšení ze své mladé, krásné a pilné nevěsty, a řekl jí „Žádej ode mne, co chceš, a všecko obdržíš.’
Tu si vzpomněla Liduška na ty tři babičky a pravila: „Mám doma tři staré tetičky, jsou sice velmi chudé, ale udělaly mně mnoho dobrého, dovol, abych je pozvala na svatbu.’ A mladý král i královna dali k tornu své povolení.
A když bylo již v den svatební a hosti chtěli sedati za stoly, tu se najednou otevřely dveře a ty tři babičky, po starodávnu až kupodivu směšně oblečeny, vyhrnuly se do pokoje. Jak je nevěsta spatřila, hned jim běžela vstříc a přivítala je radostně: „Vítám vás, mé milé tetičky! vítám vás! pojď’te a posaďte se tu za stolem vedle mne.’
Hosti hleděli jeden na druhého a byli by se dali rádi do hlasitého smíchu, kdyby se byli nebáli krále, a král i královna začervenali se jako pivoňka, ale nesměli Lidušce ničeho říci, protože jí k tornu dali své povolení.
Když bylo při obědě, kladla Liduška sama babičkám jídla na talíře, nalívala jim pití a pobízela je: „Jezte a píce, mé milé tetičky! Vy jste mně velmi mnoho dobrého udělaly.’
A když již bylo po obědě a hosti vstávali od stolu, přistoupil mladý král k té první babičce s tou širokou nohou a ptal se jí:,Ale prosím vás, milá babičko! od čehopak máte tak širokou nohu?’
„Od předení, panáčku, od předeni.’
I šel k té druhé babičce s tím placatým palcem: „Ale řekněte mně, milá babičko? od čehopak máte tak placatý palec?’
„Od předení, panáčku, od předení.’
I obrátil se k té třetí babičce s tím dlouhým pyskem až přes bradu a řekl jí: „Ale milá babičko! od čehopak vy máte tak dlouhý pysk?’
,,Od předení, panáčku, taky od předení,’ odpověděla babička.
Když to ten mladý král uslyšel, ulekl se toho náramně, a hned tu nařídil své krásné paní, aby se mu do smrti více žádného přádla nedotýkala, aby taky nedostala takovou placatou nohu a takový široký palec a tak ošklivý pysk až přes bradu.
Zatím se ty tři babičky z pokoje ztratily, a žádný nevěděl, kam se poděly. Ale Liduška, kdykoli si potom na ně vzpomněla, pokaždé je v duchu žehnala, a také jakživo žádná manželka tak ráda a věrně nezachovávala, co manžel nařídil, jako mladá královna tu královu zápověd’.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

The post O třech přadlenách appeared first on Předškoláci.

Určitě dávejte přednost umírněnosti ve stravování. V létě máme dostatek čerstvého ovoce a zeleniny kdykoliv k dispozici. V zimě tomu tak bohužel není. Proto nám chybí velké množství vitamínů a minerálních látek, které můžeme doplnit pomocí zeleninových šťáv. V koutku se zdravou výživou nebo dnes už v některých supermarketech najdete tyto šťávy v biokvalitě.

Co se týče celkové očisty, můžete navštívit saunu nebo infrasaunu. Můžete to pojmout jako odpočinek od dětí, kdy zaúkolujete manžela a vyrazíte s kamarádkou, také maminkou společně. I když ne vždy je to jednoduché něco takového podniknout. Návštěvou sauny spojíte příjemné s užitečným. Odpočinete si od každodenních starostí kolem dětí a domácnosti, popovídáte si a přijdete na jiné myšlenky. Sauna také působí na váš imunitní systém, odbourává toxické látky a působí proti celulitidě.

