Mnoho pohádek začíná smrtí matky nebo otce, což přináší dítěti největší bolest a poznamená celý jeho další život. Bohužel i dnes umírají rodiče svým dětem, do rodiny často přichází nový partner, nevlastní sourozenci. Pohádka může být útočištěm a útěchou. Jindy se musí hrdina vypořádat se svými vlastnostmi nebo křivdami, příběh ukazuje, kdo je dobrý a kdo zlý, kdo si zaslouží odměnu a kdo má být potrestán.

Pro pohádky je typické, že ukazují jasně, co je důležité. Čtenář se může ztotožnit se samou podstatou problému, který by mu jinak složitý příběh zatemnil. Pohádka všechny situace zjednoduší, její postavy jsou jasně vykresleny, podrobnosti jsou vypuštěné. Dítě, které zná dobře pohádky, rozumí, co mu vyprávějí jazykem symbolů a prostřednictvím nevšední skutečnosti. Pohádka nepřináší skutečné příběhy o opravdových lidech a zemích, přesto vede k poznání základních životních situací, které po staletí zůstávají stejné (smrt rodičů, nevraživost mezi sourozenci, závist, touha po bohatství…). Hrdinové se vydávají na cestu, která je změní a něco nového jim přinese. Od jednoduchého začátku směřuje pohádka k fantastickým zápletkám, konec nás uvrhne opět do reality a přinese poučení.

Děti, které znají dobře lidové pohádky, jsou pro reálný život lépe vybaveny než ty ostatní. I když se může zdát, že některé pohádky jsou příliš kruté a tudíž nevhodné pro malé posluchače, opak je pravdou. Důležitá je role vypravěče a předčítajícího (většinou rodiče nebo prarodiče), který si s dítětem po přečtení pohádky ještě popovídá a předá svou vlastní zkušenost. Lidové pohádky vedou k přemýšlení o přírodě, o lidech a jejich chování, čtenáři a posluchači se dozví, k jakým důsledkům určité jednání vede. Díky nim mají v sobě jakýsi kompas, který jim ukazuje tu správnou cestu životem.

Takové jsou i méně známé pohádky v nové knížce Kouzelná zahrada, která nám připomíná, že pohádky nebývaly určeny jen dětem a nemusely nutně končit dobře. Vypráví příběhy o lidských vlastnostech a skutcích, ty dobré bývají odměněny a ty špatné se někdy už nepodaří úplně napravit, stejně jako v životě. Jsou to příběhy o žárlivosti, nezištnosti, zabedněnosti, synovské lásce, nedůvěřivosti, chamtivosti, pohádky o tom, co je na světě nejdůležitější, nejkrásnější, nejvoňavější…

V pohádce Tři přání si například selský synek Mikeš přeje královskou dceru za manželku. Král musí jeho přání vyslyšet, protože je napsáno kouzelným brkem ptáka Zlatopera. Princezna však šťastná není a dělá svému muži ostudu a samé naschvály. Třetím a posledním přáním Mikeše tedy je, aby se jeho žena vrátila ke svému otci. Sám se pak ožení s dívkou z vesnice, se kterou je spokojený po zbytek života.

V jiné pohádce zachrání pasák rybí královnu, která se mu promění v překrásnou dívku. On ji však zavře do salaše k ovcím a odmítne jí dát svobodu. Dívka žalem zemře a v okolí se už nikdy žádné ryby neobjeví.

Jsou tu i tři synové, kteří se vydávají pro nevěstu a plní různé úkoly. Zvláštním a jedinečným motivem je v této knize plachetnice, která pluje po souši. Jiné motivy jsou naopak povědomé – Maruška vyhnaná macechou v zimě pro jahody, zlatá rybka plnící přání.

V Kouzelné zahradě najdeme zlatou vodu, strom, který překrásně hraje, a ptáčka, který zpívá jenom pravdu.

Autorka: Alena Vorlíčková
Ilustrace: Magda Štajnerová www.magdi.cz

The post Kouzlo lidových pohádek appeared first on Předškoláci.

