2008 15.11

Vánoční kapr

Předškoláci – omalovánky, pracovní listy | Magazín pro učitelky i rodiče, předškolní a mimoškolní vzdělávání. Aktivity, náměty pro dospěláky a děti v mateřské školce, škole.

Přečtěte si také:

  • Barevní kapříciBarevní kapříci Pomůcky: měděný drát, pevný průhledný papír - pauzák A4, kousek červeného vánočního řetězu, lepidlo, tuby s barvičkami window color, tubička glitter (třpytky), zbytky mechové gumy […]
  • Vánoční soutěž o věcné cenyVánoční soutěž o věcné ceny Vážené kolegyně/kolegové, s přicházejícím Vánočním časem se náš tým http://www.predskolaci.cz rozhodl uspořádat vánoční soutěž! Témata činností pro inspiraci a tvoření s […]
  • Pod sprchouPod sprchou Kapr leží ve vaně, vypadá moc naštvaně. Hodně vody má prý rád, nechce se jen sprchovat.
  • Vánoční kapříkVánoční kapřík Kapr má velikost cca 1,5 m. Je vyrobený z velkého kartonu, na který jsme společně s dětmi nalepili víčka od jogurtů, která jsme sbírali od září 🙂  Pusa, hlava a oko jsou z krepového […]
  • Vzácný hostVzácný host Přišly zase po roce... Kdo? No přece Vánoce! Po jehličí zelené, po cukroví pečené. S kmotrem kaprem ve vaně... Těšili jste se na ně?

Publikoval(a) (15 859) 
Štítky: , , , , , ,

Nápady a inspirace

Vítáme nově příchozí:
Inspirujte se a sdílejte!


