Dvora

Brambora

Kutálí se ze dvora
takhle velká brambora.
(ruce máme před sebou,
motáme s nimi a jako “kutálíme”)

Neviděla, neslyšela,
(dlaněmi zakryjeme oči, uši)
že na ni padá závora.
(mávneme, dvakrát tleskneme rukama)
Kam koukáš, ty závoro?
(pravou rukou se vztyčeným
ukazovákem děláme “ty,ty, ty”)

Na tebe, ty bramboro!
(levou rukou se vztyčeným
ukazovákem děláme “ty,ty, ty”) nebo ukážeme na sebe

Kdyby tudy projel vlak,
(krouživými pohyby rukou
předvádíme “vlak”)

byl by z tebe bramborák!
(opět do rytmu tleskáme)

O původu názvu obce Klipec

Uprostřed polí, tam kde stávala zaniklá ves Popovice, stávala za dob existence pňovského dvora o samotě stodola, do které se sváželo sklizené obilí před výmlatem. Na poloviční cestě mezi stodolou a pňovským dvorem, v místech dnešního čp. 38, t.j. asi uprostřed zemědělsky obhospodařovaných rolí dvora, stávala kovárna udržující nářadí a nástroje pro potřeby celého dvora. O samotě stojící kovárně se mezi zdejším lidem říkalo „pec“. Držitelem kovárny byla rodina kovářů z nedaleké vsi …

Pověst o kamenných bratrech

Nedaleko Krumlova na křižovatce polních cest stály dvě kamenné sochy. Obě postavy si byly tak podobné, že jim lidé říkali kamenní bratři a zdaleka k nim přicházeli poutníci. Protože se u soch scházelo příliš mnoho lidí, dala městská radnice příkaz sochy odstranit. V místě, kde byly sochy vykopány, zely dvě hluboké jámy, které se ani největším úsilím nepodařilo zasypat. Obě sochy byly uloženy v kůlně, z níž za noci vycházelo zvláštní světlo a ozývaly se podivné hlasy. Šafář dvora zneklidněl a …

Pověst o králi Ječmínkovi na Chropyni

Před dávnými časy vládl v Chropyni pán, kterého měli poddaní velmi rádi. Když měl nastoupit na místo markraběte, celé okolí se radovalo. Jenže radost netrvala dlouho: pánovi stoupla pýcha do hlavy a zatvrdila srdce. Na zámku se začalo žít jako u dvora. Hostina střídala hostinu, ve dne jezdily návštěvy na lov a ničily vesničanům jejich skromná políčka. Poddaní pána prosili o slitování, ale …

Mateřská školka v lese

Místo židliček kmeny a pařezy, místo hraček klacky, listy a někdy i bláto. Může v takovém prostředí pracovat mateřská školka? Jistě že ano. Důležité schopnosti a dovednosti lze podle pedagogů z první české lesní školky rozvíjet i v terénu.

Práce lesní školky pochopitelně nespočívá v tom, že se děti „vypustí“ do lesa nebo na louku. I „lesní učitelé“ musejí o své práci přemýšlet a plánovat ji. Navíc mají možnost inspirovat se v lesních školkách v zahraničí. Mgr. Magdalena Kapuciánová, ředitelka mateřské školy Semínko, která se nachází v prostorách pražského Toulcova dvora a k níž patří také lesní školka Lesníček, říká, že snaha o založení lesní školky od začátku provází její pedagogické působení. „Když byly moje děti malé, …

Přimda

Na počátku 9. století se stal německým císařem Jindřich. U jeho dvora sloužil mladý hrabě Albrecht z Oldenburka. O něco mladší než on byla i osmnáctiletá císařova dcera Elenka. A protože se jí v kráse a duchaplnosti nemohl v Německu nikdo rovnat, hrabě Albrecht se do ní z celého srdce zamiloval. Vztah to byl oboustranný, oba toužili jen po tom, aby mohli být navždy svoji. Hrabě ovšem věděl, že …

O princezně ve věži

Žil byl jeden kupec a ten měl syna, který se pranic nehodil k obchodu, celé dny by jen hrál na housle, a tak ho otec jednoho krásného dne poslal do světa. Když se tak ten nezbedný syn loudal ulicí, uviděl hošíka, který si hrál se dvěma dřívky, jako by fidlal na housle. Tu se mu zalíbilo a řekl: „Nechceš se učit hrát na housle?” „Ano, ano.” řekl hoch: „Jen kdybych měl učitele.” „Tak pojď se mnou,” řekl mladý kupec: „budu tě učit!” a taky …

Přejít nahoru