Podle starých letopisů a vzpomínek pamětníků bývala dříve i ta povětrnost jiná. Panovaly krutější zimy se sněhem po pás a mrazy, až stromy pukaly, a tak žhavá léta, že lidé vedrem omdlévali a na troud vyprahlé lesy se samy vznítily. Byly tak urousané roky, že obilí nastojato hnilo, a naopak zase tak suché, že ozimy uschly a jař vůbec nevzešla.
…
Nikdo neví, kde odpočívá všech dvacet sedm českých pánů, kteří položili život 21.června 1621 na Staroměstském náměstí. Jejich hlavy byly pro výstrahu vyvěšeny v železných koších na Staroměstské mostecké věži, a teprve po dlouhé době je směli příbuzní vložit do krabic označených jmény a pohřbít kdesi v Týně; avšak vypráví se, že tajným rozhodnutím byly z toho místa odneseny a pochovány v kostele svatého Salvátora, anebo možná někde docela jinde. A tak se dodnes neví, kde odpočívá …
Jedna z nejznámějších karlštejnských pověstí povídá o slepém hudebníkovi, který – doprovázen na každém kroku věrným psem – hrával v hradě na loutnu. V té době tu byl na návštěvě brunšvický kníže s proradným komorníkem, který se ho na hostině pokusil otrávit. Podal šlechtici číši s otráveným vínem, ten ji ale – nic netuše – předal zpěvákovi. Ať se prý napije, když celý den tak pěkně vyhrával. Když prostý muzikant pozvedl pohár ke rtům, …
Kdysi na Karlštejn nemohly ženy – to se traduje dodnes a nejeden laik je sto tomu uvěřit. Však ho v tom utvrzuje i Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně. Není to pravda, na Karlštejn měly ženy přístup stejně jako na kterýkoli jiný hrad. Zmatek v tom udělal už v 16. století Václav Hájek z Libočan, který ve své kronice zmínil hrad Karlík. Ten stál nedaleko odsud a podle Hájka měl sloužit jako noclehárna pro …
Antonín Cechner zde však ještě v roce 1913 při popisu památek v rakovnickém okrese registruje “sporé stopy sklepů”. Významný regionalista Jan Renner dokonce roku 1937 uvádí, že “jsou v lese, kde lid říká na Zpropadeném zámku, patrné sledy někdy opevněného sídla.” Co je tu k vidění dnes? Terénní profil připomíná zbytky valů s příkopy obklopujícími vyvýšený prostor, který je porostlý smíšeným lesem. Na jedné straně je tento prostor chráněn strmým srázem padajícím do údolí potoka, který se o něco níže – V Luhu pod Branovem – vlévá do řeky Berounky. Z druhé strany je …
Pověst říká, že pražský orloj vznikl z jiných důvodů než jen aby ukazoval čas. Původně prý šlo o promyšlený plán tajného bratrstva, které najalo výtečné odborníky – hodináře Mikuláše Kadaňského z Kadaně, univerzitního rektora matematika Johanna Šindela, astrologa Nicolase a tajemného kazatele známého pod jménem Rasach. Ve znamení měli archanděla Uriela, který byl (židovským) andělem znajícím tajemství pohybu nebeských těles a zjevení, byl i patronem proroctví a alchymie. Orloj také původně vypadal zcela jinak – byl bez soch, bez svatých v okénkách, bez …
Ze všech postav na radničním orloji se vždycky nejvíce vyprávělo o kostlivci; nejspíš to bylo tím, že vzbuzoval největší hrůzu a proto mu lidé přikládali podivnou moc i schopnost věšteckou.
Vyprávělo se o něm, že když se na dlouhou dobu pokazí, přicházejí na český národ těžké časy a kostlivec jim dává znamení prvním kývnutím hlavy. Jeho moc může zmařit jen chlapec narozený v novoroční noci; jakmile se orloj uvede po dlouhé přestávce znova do pohybu a v půlnočním čase kostlivec poprvé kývne, vyrazí chlapec od Týnského chrámu a poběží přes celé náměstí k radnici tak rychle, aby doběhl k …
Pověst o kostlivci na staroměstském orlojiPokračovat ve čtení »
Za třicetileté války neustále procházela Rakovnickem vojska válčících stran. Jednou to byli císaři, pak zase stavové, jindy Švédové. Ať už patřili k jakékoliv korouhvi, všichni se chovali stejně. Rabovali, loupili, znásilňovali, vraždili. Málokterá vesnice zůstala jejich návštěvy ušetřena. Tak se také jednou stalo, že do Hředel přitáhl oddíl Švédů. Vojáci s sebou hnali uloupený dobytek. Zastavili se u staré hředelské krčmy, která stávala při staré silnici, aby se tu posilnili před další cestou. Dobytek nechali na návsi bez …
Na hradbách prý se tu zjevovala bílá paní. Bývalo ji vidět o půlnoci a v pravé poledne, a kdo prý jí přišel do cesty, na toho se vrhla. Hlídá ukrytý poklad, jehož částí je také zlatý stůl s dvanácti zlatými židlemi. Je to zjevení zámecké paní, kterou tu vedví roztrhli dva zločinní augustiniánští mniši. Podle jiných verzí se tato příhoda vztahuje k tzv. Studánce paní Lídy u kláštera sv. Dobrotivé. Říká se také, že …
Mladé selce u Koukolů v Hrabří se narodilo děťátko. Byla po porodu zesláblá, a tak maličké pokřtili bez ní. Vybrali mu jméno, které se jí pranic nelíbilo. Proplakala proto celé noci. Od křtu maličké postonávalo a zanedlouho zemřelo. Položili ho do rakvičky a uložili do světnice. Ráno ale nebylo k nalezení. Darmo je všude hledali. Teprve o žních našli ženci dětskou kostřičku v obilí. Matka se z toho pomátla na rozumu a utopila se v rybníku na návsi. Na hřbitov sebevražedkyni pohřbít nesměli, pochovali ji proto v …