Ocásky jim větrem vlají,
dolů z výšky se usmívají.
Tak dlouho tam budou spolu,
než upadnou na zem dolů.

Vpravo, vlevo krouží nebem,
rozhlíží se krásným světem.
Dráčci, vy se skvěle máte,
vždyť se stále usmíváte.

The post Drak a dráček appeared first on Předškoláci.

Ententyky, dva špalíky
čert vyletěl z elektriky.
Bez klobouku bos,
natloukl si nos.

Úterý: Anděl z dřívka od nanuku

Budete potřebovat: dřívko od nanuku, tvrdší papír na sukni, kancelářský papír velikosti A5 na křídla, plsť nebo kartón pleťové barvy, bavlnu nebo vlnu na vlasy, fixy na dozdobení, menší gumičku, nůžky, lepidlo typu Herkules.

Postupujte dle videonávodu. Menším dětem budete muset trošku pomoci, předškoláci už zvládají celého andílka obvykle sami.

 Více her pro děti od Ženy 007

Středa: Andělská a čertovská slovíčka

Žili byli na světě andělé a čerti. Pokaždé, když člověk řekl andělské slovíčko, narodil se jeden usměvavý anděl. Ale když někdo vypustil z pusy slovíčko čertovské, narodil se malý, uvztekaný čert. Takové andělské slovíčka jsou třeba: prosím, děkuji, s dovolením, můžu si půjčit…. Znáš další? Takových slovíček je dobré říkat co nejvíc, protože to pak mezi lidmi chodí hodně andělů a lidi jsou na sebe hodní a usmívají se.

A ty čertovská slůvka se derou na jazyk přímo sama. Jenže si na ně musíme dávat pozor, jinak by nám tu za chvíli chodili samí pekelníci. Čertům se daří, když tobě se něco nechce povést, když po něco chci a ty by sis raději hrál, když jsi zlobivý a naštvaný na celý svět. Ale my se nedáme, vymyslíme, co by šlo udělat, když se ti něco nelíbí. Třeba můžeš bouchnout do stolu, nebo se zkusit domluvit, jestli by to šlo později jinak, nebo říct sakra, nebo…..

Protože když je mezi lidmi moc čertů, tak se jim spolu moc dobře nežije. To se všichni hádají a dělají si naschvály. Já bych chtěla, abychom tu s námi bydlelo hodně andělů a jen málo čertů. Pomůžeš mi?

Čtvrtek: Dopis Ježíškovi

Napište Ježíškovi a dejte dopis za okno. Menší děti mohou vystříhat a nalepit obrázky z různých katalogů hraček.

Pátek: Razítkovaná

Potřebujete: jedno nebo více menších razítek, inkoustovou podložku, fix, pravítko, hrací kostku, papíry A4, 10 žetonů (menších předmětů)

Nakreslete pravítkem a fixou na A4 mřížku 6×8. Nejjednodušeji to provedete postupným skládáním papíru na půl a ještě napůl. Pak jen papír rozložíte a obtáhnete sklady. Do deseti libovolných políček nakreslete tečku.

Hra začíná v levém horním rohu, pokračuje po řádcích do pravého dolního rohu. Vítězí ten, kdo první dorazí do cíle nebo ten, kdo má nejvíc žetonů. Ano, někdy jsou vítězem oba hráči, to už tak v životě někdy bývá

První hráč hází kostkou. Do políček narazítkuje odpovídající počet obrázků. Po něm pokračuje další hráč. Pokud někdo vstoupí na políčko s tečkou, bere si žetonek.

Hra rozvíjí předčtenářské a matematické dovednosti. Razítkování postupuje po řádcích stejně, jako se čte text.

Sobota

Den pro rodinu. Co tento víkend podniknete?

Neděle

Den výletů, návštěv a kamarádů. Kdo je oblíbeným kamarádem vašeho dítěte?

Žena 007: Rodina a domov s málem.

The post Školka pro starší děti: Andělé a čerti appeared first on Předškoláci.

