Fouká, fouká
Fouká venku, fouká, Haf se z boudy kouká.
Fanda volá na Hafa, ať vstane a zahafá.
Hafá Haf, že nevstane, až to foukat přestane.
Fouká venku, fouká, Haf se z boudy kouká.
Fanda volá na Hafa, ať vstane a zahafá.
Hafá Haf, že nevstane, až to foukat přestane.
Dešťové kapičky dostaly nožičky,
ťapity, ťapity, ťap.
Běžely po plechu,
dělaly neplechu,
ťapity, ťapity, ťapity, ťap.
Dešťové kapičky,
dostaly nožičky.
Ťapity, ťapity, ťap.
Kocour spal v okapu,
spadly mu na tlapu.
Ťapity, ťapity, ťap.
Ach jéj ten naříkal,
plakal a utíkal.
Ťapity, ťapity, ťap.
Sluníčko se probudilo, (z dřepu do stoje snožmo, ruce kruh před tělem)
paprskama zasvítilo, (stoj snožmo, ukazováčky ukazují na všechny strany)
pohladilo kytičky, (stoj snožmo, úklony hlavou stranou)
zvířátka i dětičky. (pohladíme kamaráda)
To vše udělalo jen, (stoj snožmo, mírný předklon)
aby měli hezký den. (poskoky snožmo, tleskat)
Žabička zelená,
z jara vždycky blažená.
Vypere si košiličku,
usuší ji na sluníčku.
kvaky, kvaky, kvaky, kvak
je to, žabky, je to tak.