V případě, že už přemýšlíte na podzim dopředu, nezapoměnte si připravit pochoutky, které jsou nejen zdravé, ale i chutné. Ano, řeč je o červené řepě a kysaném zelí. Každoročně si ji společně s babičkou připravujeme na zimu. Moc nám chutnají a vždy se na ně těšíme.
Červená řepa se pěstuje jako klasická podzimní zelenina. Konzumuje se její podzemní část – bulva. Její typickou chuť ovlivňuje přítomnost kyseliny jablečné, vinné, citronové a štavelové. Přísun kyseliny listové v červené řepě stimuluje tvorbu hormonů a nerotransmiterů, jako jsou např. dopamin nebo noradrenalin, které zajišťují naši duševní pohodu a dobrou náladu. Červená řepa je poměrně levná, dá se s ní v kombinaci s kysaným zelím a kořenovou zeleninovu vytvořit výborná polévka. Připravíme – li salát, získáme tak levnou omazovací kůru. Pročišťuje ledviny a játra, obsahuje hodně vitamínů jako je beta- karoten nebo kyselina listová. Působí jako lék proti chřipce. Dodává pleti pružnost a lesk, také vlasům i nehtům. Podporuje vylučování vody a kyselin z těla. Neutralizuje a zároveň odstraňuje toxické látky, zvláště z mozku. Aktivuje tvorbu červených krvinek a tím i zásobování buněk kyslíkem.

Dalším elixírem zdraví je bezesporu kysané zelí. V zimních měsících je optimální surovinou pro zdravou stravu, protože dlouhodobě zasytí a je bohaté na vitamíny. Užitečné mikroorganismy v zelí podporují zdraví prospěšné baktérie ve střevech, ty zase umožňují zažívání, vstřebávání živin a využití vitamínů skupiny B. Fermentací vzniká v zelí vysoce aktivní kobalamin (vitamín B12), který není obsažen v rostlinné stravě běžně.
Kysané zelí osvěžuje a vyvolává pocit dobré nálady, zvyšuje odolnost při stresových situacích. Podněcuje tvorbu červených krvinek, stimuluje růst buněk a omlazuje, snižuje hladinu cholesterolu v krvi, posiluje srdeční sval, dodává životní energii lepším využitím bílkovin a posiluje imunitní systém, má projímavé účinky.
Takže vzhůru do zimní očisty těla i ducha. Hodně štěstí.

Zdroj: Časopis Wellness, Březen 2011
K. Oberbeil, CH. Lentzová, Ovoce a zelenina jako lék, Fortuna Libri, 2001
Lenka Štveráčková – www.MojeBrisko.cz

The post Zimní detoxikace organismu nejen pro maminky appeared first on Předškoláci.

Cystická fibróza je dědičně získané nevyléčitelné onemocnění. Vážně postihuje trávicí a dýchací systém. Charakteristická je tvorba abnormálně hustého hlenu, který zůstává v dýchacích cestách a slinivce břišní. Nemocní nemohou odkašlávat hlen z plic a tím dochází k rozmnožení bakterií, které způsobují trvalý zánět. Slinivka břišní blokovaná hustým hlenem nemůže uvolňovat enzymy nutné k trávení. Cystickou fibrózu provázejí i další komplikace – diabetes, cirhóza jater, osteoporóza, neplodnost u mužů atd. Zhruba polovina nemocných se dnes dožívá 32 let.

„Nemocní potřebují každodenní náročnou léčbu. Ročně se v České republice narodí asi 30 takto nemocných dětí. V současnosti je diagnostikováno asi pět set nemocných. Stejný počet se však neléčí vůbec nebo se léčí pod chybnou diagnózou. Přitom pozdní zahájení léčby může výrazně zhoršit průběh onemocnění.“, popisuje Lenka Eislerová, ředitelka Klubu nemocných cystickou fibrózou léčbu a problémy s pozdní diagnostikou tohoto onemocnění.
Občanské sdružení Klub nemocných cystickou fibrózou vzniklo v roce 1992. Je jedinou neziskovou organizací, která sdružuje a pomáhá takto nemocným v ČR. Poskytuje psychologickou podporu a sociální poradenství. Přispívá nemocným na zdravotnické pomůcky a rekondiční pobyty. Vybavuje nemocnice specializovanými přístroji. Vydává edukační materiály pro nemocné cystickou fibrózou  a také aktivně informuje veřejnost o tomto onemocnění. Více informací naleznete na stránkách Klubu nemocných CF www.cfklub.cz / www.slanedeti.cz.
 