Pro takový případ přináší dětem francouzská firma Aladine razítkové sady, které je budou inspirovat!

Dětská razítka Tampominos jsou vhodná pro děti již od 3 let. Velké hravé obrázky děti přímo vybízí k další kreativní činnosti – vybarvování, vystřihování, výrobě koláží, kombinaci razítkování a kreslení, či malování.

Inovativně sestavené sety obsahující tematické obrázky a páry velký-malý umožňují razítka využít při dalších didaktických hrách, či výrobě vlastních didaktických hraček. Děti se učí prostřednictvím vlastní zkušenosti. 

Nápady na hry:

• Přiřazování dvojic – Čtyřleté děti mají rády hry, ve kterých spojují 2 k sobě patřící obrázky. Pomohou mláďátkům najít jejich maminku, malému eskymáčkovi vybrat tu správnou maminku nebo hasiči vybrat správné auto?
• Orientace v čase – Tematická sada Denní režim obsahuje razítka s denními úkony a velké razítko s ciferníkem, kterému je potřeba doplnit ručičky. Děti se tak hravou formou seznamují s časem a uvědomují si jednotlivé denní aktivity – čas jedení, hraní, mytí, spaní aj.
• Vymýšlení příběhů – Děti v 5 letech si rády vymýšlí své příběhy. Školka, farmářské trhy, vesmír, cirkus, pohádky – to jsou jen některé ze sad, které můžete využít spolu s dětmi k vymýšlení příběhů a budovaní slovní zásoby ať už v rodném nebo v cizím jazyce.

Razítka si můžete zakoupit i ve velkorysých dárkových balení Stampbox, která obsahují 20 tematických razítek a 2 barevné 100% vypratelné razítkovací polštáře.

V nabídce najdete i razítka Babystamp, která jsou určená pro děti již od 18 měsíců. I ty nejmenší děti mohou nyní objevovat potěšení z vytváření svých prvních obrázků pomocí velkých ergonomických razítek, navržených speciálně pro batolata.

Tato razítka a další kreativní hračky a výtvarné potřeby na Activáček.cz stojí určitě za shlédnutí. Navíc vaše objednávka bude doručena do druhého pracovního dne.

The post Učení je hra – dětská razítka appeared first on Předškoláci.

Knížka plná veselých příhod, které jsou doplněné laskavými obrázky. Potěší a rozesměje malé děti, větší čtenáře určitě pobaví slovní hříčky nebo fantastické technické legrácky.
Knížka je pro děti zábavou i nenásilným poučením.

Úryvek z knihy:

„Já jim povím básničku,“ zajásala malá Brumlinka.
„Letí, letí hnědé uši,
letí Brumlík k Brumlinuši,
s Brumlíkem i Brumlinka,
třesou se jí kolínka,
za pacičky se tam vedou,
jako kotě štěstím předou.

Na planetě Brumlinuši
tamním míšům sluší uši,
a tohle lidi nevědí,
jak sluší uši medvědi.“

Chcete vědět, jak chutná brumliňovka nebo proč pije tatínek medvěď brum? Neváhejte otevřít tuto knihu s dětmi a začíst se do veselého příběhu. (Maxdorf)

The post Medvědí prázdniny appeared first on Předškoláci.

informace o autorovi: Michael Kerrigan v posledních dvaceti letech napsal desítky knih pro děti a mládež – například cyklus čtyř publikací The Ancients in Their Own Words (Lidé starověku: co nám o sobě řekli) (2008) a knížku Ancient Greece and the Mediterranean (Starověké Řecko a Středomoří), která posloužila jako předloha pro jednu část seriálu BBC o starověkých civilizacích. Píše také fejetony, recenze knih a novinové články, například pro deník Scotsman a Times Literary Supplement (týdenní literární přílohu deníku The Times). Žije v hlavním městě Skotska Edinburghu.

autor: Kerrigan Michael
Grada, Historie pro děti

The post Mezopotámie appeared first on Předškoláci.

informace o autorovi: Michael Kerrigan v posledních dvaceti letech napsal desítky knih pro děti a mládež – například cyklus čtyř publikací The Ancients in Their Own Words (Lidé starověku: co nám o sobě řekli) (2008) a knížku Ancient Greece and the Mediterranean (Starověké Řecko a Středomoří), která posloužila jako předloha pro jednu část seriálu BBC o starověkých civilizacích. Píše také fejetony, recenze knih a novinové články, například pro deník Scotsman a Times Literary Supplement (týdenní literární přílohu deníku The Times). Žije v hlavním městě Skotska Edinburghu.

