Zlínský kraj

Pověst z Kunovic

Zakladatelem osady byl zeman Kuno. Byl postavy statné, mysli hrdinné a mravů ušlechtilých. Pro tyto dobré vlastnosti oblíbil si jej zeměpán a daroval mu rozsáhlé statky, na nichž si Kuno vybudoval pevný hrad. Za těch časů byl náš kraj pokrat hustými lesy, v nichž číhávaly zálohy českého a moravského vojska na Maďary. Tehdejší lesy byly mohutné, věkovité a sahaly přes vrchy derflanské až k mařaticům. Kuno měl zde pro sebe i pro své poddané dostatek zvěře i dřeva na stavbu. …

O Aničce tanečnici

Kdysi dávno byl Vlčnov jen nevelkou dědinou uprostřed opuštěného kraje. Pár chalup krytých doškem, jedna menší než druhá, se zde krčilo podél hrbolaté cesty. Lidé, co v nich žili, patřili k nejchudobnějším v celém kraji. Nejezdili tenkrát na pole Podkojiny, na Čupy, do Dřínků a bůhvíkam ještě jako dnes. Ke každé chalupě patřil jen malý úzký proužek kamenitého políčka, které sotva stačilo uživit majitele. A přitom bylo dokola tolik krásné země. Jen se chopit pluhu a rozorat úhor, rozšířit koryta …

Poutní místo Svatá voda u Malenovic

S kapličkou je opředeno pověstí. Modlitba a omytí pramenitou vodou má poskytovat tělesné a duševní osvěžení. Místní i přespolní dokonce vyprávěli o mimořádných uzdraveních. V blízkých Malenovicích v té době pracoval slepý provazník Josef Buksa, rodák ze Šelešic. Když ho dovedli k pramenu, omýval si oči a prosil Panu Marii o pomoc. Učinil přitom slib, že pokud se alespoň trochu uzdraví, postaví na tomto zázračném místě kapličku. Postupem času se …

O Zbojníku Ondrášovi

Zbojnické pověsti kolovaly od 18. století na celém východomoravském a slezském karpatském území, a k nejkrásnějším legendám slezských Beskyd patří prapodivné pověsti o beskydském zbojníkovi Ondrášovi z Janovic. Hodně zbojnických kousků Ondrášových si lidé vymysleli nebo přebájili příběhy, které se přihodily někomu úplně jinému. Nic to však nemění na faktu, že Ondrášovská tradice sahá hodně daleko – na naší …

Pověst o králi Ječmínkovi na Chropyni

Před dávnými časy vládl v Chropyni pán, kterého měli poddaní velmi rádi. Když měl nastoupit na místo markraběte, celé okolí se radovalo. Jenže radost netrvala dlouho: pánovi stoupla pýcha do hlavy a zatvrdila srdce. Na zámku se začalo žít jako u dvora. Hostina střídala hostinu, ve dne jezdily návštěvy na lov a ničily vesničanům jejich skromná políčka. Poddaní pána prosili o slitování, ale …

Jak Zlín dostal méno

Kdysi přes Zlín táhlo jakési cizí vojsko. Veliká sila ho byla a velice lidi sužovalo. Vybírali výkupné, lidé platili jak múrovatí a už si nevěděli rady. Jel s tým vojskem také vojevůdce a ten si sebú vézl svojého synečka. Ubytoval se na rynku, rožní dům to býl, a syneček tam bývál s ním. Když to vojsko pořád nepřestávalo sužovat tož si chtěli lidé na nich nejak postihnút. Jeden měšťan, co akorát u něho býval ten vojevůdce, si jednúc v noci počíhal a …

Přejít nahoru