Patron Klubu Ivan Trojan o cystické fibróze řekl: „Tato nemoc je velmi vážná a je zatím bohužel nevyléčitelná. Věřím, že pokrok medicíny jednou umožní úplné vyléčení. Naděje, že to jednou nastane, je určitě to nejdůležitější v životě nemocných. Dokud k tomu nedojde, je potřeba jim a jejich rodinám pomáhat.“

Pro více informací, prosím, kontaktujte:
Lenka Eislerová, výkonná ředitelka Klubu nemocných CF
Kudrnova 22/95, 150 06 Praha 5 – Motol
Tel.:   257 211 929
Mob.: 773 586 325
reditel@cfklub.cz

The post Umělecká dobročinná aukce pomůže SLANÝM DĚTEM appeared first on Předškoláci.

Hlásného Hnáta cekala potupná smrt a jeho kostru pak pro výstrahu vyvesili na staré radnici. Kostra má v jedné ruce zvonek a ve druhé kosu, na níž je napsáno: “V kterou hodinu nevíš” (latinsky Qua hora nescis). Pravá socha kostlivce ale shorela a místo ní tam dnes stojí kostra drevená.

The post Kostra na radnici appeared first on Předškoláci.

Každodení pobyt dítěte na ulici a s ním spojené nebezpečí, jemuž je dítě vystaveno, klade proto dopravní výchovu na jedno z prvních míst veškerého výchovného působení. Místo významné tím, že nic z toho, čemu se dítě při dopravní výchově učí, nesmí nikdy zapomenout. Každý získaný poznatek se okamžitě prověřuje konkrétním jednáním, za každou sebemenší nepozornost se platí, někdy i tou nejvyšší cenou, cenou života.

Tato kniha není pouze k jednorázovému přečtení- tolik pojmů najednou by bylo pro dítě příliš velkou zátěží. Postupujeme od lehčích úkolů k těžším. Obrázky vám budou vzorem k tomu, jak postavit dítě do prostoru a jak mu klást otázky. Nejdřív si tedy raději s dítětem na dané téma hrajeme a pak mu ukážeme obrázky, aby na nich řešilo úkoly. Úkoly v knížce obměňujeme tím způsobem, že vystřihneme panáčky, autíčka, kroužky a hodinky na záložce obálky a autíčka, kroužky a panáčky přikládáme tak, aby se situace různě obměňovala.

Na závěr vám nabízíme pro inspiraci několik zcela jednoduchých dalších her, které jistě oživíte vlastními nápady.

Kniha s překrásnými ilustracemi Jiřího Kalouska je věnována dopravní výchově dětí předškolního věku. (MAC)

The post Co mi řekl semafor appeared first on Předškoláci.

The post O původu názvu obce Klipec appeared first on Předškoláci.