FB stránky

FB skupina

Přidej se



Jeden komentář k “Vánoční kapr

  1. Kapr Třeboňský

    Vánoce jako součást holocaustu
    Blíží se nám orgie konzumu neboli moderní vánoce a proto se dnešní článek bude věnovat této zrůdnosti, které se pokrytecky říká svátky klidu a míru.
    Že vánoce dávno postradají jakýkoliv duchovní rozměr je jasné snad každému. Je to celkem logický průvodní jev konzumní společnosti – duchovno nelze zpeněžit a udělat z něj zboží – je proto zcela zbytečné. Zajímavý je také fakt, že lidé pravidelně rok co rok nadávají na přeplněné obchody, ulice, náměstí, „vánoční“ trhy apod. Nelíbí se jim gigantická množství lidí vzájemně do sebe strkajících, nelíbí se jim stresy při nákupu dárků (rozuměj konzumního zboží), mrtvých či umělých stromků a přidušených, zubožených kaprů, ale rok co rok to absolvují znovu a znovu.
    Nepoučitelnost konzumního plebsu je nedozírná. Navzdory tomu lze u lidí pozorovat jakýsi sentiment v čase vánočním, zapalování svíček doma, zpívání vánočních koled… i povrchní člověk má pořád ještě nějaké city, byť jsou vypěstovány médii. Nebyl by to ovšem zhýčkaný, otupělý člověk, žijící v karikatuře spravedlivého demokratického režimu, aby své city projevoval i vůči někomu jinému než sobě (splnění „vánoční povinnosti“ ve formě dárku či příspěvku nějaké nesmyslné charitě, není projev citu vůči jiným) a proto se naprosto nelze divit, že každoročně přihlíží holocaustu stromků a kaprů.
    Moderní vánoce, resp. zdeformovaná hra na vánoce, je plná paradoxů. To se ovšem týká celé společnosti. Nedávno se maloměšťáci zuřivě vrhali v diskusích (jak jinak, než pouze v diskusích) na hinduisty, kteří v Nepálu obětovali jakési své bohyni přes 200 000 kusů zvířat. Odsuzovali hinduisty jako barbary, špíny a hajzly, kteří vůbec nemají kulturu, natož pak rozum. „Ve 21. století povraždit tolik nevinných zvířat jen kvůli nějakému bludu!“ – „Usekal bych jim ruce“ – „Jak tohle může někdo dopustit?“ To jsou v kostce nejčastější reakce k této události.
    Nelze nijak omluvit tento hrůzný čin, který si skutečně zasluhuje upřímné opovržení, avšak pokud daný čin odsuzuje člověk, který má přímo na svědomí smrt tisíců zvířat ročně, hned to věci staví do jiného světla.
    O celoročním holocaustu zvířat rozličného druhu jsme již psali několikrát, avšak „sezonní“ část celého průmyslu se smrtí, totiž týrání a vraždění kaprů jsme ještě neprobrali. Podívejme se tedy jak se věci mají.
    Rybolov sám je činnost (byť jako koníček) dosti prazvláštní. Zřejmě jde o mrchožrouty tolik obhajovaný instinkt lovce, vždyť chrabrý rybář s nasazením života vlastnoručně zbaví svět dalšího krvelačného, lidožravého kapra. Přesto je tento druh rybolovu (posedávání na břehu vodní plochy a čekání – mnohdy – na Godota) nic proti odulému rakovinnému nádoru společnosti jménem výlov rybníků. Kvůli jakési domnělé tradici (která pochází dle některých zdrojů z období 2 sv. války, kdy byl kaprem nahrazován nedostatek masa, dle jiných je to tradice již ze středověku, kdy ryby byly spojeny s náboženskou stránkou života) dochází během vánočních svátků k likvidaci několika set tisíc kaprů, což pochopitelně nevypovídá nic o barbarismu a nekulturnosti naší společnosti – tohle je přeci normální.
    Samotný chov kaprů je odpudivá scenérie cynismu a bezcitnosti: dospělým samicím jsou odebrány jikry (neboli z dospělých samic jsou jikry vymačkány ven) a v mísách se smísí s mlíčím, odebraném zase dospělým samcům. Ve speciálních nádobách dochází k vylíhnutí malých kapříků, kteří jsou krátce nato vyliti do prvního rybníka svých životů. Samotný výkrm a způsob chovu kaprů způsobuje, že jsou rybníky jedním velkým kotlem nezdravé, zapáchající a infikované břečky, přičemž nemoci napadající kapry se projevují např. vředy, odhalující i kosti a svalstvo (jen se běžte podívat na trh jak z mnoha kaprů visí cáry kůže). Během svého krátkého života (v přirozeném životě by žili až 45 let v holocaustovém průmyslu 3 roky) jsou nevybíravě přepravováni několikrát z jednoho rybníka do druhého, což je dáno požadavkem na sjednocení věků kaprů v jednom rybníku. Nevybíravý způsob přepravy samosebou znamená i nevybíravý výlov. Ten se provádí vypuštěním vody z rybníka a nakládání uvězněných kaprů do kádí lopatami, či chytáním do sítí přičemž holocaustoví pracovníci ryby plaší a stresují údery tyčemi do vody.
    Ryby jsou tak během přepravy trýzněny nedostatkem kyslíku a zcela bestiálními podmínkami přepravy, kdy jsou namačkány jedna na druhou. Během nakládání lopatami, přelévání do dopravníků apod. jsou velmi často mnohé z ryb poraněny (zlámané ploutve, zlomeniny kostí, poškození kůže atp.), takže k nemocem získaným během pěstování se přidávají i takovéto důsledky vánočně-konzumních orgií. Zrůdnost holocaustového průmyslu se projevuje i ve skutečnosti, že kvůli rozmazlenému jazyku konzumních občanů je výlov prováděn již na konci listopadu. Kapři jsou od té chvíle drženi v sádkách, čímž dojde ke „zlepšení“ chuti masa (jinými slovy maso přijde o bahnitou chuť, která zákazníkovi nevyhovuje). V těchto minimálních prostorech s maximální předimenzovaností kaprů je voda s permanentním nedostatkem vzduchu – kapři jej ihned vydýchají – nemohou se prakticky ani hýbat čili nedochází k výrazným ztrátám na váze: prodejce si přijde na své a konzument také. Omezit kaprům pohyb a snížit tak ztráty na váze je nutno i proto, že se od výlovu kapři nevykrmují – opět kvůli chuti masa.
