Jako hlavní rysy otevřeného vyučování můžeme uvést:

• použití pestrých a mnohostranně účiných technik, forem a metod výuky ( např. hra, umělecká činnost, společná práce, individuální práce, komunikace)
• reakce na změněné životní podmínky dětí a na vliv masových sdělovacích prostředků a nepříznivých okolností sociálního zázemí tím, že se dává příležitost ke konkrétním aktivním činnostem, rozvíjejícím koncentraci, vytrvalost a schopnost překonávat překážky
• podporu individuální i společné práce, v níž se rozvíjí a kultivuje vnímání a prožívání, myšlení i praktická činnost
• změnu vztahu školy k žákovi ve smyslu humanizace a modernizace školní práce
• změnu tradičního pojetí prostředí třídy i její atmosféry, ovzduší vzájemné důvěry, pochopení, otevřenosti a pomoci

Otevřené vyučování se realizuje především na základních školách, v primárních ročnících, ale s určitými modifikacemi se uplatňuje i na 2. stupni základních škol a lze jej využít ve výchovně vzdělávací práci u dětí předškolního věku.

Příkladem realizace otevřeného vyučování je zahájení pracovního dne rozhovorem v kruhu. Tento pořádek symbolizuje, že mezi všemi panuje rovnost, že se jedná o společenství.  K otevřenému vyučování patří také hra, která se samozřejmě přizpůsobuje věku dětí.  Většina psychologů a vývojových pedagogů připisuje právě jí mimořádný význam , protože se jejím prostřednictvím děti mohou hodně přiučit. V praxi mateřských škol se doporučuje kombinovat různé formy her, které podporují rozvoj jednotlivých složek osobnosti dětí. Běžně se kombinují hry manipulační s hrami konstruktivními. Samotná hra manipulační je nejpřirozenější, neboť si ji dítě osvojuje již ve velmi ranném věku ( jde o práci se stavebnicemi, kostkami, vkládačkami). Dále se uplatňují hry tématické neboli rolové. V tomto typu her si děti “na někoho  nebo na něco” hrají. Toto jim umožňuje poznávat a osvojovat si různé role, ale také “umět se dívat na věci z jiného úhlu pohledu” (jsou to hry na doktory, prodavače, učitele, kadeřníky..) V neposlední řadě se uplatňují hry pohybové. Přestože pohybové schopnosti nehrají nejdůležitější roli v pozdější školní úspěšnosti, jsou důležité pro socializaci dětí a pro jeho úspěšné včlenění do kolektivu. Dalším typem her jsou hry didaktické, které umožňují rozvoj rozumových schopností pro školní práci (jde o pexesa, hry typu “Člověče, nezlob se”..)

Novou organizační formou otevřeného vyučování jsou týdenní plány, které představují seznamy úkolů, které by děti v průběhu jednoho týdne měly splnit. Tento týdenní plán připravuje učitel a je programem pro volnou práci dětí. Tady je třeba připomenout, že týdenní plány je vhodné zařazovat až v realizaci otevřeného vyučování v rámci plnění povinné školní docházky, kdežto v mateřských školách se ještě nejeví jako zcela vhodné právě vzhledem k vývojovým zvláštnostem dětí ( předškolní děti nedovedou ještě sami schopně plánovat, žijí převážně v přítomnosti, nemají dostatečně rozvinuté volní vlastnosti a schopnost dlouhodobější motivace, jejich práce musí být  více řízena učitelem).

Naopak je možné v mateřských školách pracovat s různými vyučovacími formami otevřeného vyučování. Mezi konkrétní formy patří netradiční organizování setkávání společných schůzek učitelů s rodiči, kde se prodiskutovávají záměry školy, požadavky rodičů a nejrůznější problémy. Dále jde o spolupráci s ostatními školami, neziskovými organizacemi a občanskými sdruženími. V tomto smyslu je tato podoba výuky a výchovy opravdu otevřená.

Pomocné zdroje:

• Badegruber, B. Otevřené vyučování ve 28 krocích. Praha: Portál, 1994.
• Václavík, V. Otevřené vyučování, Praha: STROM, 1997.

The post Otevřené vyučování appeared first on Předškoláci.