Biolampa – alternativní metoda

Dnešní doba rychlého technologického vývoje se nevyhýbá ani alternativním přístupům k medicíně. Za posledních několik let výzkum poskytl řadu efektivních přístrojů, které pomáhají a starají se o naše zdraví. Mezi přístroje, které v poslední době zaznamenaly obrovské technologické změny a pokroky patří nesporně také moderní biolampa. Celkem jednoduchý princip biolampy v sobě ovšem skýtá složitou technologii vyvinutou na základě dlouhodobého výzkumu a odzkoušenou důkladnými klinickými testy. Není tak divu, že tyto nejnovější technologie moderních špičkových biolamp jsou chráněny patentem. Biolampa, která je vybavená touto technologií využívá výrazně vyšší efektivity než biolampy vyřáběné cca před pěti lety. Co umožnilo efektivnější léčbu? Tak je to především přechod moderní biolampy na jiný zdroj polarizovaného světla. Díky tomu je možné léčit onemocnění pohybového aparátu a řady dalších, u kterých je potřeba, aby polarizované světlo pornikalo hlouběji do tkáně. Moderní biolampa dokáže díky kombinaci více specifických fyzikálních parametrů polarizovaného záření proniknout hluboko do tkáně a to až do 4,5 cm. Dřívější biolampy využívali halogenové zářivky, které hřály a proto nebyly vhodné pro léčbu zánětlivých onemocnění. Taková biolampa pak měla velice omezenou škálu působení. Dnešní moderní biolampa však využívá jako zdroj polarizovaného světla LED diody. Ty dosahují vyššího výkonu a především nehřejí a zajišťují tak protizánětlivé účinky biolampy, dále zvyšují analgetický a biostimulační efekt biolampy.

Biolampa dle ceny

Kdy už je biolampa drahá? Jak již bylo v úvodu řečeno, biolampa je investice do zdraví. Neznamená to ovšem, že nutně musíme za biolampu zaplatit přemrštěnou sumu. Na trhu najdete biolampy různých prodejců. Ne každá biolampa ovšem odpovídá svou cenou účinkům. Rozhodně, ale nedoporučujeme snažit se na biolampě maximálně ušetřit.

Biolampa hračkou

Pokud za biolampu zaplatíte 2 až 3 tisíce bude to spíše hračka, která Vám nepomůže. Pouze tak vyhodíte peníze a kýžený léčebný efekt by se nedostavil. Složitá technologie moderní biolampy vyžaduje dlouhodobou investici do výzkumu a proto takováto cena nemůže být u kvalitní biolampy reálná.

Biolampa – cena 20 tisíc

Na druhé straně biolampa pořízená za 20 tisíc korun je již značně předražená. Výjimku tvoří biolampy s velikou plochou LED diod. Ty se ovšem pohybují cenově ještě výrazně výše. Takové biolampy využívají především kosmetické salóny a různá regenerační centra popřípadě nemocnice.

Biolampa – cena 5 až 15 tisíc

U biolamp se odpovídající cenové rozmezí pohybuje mezi pěti až patnácti tisíci korunami. Za 15 tisíc korun můžeme pořídit opravdu špičkovou biolampu. Mezi takové patří biolampy Biostimul BS 303. Jen stěží na trhu budete hledat biolampu lepší (tedy pokud nebereme v úvahu profesionální přístroje přesahující cenu sto tisíc korun). Při hodnocení poměru cena/výkon vychází velice přijatelně její levnější varianta biolampa Biostimul BS 103, která se dá pořídit za méně než 9 tisíc korun. Pokud toužíte po biolampě, která dokáže efektivně léčit široké spektrum obtíží s největší pravděpodobností se pod 8 tisíc korun nedostanete. Pokud Vám ovšem bude stačit biolampa jen na kloubní obtíže je na trhu opravdu levná a velice účinná biolampa na klouby značky biolampa BioBeam 940. Model na kožní onemocnění a měkké tkáně je pak s označením biolampa BioBeam 660. Tyto biolampy BioBeam jsou k dostání za méně než 6 tisíc korun.

Biolampa versus nová televize

Moderní biolampu dnes pořídíte za menší cenu než plazmovou televizi. Přitom však biolampa na rozdíl od televize v mnoha rodinách chybí. Biolampa pomáhá vašemu zdraví, kdežto televize pomáhá tak maximálně tloustnout. Proč tedy televizi MÁTE a biolampu NE? Nemělo by to být náhodou obráceně? Co je pro Vás víc? Zdraví nebo televizní zábava?

The post Biolampa – investice do zdraví appeared first on Předškoláci.

