O domečku, který chtěl mít nožičky
Čtyři okna jeden vchod
a pět schodů včele,
nohy by mu přišly vhod,
prošel by se směle.
Čtyři okna jeden vchod
a pět schodů včele,
nohy by mu přišly vhod,
prošel by se směle.
Kroužek s Proužkem ti se mají,
chaloupky své natírají.
Štětec, barva, trocha cviku,
Za chvilku je jak z perníku.
…
Mýdlo dělá mydlinky, malé, velké bublinky.
A bublinky chvíli letí, milují je malé děti.
První cihla, druhá, třetí,
(stoj + ukazujeme na prstech)
pojďte stavět, všechny děti,
(chůze na místě)
…
Střecha to je klobouk domu,
(stoj rozkročný + ruce spojené nad hlavou)
ještě komín patří k tomu,
(stoj + ruce připažené)
…
Čtverec, ten má čtyři strany,
všechny stejně dlouhé.
Ať je svátek, či neděle,
nebo všední dny pouhé.
Trojúhelník má tři strany,
spojené vždy do špičky –
stejné, jakou vpředu mají
Popelčiny střevíčky.
Čtyři rohy, žádné nohy,
obdélník je na světě.
Stejný tvar má jako knížka,
v níž čteš větu po větě.
Kruh je čára zaoblená,
bez konce a počátku.
Nakreslíš ho kolem mince
tužkou tam i pozpátku.
Velké kolo uděláme,
protože se rádi máme.
Kdo si s námi nechce hrát,
může v koutě tiše stát. …