Organizace výuky:

Děti budou pracovat podle předem připraveného rozvrhu činnosti. Výuka bude probíhat individuálně i ve skupinkách s prolínáním rozmanitých forem výuky a s důrazem na individualitu dětí předškolního věku. Z tohoto důvodu se rovněž jeví jako žádoucí realizace jednodenního projektu. Projekt bude uskutečněn v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro mateřské školy, jeho cíle a kompetence. Jsou zde zahrnuty vzdělávací oblasti:  Dítě a jeho tělo, Dítě a jeho psychika, Dítě a ten druhý, Dítě a společnost a Dítě a svět. Vhodné je tato témata pojmout v různých typech práce- naukové, výtvarné, pracovní, hudební.

Obecné výchovné cíle projektu :

• vytváření pozitivního vztahu k sobě a k ostatním
• rozvíjení tvořivosti
• rozvíjení komunikačních schopností
• upevňování spolupráce mezi žáky

Obecné vzdělávací cíle projektu:

• osvojování poznatků o člověku, lidech a společnosti
• seznámení s praktickými pomůckami
• vyhledávání potřebných informací

Pomůcky : souvisí s potřebami jednotlivých výchovných a vzdělávacích cílů. Jsou to : leporela, pohádkové knížky, populárně-naučné knížky pro děti předškolního věku, papíry, pastelky, model člověka, zeměpisná mapka pro děti.

Projektový den:

projektový den bude zahájen společným posezením dětí na polštářcích v kruhu.  Děti se seznámí s obsahem celého denního projektu a organizací dne. Společně budou určena pravidla správného chování  a vytipovány okruhy, které zahrnuje projekt. Oblasti se mohou prolínat těmito oblastmi:

Dítě a jeho tělo

Děti se prostřednictvím modelu člověka seznámí  se základní stavbou lidského těla. Naučí se popsat postavu na obrázku.  Seznámí se s důležitostí péče o vlastní tělo. Dokáží popsat hlavu, krk, trup….Dle sestavy ve skupinkách můžeme děti seznámit i se základy funkce některých vnitřních orgánů. Jako pomůcky nám poslouží model člověka, populárně naučné knížka o lidském těle nebo leporelo. Je možné využít i výukové CD určené dětem pro tuto věkovou kategorii (poz. pro starší děti je výborná sada DVD “Byl jednou jeden člověk” – je možno s tím děti pro zajímavost seznámit).

Dítě a jeho psychika

Dosažení výchovného cíle nám může dopomoci i pracovní a výtvarná činnost při které budou děti kreslit pohádkové postavy podle povahových vlastností. Např. královna ze Sněhurky – závist, Popelka – pracovitost, sedlák z Hrnečku vař – lakota,  “hloupý” Honza -nápaditost apod.. Děti se takto seznamují s povahovými vlastnostmi lidí a umí je lépe “identifikovat” jako vlastnosti, které patří do oblasti psychické. ( poz. pro starší děti je vhodná zvukomalba).

Dítě a ten druhý

Seznámíme se s tím, kdo je “kamarád”. Jak se máme chovat ke svým spolužákům i k dětem a lidem ve svém okolí. Toto téma se dá pojmout i do hudební výchovy, kdy si např. s dětmi zazpíváme písničku ” Dělání, dělání..” Vhodné je využití Orffova instrumentáře, kdy děti sami uplatňují smysl pro rytmus a dynamiku hudebního doprovodu.

Dítě a společnost, Dítě a svět

Děti se seznámí prostřednictvím knížky a mapky se stručnými informacemi o obyvatelích jiných zemí. Měly by vědět, že se lidé různí v barvě pleti, národní řeči a tradicích svého národa.  Zdůrazňujeme rovnost všech lidí bez ohledu na tyto odlišnosti a důležitost vzájemné tolerance.

V závěru dne zhodnotíme celodenní snahu dětí, vystihneme nejdůležitější momenty projektu a pochválíme děti za snahu.

Tento projekt je “pouze” ilustrativní ukázkou podle které lze skutečný projekt upravovat, přizpůsobovat skutečným potřebám dětí konkrétní mateřské školy vzhledem k celkovému rozložení pracovní skupinky dětí a jejich individualitě.

Pomocný zdroj:  RVP pro pro mateřské školy

The post Projektové vyučování 2.část appeared first on Předškoláci.