Nebylo dobře lidem v těch dobách. Žili ve stálém strachu, kdy je pán zas začne trápit novými povinnostmi. Žil tenkrát v dědině chalupník Jan, ještě chudší, než byli ostatní sousedé. Ale měl dceru Aničku, děvče jako obrázek, nejhezčí z celé vsi. Tělo jako vrbový proutek, líčka od malin, vlasy černé a oči modré a hluboké jako studánka v Boří. Že byla Anička stéle veselá a usměvavá, měli ji všichni rádi. Navíc byla tanečnicí vyhlášenou v celém okolí. Žádná tancovačka se bez ní neobešla. Jen se u muziky objevila, již šla z náruče do náruče, z kola do kola, často až do svítání. Jednou pán uložil nové daně, a která dědina vše v pořádku neodvede, tam prý nakvartýruje vojsko. Sešli se vlčnovští sousedé na návsi pod lipami a bědovali, kterak mohou pánovu vůli splnit, když jim pole nic neurodí.

Tu se mezi nimi objevila Anička a hned se ozvala, aby si nedělali starosti, že se to nějak spraví. Jen ať ji prý pustí ke knížeti na hrad. Pravda, tatík se zdráhal. Měl o Aničku starost, aby se jí nic zlého nestalo nebo aby se mezi těmi městskými paničkami nezkazila, ale když jinak nedala a nic jiného nakonec ani nezbývalo, tak ji pustil. Anička se tedy vydala do města. Měl tam jeden vlčnovský soused bratra krejčíka a u něho našla pohostinství i příbytek. Také si od něj nechala ušít šaty, nejhezčí jaké dovede, ze samých vzácných látek. Prý půjde na bál, který pořádá pán na hradě. Krejčí se hned dal do práce a ušil šaty radost pohledět. Když se v nich Anička na bále objevila, všem přecházel zrak. Páni zůstávali v úžasu stát a divili se, kde se mezi nimi vzala taková kráska. Prý to bude nejspíš šlechtična, kterou si pozval kníže. Tak si šuškali. Hudba začala hrát, před Aničkou se uklonil první tanečník a zavířil s ní v kole. Všichni se divili, jak pěkně Anička tancuje, a sotva dohráli první a začali druhý kousek, mačkali se kolem ní páni a rytíři, baroni a hrabata z celé Moravy. Jejich napudrované paničky a slečinky pukaly závistí, když viděli, jak se páni na Aničku smějí, tisknou ji k sobě a jak se s ní v kole vytáčejí. Kdyby věděly, že ta krásná dívka je jen chalupnická dcerka, jistě by padaly do mdlob.

I pán si brzy Aničky všiml a tuze se mu zalíbila. Poručil muzikantům, aby mu zahráli sólo, a vyzval chalupnické děvče k tanci. Byl zkušený tanečník, mnoho večerů protancoval na bálech a hostinách, ale tak dobře jako s Aničkou se mu ještě nikdy netancovalo. Že byl stejně zvědavý jako ostatní, zeptal se Aničky, kdo je a kde se na hradě vzala. Ta dobře věděla, s kým má tu čest, ale nedala na sobě nic znát. Já su Anička z Vlčnova. A kdo ste vy? Řekla nebojácně. Jsem pán této země, odvětil kníže pyšně. Tož to je dobře, právě s vama sem chtěla mlúvit. Ale počkajte, až dohrajú, mně sa s vama velice dobře tancuje, na to Anička a tak se zavrtěla, až se knížeti zatočila hlava. Jakmile dohráli, zavedl pán Aničku do pěkné komnaty, posadil ji do lenošky a nalil oběma číši vína. A ona mu všechno pověděla. Jak jsou v dědině chudí, jak malá políčka mají a malou úrodu, vysoké daně že není z čeho odvádět. Tak jestli by jim pole nepřidal, však má dost. Kníže se nejdříve zamračil, ale že se mu s Aničkou tak pěkně tancovalo a že se mu i jinak líbila, rozhodl se, že jí udělá po vůli. Dobrá, dám vám půdu, ale jenom tolik, kolik sama od svítání do západu slunka obtancuješ! A proč ne? Řekla bez rozmyšlení Anička.

