2011 16.08

O bílém jelenu

Předškoláci – omalovánky, pracovní listy | Magazín pro učitelky i rodiče, předškolní a mimoškolní vzdělávání. Aktivity, náměty pro dospěláky a děti v mateřské školce, škole.

Kromě fořtmistra mělo polesí Klokočka v minulém století ještě jednoho démona, který strašil lidi. A to bílého jelena velikosti malého koně. Jedno bylo jisté, když návštěvník lesů nedostal výprask od fořta, stalo se tak od jelena, který dokázal i k smrti člověka utýrat.
Přihodilo se jednou, že vyděsil dva chlapce jdoucí z Bílé hlíny a nesoucí nůši švestek. I když jeden hleděl doprava a druhý doleva a pelášili, aby nebyli překvapeni, a málem už se radovali, že jsou z lesa venku. Dokonce se už dali do zpěvu, když ve stráni cosi zapraskalo. Hup a obávaný jelen byl takřka u nich. Nůše se švestkami byla hned na zemi.
Ještě štěstí, že na dosah byl doubek, na nějž hoši vylezli a tím se zachránili. Jelen se pustil do švestek. Pochutnával si na nich a chvílemi se podíval na strom, co tam ti dva dělají. Když pak měl dost, nabral milou nůši na parohy a tloukl s ní a pak šlapal, až ze švestek zbyla jenom kaše. Potom hrozně zařval a odkráčel k potoku, aby zapil tu dobrotu.
Toho honem využili chlapci, posbírali kusy nůše, ze švestek nezbylo skoro nic, vzali nohy na ramena. Když už byli v bráně vedoucí ven z obory, ohlédli se. Propána! Jelen se žene za nimi. Sotva stačili branku zavřít, jelen byl tady a pustil se do branky, až z ní třísky létaly. Lidé, kteří chlapce potkali a viděli, jak jsou vystrašení, říkali: „To jste měli štěstí, že jste utekli!“

Kdo nemusel do lesa, ten tam nechodil. Zvláště v době říje, to byl jelen nejnebezpečnější. Ani ženám z celého okolí se nechtělo chodit do lesa pro „huknu“. Tak se říkávalo klestí, kterého bylo v každém domě na topení a vaření pořád potřeba. Měly strach. Napadení se množilo. Ale to také po nějakém čase skončilo. Jednou dřevaři, když šli kácet, našli jelena zdechlého. Byl otráven. Jak a čím to už nikdo nepoví. Ale tím také současně všechny příběhy s bílým jelenem v Klokočce skončily.

(Místní noviny Podbezdězí, Bělsko 1995 č. 3, zaznamenal Miroslav Činka)

Přečtěte si také:

  • Obušku z pytle ven !Obušku z pytle ven ! Před dávnými časy žil jeden krejčík a ten měl tři syny a jednu jedinou kozu. A ta koza, protože je všechny živila svým mlékem, musela mít dobrou pastvu. Každého dne ji na nejlepší pastvu […]
  • Proč se hrábě zlobilyProč se hrábě zlobily V městském parku se uklízelo. Léto skončilo, pomalu se blížila zima. Listí v korunách stromů změnilo barvu, uschlo a opadalo. Pokrylo trávník šustivým kobercem. Pan zahradník svolal své […]
  • Mostecko: O Jezerce a ŽaberkuMostecko: O Jezerce a Žaberku V řadě pověstí o Jezerce a Žeberku se hovoří o žeberské panně. Proto je na úvod je potřeba vysvětlit, kdo je ona tajemná bytost, o níž bude dále řeč. Na rozhraní komořanských a pohlodských […]
  • Jak se veverka vdávalaJak se veverka vdávala Kdysi dávno neměla veverka ještě manžela. Zamiloval se do ní ježek. Nosil jí často dárky. Všechna jablka z okolí své milé veverce nanosil. Chtěl, aby si ho vzala za muže. „No, dobrá,“ […]
  • Pohádky a hry z kouzelné skříněPohádky a hry z kouzelné skříně Dvacet krátkých, originálních pohádek s dobrým koncem a klasickými postavami napsala Eva Štanclová. Příběhy slouží jako motivace k tvůrčí práci, jsou doplněny říkadly, rozpočitadly, hrami […]

Publikoval(a) (109) 
Štítky: , , , , , , , , , ,

Nápady a inspirace

Vítáme nově příchozí:
Inspirujte se a sdílejte!

FB stránky
FB stránky
FB skupina
FB skupina
Přidej se
Přidej se



Napsat komentář

diskuzní fórum   Vytvořte si vlastní diskusní fórum, poradnu nebo skupinu.


MojeGalanterka

im
2007-2018 Předškoláci - Pedagogický magazín - rozvoj a výchova dětí, ISSN 1804-3615 (single)
Tento portál mediálně zastupuje Impression Media, s.r.o. | Info pro uživatele: sběr a využití dat