2011 27.04

O růži – Z kutnohorských pověstí

Předškoláci – omalovánky, pracovní listy | Magazín pro učitelky i rodiče, předškolní a mimoškolní vzdělávání. Aktivity, náměty pro dospěláky a děti v mateřské školce, škole.

Alumnové, čili čekatelé bohosloví v semináři kutnohorské Jezuitské koleje byli nejenom poslušnými žáky svých učitelů, ale ve volných chvílích se dovedli radovat a jejich mládí vymýšlelo občas žerty, nad nimiž se kabonila nejedna tvář jejich nadřízených. Jeden z žertů se však mladíkům zle vymstil, jak vypráví následující pověst.

Jednoho zimního večera seděli alumnové při mihotavém světle olejového kahance ve velké společné ložnici a vyprávěli si příběhy, tu vážné, tu veselé. Jak přibývalo noci, témata příběhů se stávala čím dál strašidelnější, až někteří z posluchačů v samém strachu zalézali pod chladné přikrývky a okřikovali své druhy, aby ukončili vyprávění, z něhož jim hrůzou naskakovala husí kůže po celém těle. Jeden z vypravěčů se však bázlivcům posmíval, vychloubal se, že on se ničeho nebojí, ani v půlnočním čase, kdy je hodina duchů. Kolegové mu nevěřili a chtěli po něm důkaz jeho statečnosti. Náhoda jim k důkazu poskytla příležitost.

V podvečer toho dne totiž v klášteře řádu sv. Voršily zemřela mladá jeptiška a byla pohřbena pod klenbou chrámu sv. Panny Barbory. Nešťastná dívka krátce před smrtí poprosila své družky, aby jí vložily do rakve růži, která byla její nejmilejší květinou. Sestry jí vyhověly a nyní tu ležela nebohá jeptiška v zatím nezakryté rakvi s bílou růží na hrudi. Náhrobní deska zůstala ještě odkryta a stála vedle hrobky na dřevěných válcích.

Odvážný mladý bohoslovec se vsadil, že o půlnoci sestoupí do otevřené hrobky a bílou růži přinese na důkaz své statečnosti. Mnozí ho zrazovali od šíleného nápadu, ale nakonec byla přece jen sázka uzavřena a všichni čekali, až odbije půlnoc. Sotva dozněl poslední úder věžních hodin, vyšel odvážný mladík do ztemnělé klášterní chodby. Zvuk jeho kroků v nočním tichu postupně slábl, až zanikl úplně. Vyděšení alumnové ještě slyšeli skřípot dveří, jimiž nerozvážný hrdina zamířil k chrámové hrobce – a pak vše utichlo. Věžní hodiny odbily jednu s půlnoci, pak druhou i třetí, ale druh mladých adeptů bohosloví se nevracel. Všech se zmocnil strach.

Olejový kahanec několikrát prskl a zhasl docela. Alumnové se neproniknutelnou tmou doplížili mlčky na svá skromná lůžka. Nikdo nemohl usnout a všem se neúprosně vracela myšlenka: „Co se s ním stalo?“

Slunce ještě odpočívalo za obzorem, když chrámové zvony začaly vyzvánět k ranním motlitbám. Bylo nutno splnit povinnosti, kladené řádovými předpisy, ale mladí alumnové tentokrát velmi neradi pouštěli ložnici. Zaraženi a bez jediného slova se ubírali do chrámu stejnou cestou, po níž v noci odkráčel jejich druh. Znovu se v duši každého z nich ozývala neodbytná myšlenka: Co se s ním stalo?

Zděšené výkřiky porušily ticho chrámové lodi, když zrak mladých alumnů zamířil ke kapli sv. Kateřiny. Na chrámové dlažbě ležel jejich druh, dolní polovici těla přimáčknutou k hrobce zříceným náhrobním kamenem.

O půlnoci sestoupil odvážný alumnus do hrobky, vyjmul zesnulé jeptišce z chladných dlaní bílou růži a vracel se zpět. Ale jeho dlouhý hábit uvízl pod podepřenou náhrobní deskou. Marně se snažil vysvobodit z náhlého sevření. Ještě jednou se snažil šat vytrhnout, ale náhrobní kámen se náhle zřítil a zavalil nešťastného dobrodruha. Svoji odvahu a vychloubačnost zaplatil tím nejcennějším – životem.

A říká se, že ještě dlouho poté, kdy hrob mladé jeptišky dávno kryla kamenná deska, bloudil duch mladého alumna chrámem. V ruce prý držel bílou růži a marně se snažil najít vstup do hrobky, aby květ vrátil do rukou zesnulé.

Přečtěte si také:

  • O založení nové PlzněO založení nové Plzně Když Schiebl sbíral pověsti o založení Nové Plzně, nalezl v archivu Národního muzea v Praze vzácný rukopis Kašpara Ladislava Stehlíka /1571-1611/. Rukopis obsahoval zápis podle vyprávění […]
  • Břeclavsko: O dubuBřeclavsko: O dubu Podle pověsti se právě na tomto místě zjevila Panna Maria jednomu vojákovi. Na památku zjevení byl na strom zavěšen obrázek Panny Marie s letopočtem 1757. Aby byl obraz uchráněn před […]
  • Proč se rodí v Křimicích krásné dívkyProč se rodí v Křimicích krásné dívky Majitel panství Křimic, kníže z Lobkoviců, jenž byl panství to dědil po hraběti z Vrtby, rád si zval k sobě občas na oběd buď některé sousední statkáře nebo vejprnického pana faráře, s […]
  • Pověst o kostlivci na staroměstském orlojiPověst o kostlivci na staroměstském orloji Ze všech postav na radničním orloji se vždycky nejvíce vyprávělo o kostlivci; nejspíš to bylo tím, že vzbuzoval největší hrůzu a proto mu lidé přikládali podivnou moc i schopnost […]
  • Dlouhý, Široký a BystrozrakýDlouhý, Široký a Bystrozraký Byl jednou jeden starý král a ten měl syna. Toho si jednoho dne povolal k sobě a řekl mu: „Milý princi, já už jsem starý a možná už dlouho nebudu žít, ale než umřu, byl bych rád, kdyby ses […]

Publikoval(a) (117) 
Štítky: , , , , , , , ,

Nápady a inspirace

Vítáme nově příchozí:
Inspirujte se a sdílejte!

FB stránky
FB stránky
FB skupina
FB skupina
Přidej se
Přidej se



Napsat komentář

diskuzní fórum   Vytvořte si vlastní diskusní fórum, poradnu nebo skupinu.


im
2007-2018 Předškoláci - Pedagogický magazín - rozvoj a výchova dětí, ISSN 1804-3615 (single)
Tento portál mediálně zastupuje Impression Media, s.r.o. | Info pro uživatele: sběr a využití dat