    Samotný prodej kaprů je nepříliš příjemná podívaná. Otupelí, hladový a stresem zcela zničení kapři jen lapají po dechu v kádích, jejichž rozměry by nestačily ani jednomu samotnému kapru, prodejci se v nich přehrabují při vybírání toho „správného“ kousku, vytahují je za žábry (čímž rybám způsobují velmi citelné bolesti) či v lepším případě podběrákem, kterým nejdříve „zavazející“ kapry odstrčí a pak kapra udeří paličkou do hlavy. Zákon, který se snaží prodej kaprů nějak ošetřit ukládá prodejcům po omráčení kapra vykrvit, to se ovšem nezřídka nestává a kapři pak procitají například při strhávání šupin (to se dá přirovnat k dříve oblíbenému mučení stahování kůže zaživa, které si vytrpěli ve středověku mnozí trestanci). Nutno dodat, že správný zákon v tomto případě by byl zákon zakazující tento prodej zcela. I výlov podběrákem může lovenou rybu zmrzačit – poláme ploutve, zbůsobí poškození kůže, rozbije hlavu… Navíc kvanta lidí, včetně dětí, dloubající do kaprů, protože je pro ně nevšedním zážitkem dotknout se živé ryby, jsou zcela běžná a utrpení kaprů to jen přidává.
    Častým jevem jsou také zákazníci, kteří si kapra zabít nenechají a odnesou si jej domů živého. Kapr na vzduchu přežije i několik hodin, což si mnozí konzumenti vyloží jako dobrou možnost tahat živého kapra po vánočních nákupech. To že se kapr dusí, nikomu na mysl nepřijde. A masakry, které se mnohdy dějí v domácnostech snad ani nemá smysl popisovat.
    Existují samozřejmě alternativy vůči vraždění zvířat kvůli mlsným jazykům a naplněným panděrům. A především na vánoce, tolik proklamované svátky klidu a míru se vyvarujme participace na holocaustovém průmyslu.
    Je samozřejmě bláhové chtít po lidech této spoloečnosti, aby se nad svými životy zamysleli (neboť společnost se skládá z pohodlných, apatických, avšak přemoudřelých lidí, kteří nic měnit nebudou dokud mají plná břicha a „svobodu“ ve formě cestování). Co však bychom měli my, jako Nacionální Socialisté, chtít po sobě je přinejmenším právě toto zamyšlení. Ten, kdo se hlásí k NS se nemůže podílet na tom, proti čemu NS je.
    Přitom je to, alespoň v případě vánoc, velice snadné – nekupujme žádné konzumní cetky (necpěme nesmyslné množství peněz do chřtánu nenasytné obchodnické hydry), nepodporujme devastaci přírody (nekupujme umělé ani zavražděné stromky – kupujme živé stromky v květináči a po vánocích jej zasaďme třeba v parku – viz. guerilla gardening) a především nekupujme kapry – vyvarujme se podílení se na vánočním holocaustu, nebuďme pokrytečtí jako systém, který nás otupuje konzumem a který zavírá naše lidi do vězení, protože byli vybráni zednáři a komunisty jako veřejní nepřátelé.
    Konzum, kapitalismus, světová finančnická klika řízená Rotshieldy, masmedia kontrolovaná úzkou zájmovou skupinou, legislativou vytažená stavidla imigrace – to vše zabíjí nejen naši Evropskou identitu, ale zabíjí to v konečném důsledku i samotnou planetu Zemi.
    Bojkotujme konzumní vánoce!
    Poznámka na závěr: Často se nás mnozí ptají (či nám rovnou vyčítají), proč používáme termín „holocaust“ a „holocaustový průmysl“ ve spojitosti s utrpením zvířat, z nichž Systém vytvořil obyčejné spotřební zboží. Tyto termíny budeme používat i nadále, neboť rozsah tohoto utrpení dalece přesahuje mýtické číslo 6 milionů (a to i během jediného roku!!), navíc, na rozdíl od tzv. holocaustu během války zde nepanují naprosto žádné pochybnosti o metodách, množství a účelu. Některé hlasy říkají, že holocaust chtěl údajně vyhladit židy (opět je zapomínáno na jiné národy), zatímco masný průmysl si zvířata sám chová. Zde ovšem nutno podotknout, že stejně jako v případě „holocaustu“ jak je dnes prezentován, je i v každodenním holocaustu nahlíženo na živé bytosti jako na materiál, a jsou bezohledně zneužívány pro cíle průmyslu. Navíc to, že jsou dnes chována zvířata pro zbytečnou smrt nijak neodčiňuje vinu za miliardy ročně povražděných tvorů. Pokud někdo hovoří o nesmírném utrpení židů za války, nechť si vzpomene na denodenní a XY let trvající utrpení zvířat – to je skutečný holocaust a je zcela nevyvratitelný!

Napsat komentář

diskuzní fórum   Vytvořte si vlastní diskusní fórum, poradnu nebo skupinu.


MojeGalanterka

im
2007-2017 Předškoláci - Pedagogický magazín - rozvoj a výchova dětí, ISSN 1804-3615 (single)
Tento portál mediálně zastupuje Impression Media, s.r.o. | Info pro uživatele: sběr a využití dat