Rozvoj koordinačních schopností
Pokud je naším cílem zvládnutí a prožívání základních pohybových forem, musíme začínat u rozvoje koordinačních schopností. Koordinace zahrnuje harmonickou spolupráci mezi smyslovými orgány, centrálním nervovým systémem a svaly. Koordinační dovednosti tedy ovlivňují správný průběh všech lidských pohybů. Hry a cvičení proto musí zahrnovat ty nejdůležitější okruhy koordinačních schopností, které lze zjednodušeně popsat takto:

• rychlé a přesné reagování na signály,
• kinestetické rozlišování, přesnost a ekonomičnost pohybů,
• umění sladit pohyby jednotlivých částí těla ke splnění zadaného úkolu,
• ovládání těla v prostoru,
• udržování rovnováhy v různých polohách,
• zachycení rytmu a přizpůsobení se mu,
• přizpůsobování a změny pohybu v závislosti na novém zadání a novém prostředí.

Vedle uvedených koordinačních dovedností neztrácíme ze zřetele ani důležité kondiční schopnosti jako ohebnost, aerobní i anaerobní vytrvalost, rychlost i sílu.
Rozvoje základního pohybového fondu můžeme dosáhnout pomocí her a cvičení, které budou mít různé způsoby řešení. Motivaci zvýší nové náměty soutěží, skupinová spolupráce a problémově zadávané úkoly. S výhodou lze využívat kombinaci s jinými druhy her a sportovních odvětví.

Ukázky z knihy:

Hra s během
Skupina běží na dráze, na louce nebo na hřišti. Vedoucí běží jako první nebo stojí uvnitř kruhu a udává způsoby běhu. Uplatní se zde umění ovládání těla i zvládání pantomimických pohybů. Příklady povelů a námětů:

• běž co nejtišeji,
• běž co nejhlučněji,
• při běhu buď co největší, nebo co nejmenší,
• běž, jako bys létal,
• při běhu koulej pomyslný míč,
• při běhu tlač pomyslný kočárek.

Je možné se skupinou vymýšlet další náměty a společně je realizovat.
Hra několika skupin – každá vymyslí a předvede vlastní způsob běhu.

Netradiční rozcvička
Tradiční rozcvičku vyměníme za netradiční cviky:
Zapalovač – předpažíme, ruku dáme v pěst a pomalu pohybujeme nahoru a dolů palcem; to samé s druhou rukou.
Rozbíjení okna – imitujeme házení kamenů na dálku (pravou i levou rukou).
Kopání do kamenů z dlouhé chvíle – imitace kopání do malých kamenů – střídavě oběma nohama.
Házení vlaštovek – předstíráme házení papírových vlaštovek.
Na honu – imitujeme střelbu z lovecké pušky.
Indiánský zajatec – imitujeme válečný tanec indiánů kolem mučednického kůlu.
V ringu – předstíráme útočícího boxera.
Vichřice – imitované klácení a ohýbání těla podle směru větru (zezadu, zepředu, ze stran).
Za rohem – vedoucí představuje hlídače nebo strážníka a otáčí se na místě; ostatní se pohybují za jeho zády tak, aby je neviděl.
Škola hudby – imitujeme hru na hudební nástroje (basa, harfa, pozoun, činely apod.).
Na hlídače – pohybujeme pouze očima – nejprve nahoru a dolů, zleva doprava, poté pohyby očí kombinujeme.
Na degustátora – imitujeme ochutnávání dobrého vína.
Jako doprovod použijeme reprodukovanou hudbu pro rytmizaci pohybu.

Stolní rytmy
Pomůcky: Stůl, židle, stopky

Hráč začne pravidelně plácat střídavě pravou a levou rukou na desku stolu, dbá na správný rytmus. Pokusí se bez chyby dodržovat po dobu minuty a půl např. následující rytmus: jednou plácne levou rukou a dvakrát pravou rukou. Zkouší toto cvičení nejdříve volně a postupně zvyšuje frekvenci pohybu. Jakmile zřetelně poruší stanovený rytmus, přestane a začne znovu.

• Další rytmy: jednou levou a třikrát pravou, nebo dvakrát levou a třikrát pravou apod.
• Rytmy ve dvojicích: hráč A klepne levou rukou, hráč B také levou, hráč A dvakrát pravou, hráč B třikrát pravou.
• Vlastní rytmy. Dvojice nebo větší skupina si vytváří svůj rytmus a snaží se ho udržet 1 minutu.

Ukázky z knihy Skáčeme, běháme a hrajeme si na hřišti i pod střechou (Portál, 2010)
http://obchod.portal.cz/produkt/skaceme-behame-a-hrajeme-si-na-hristi-i-pod-strechou/

The post Skáčeme, běháme a hrajeme si na hřišti i pod střechou appeared first on Předškoláci.