The post Egypt – Lidé starověku: co nám o sobě řekli appeared first on Předškoláci.

Také on prý býval na poddané jako ras, ale ještě víc si prý hleděl pití, karet i frejů s povětrnými žinkami, které mu na zámek přiváželi až z Brna. Stalo se ovšem, že právě při karbanu s polenskými kupci prohrál nejen všechny svoje peníze, ale dokonce i sto tisíc dukátů svého pána, hrabětě z Ditrichštejna, od jehož pokladnice měl klíče. Co teď? roztřásly se vrchnímu nohy, sotva se ráno probral z opileckých mrákot. A hned se vydal k židovskému hřbitovu za čarodějnicí, která tu bydlela v nevábné chatrči. Však se tomu místu každý raději vyhnul na sto honů. Vrchí však měl s babou už předtím pletky všelijaké, ať již šlo o elixíry lásky, věštění budoucnosti či jiné čáry. “Á, panáček si pospíšil, jenomže z téhle bryndy jim, pan vrchní, nepomůžu. Kdepak já, chudobná čarodějnice bych mohla přijít k takové hromadě peněz z hraběcí pokladnice?” “Ale nějaká pomoc přece musí být, vždyť jinak mě dá panstvo katu…a tebe se mnou, když vyzradím, co tu všechno tropíš,” vyjel na babici direktor, ale ta se nedala: “Kdepak panáčku. Jenom tebe čeká šibenice, co se mne týče, tak každou čarodějnici upálili tady za krchovem na kopci. Ale pak se přece jen můžeme spolu sejít v pekelném ohni…” Baba chvíli mlčela, stejně jako vyjukaný vrchní, než se dala znovu do řeči: ” Vidíš-mluvím o pekle a na čerta si nevzpomenu. A přitom právě jenom nějaký ten rarach ti může pomoci. Jenomže ho musíme zavolat!” Takže toho čerta skutečne citýrovali o příští půlnoci na městském parkánu. Stoupli si tam oba do veliké obruče z pivovaru, baba spínala ruce k bezhvězdnému nebi a drmolila pořád dokola všelijaká podivná kouzelná slova: “EŤ EMÁLOV, ŠÁN ENAP, ETREČ!” Ale kdybyste si je přeříkali pozpátku, možná byste jim rozuměli i vy: “ČERTE, PANE NÁŠ, VOLÁME TĚ! Za chvíli zahučel vítr, oblohu prořízl první blesk, po něm druhý a třetí, až za hromového burácení přiletěl ďábel v plné kráse. Byl věru obrovitý, z očí mu sálal oheň, jiskry mu poskakovaly kolem oháňky stejně jako mezi rohy. A hned spustil:”Tak jsem tady! Co ode mne chcete, vy dva?” ” TAdy pa-pan direktor, já ne,” odpověděla po chvíli babice, zatímco vrchnímu zamrzl hrůzou jazyk. A pak čertu vycinkala i ten zbytek, co za svou duši Khauc požaduje. ” Snadná pomoc,” nato luciáš. “Něco ode mne dostaneš, ale hned také chci tvůj úpis vlastní krví, že si pro tebe punktum o půlnoci za deste let přijdu!” A než se znovu rozburácel hrom, byl ten úpis na světě, stejně jako čertovy dary: kouzelný kožený skřítek, čili pumprdlík, jak mu v Polné říkají, jemuž stačilo zmáčknout hlavu a padaly z něho dukáty, dokud jsi mu neporučil: “Dost!” Dále pak šiml s černou hřívou, co běhal jako vítr přes hory a doly, čarodějná knížka, kde byly odpovědi na každou otázku, a nakonec kytlice z červeného sametu, která chránila vrchního před každou ranou. To všechno bylo samozřejmě zapsáno také v krevním úpisu, aby se direktor nemohl vymlouvat, že za svou duši od raracha nic nedostal.