Pána to nejdříve překvapilo, ale pak si pomyslel: Kolik mohu ztratit. To bylo ve Vlčnově překvapení, když ještě před svítáním zastavily na návsi krásné panské kočáry. Z toho prvního, celého zlaceného a se čtyřmi zlatými korouhvičkami, vystoupil kníže pán a ještě několik jiných pěkně oblečených pánů, kteří měli být svědky. V druhém kočáře, který byl celý postříbřený a měl čtyři stříbrné korouhvičky, v šatech samý volánek a krajka seděla Anička. Premovaný lokaj jí přistavil schůdky a pomohl jí z kočáru sestoupit. Vesničané vybíhali před chalupy a mohli na té nádheře nechat oči. Sotva Anička vyskočila z kočáru, přikázala, aby zavolali muzikanty. Než si převlékla šaty, přivázala pěkný květovaný fěrtúšek a zula střevíce, už byli tady. Nejdříve přiběhl Jura s gajdama, za ním Francek s klarinetem pod paží, potom Tonek se skřípkama a Janek jako poslední vlekl basu. Nad Černou horou se právě zaleskly první paprsky ranního slunka. Jura stiskl gajdy, Tonek přejel smyčcem po strunách, Francek pískl na klarinet, Janek potáhl basu a už se nesla písnička do kraje.

A za ní druhá a třetí. Pán se ani nestačil vzpamatovat. Anička ho popadla do kola a už se vrtěli pod Bočky a na starou horu. Odtud se pustili pěkně dolů přes Kojiny na Podhájčí a k černé hoře. Za chvíli kníže nemohl ani dechu popadnout. Anička ho tedy pustila a vzala do kola dalšího šlechtice, co sním přijeli. Ti ale nevydrželi ani tolik co on. Když už všichni pletli nohama a přišlapovali si tkaničky od střevíců, nechala panské břichopásky být a dala se so tance s chlapci z dědiny. Panečku, teď teprve to byl tanec. Muzika hrála, jen se z gajd kouřilo, a Anička, sotva třikrát šorcem zatočila, byla o pořádný kus dál. Z Černé hory se pustila kolem Hájku a Boří na Čupy a odtud přes Výpusty k Dřínkům. To již obtancovala veliký kus polí. Pozdě začal pán litovat svého slibu. Ale co se dalo dělat? Anička se nezastavila, jen tanečníky měnila a na poledne už byla v Dřínkách, odkud je vidět až do Hluku. Když se pak slunce začalo sklánět k západu, pocítila i ona únavu a také tanečníků ubylo. Vždyť už i muzikanti museli odtancovat svoje. Proto se z Březí pustila rovnou k dědině. Nohy necítila a její chodidla, rozškrábaná o ostřici a bodláčí, zanechávala za sebou krvavou stopu. Než slunce zapadlo za hlucký háj, byla tanečnice u prvních chalup. Tam ji síly opustily docela, ale upadnout na zem nestačila. Sousedé ji vzali na ramena a zanesli až na náves. To bylo veselí po celé vsi, každý se radoval. Jenom kníže pán byl žlutý zlostí, že ho obyčejná chalupnice o tolik půdy připravila. Svému slovu však dostál a jeho písaři všechno zapsali a zaznamenali do knih. Tak získali Vlčnovjané rozlehlý katastr. Nic nevadilo, že je k Dolnímu Němčí protáhlý a na jihu ukončený hned na kraji vesnice.

A Anička? Ještě se hodně natancovala, než se vdala. Ale i potom, když přišla k muzice, nemohla se jí žádná z mladších děvčat v tanci rovnat.

The post O Aničce tanečnici appeared first on Předškoláci.