Toho nic takového nenapadlo, ale od té doby dělal s těmi dary díru do světa a kdekdo na polenském panství si ho vážil. Hraběti vrátil jeho peníze a díky té kouzelné knížce obstál i jeho syn na univerzitě při zkoušce na doktora, když odpovědě správně na otázku: “Kdy že začne poslední soud?” “Ten začne právě v té chvíli, jak Hospodin oddělí všechny spravedlivé na světě od nespravedlivých!” Ta sametová kytlice zase pomohla celé Polné, že v ní direktor zahnal všechna nepřátelská vojska, která ji obléhala, ať to byli Prajzové nebo Švéďáci, a co se týče té šimly, jak jí ríkali Krucafuksa, jaká to byla ďasice! Sílu měla za deset koní, rychlostí se jí nevyrovnal ani pták, jen slámu nesměla vidět, poněvadž by byla sežrala celý stoh! Tak činil měsíce a léta direktor Khauc lidem jenom dobrodiní a ti se za ním do zámku táhli v procesích jako při pouti, aby jim pomohl. Deset let však utíkalo čím dál tím rychleji a vrchní se probouzel hrůzou z raracha, až si pro něho přijde. Hledal také pomoc u všech zbožných lidí a poustevník, co žil na vršku svaté Kateřiny (ta poustevna tam už prý bývala za krále Jiřího), mu dal dokonce dřevěný amulet se slovy: ” Budeš-li ho mít na krku, až si čert pro tebe přijde, nic s tebou nesvede, poněvadž je z třísky Kristova kříže.” To direktora upokojilo, ale když se ještě pro jistotu zeptal kamarádky čarodějnice, co tomu říká, ta měla jiný názor: ” Nevím, nevím, jestli to pomůže. Ďábel si nás vezme oba a jediné, co z nás tady na světě zůstane, budou strašidla. Ty se budeš zjevovat lidem na parkánech a já u rasovny. Sama se pokusím vymyslet něco lepšího, poněvadž se ještě nestalo, aby čert nad babou vyhrál…” S těmi slovy čarodějnice odcupitala, zatímco vrchní zůstal jako opařený. A jak to dopadlo? Když začaly hodiny odbíjet punktum po deseti letech od úpisu půlnoc, stál už direktor Khauc na parkánu. V tom okamžiku se rozestoupily mraky, strašlivě se zablesklo a v rachocení hromu přiletěl čert. “Jdu si pro tebe, Kašpare Khauci, připrav se na cestu do pekel!” křičel a už natahoval drápy k direktorovi. Jenže ten se jenom ušklíbl a řekl: “Nic takového, luciáši. Dal jsi mi totiž čarodějnou knihu, která podle tebe zná odpovědi na všechny otázky. Ale není tomu tak, abys věděl!” “Jak to, jak to?” šermoval pekelník rukama. “Tak mi tedy pověz, co to tady sedí na stromě za zvíře? ta tvoje kniha mi na to totiž neodpověděla.” A hle: Bylo to zvíře opravdu nevídané. Veliké jako člověk, tu na něm trčela pera i peří, tu zase medvědí kůže, hlavu jako škopek porostlý trávou, nohy jako kolíky, čtyři žabí tlapy, ocas kocouří, zoban kohoutí, oči jako zrcátka. A sedělo to na hrušni přímo pod parkánem. Čert se kouká, obhlíží to divné zvíře ze všech stran, ale když to na něj varovně zasyčí jako had, luciáš poděšeně ucukne. Zvíře se hned začne kroutit, natřásat, piští, bručí, až rarach stáhne ocas mezi nohy, couvá a zabrblá: “Musím se napřed o tom u nás v pekle poradit, ale nemysli si, že máš vyhráno, Khauci!” Potom opět zahřmí a pekelník je tentam.

“Však už jsem si myslela, že se na té větvi neudržím!” zaskřehotala čarodějnice a spadla z hrušně, až to zadunělo. To ona byla tím prazvláštním tvorem, když se natřela ševcovskou smolou, potom vyválela v peří a přilepila na sebe i to ostatní. Vrchní však měl oči pro něco jiného. Popadl totiž svůj úpis, který tu čert při svém útěku zanechal, a hned ho roztrhal. Potom ty kousky oba spolecně spálili v obruči, kde před deseti lety raracha citýrovali.

The post Jak se zbavit čerta – Polná appeared first on Předškoláci.

Pane Vodňanský, byl jste někdy na letním dětském táboře a jaký to byl tábor?

Jednou v životě jsem byl na táboře ve čtrnácti letech. Byl to mezinárodní tábor míru v Křižanově na Moravě, takže tam s námi byly i děti, nebo částečně už puberťáci z Německa a z Polska. Bylo to asi tak v roce 1955 . Nikdy před tím ani potom jsem na táboře nebyl.

Připravili pro vás vedoucí noční stezku odvahu?

Noční bojovka tam určitě nějaká byla , ale na detaily si už nevzpomínám.

Co si o nočních bojovkách myslíte? Jsou při nich děti zbytečně strašeny nebo je to naopak učí nebát se tmy?

Jsem jednoznačně pro noční bojovky a to pod vlivem mého syna. Tomáš chodíval do turistického oddílu mládeže. Bylo to vedené hodně ve skautském duchu, ale před rokem 1990 se to muselo jmenovat jinak. Každý rok byl s nimi na táboře v Jižních Čechách. Měli tam indiánská týpíčka, totem ,atd. Vždy nejraději vzpomínal právě na tu noční bojovku. Třeba jim tam přistáli ufoni a tak podobně. Vždycky to byl zkrátka nějaký super adrenalin.

Přesto, že jste byl na táboře jen jednou, vzpomenete si na Váš nejsilnější táborový zážitek?

Silný táborový zážitek jsem měl už ve vlaku. Bylo tam plno neznámých pubertálních dívek. Pokoušel jsem se je okouzlit svojí výřečností a tak jsem jim celou cestu vyprávěl bajky a pohádky o permonících , teda důlních trpaslících. Zrovna krátce před tím jsem o nich četl a měl jsem těch příběhů plnou hlavu.

K letnímu táboru jistě patří i platonická táborová láska? Proběhla nějaká i u Vás?

Moje táborová láska se nekonala. Bylo to asi způsobeno tím , že jsem se snažil ty dívky už ve vlaku okouzlit všechny najednou. Na táboře jsem si chtěl z nich vybrat tu pravou. K tomu však nedošlo. Ty méně vyspělé mne nezajímaly a ty vyspělejší zase dávaly přednost vyspělejším klukům a mně pod vlivem zážitků z vlaku přezdívaly „ Permoník“.
Jak jsme se z našeho krátkého rozhovoru se spisovatelem Janem Vodňanským dozvěděli, druh táborů se s léty poněkud změnil a nabídka se rozšířila, ale táborové zážitky jako například táborová láska, jízda vláčkem nebo noční stezky odvahy tak, jak je vnímají děti jsou pořád velmi podobné. Pokud si i vy přejete, aby vaše děti přijely po prázdninách plné dojmů, stačí si vybrat vhodný tábor například od občanského sdružení DĚTI BEZ HRANIC. Na www.detibezhranic.cz najdete bližší informace o táborech i aktuální stav volných míst. Další rady potřebné pro výběr tábora najdete na stránkách www.letnidetsketabory.cz.

The post Táborové zážitky slavných – Jan Vodňanský appeared first on Předškoláci.

The post Divoký západ – Temné dějiny appeared first on Předškoláci.